Cílem této série článků není sdělit, zda Hyperborea byla, či nebyla a pokud byla, tak kde byla, ale nabídnout různorodé informace, různé varianty pohledu na tuto problematiku. Závěry si čtenář musí udělat sám.

Oficiální věda tvrdí, že lidstvo pochází z jihu, z oblastí Afriky, a teprve jak v Eurasii odtávaly ledovce, se postupně rozšířilo na sever. Existuje však i druhá, alternativní verze naší historie, která říká, že moderní národy jsou potomky předchozí velké civilizace, která se nacházela naopak kdesi na severu.

Podle ní na severu naší planety existovala před mnoha tisíciletími vlast jednoho společenství a jednoho jazyka - pramáti kultury. V raných mýtech mnoha národů se ve spojitosti s touto zemí mluvilo o Zlatém věku lidstva, jako o rajské zemi. Řekové ji nazvali Hyperboreou, to je zemí, která se nachází "za severním větrem Boreem".

Od těch dob se do současné doby máloco dochovalo. Dřevěné stavby zanikly, nalézáme jen labyrinty, petroglyfy, znaky, kamenné megality. A... velké množství vzpomínek zachycených nejen v mýtech mnoha národů, ale také v seriozních dílech starořeckých filozofů, básníků a vědců.

Doktor Valerij Ďomin byl jedním z výzkumníků, kteří zasvětili život shromažďování informací o legendární Hyperboreji a zbytky této civilizace sám systematicky hledal. Protože patří mezi nejinformovanější v těchto otázkách, nahlédněme tedy do jeho poznámek.

Pokud budeme vycházet z oficiální historie lidstva, před 30 tisíci lety se nemohl na dalekém severu objevit člověk. Jenže archeologové a antropologové zde nacházejí množství důkazů, jejichž doložené stáří nezapadá do darwinisty vytvořené časové linie. Anebo to odporuje hypotéze o původu člověka z Afriky a jeho následném rozšíření po světě. 

V roce 1982 archeolog Jurij Močanov například objevil na pravém břehu řeky Leny, 140 km od Jakutska, starověké naleziště Diring-Jurjach. Bylo tam unikátní pracovní nářadí, zbraně a množství kamenů se zjevnými stopami opracování mechanickým působením. Úžas archeologů však vyvolalo zjištěné stáří nálezů - minimálně 2 a půl milionu let! To byla senzace.

Ptáte se, jestli se tím něco změnilo v současné archeologii nebo antropologii? Bohužel ne. Na nálezy archeologů a zjištění antropologů v případě, že se jejich věk nevejde do schválené darwinovské škály, padá prach v depozitářích, nejsou vystavovány v muzeích a nepíše se o nich v učebnicích. Lidé o nich nevědí. Lidé jsou vědomě a bohužel asi úmyslně klamáni. Zkusíme tedy sfouknout prach a do pomyslných depozitářů umístit to, co opravdoví hledači k historii Hyperborey našli.

Dlouhou dobu se věřilo, že původní pravlast všech civilizací byla na Blízkém východě. Ve XX. století evolucionisté přenesli kolébku lidstva do Afriky, i když v hinduistické, budhistické a védické tradici vládlo zcela jiné chápání. Současní vědci se přou, zda existovala Atlantida, a pokud ano, kde ji hledat. Vidí v ní symbol ideálního státu, jehož obyvatelé vládli tajnými znalostmi. Jenže mytologie v tomto smyslu chápe právě Hyperboreu.

Odhaduje se, že existovala před 15 - 20 tisíci lety a byla to vysoce rozvinutá společnost, která ve svém arzenálu měla dokonce i létající stroje. V posvátných knihách mnohých národů jsou popisy setkání s "nebeskými cizinci" dopravujícími se v oblacích, a není proto divu, že domorodci Hyperborejce pokládali za bohy nebo polobohy. A tak drtivá většina archaických mýtů vyprávějících o životě bohů a polobohů je pravděpodobně jen do ezoterického hávu zahalená skutečná historie Země.

První, kdo v moderní době přinesl seriózní vědecké odůvodnění polárního původu civilizací a světových kultur, byl Francouz Jean Sylvain Bailly, známý astronom a veřejný činitel XVIII. století. Studiem jemu dostupných materiálů došel k závěru, že starověká díla, která měl možnost sám vidět, se odkazují k ještě starším výsledkům zkoumání neznámého (ztraceného!) národa majícího velmi vysoké znalosti. Kromě jiného se zaměřil na astronomické výpočty pocházející ze starověku a uvědomil si, že ty národy, které byly v XVIII. století počítány k jižním etnikům, dříve přebývaly v severních, často polárních oblastech.

