Jestliže chceme poznat sebe sama, tak bychom měli vyhledávat a zkoumat nejen vznešené inspirace své vyšší přirozenosti, ale také slabosti své nižší přirozenosti. Pohlédneme-li zpět do historie náboženství, nalezneme mnoho nejasností a domněnek. Přesto nalezneme i mnoho nezpochybnitelných příkazů týkajících se morálního postoje a osobního chování jako je poctivost, spravedlnost, dobrotivost a sebevláda. Pokud přijímáme existenci síly za vesmírem, která jej řídí, je dokonalá a přivádí všechny bytosti blíže ke své vlastní dokonalosti, pak musíme přijímat také hodnoty naděje, zlepšení a evoluce. Přitom musíme odmítat jejich opak jako je pesimismus, degenerace a nihilismus.
Ušlechtilý charakter je základem pro práci na filozofické stezce. Pro průměrného člověka není přetvoření charakteru zajímavé, pokud to vyžaduje velké a trvalé úsilí, ale pro hledajícího je získání ušlechtilého charakteru závazkem. Na cestě hledání se kromě jiného musíme také utkat se svou vnitřní temnou stránkou. Člověk by neměl usilovat o vládu nad druhými, ale o vládu nad sebou samým. Dosáhnout potřebnou úroveň sebevlády vyžaduje značnou vůli i disciplínu. Vše, co posiluje naši lepší přirozenost, je prospěšné a vítané.
Usilovat o morální dokonalost je mnohem lepší než usilovat o vzrušující mystické zážitky. Změnit svůj charakter je možné díky naší svobodné vůli, ale je nutné také žádat Boha o pomoc. Bez jeho podpory pravděpodobně nebudeme úspěšní. Přípravná práce na sobě musí být zahájena analýzou charakteru. To vyžaduje upřímné a čestné hodnocení s nekompromisním pátráním po pravdě. Kvalita, která se vyvíjí z ovládání myšlenek a ukázňování sebe, odstraňuje překážky a poskytuje sílu ke sledování pravdy.
Povinností žáka filozofie je příprava sebe v sebedisciplíně a v sebezlepšování. Práce sebezlepšení zahrnuje především zlepšení činů, předmětů touhy a myšlení. Žák bude způsobilý přijmout vznešený insight podle toho do jaké míry pročistí a zušlechtí svůj charakter. Úvaha o etice provází studium filozofie na počátku i na konci. Pokud nezvládneme filozofický výcvik, tak nemůžeme vyřešit problém dobra a zla. Etická cesta sebenápravy je dvoudílná, protože sestává ze získávání ctností a z vylučování nectností. Etická disciplína brání tomu, aby naše mysl překrucovala pravdu podle našich představ.
Filozofie usměrňuje chování člověka tím, že vštěpuje všeobecný postoj, který má být rozvíjen. Neříká nám, co máme dělat, ale pomáhá nám získat ten druh duchovního vědění a morální vnímavosti, který nám sdělí jak jednat. Zabývá se správným chováním v životě. Usiluje jak o morální převýchovu charakteru jedince pro jeho vlastní prospěch, tak i o jeho altruistickou přeměnu ve prospěch společnosti. Filozofie není pro ty, kteří touží po mimořádných schopnostech nebo úžasných zážitcích, protože požaduje pročistění charakteru a nepodrobuje se jejich přáním. Říká jim to, co neradi slyší, narušuje jejich egocentrickou marnivost a upozorňuje na slabosti v jejich nižší přirozenosti.
Mravní charakter žáka musí být ve velkých Pravdách pevně zakotven. Bez určitého mravního vývoje nebudeme ovládat síly mysli, které se dostaví jako výsledek filozofického výcviku a místo toho budou ovládány egem. Je dobré začít s vírou, že náš vlastní charakter může být výrazně zlepšen, a s postojem, že jeho vlastní snahy mu pomohou přiblížit se vytyčenému ideálu. Kvalita charakteru a výcvik svědomí je důležitější než víra. Obsahuje převýchovu celé mysli člověka. Udeří na kořen jeho etické nevědomosti a zničí sobeckost a chtivost, které jsou jejími zhoubnými výrůstky.
Pokud nenalezneme své slabosti a nevčleníme do svého charakteru vlastnosti potřebné k jeho nápravě, tak naše meditace bude pravděpodobně neúspěšná a neplodná. Čím více budeme mít pročištěný charakter, tím snadnější bude cvičení meditace. Tvorba ušlechtilého charakteru na Cestě je neméně důležitá jako snahy duchovního toužení a meditace. Zřejmě je i důležitější, protože ušlechtilý charakter povede k rozpuštění egoismu. Se špatnými kvalitami ega bez získání mravních plodů Ducha je dosažení vnitřního osvícení zcela nemožné.
