PUTIN, OBAMA, ASAD A PRINCIP "VRTĚNÍ PSEM" (1)

Externí spolupracovník našeho magazínu - Patrick Henningsen, vypracoval brilantní analýzu toho, co se v současné době odehrává v oblasti Sýrie. Původně jsme chtěli tento materiál vydat až příští týden, ovšem v duchu dnešních velmi závažných incidentů (sestřelení ruského letounu "Su-24", následné zastřelení jednoho z katapultovaných pilotů, když na padáku klesal k zemi, těžké poškození ruského vrtulníku, který pátral po katapultovaných pilotech) jsme se včera v podvečer rozhodli, že vydání tohoto materiálu maximálně urychlíme.

-----------------------------------------------

Zajímavé... Od té doby, co bývalý americký velvyslanec v Sýrii - Robert Ford, doslova utekl ze svého postu, neboť se zdál být v ohrožení (to se stalo v roce 2011), se USA prakticky každý den snaží pracovat na vynucení změny režimu v Damašku. [1] Tým z "Nation Builders International Inc", který byl ustanoven ve Washingtonu, byl přesvědčen o tom, že kýženého cíle by mohlo být dosaženo během šesti až dvanácti měsíců.

Konec konců, tito lidé měli své zkušenosti z Lybie, kde se jim to podařilo za méně než jeden rok. Po vpádu NATO do Libye a následném vyzbrojení militantních džihádistických bojovníků a s umíráčkem bývalého Kadaffího režimu byli tito bojovníci přesunuti do Turecka a Jordánska s jasnými instrukcemi ohledně přípravy a zahájení pozemních operací v Sýrii. [2]

Zároveň velmi dobře ukryt v suterénu ekvádorského velvyslanectví v Belgravii v centru Londýna disidentský informátor, který se jmenuje Julian Assanage, potvrzuje existenci neslavné časové osy dělníků z "Nation Builders", která se týká svržení Bašára Asada. Zároveň se ukazuje, že vládní aktivity Spojených států jdoucí tímto směrem se jako po nataženém lanu táhnou až do roku 2006, a to k velvyslanci Williamovi Roebuckovi, který byl umístěn do Damašku. [3]

Toto byla pouze jedna dílčí akce v mnohem větším globálním plánu, za kterým stojí globálně-mocenský systém a který je součástí tzv. "Projektu pro nové americké století". [4] Tento jejich plán unikl na veřejnost, když se americký generál Wesley Clark během svého vystoupení v "Commonwealth Club" v San Francisku přestal v jedné chvíli kontrolovat a v ten okamžik mu uklouzla následující věta:

„Zaútočíme a zničíme vlády v sedmi zemích za pět let - začneme s Irákem, poté se přesuneme do Sýrie, Libanonu, Libye, Somálska, Súdánu a Íránu.“ [5]

Brzy poté "Nation Builders" absorbovali téměř jednu miliardu dolarů na zbraně, školení, platy a logistickou podporu při budování největší teroristické armády, jakou kdy náš svět viděl. Armády, která dohromady čítá na 30 000 až 32 000 džihádistických bojovníků z celého světa. Všechno to začalo u tzv. "Osvobozenecké syrské armády", pokračovalo to vyzbrojováním menších teroristických skupin, které se záhy spojily v rebelskou alianci, jež se neštítila spolupráce s přidruženou odnoží "Al-Kaidy", která se jmenuje "Fronta Al Nusra", ale především s "ISIL".

Právě díky "Nation Builders" a jejich partnerům v Turecku začali sunnité dominovat na území kolem "zálivu" (Katar, Kuvajt, Bahrajn, ale například i Saudská Arábie). Začala vznikat nová sunnitská "rebelská aliance". Všechno se na první pohled zdálo jako perfektní plán. [6] V podstatě šlo o jakousi operaci "Cyclone 2.0" [7]

Jejich "ředitelství" ve Spojených státech si vzalo na starosti financování a rekrutování teroristických bojovníků, zatímco jejich "velitelství" v Británii se zase soustředilo na organizování politické opozice uvnitř té či oné země a na řízení sociálních mediálních kampaní na podporu nové politické koalice v Damašku. O čtyři roky později počalo to, co se zdálo být dobrým nápadem, stagnovat, až se nakonec pro "Nation Builders" stalo uzavřeným bludným kruhem. Ve skutečnosti to můžeme nazvat různě, například "karmou".

