Někdy se mezi archeologickými nálezy vyskytují předměty, které nás nutí přehodnotit dosavadní pohled na historii vývoje lidstva. Ukazuje se, že naši dávní předci měli technologie, které jsou prakticky srovnatelné s našimi. Zřejmým příkladem vysoké úrovně starověké vědy a techniky je Mechanismus z Antikythéry (Počítač z Antikytéry).
Potápěčův objev
V roce 1900 se řecká loď dostala ve Středozemním moři, severně od Kréty, do silné bouře. Kapitán Dimitrios Kondos se rozhodl přečkat špatné počasí poblíž malého ostrůvku Antikythéra. Když se bouře utišila, poslal skupinku potápěčů hledat v této oblasti mořské houby.
Jeden z potápěčů, Licopantis, po vynoření sdělil, že na mořském dně uviděl vrak lodě a kolem něj spoustu těl koní v různém stádiu rozkladu. Kapitán se zdráhal mu uvěřit, protože si myslel, že potápěč má halucinace, způsobené otravou kysličníkem uhličitým. Přesto se ale rozhodl tuto informaci osobně prověřit.
Když se potopil na dno, do hloubky 43 metrů, Kondos uviděl naprosto fantastický obraz. Před ním byly trosky starověké lodi a kolem nich rozhozené bronzové a mramorové sochy, sotva rozeznatelné pod vrstvou bahna a hustě poseté houbami, chaluhami, lasturami a dalšími obyvateli mořského dna. Právě toto považoval potápěč za koňské zdechliny.
Kapitán předpokládal, že tato starořímská loď mohla převážet cosi cennějšího, než bronzové sochy. Poslal své potápěče na průzkum vraku. Výsledek předčil všechna očekávání. Úlovek se ukázal být velmi bohatým: zlaté mince, drahokamy, šperky a množství další věcí, které pro posádku sice zajímavé nebyly, ale za které by mohli, po odevzdání do muzea, něco utržit.
Námořníci pobrali vše, co mohli, ale mnoho věcí zůstalo ještě na mořském dně. To souviselo s tím, že ponor do takové hloubky bez speciálního vybavení je velmi nebezpečný. Při vynášení pokladu jeden z 10 potápěčů zemřel a dva další to zaplatili svým zdravím. Proto kapitán přikázal ukončit práce a loď se vrátila do Řecka. Nalezené artefakty byly odevzdány do Národního archeologického muzea v Athénách.
Nález vyvolal velký zájem řecké vlády. Vědci, po prozkoumání předmětů, určili, že loď se potopila v 1. stol.př.n.l. během plavby z Rhodu do Říma. Na místo katastrofy bylo vykonáno několik expedic. V průběhu dvou let Řekové z vraku vynesli prakticky všechno.
Pod nánosem vápence
Dne 17. května 1902 archeolog Valerios Stais, který se zabýval analýzou artefaktů, nalezených u ostrova Antikythéra, vzal do ruky kousek bronzu, pokrytý vápencem. Najednou se hrudka rozlomila, protože bronz byl silně zkorodovaný, a uvnitř se blýskala jakási ozubená kolečka.
Stais usoudil, že se jedná o součástku starověkých hodin a dokonce na toto téma napsal vědeckou práci. Kolegové z archeologické společnosti ale přijali tuto publikaci velmi nepřátelsky.
Dokonce Staise obvinili z podvodu. Jeho kritici se nechali slyšet, že v době antiky tak složité mechanizmy existovat nemohly.
Záležitost byla uzavřena s tím, že předmět se dostal na místo katastrofy mnohem později a ke ztroskotané lodi žádný vztah nemá. Stais byl přinucen pod tlakem veřejného mínění ustoupit a na záhadný předmět se nadlouho zapomnělo.
„Tryskové letadlo v hrobce Tutanchamona“
V roce 1951 na Mechanismus z Antikythéry narazil náhodou historik z Yaleovy univerzity, Derek John De Solla Price. Zkoumání tohoto artefaktu zasvětil více než 20 let svého života. Doktor Price chápal, že se jedná o velmi vyjímečný nález.
„Nikde jinde na světě se nedochoval ani jediný podobný přístroj“, říkával. Vše, co víme o vědě a technologiích helénistického období, je v přímém rozporu s existencí natolik složitého zařízení v té době. Objev tohoto předmětu můžeme srovnat s nálezem tryskového letadla v hrobce Tutanchamona.
Výsledky svého výzkumu opublikoval Derek Price v časopise Scientific American v roce 1974. Domníval se, že tento artefakt byl součástí daleko většího mechanizmu, který se skládal z 31 velkých a malých ozubených koleček (dochovalo se jich 20). A sloužil k určování polohy Slunce a Měsíce.
