PARAZIT (11)

Působení jedu

Klíčovými strukturami poválečné strategie Západu byly centrální finanční instituce Spojených států a Velké Británie – Bank of England a Systém federálních rezerv doplněný o finančně-průmyslové organizace, které hodlaly převzít naprostou kontrolu nad finančním systémem v Německu, aby tak řídily politiku střední Evropy. Součástí realizace této strategie byly následující kroky:

• 1. 1919-1924 – Příprava základů pro masivní americké finanční investice do německé ekonomiky.

• 2. 1924-1929 – Nastolení kontroly nad finančním systémem a financování národně-socialistického hnutí.

• 3. 1929-1933 – Vyvolání a rozpoutání hluboké ekonomické krize zajišťující, že se nacisté dostanou k moci.

• 4. 1933-1939 – Finanční spolupráce s nacistickou vládou a podpora její expanzionistické politiky s cílem připravit a spustit novou světovou válku.

V první fázi byly hlavní pákou pro pronikání amerického kapitálu do Evropy válečné dluhy a s tím úzce související záležitost německých reparací. Po formálním vstupu Spojených států do první světové války poskytly USA svým spojencům (primárně Anglii a Francii) půjčky ve výši 8,8 miliard dolarů. Celková suma válečných dluhů vůči USA, včetně půjček nabídnutých v letech 1919 až 1921, činila 11 miliard dolarů. Aby vyřešily své vlastní finanční problémy, šly dlužnické země po Německu a donutily jej platit enormní sumy v reparacích, v již tak extrémně obtížné situaci. Následný útěk německého kapitálu do zahraničí a odmítnutí ze strany společnosti platit své daně vedly k takovému státnímu deficitu, že vláda mohla jen hromadně tisknout německé marky bez krytí. Německá měna v důsledku toho zkolabovala. Během hyperinflace v r. 1923 dosáhla míra inflace 578 512% a jeden dolar stál 4,2 bilionu německých marek. Němečtí průmyslníci začali otevřeně sabotovat veškeré pokusy platit reparace, což nakonec zažehlo slavnou „rúrskou krizi“ – fr