PROBUZENÍ DO SNU (1)

LaBerg Stephen

LaBerg Stephen

autor

15.01.2016 Esoterika

Stephen LaBerge je prvním vědcem, který prokázal existenci tzv. „lucid dreaming" (lucid, angl. jasný, přehledný nezkalený), snění ve kterém si snící člověk je vědom svého snění. Techniku zapamatovat si a pracovat se sny pak rozvinul do účinných metod a způsobů jak ke studiu vztahů mezi myslí a tělem, tak pro nové postupy v psychoterapii. Vydal knihy „Lucid Dreaming: Exploring the World of Lucid Dreaming" a „Conscious Mind, Sleeping Brain".

Narodil se roku 1947, vystudoval matematiku na Arizonské universitě. Studoval původně chemii, ale v roce 1968 se začal zabývat psychofarmakologií. V roce 1977 začal na universitě ve Stanfordu studovat stav snění a spánku. Doktorát obhájil v roce 1980. Vede kursy snění, psychobiologie a změněných stavů vědomí na několika universitách.

-------------------------------------------------------

Co vás inspirovalo k zájmu o vědomé snění?

S. LaBerge: Když mi bylo 5 let, chodíval jsem na večerní matiné, a jednou se mi poté zdál krásný sen o pirátech. Dostal jsem nápad, jaké by to bylo krásné moci se tak do stejného snu vrátit na pokračování dobrodružství. Nikdo mi neřekl, že to nejde, a tak další noc j s em byl zpátky ve svém snu a dělal jsem to tak celé týdny. Když jsem pak studoval chemii na universitě, začal jsem se zajímat o mysl. Bylo to na konci 60. let a tak si dovedete představit, v jaké atmosféře jsme tehdy žili. Pomohlo mi to uvědomit
si, že svět uvnitř mysli je možná daleko zajímavější, než reálný svět okolo nás.

Zúčastnil jsem se v Esalenu jednoho semináře s tibetským buddhistou Tarthangem Tulkuem. Žádal nás, abychom si udrželi bdělé vědomí 24 hodin denně. Jeho angličtina byly tehdy velmi omezená, právě přijel z Indie a neustále jen říkal „ To je sen" a smál se. Snažil se nám naznačit, že naše současné zážitky reality jsou jen sen. Po týdnu soustředěné meditace na toto téma jsem pak zpět v San Francisku zjistil, že se velice dobře cítím. Spojil jsem své pocity s předchozí zkušeností jakéhosi rozšíření vědomí a snažil jsem se svůj stav udržet i nadále.

O pár dní později jsem se vrátil do Esalenu na jiný seminář a v noci jsem měl vědomý sen. Lezl jsem na vrchol himalájské hory jen tak v lehkém oblečení. Podíval jsem se na sebe a řekl si, tohle přece není možné. V tom okamžiku jsem si uvědomil, že se mi to jenom zdá. A protože jsem byl mladý a bláznivý, rozhodl jsem se z vrcholu hory slétnout jako pták. Během dalších pěti let se můj zájem o tento druh snění prohluboval. Měl jsem také jeden sen, který mne přesvědčil,že tento druh snů by i pro mne samotného mohl být velice přínosný. Zdálo se mi, že j s em stoupal horskou stezkou.

Pak, po dlouhém a vyčerpávajícím pochodu, jseem přišel k velmi úzkému můstku přes propast. Bál jsem se podívat dolů. Můj přítel řekl „takhle rychle dolů to nepůjde, to musíš obejít" a ukázal mi klikatící se cestu do údolí. Jenže mne napadlo, kdyby se mi to jenom zdálo, nebál bych se na ten můstek vkročit. A uvědomil jseem si, že se mi to zdá a rychle a bezpečně jsem přešel na druhou stranu. Když jsem se probudil, přemýšlel jsem o svém snu a zjistil, že se dá aplikovat i na život všeobecně.

Život je v jistém smyslu most, a my ztrácíme rovnováhu, protože se bojíme neznáma - smrti, absence smyslu ve věcech kolem sebe - v jakékoliv podobě. Dokážeme-li ale žít v tom správném stavu bdělého vědomí a smysluplnnosti, pak je možné most překročit. O dalších sedm let později jsem se rozhodl, že budu vědcem. Zdálo se mi, že vědomé snění by mohlo být dost dobré téma pro disertační práci. Tehdejší experti mi sice řekli, že se to nedá zkoumat, ale já už tušil, že j im to můžu dokázat.

 

Povězte nám o experimentech s Lynn Nagelem, který první prokázal existenci vědomého snění.

S. LaBerge: Lynn Nagel pracoval v centru výzkumu spánku ve Stanfordu právě v době, kdy jsem dostal nápad s vědomým sněním. Bez Lynna bych to pak ale nedokázal. Pomohl mi v začátcích a naučil mne jak zaznamenávat spánek. Při našich prvních pokusech zůstával Lynn celé noci vzhůru, zatím co já pokusně snil. Základní idea vědomého snění byla prostá, založená na předchozích pokusech, které ukázaly, že když se někomu zdá o ping-pongu, jeho oči vykazují pohyb ze strany na stranu.

Rozhodl jsem se tedy vždy, když začnu vědomě snít, pohybovat očima tak, aby bylo jasné, že právě začíná fáze „lucid dreaming" a aby mohla být zanamenávána. Po několika chybách a omylech jsme to nakonec zvládli a já měl první sledovaný vědomý sen v laboratoři.

 

Říkal jste, že jste měl potíže s publikováním svých výsledků. Proč myslíte, že je vůči vám tolik skepse?

S. LaBerge: Lidé uvažují o snech jako o produktech nevědomé mysli. Odtud pramení názor, že i sen je něco nevědomého. Ale není. Jsou to vědomé zkušenosti, jinak byste si je nepamatoval. Spící a snící člověk si jen není vědom svého okolí. Dokud se sen považoval za produkt nevědomí, sama myšlenka na vědomé snění byla nesmyslná. Když jsme tedy v roce 1980 přišli s vědeckými důkazy, tvrdili nám, že jsme někde museli udělat chybu. Ale v roce 1983 už tomu někteří začínali věřit, jiní tomu věřili, a někteří tomu nevěří dodnes.

 

Kdy byl podle vás poprvé zaznamenán vědomý sen?

S. LaBerge: Mluvil o tom už Aristoteles. Nepoužíval náš termín, ale hovořil o tom, že někdy v průběhu snění nám něco říká „Tohle není sen, to k tobě promlouvá přímo tvá mysl." Sem tam se dají v historických zdrojích nalézt zmínky a někom, obykle o filosofovi, který o tom mluví. Ale nikdo se tím nezbývá a nezabýval soustavněji . Až v 19. století Hervey de Saint-Denis publikoval
knihu o snech a jak je ovládat, založenou na několika tisících vlastních vědomých snech. Termín „lucid dream" použil poprvé Fredrik van Eeden na konci 19. století, a byl to psychiatrický termín.

 

A co jiné kultury? Havajci, američtí Indiáni, australští Aboridžinci?

S. LaBerge: Pokud se týká Aboridžinců, tady existuje hodně podobného. Všeobecně řečeno, snění bývalo pýedmětem zájmu profesionálů. Obyčejní lidé se tím nezabývali. Nevím, do jaké míry se sny pracovali šamani a zajímalo by mě to. Pokud se týká Indiánů, u nich se setkáváme s něčím, co by se mohlo jmenovat opakem vědomého snění. Zdálo se mi, že jste mi včera nabourali auto, tak teď mi nahraďte škodu.

 

Brali sny doslova.

S. LaBerge: Přesně tak. Jinými slovy, brali sen jako nějakou nadpřirozenou verzi toho, co se mělo a musí stát, a to je podle mne ten nejhorší způsob j a k se sny zacházet, protože je to zbavovalo svobody. Ještě jinak, v téhle kultuře si nikdo snů nevážil. Naproti tomu v Tibetu vyvinuli vysokou úroveň vědomého snění a snili tak po celá tisíciletí.

 

Má úspěšný vědomý snílek něco navíc? Liší se to podle pohlaví, věku, tvořivosti?

S. Laberge: Nezjistili jsme nic podstatně odlišného, kromě jedné věci, a tou je schopnost často si pamatovat své sny. Lidé, kteří si časo vzpomínají na své sny, mají dvakrát větší pravděpodobnost, že budou úspěšní vědomí snílci. V knize píšete o ženě, Mary Arnold Fosterové, která na začátku tohoto století učila děti snít.

 

Zní to nádherně. Myslíte, že dětí pak byly vnímavější, třeba proto, že neměly tolik fixních představ o tom, co je a není možné?

S. LaBerge: Určitě. Rád bych viděl daleko víc dětí, které by se naučily ovládat své sny. Už jenom proto, že dítě máloco může ovládat, a tady by existoval svět, ve kterém by vládlo ono. Naše společnost má např. problémy s dětmi, které berou drogy. Určitá psychedelika mohou být možná pro někoho dobrá, ale rozhodně ne pro děti. Nás dosavadní přístup je jen jeden - „Řekni ne drogám". Jakkoby jediný důvod, proč dítě vezme drogu, byl vnější tlak. Jenže co když dítě vezme drogu, protože prostě chce něco nového, protože se prostě nudí, atd.

Tuhle zábavu jim snění může poskytnout také, a navíc bezpečně a s dalšími harmonizujícími efekty. Možná bude vědomé snění jedním z nejúčinějších prostředků protidrogového snažení.

 

Jaké techniky jsou pro vědomé snění nejlepší?

S. LaBerge: Kdyby jste se zeptali: „ Chci umět vědomě snít, čím mám začít?", řekl bych, že stačí vyšetřit nějaký ptavidelný čas a prostě se do toho dát. Nemáte-li čas ani na 5ti minutovou procházku parkem denně, těžko budete mít energii na učení se vědomému snění. Vyvinuli jsme kurs pro ty, kteří chtějí zůstat doma a naučit se vědomě snít. První lekce učí o schopnosti zapamatovat si sny, pak následuje studium snů podle jistých znaků, pak cvičení na rozeznávání snových obsahů a rozvoj určitých schopností přenést se ve snu do budoucnosti atd.

 

Mnoho lidí o vědomém snění slyšelo a pak najednou mělo vědomý sen. I mně se to nedávno stalo. Jak hodně schopnost uvědomit si tuto možnost souvisí se schopností vědomě snít?

S. LaBerge: Tohle je velmi důležité a často se to stává. Určitá vaše část se naučí, že je možné vědomě snít. Problém je ale v tom, že protože to není běžné, domníváme se, že to je těžké. Ve skutečnosti je to velmi přirozené a stačí si uvědomit „Chci abych měl vědomé sny" a ono se to vyplní.

-pokračování-

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly