VĚDCI PROKÁZALI: PAMĚŤ PŘEDKŮ EXISTUJE

Nahromaděné zkušenosti předchozích generací se předávají prostřednictvím spermatu.

Vše, co jsem nebyl já, si pamatuji

Zkušenosti získané otcem (dobré nebo špatné) zdědí jeho děti, a dokonce i vnoučata. Například jestli se táta topil, tak jeho syn bude mít panický strach z vody. A syn jeho syna také. Pokud se spálil, bude mít strach z ohně. Jestli hladověl, bude mít sklon k obžerství.

U syna otce sukničkáře je také pravděpodobné, že bude toužit po ženách a předá tuto zvláštnost dále. Stejně tak budou následující generace nadšeně trávit čas v garáži, na lovu, rybolovu, s kamarády na fotbale nebo náklonností k určitým výrobkům.

Jinými slovy řečeno – potomci mohou zdědit něco získaného předchozími generacemi. Ve skutečnosti zdědí paměť o těch nebo jiných událostech. Science fiction? Vůbec ne. Skutečnost, že takový jev existuje, dokázali biologové z Emory University v Atlantě (Yerkes National Primate Research Center, Emory University).

Kerry Ressler a Brian Diaz provedli úžasný experiment, o kterém informovali v časopise Nature Neuroscience. Připojili elektrické dráty k podlaze místnosti, kde byli myší samci a pravidelně zapínali proud. Myším to bylo nepříjemné a utekly.

Elektrické šoky na nohy myší vědci doprovázeli vůní ptačí třešně – rozprašovaným acetofenonem (hlavní složka této vůně). Po mnohokrát opakovaných pokusech přestali zvířata trápit elektřinou a jen rozprášili vůni. Když myši cítili acetofenon, škubaly s sebou, vyskakovaly a utíkaly pryč od „hrozné třešně“.

Nejzajímavější věc začala při další fázi. Z myší, které se účastnily experimentu, se narodilo potomstvo, jenž nikdy nebylo zasaženo proudem a necítilo vůní třešní. Když potomstvo trochu vyrostlo, dali mu vědci čichnout stejného acetofenonu. Myši reagovaly přesně tak, jako jejich otcové. To znamená, že s sebou škubly, vyskočily a utekly, a to i když nedostaly ránu proudem.

Následně se narodila další – druhá generace myší, která zdědila strach z vůně ptačí třešně. I je tato vůně děsila. Vědci naznačují, že vzpomínka na naše předky je zachována i u pravnoučat a prapravnoučat, ačkoli to dosud nebylo testováno.

Něco se s mojí pamětí stalo

Je rozumné předpokládat, že současní proudem zasahovaní a třešňovou vůní strašení samci myší nějakým způsobem – možná tajemně – předávají své zkušenosti myším pomocí komunikačního procesu a učí je bát se. Ale ani z daleka tomu tak není. V několika sériích experimentů byla zapojena mláďata myší, která byla počata ve zkumavce, a tak se spolu se svými biologickými otci nikdy nepotkala. Ovšem tato mláďata se bála acetofenonu, jako by čekala ránu elektrickým proudem.

Vysvětlení tohoto jevu dosud není známo. Máme pouze hypotézu, že při předávání zkušeností se zapojují genetické mechanismy v závislosti na stupni methylace některých fragmentů DNA. To vede k tomu, že se změní struktura neuronů v určitých oblastech mozku. Tato jejich nová konfigurace zajišťuje, že potomci reagují na nastávající události.

Zdá se, že stupeň methylace je přenášen prostřednictvím spermatu, tedy po mužské linii. Takovým způsobem se dědí napomáhání vzniku struktur v mozku, které jsou potřebné pro implementování zkušenosti předků.

Otázkou ovšem je, zda se dědí nějaká specifika především od matek a babiček? Vědci takové experimenty dosud neprovedli, ovšem osobně mám podezření, že příroda tuto možnost nepředpokládala. I když, kdo ví? Možná se ženské tělo stává dočasným úložištěm zkušenosti obdržené se spermatem samce, přičemž je ona matka do procesu zapojena stále.

Někteří lidé si pamatují místa, na kterých nikdy nebyli

Kolegové Ressler a Diaz věří, že odhalili mechanismus přenosu paměti předků, takže třeba bude možné pochopit podstatu vzniku fóbií a úzkostných poruch.

Není vyloučena ani další skutečnost, že s tímto fenoménem jsou spojena tajemství psychiky. Například případy, v nichž lidé náhle začnou mluvit cizími jazyky, hrát na neznámé hudební nástroje, nebo mluvit o událostech, které se odehrály kdysi dávno a velmi daleko od místa, kde daný jedinec strávil svůj život. Dává takto o sobě vědět paměť našich předků ? A je najednou možné vysvětlit deja vu, tedy moment, kdy si člověk myslí, že to, co se s ním právě děje, se již někdy stalo? A co takzvané volání divočiny? Může i za tyto úkazy metylace?

Informace

Methylace DNA je připevnění methylové skupiny skládající se z jednoho atomu uhlíku a tři atomů vodíku (CH3) k molekule DNA. Sekvence DNA se v důsledku toho nemění, nicméně proces ovlivňuje práci genů – tak zvanou expresi genu. Některé z nich jsou volné a některé jsou zahrnuty. Takovýmto způsobem tělo reguluje pořadí a dobu trvání jejich práce.

Methylové skupiny mohou být jak připojeny, tak odpojeny a v souladu s tím se exprese genů zvyšuje, či naopak snižuje.

Mimochodem ...

Fenomén paměti předků aktivně využívají tvůrci fantasy filmů založených na románech Franka Herberta Kronika Duny. Jejich děje se odehrávají ve stejnojmenném vesmíru. Paměť předků ovládají ctihodné matky a někteří muži Atreidové. Mohou si vzpomenout na minulé životy předků.

S předky je možno komunikovat, a dokonce je i cítit. Například cítit zápach, který cítil pradědeček žijící před stovkami let na jiné planetě. Tento Herbertův nápad se ukázal téměř jako prorocký, soudě podle výsledků myších experimentů Resslera a Diaze.