Jestliže se budeme snažit, abychom plnili svou mysl povznášejícími, kladnými a konstruktivními myšlenkami, budeme dávat pozor, abychom nepřipustili žádné nedůstojné a destruktivní myšlenky, pak bude tato jednoduchá technika udržovat naši mysl trvale naplněnou správným druhem myšlení a cítění. Tak nevědomky a krok za krokem překonáme nesprávný druh myšlení i cítění. Náš charakter se bude měnit a přibližovat ideálu. Pokud si zvykneme kontemplovat o těchto ušlechtilých námětech, časem zjistíme, že se náš rozhled jakoby kouzlem rozšířil a změnil. Intenzivně udržované a hluboce pociťované myšlenky pomáhají formovat sklony a ztvárňovat charakter.
V naší mysli by neměl být žádný prostor pro negativní myšlenky a v našem srdci žádný čas pro nízké city. Negativní vlastnosti jako je žárlivost nebo sebelítost nestačí jen potlačit, musí být nahrazeny pozitivními vlastnostmi. Je nutné v sobě hledat špinavosti a lži, zlobu a nenávist, předsudek a trpkost, které náležejí naší nižší přirozenosti. Musíme pracovat celou silou své vůle a silou myšlení, abychom je odvrhli. Naše chyby v chování a myšlení budou odhaleny v tichých okamžicích nebo v meditaci, aniž bychom doposud tušili, že chybami jsou.
Přijetí skutečné Pravdy není jen intelektuálním pochopením, ale také přijetím citovým a především jejím začleněním do způsobu svého chování. Mravní myšlení a metafyzické tvoření idejí bude tak hluboké a vážné, že se zaměří na emocionální cítění, které, jakmile bude pročištěno, splyne s ním a stane se součástí naší vnitřní bytosti. Duchovní pokrok žáka nebude měřen ani tak jeho pokrokem v meditaci, jako spíše jeho morálním probouzením. Pouhé intelektuální studium není tak důležité, jako vybudování hodnotného charakteru, který je mnohem důležitější v přípravě pro velkou bitvu s egem.
Občas nám naše vyšší Já ukáže naši vlastní morální tvář. Ukáže nám jen tu nejhorší a nejméně známou. Naše špatnosti budou osvětleny a odhaleny v celé plnosti, protože se musíme morálně převychovat na úroveň, která je daleko nad tou normální. Kvalita charakteru je podrobována zkouškám pokušení, aby se ego projevilo jak v úspěchu, tak i neúspěchu. Pokud si hledající přeje udělat skutečný pokrok, musí napadnout, oslabit a nakonec zničit určité špatné charakterové vlastnosti. Mezi ně patří i žárlivost na ostatní spolužáky. Ta může vést až k hněvivým náladám a ke stavům zlosti.
Jakmile se setkáme se skutečnou krizí, skutečným pokušením nebo utrpením, projevíme svůj skutečný charakter a nikoli jen ten, který si myslíme, že máme, nebo ten, pro který si nás veřejnost váží. Svědomité uplatňování filozofické nauky musí nevyhnutelně ovlivňovat celkový charakter člověka a určitě ho ovlivní k lepšímu. Chamtivost se pomalu bude měnit v dobrou vůli, krutost ustoupí, aby uvolnila vstup laskavosti a celková sebevláda postupně nahradí slabost.
Kvality charakteru jsou pouze předběžnými požadavky pro duchovní realizaci. Jejich dosažení nás osvobozuje od chyb, které zabraňují dosažení vyššího vědomí, ale nejsou realizací samotnou.Vady v charakteru a defekty osobnosti, které brání pokroku v hledání, budou bránit také pokroku v jiných činnostech lidského života a v mezilidských vztazích. Přeměna charakteru je stejně tak součástí filozofie, jako cvičení koncentrace a studium mysli. Ten, kdo je ochoten praktikovat tak obtížnou sebedisciplínu, patří bezesporu mezi elitu lidstva.
Paul Brunton: ,,Jestliže vneseme do svých životů více upřímnosti a poctivosti, do svých myslí více pravdy a moudrosti, do svých srdcí více dobré vůle a více sebekázně, budeme mít více požehnání nejen my, ale také ti, s nimiž jsme ve styku."
partner Matrix 2001