Aliance rebelů dosáhla okolí Damašku, ale nebyla schopná uvnitř syrského území dostatečné imploze s cílem svrhnout Bašára al-Asada a vytvořit tak podobné mocenské vakuum, kterého NATO dosáhlo v Libyi po pádu Muammara Kaddáfího v roce 2011. Teroristické brigády byly v té době sice mimo kontrolu, jenomže tak, jak rychle vystoupaly k moci, počaly ztrácet schopnost ovládat a kontrolovat města a vesnice, které zabraly na území Sýrie a  Iráku. Tajnou zbraní "Nation Builders" byla uměle vytvořená "ISIL", která začínala mít stále větší potíže s řízením svých operací, které se prohloubily na takovou úroveň, že "Nation Builders" byli nuceni opustit svůj prioritní cíl, který byl spojen se změnou režimu v Damašku, ve prospěch dostatečného opevnění, které by dokázalo dostatečně kvalitně čelit postupně se rodící protiofenzívě Damašku.

To vše s velkou nelibostí sledovali ve speciálně neoznačené kanceláři, která se nachází na samém konci západního křídla ústředí "Nation Builders" ve Virginii. Odtud však "šedý tým" i nadále řídil "ISIS" pod jakýmsi "obchodním radarem". Podpora "Nation Builders" se i z prostředí "Bílého domu" počala tenčit poté, co bylo doslova "spáleno" kolem 500 milionů dolarů, které byly vyčleněny na výcvik a vybavení nových rekrutů, o nichž se mělo zato, že by se mohli stát součástí nové armády "umírněných rebelů" v boji proti "ISIL", ale především v boji proti Asadovi.

Jenomže i zde "skutek utek". Výsledkem tohoto investovaného jmění, které pochopitelně muselo odtéci z peněženek amerických daňových poplatníků, byla smutná skutečnosti celkem "pěti", ano, slovy "pěti" fungujících rebelů. Na druhé straně po celou dobu Damašek statečně bojoval a odrážel útoky cizích teroristických brigád, které se snažily roztrhat syrskou zemi na kousky.

Stranou těchto útoků se staly kurdské enklávy v Sýrii a Iráku. "ISIS" se systematickým způsobem zaměřovala na etnické čistky syrských a iráckých šíitských muslimů, křesťanů, jezidů, kde bylo loupení, zabíjení a znásilňování na denním pořádku. Došlo tak k vydrancování mnoha starobylých měst v čele s Palmýrou (která je součástí světového dědictví UNESCO), neboť byly označeny za "pohanské", a tím určeny ke zničení. Jizvy tohoto sektářského násilí budou bohužel v zasažených regionech přetrvávat napořád.

Pro samotné Syřany jde o nejkrvavější konflikt v jejich historii, a i přesto lidé stále podporují úsilí své vlády odrazit hrozbu teroru, který je odhodlán transformovat tento sekulární svrchovaný stát do jakéhosi experimentu na způsob teokratického chalifátu.

Ve chvíli, kdy už byla unavená vláda v Damašku prakticky na kolenou, požádala svého starého přítele - "ruského medvěda" - o pomoc.

Přitom se tomuto "medvědovi" teprve nedávno podařilo vymanit z pasti, kterou mu v roce 2014 nastavili "Nation Builders",  a to prostřednictvím "barevné revoluce", která byla spuštěna v sousední Ukrajině, kdy se jisté síly snažily vtáhnout "medvěda" do krvavé občanské války. Poté, co skoro dva roky hrál "medvěd" strategické šachy hned na tři strany najednou, podařilo se mu z nastražené pasti uniknout.

