MORFOGENETICKÉ POLE JAKO PRODUKT BOŽSKÉ ALCHYMIE (2)

„Z minulosti existuje mnoho psychiatrických článků, které diskutují o tom, jaká by byla nejvhodnější diagnóza pro Budhu, Mohameda, Rámakrišnu, svatého Antonína, nebo Terezu z Avily, a zda šamani jsou hysterici, psychotici nebo epileptici. Takový postoj ke spiritualitě není výrazem vědecké nadřazenosti západní společnosti, nýbrž propastné nevědomosti a zkresleného chápání, co se týče mimořádných stavů vědomí.“  Stanislav Grof

S.G.: Domníváte se, že existují morfická pole snů, mystických zážitků či alternativních stavů vědomí?

R.S.: Jakákoliv část jakékoliv aktivity - včetně snů, mystických zážitků a alternativních stavů vědomí - má svou strukturu. Tyto struktury se mohou skutečně dostat z osoby na osobu díky morfické rezonanci. V mnoha mystických tradicích lidé věří, že iniciací se dostanou do té které tradice a dokáží s ní, nebo s lidmi, kteří ji následovali, komunikovat. V hinduismu nebo buddhismu je běžná idea, že iniciací a předáním té pravé mantry člověk může kontaktovat svého gurua, učitele a celou linii jeho učitelů.

S.G.: Jak pak použijete tyto myšlenky v rámci svých teorií formativní příčinnosti?

R.S.: Idea atraktorů, která vznikla v moderní dynamice, abychom lépe pochopili cesty, kterými se systémy vyvíjejí, pomáhá modelovat konečná stádia, ke kterým systém směřuje. Jednoduchou metaforou může být představa, že hážeme oblázky do bazénu. Oblázky budou klesat ke dnu a dno bazénu je jejich atraktorem.

Bazén je zde konečnou a základní metaforou - oblázky klesají vždy ke dnu, nezáleží jakou rychlostí a jakým způsobem je hodíte. Tento matematický model je vhodný i pro pochopení biologických morfogenezí, nebo tvorby krystalů, molekul, galaxií, lidského chování nebo chování celých společností, protože to všechno má tendenci vyvíjet se směrem k atraktorům, o kterých pak vědomě hovoříme jako o cílech a účelech.

V přírodě však tyto atraktory fungují nevědomě. Dub je atraktorem žaludu. Rostoucí dub je tažen svým konečným atraktorem, morfickým atraktorem, což je vzrostlý strom dubu. Může to vypadat jako lákání směrem do budoucnosti, ale není to tak. Je těžké tento koncept pochopit, protože to, o čem uvažujeme jako o směřování do budoucnosti, nutně tak nemusí v budoucnosti dopadnout.

Z každého žaludu dub vyrůst nemusí. Žalud se tedy nevyvíjí ke své budoucnosti. Přírodě je vrozen smysl pro dosažení jakési potenciality konečného stádia. Všichni lidé mají svůj osud, svůj smysl. Každý žalud se má stát vzrostlým dubem. Cíl, smysl, konec však nemusí být budoucností.

S.G..: Myšlenka, že příroda není ovládána neměnnými zákony, ale zvyky, které se mění podle podmínek, je velmi lákavá. Jak myslíte, že ovlivní naši lidskou zkušenost vědomí takové možnosti?

R.S.: Za prvé, idea zvyků vyvíjejících se v přírodě nám umožní lépe pochopit principy evoluce. Myslím, že v jistém smyslu celý vesmír, svět, ve kterém žijeme, je živý, vyvíjející se organismus - spíše než mechanismus řízený neměnnými zákony.

Za druhé, umožňuje nám to pochopit, že ve světě kolem nás je vždy přítomna i minulost. Minulost není to, co se kdysi stalo a je pryč.  Je to něco, co tu neustále je a ovlivňuje i přítomnost, co je přítomno v přítomnosti.

Za třetí, pomáhá nám to lépe a jinak uvažovat i o sobě samých, o vzpomínkách, o kolektivní paměti a vlivech našich předků a minulých společností. Lépe tak pochopíme i co to jsou a byly rituály a další formy, pomocí kterých se napojujeme na svou minulost.

Umožní nám to pochopit, jak se nové vzorce aktivit mohou šířit rychleji, než by se mohlo dít podle standardních mechanistických nebo psychologických teorií: čím víc lidi bude dělat určité věci, tím snadnější to bude i pro ostatní.

Jak se naše pochopení světa přemísťuje od vykořisťovatelského, mechanistického postoje k postoji symbiotickému, uvědomujeme si, že tu nejsme proto, abychom přírodu ovládli, že nejsme něco mimo rámec přírody.

Uvědomujeme si, že jsme součástí ekosystémů a světa a že naše další existence závisí na tom, jak dokážeme harmonicky žít s planetou. Teorie Gaii zní samozřejmě, ale dodnes není - především v politice - brána vážně. Idea živoucí planety se dnes stává rozhodující silou naší společnosti.

-konec-