EDGAR CAYCE: O REINKARNACI DUŠÍ ATLANŤANŮ

Protože bylo Edgaru Cayceovi položeno jen několik otázek týkajících se Lemurie (ponořený kontinent, kolébka černé rasy), záznamy o ní prakticky mlčí. Ovšem ohledně Atlantidy (200 000 - 10 700 před Kristem) existuje zmínek mnoho. Tato velmi početná skupina duší se projevovala velmi agresivně a důvtipně, přičemž v tomto ohledu překonala všechny ostatní rasy, který kdy na Zemi existovaly. Vliv Atlantidy je patrný i v dnešních dnech a dá se předpokládat, že Atlantida položila základ i naší civilizaci.

​Jejím vlivem jsou nejvíce zasaženy ty duše, které si zvolí, že jejich vývoj nebude stálý a plynulý. Ve svém největším rozmachu měli obyvatelé Atlantidy k dispozici telepatii jako prostředek komunikace, dále pak elektrickou energii, dokonale ovládali mechaniku letadel a lodí, ke komunikaci používali také krátkých elektromagnetických vln, úspěšně prodlužovali lidský život a při operacích používali laserového paprsku, který byl indukován prostřednictvím kamene tuaoi neboli "strašného krystalu". Ovšem zneužití jejich poznatků a vědomostí je samotné nakonec zničilo.

Obyvatelé Atlantidy byli nepokojní lidé, kteří se neustále pohybovali z místa na místo, se snažili vměšovat do přírodních zákonů a zlepšovat je. Dosáhli neuvěřitelné moci, které následně zneužili. Tato civilizace ve svých počátcích uznávala pouze jednoho jediného Boha, avšak postupně Jej zavrhla jako nějakého totalitního brutálního Boha, což je to samé, jako kdybychom řekli, že příslušníci této civilizace začali namísto toho uctívat své vlastní hříchy. Mutanti a hybridní duše se následně stali předmětem otroctví a vykořist'ování.

Obyvatelé Atlantidy si velmi dobře uvědomovali zákony karmy, zachybovali však v tom, když se domnívali, že nahromaděné dluhy budou moci v budoucnosti kdykoli splatit. Nepočítali s jedním faktorem a sice, že cesta evoluce může náhle změnit svůj směr, a že tak budou muset splácet své dluhy v jiných tělech, než jsou ta, která měli nyní, když obývali Atlantidu a kde měli k dispozici svou veškerou moc a poznání.

A přesně to se stalo. Když pak byly lidské smysly omezeny na současných pět, ocitl se bývalý obyvatel Atlantidy ve stejně nemohoucí pozici jako poustevníček bez své ulity. A tak se karmické dluhy, které mohly být snadno splaceny v jednom či ve dvou životech, náhle zmnožily do nekonečného počtu. Namísto dvou životů na splacení dluhů za mnohé své přestupky vůči Bohu čelí tyto duše náhle několika tisícům. Namísto toho, aby přijaly na svá bedra břímě, zvolily si duchovní bankrot.

Nicméně naakumulovaný dluh zůstává a musí být zaplacen.

Návrat duší Atlaňtanů

Na počátku 20. století začal Edgar Cayce předpovídat, že se ve velkém množství začnou navracet oba typy bývalých obyvatel Atlantidy. Varoval před tím, že ke každému novému objevu či vynálezu na poli vědy, techniky a materiálního pojetí, jenž synové jednoho Boha mohou s sebou přinést, synové člověka přispějí korupcí a chaosem. „Duše Atlant'anů jsou extrémisté, neznají žádnou střední cestu,“ řekl Cayce velmi nekompromisně a dodal, že Atlant'any můžeme nalézt mezi lídry každého národa, který se účastnil bojů obou světových válek.

A tak můžeme vytvořit jakýsi standard poměřování, a sice na jednom konci by stáli pánové Roosevelt a Churchill a na druhém pak Hitler a Stalin. Podobně bychom proti sobě mohli v kontrastu postavit papeže Jana XXIII. a Mao Ce-tunga. Pokrok, který civilizace udělala - od barbarství k poměrně praktické demokracii - se nijak zvlášt' nedotýká nelitujícího původního obyvatele Atlantidy. Když ovšem jeho otupění dosáhne psychotické úrovně, k čemuž může dojít, když se příliš pohrouží do myšlenek o tom, že "svět už není to, co býval", potom se klidně může stát, že si vezme LSD, vyleze na kostelní věž a postřílí "ty, kteří se vkradli na Zemi, aby si ji podmanili".

Na jiné úrovni sebezachování se z něj stává cynik, který podkopává svou společnost. Takového člověka pak můžeme vidět v podobě zkorumpovaných politiků, politických demagogů, šílených extrémistů, kteří zastávají náboženskou a rasovou diskriminaci či podvodníků, kteří svými špinavými penězi redukují kulturu na odpad.

„Jak jsme již naznačili, Atlant'ané dosáhli velkého pokroku a byly jim zde na Zemi svěřeny posvátné činnosti, ovšem zapomněli na jediného Boha, ve kterém všichni žijeme a v Němž máme svůj počátek. A tak si přivodili svůj zánik, nikoli však zánik své duše. V současné době je na Zemi velmi velké množství Atlant'anů.“

Proti extrémistům z Atlantidy, kteří stále uctívají chtíč, násilí a smrt, stojí spolek střízlivě uvažujících, zkušených a usměrněných duší, které ve svých různých inkarnací v průběhu věků získaly hlubokou zkušenost - "jsou to vznešené a velmi silné duše nabité silou a láskou". Za nimi stojí Ježíš Kristus. A dřímá v nich jediná naděje našich potomků, aby nedošlo k další pohromě podobné zpustošení Atlantidy.

Toto pojetí nám jasněji umožňuje pochopit, když životní výklad pro velmi malé dítě varuje rodiče, že se v jeho životě na Atlantidě uctívalo jednoho Boha. V době třetí a poslední katastrofy, která pohltila Atlantidu, převzali moc synové Beliala, jejichž bohu bylo osudem přežít Deludže v podobě zkorumpovaného biblického idolu Bála. A toto dítě muselo trpět perzekuce těch samých synů Beliala - stejně jako je tomu i nyní.

Necht' pro tuto bytost varování je, aby se vyhýbalo všem, kteří si hledí jen svého blaha. Edgar Cayce na jiném místě sdělil: „Reinkarnace je fakt a duše, které byly jednou v prostředí Atlantidy, nyní sestupují zpět na Zemi - pokud již dříve činily takové zásahy, že došlo k jejich vlastnímu zničení, logicky přichází myšlenka, že i nyní by mohly zasáhnout do vývoje lidstva a života jednotlivců.“