Špinavé války

Je mi jasné, že tyto události zní jako divoký příběh plný mezinárodních intrik a geopolitických úskoků, který by zcela jistě našel své místo v nějakém dobrém špionážním románu či hollywoodském thrilleru. Nejhorší na tom ovšem je, že toto všechno je naprostá pravda. Až do tohoto bodu si Spojené státy (mezi zasvěcenými známy pod přezdívkou "Nation Builders Inc.") luxusně pracovaly v "šedé oblasti" ve velmi dobrém úkrytu na svých tajných operacích, prostřednictvím kterých spřádaly své cíle a motivy.

Agendy týkající se změny režimu se plynule přesouvaly mezi povstaleckými skupinami a teroristy. Bylo jich tolik, že nikdo opravdu nemohl říci, kdo je kdo, a kdo za čím stojí. Vše, co veřejnost věděla, byl fakt, že Sýrie je roztrhávána na malé kousky. USA a jejím spojencům v NATO se dokonce podařilo prosadit "bezletové zóny", který byl nově přejmenován na "bezpečnou zónu". Turci pak tento koncept využívali k tomu, aby si vyrovnali staré účty s Kurdy, a to prostřednictvím bojovníků "ISIS", jejichž síly se pohybovaly na severovýchodě Sýrie a Iráku.

Až do tohoto bodu byli kurdští bojovníci nejúčinnější silou namířenou proti "ISIS" a nyní Turci používají onen "humanitární koridor", aby je ve všech důsledcích degradovali. Jistě, další vítězství pro "ISIS".  K podobné situaci došlo o rok dříve, kdy byly jednotky "ISIS" přišpendleny dole kolem města Tikrit v Iráku. Tehdy irácká armáda spěchala na pomoc šíitským milicím, které vedly íránští velitelé z "Revolučních gard". Bojovníci "ISIS" byli v té době jako na špagátu a čelili aktuální likvidaci. A ejhle, co se nestalo. Z ničeho nic začalo USA tlačit na své irácké protějšky v Bagdádu, aby iránské jednotky byly okamžitě odeslány zpátky domů do Teheránu s tím, že kontrolu ze vzduchu nad inkriminovanou oblastí převezmou americké síly.

Výsledek se dal očekávat. Bojovníkům "ISIS" se podařilo uniknout prakticky bez "ztráty kytičky". Navíc vznikl "dominový efekt" v podobě prudkého zhoršení morálky uvnitř irácké armády. Poté následovalo 13 měsíců, během kterých bylo uskutečněno na 7 400 náletů ze strany Spojených států. Tyto nálety byly podnikány na území Sýrie a Iráku, ovšem jejich efekt byl minimální. Položme si tedy starou známou otázku: „Qui Bono“ - „Komu ku prospěchu?“

-pokračování-

REFERENCE:

1. U.S. Ambassador to Syria Leaves Damascus Amid Threats to Safety’ by Anthony Shadidoct, The New York Times, 24 Oct 2011

2. ‘Libya rebels move onto Syrian battlefield’ by Jomana Karadsheh, CNN, 28 July 2012

3. ‘Assange on “US Empire,” Assad govt overthrow plans & new book “The WikiLeaks Files”’, BBC News, 9 Sept 2015

4. ‘Wes Clark and the neocon dream’ by Glenn Greenwald, Salon, 26 Nov 2011

5. ‘Wes Clark and the neocon dream’ by Glenn Greenwald, Salon, 26 Nov 2011

6. ‘NOT AGAIN: More US AID, Missiles Shipped to al Nusra and ISIS in Syria, Iraq’, 21st Century Wire, 5 Mar 2015

7. ‘NOT AGAIN: More US AID, Missiles Shipped to al Nusra and ISIS in Syria, Iraq’, 21st Century Wire, 5 Mar 2015