Štafetu od Price převzal v roce 2002 Michael Wright z Londýnského muzea vědy (Science Museum). Ke zkoumání použil výpočetní tomografii, což mu umožnilo přesnější představu o konstrukci zařízení.
Zjistil, že Mechanismus z Antikythéry, kromě polohy Slunce a Měsíce, určuje i polohy dalších pěti planet známých v antice: Merkura, Venuše, Marsu, Jupitera a Saturnu.
Současný výzkum
Výsledky nenovějšího výzkumu byly zveřejněny v časopise Nature v roce 2006. Pod vedením profesorů Mikea Edmundse a Tonyho Freethe z Cardiffské univerzity pracovalo mnoho vynikajících vědců. Pomocí nejmodernějších přístrojů se podařilo pořídit třírozměrné zobrazení zkoumaného předmětu.
Nejnovější počítačové technologie pomohly objevit a přečíst nápisy, které obsahovaly názvy planet. Je rozluštěno téměř 2000 symbolů. Na základě tvaru písmen bylo určeno, že Mechanismus z Antikythéry byl zkonstruován ve 2. stol.př.n.l. Informace, které vědci obdrželi v průběhu studia předmětu, jim umožnily zařízení zrekonstruovat.
Stroj se nacházel ve dřevěné skříňce s dvojitými dvířky. Za prvními byl umístěn panel, který umožňoval sledovat pohyb Slunce a Měsíce na pozadí znaků zvěrokruhu. Druhá dvířka byla v zadní části zařízení a za nimi byly dva panely. Jeden z nich se vztahoval k součinnosti solárního a lunárního kalendáře, a druhý předpovídal zatmění Slunce a Měsíce.
V další části mechanizmu se měla nacházet kolečka (která se nedochovala), a měla souvislost s pohyby planet, jak se podařilo zjistit z nápisů na artefaktu.
To znamená, že se jedná o svérázný nejstarší analogový počítač. Jeho uživatelé mohli zadat libovolný datum a mechanizmus jim přesně ukázal pozici Slunce, Měsíce a pěti planet, které byly známé řeckým astronomům. Fáze Měsíce, sluneční zatmění – vše bylo přesně předpovězeno.
Genialita Archiméda?
Ale kdo, který geniální mozek, mohl ve starověku stvořit tento div techniky? Nejdříve byla hypotéza, že tvůrcem mechanismu z Antikythéry byl veliký Achimédes, člověk, který předstihnul svoji dobu a jakoby se v antice objevil ze vzdálené budoucnosti (nebo neméně daleké a legendární minulosti).
V římské historii je zápis o tom, jak ohromil své posluchače, když jim předvedl „nebeský globus“, který ukazoval pohyby planet, Slunce a Měsíce a také předpovídal zatmění Slunce a fáze Měsíce.
Jenže mechanismus z Antikythéry byl sestrojen až po smrti Archiméda. Ačkoliv nemůžeme vyloučit, že tento veliký matematik a vynálezce zhotovil prototyp a na jeho základě byl pak vyroben první analogový počítač na světě.
V současné době se považuje za místo zhotovení přístroje ostrov Rhodos. Právě odtud plula loď, která ztroskotala u Antikythéry. V té době byl Rhodos střediskem řecké astronomie a mechaniky. A předpokládaným tvůrcem tohoto zázraku techniky je Poseidónios z Apameie, který byl, dle slov Cicera, odpovědný za vynález mechanismu, který ukazoval pohyby Slunce, Měsíce a jiných planet. Není vyloučeno, že řečtí mořeplavci měli několik desítek takových přístrojů, ale nám se dochoval jenom jeden.
Stejně však zůstává záhadou, jak mohli ve starověku stvořit takový zázrak. Nemohli mít přece natolik hluboké vědomosti, zvláště ohledně astronomie a takových technologií! Je to opět jedna z věcí, která patří do kategorie nevhodný artefakt.
Je docela možné, že do rukou antických mistrů se dostalo zařízení, které připutovalo z hlubin minulosti, z dob bájné Atlantidy. A na jeho základě pak sestrojili mechanismus z Antikythéry.
Ať už to bylo jakkoliv, Jacques-Yves Cousteau, největší průzkumník hlubin naší civilizace, označil tento nález jako bohatství, které je daleko cennější než Mona Lisa. Právě takovéto zrekonstruované artefakty otřesou naším vnímáním a naprosto mění obraz světa.
partner Matrix 2001
