PARAZIT (19)

Všemi možnými způsoby se Spojenci vyhnuli koordinování společných akcí všemi členy Entente. Ke konci prvního roku války již vyčerpaní Němci nebyli schopni postoupit a západní fronta se stabilizovala, přičemž na jedné straně dosáhla neutrálního Švýcarska a na straně druhé pak moře. Nepřítel se zakopal a neustále zlepšoval svou obranu. Válka se vlekla a nebyly žádné známky toho, že by se blížila ke svému konci. Je podivné, že když válčili již šest měsíců, nenaučili se spojenci z Entente koordinovat své akce. Zdálo se, že mají nějaké problémy s vytvářením tlaku na Reich z obou stran zároveň. Britové se takového útoku na Německo obávali, protože Němci by nebyli schopni jej ustát a Angličané nechtěli, aby bylo Německo poraženo rychle, neboť by to znamenalo, že by Rusko stálo na straně vítězů.

Kostnatá ruka destrukce se pomalu ale jistě začala drápat po Evropě, budoucí revoluce začínala vrhat stín na mapách Ruska, Německa a Rakouska-Uherska. To je extrémně důležitý okamžik. Němci správně a velmi rychle pochopili, co se děje: „Angličané doufali, že rozdrtí naši zemi za pomoci ruského parního válce, přičemž francouzsko-belgicko-britská armáda měla zpomalit náš útok; pokud by existovalo nějaké nebezpečí, že by Rusko zvítězilo, jejich plánem bylo ukončit válku,“ poukázal celkem správně admirál von Tirpitz (1849 - 1930, viz foto vpravo).

Plán Spojenců fungoval dokonale – Rusko a Německo se vzájemně oslabovaly. Německý útok začal v lednu 1915 a pokračoval téměř nepřetržitě víceméně do konce léta. V důsledku toho byly ruské jednotky nuceny vzdát se Haliče, která byla obsazena dříve a utrpěly tak významné ztráty. Nicméně to však nebyla katastrofa. Fronta držela pevně a opuštění Polska bylo po porážce v Haliči plánovanou operací pro posílení frontové linie. Německá armáda se také vyčerpala – ruská fronta pohltila všechny jejich připravené rezervy.

Zatímco Rusové cedili krev, anglo-francouzské velení nedělalo nic, aby ulehčilo osudu ruské armády. Místo to