OPUŠTĚNÁ VOJENSKÁ ZAŘÍZENÍ (3)

Střechy bloků tohoto velitelského stanoviště v Moldávii, které bylo stavěno o něco později než bunkr v Bělorusku, jsou jednolité. Představují vrstvenou technologii, jejímž základem je vrstva betonu silná 0,5 m, potom je tu volný prostor ohraničený po celé délce obvodu střechy stěnou, a za ním je zvrchu zalit ještě jednou vrstvou betonu silnou 2,5 metru.

Drobná síť, kterou je možné vidět souběžně se střechou, měla při zalévání železobetonové konstrukce funkci bednění. Železobetonové konstrukce se zhotovovaly s použitím fortifikačního betonu M600, který má výrazně zvýšenou pevnost, a armatury d 38. Segmenty střech výtahové a schodištní šachty byly nezbytné pro spouštění těžkého zařízení v etapě montáže, kterou v době zastavení prací na objektu teprve začínali, a tak zůstaly nedokončené.

Stupeň ochrany byl na tehdejší dobu maximální. Největší pozornost byla věnována ochraně před atomovými bombami a taktickými střelami s jadernými hlavicemi. Před přímým zásahem jaderné hlavice balistické rakety obrany nebylo. Ale ve skutečnosti to ani nebylo nutné: pokud je zajištěna ochrana před těžkou atomovou bombou, pak na 50 % je zajištěna i ochrana před jadernou střelou, jejímž ničivým faktorem je v tom případě tlaková vlna - vzdušná i podzemní.

Zůstává jen ochrana před jonizujícím zářením, radiačním znečištěním a EMI. Je třeba připomenout, že stupeň přesnosti raket byl v té době podstatně nižší. Systém GPS byl teprve ve stádiu rozpracování. Koordináty objektu potenciální protivník také neměl. To znamená, že přesný zásah padající raketou mohl být pouze otázkou náhody s velmi malou pravděpodobností.

Mimo dva hlavní bloky byly severně od bloku B postaveny dvě samostatné pomocné šachty nedosahující zemského povrchu. Šachty měly poněkud cylindrický tvar 9 metrů v průměru a byly určeny pro zabezpečení nasávání vzduchu a odvod výfukových plynů z diesel-generátoru v době mimo ohrožení, a