Bailly jako první poukázal na polární původ mýtu o opakovaně umírajícím a rodícím se bohu, který je v mnohých kulturách. Takovým starověkým božstvem jako egyptský Osiris nebo syrský Adonis (poté přebývající v řecko-římském pantheonu) bylo v dávné minulosti - Slunce. A to se, jak známo, v polárních zeměpisných šířkách na několik měsíců skrývá za obzorem a přenechává místo dlouhé polární noci. Bailly spočítal, že 40denní cyklus předcházející vzkříšení Osirise odpovídá "umírání a vzkříšení" Slunce na severní šířce 68°. A právě zde by se měla hledat původní vlast Egypťanů s jejich slunečním kultem Osirise. Na mapě východní polokoule tato rovnoběžka protíná střed ostrova Kola, protíná Jamal a Obskou zátoku a také obsáhlá území západní a východní Sibiře.

Genetici tvrdí, že všechno moderní lidstvo pochází od malého kmene čítajícího pár tisíc lidí, který se vyskytoval ve východní Africe. Jenže veškeré lidstvo nelze podrobit genetickým testům. Vedle této skupiny předků mohly existovat, a s největší pravděpodobností také existovaly, další. Víme přece, že evoluční teorie má mnoho bílých míst a rozporů. Teprve na konci XX. století vědci přiznali, že neandrtálci a kromaňonci byli zcela nezávislé skupiny pralidí a nikoli součást souvislého řetězce humanoidů, jak se předpokládalo dříve. 

Ale nebyl tu jen Bailly. Vznikl celý směr ve vědě. Pracovali na tom nejen geografové a historici, ale třeba také lingvisté. Na konci XIX. století rektor Bostonské univerzity William Warren vydal knihu "Nalezený ráj na severním pólu" a kniha se dočkala celkem 11 vydání! Na základě analýzy rozsáhlého materiálu dokázal, že všechna archaická vyprávění o zemském ráji (Edenu) jsou ve skutečnosti nejasné vzpomínky na kdysi existující požehnanou zemi, která se nacházela na dalekém severu.

Ve staroíránské Avestě se popisuje původní vlast lidstva, kde Slunce vychází a zapadá jen jednou za rok a sám rok je jen jedním dlouhým dnem a dlouhou nocí. Tak tomu je, jak známo ve vysokých polárních šířkách. Vypráví se tam také o polární záři a pohyb slunce je popisován tak, jak by byl viděn na dalekém severu. Ve Védách je například věta: "Rok je tu pouze jeden den a jedna noc Bohů."

Indický vědec a aktivista Balgandagchar Tilak, který je na Západě velmi dobře znám, provedl ve své práci "Arktické rodiště ve Védách" velmi pečlivou analýzu posvátných knih. Ve starých zdrojích studoval staroárijský kult Slunce a bohyně ranní záře Ušas. Tilak spočítal délku dnů a nocí, ranních svítání i soumraků, měsíců a ročních období podle jejich popisů v knihách starých Árijců. Vědci tyto výpočty zkombinovali s mapou Ruska a zjistili, že skutečnosti popsané v Rigvédě odpovídají šířce Murmansku a Jamalu.

Svědectví o přebývání historických národů v Arktidě je možné najít i u Homéra v Odyssei. S polárními reáliemi se setkáváme také v Bibli. Například v Knize Jozue je odkaz na chování slunce: "Stálo slunce uprostřed nebe a nespěchalo k západu po celý den."

Jsou zprávy z výzkumu slovanského folklóru, který provedla Lilija Aleksejeva a shrnula jej v knize "Polární záře v mytologii Slovanů". V ní přesvědčivě dokázala, že mnohé obrazy v pohádkách a také v rituální poezii, národních pověstech, kouzlech a zaklínadlech byly vyvolány sledováním polární záře.

Indoevropské jazyky i jazyky jiných větví mají mnoho společných kořenů slov. V samotném centru Koly najdete vysočinu Ramatuajvvenč-tundra, jezero Ramjavr a hory Ramy. I v Evropě a Asii, včetně Ruska, je možné nalézt mnoho názvů měst, jezer, řek a dalších zeměpisných útvarů s kořenem -ram-. Ve slovníku Dalia je označen přenesený (a kdysi možná i hlavní) význam ruského slova "ramo" jako moc, síla, vláda, silná ruka. Jistě souhlasíte, že to je vhodné jméno pro vůdce. A to nás přivádí k princi Rámovi - hrdinovi staroindického eposu Rámajána - který vedl hnutí Árijců ze severu na jih.

Předpoklad, že okolo 7. tis. př. n. l. indoárijský vůdce Ráma vedl předky indoevropských národů z polárních oblastí na jih, vyslovil nejen Tilak, ale i další. O tom však později.

O co jde v Rámajáně? V centru příběhu je monumentální bitva mezi šlechetným princem Rámou a krvežíznivými démony - rakšasy. Létá se tu, bojuje fantastickými zbraněmi a princi pomáhá národ moudrých opic, který přišel ze severu. V základu eposu pak leží jedna ze základních archaických představ - zlatá hora Meru ležící údajně v centru Hyperborey.

A o ní a hlavně o tom, proč Hyperboru už dnes nenalezneme na mapách, příště...

-pokračování-

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly