AMERICKÁ ARMÁDA POCHODUJE NA RUSKÉ HRANICE. BUDEME JEDNOU ZE ZÁKLADEN I CÍLEM ODVETY? ANDREJ, TEMELÍN A MLÁDEK. MELOU SI NÁS DO SALÁMU

Američané dopraví a postaví na hranice Ruska své tanky, další těžkou techniku a tisíce vojáků. Umístí je do několika z těch zbývajících evropských zemí, kde dosud své vojenské základny nemají. Proč? Jen tak. Kvůli bezpečnosti místních obyvatel. Jako v Iráku, Libyi a tak dále. Ani se soudruhy z Bruselu se o tom bavit nebudou. Pro tento „výjimečný“ případ jsou státy, do nichž svou „Střední skupinu vojsk umístí“ (někteří z nás ten termín ještě pamatují), najednou zase samostatné, suverénní a na Bruselu nezávislé.

Ostatně budeme tomu přece říkat základny NATO (kdysi Varšavské smlouvy) – a do toho ani Velkému Bruselu nic není. Pobaltské země a Poláci po nové okupaci přímo touží, slovenská a česká vláda zatím příliš ne („americký“ prezident Kiska je zatím spíše výjimkou), což je ovšem skandální a nevděčné. S tím je nutno rychle něco dělat. Stejně jako s odporem proti prosazení „ekonomického NATO“ (kterému se prozměnu říká „smlouva“ TTIP, respektive TTP), oním báječným hospodářským protektorátem lidumilných Spojených států nad „bratrskou“ Evropou.
Náplň do salámu

A právě toto obojí je hlavní důvod, proč k nám právě míří Viktorka Nulandová, náměstkyně ministra zahraničí USA Johna Kerryho. Tato dáma se objevuje všude tam, kde se připravuje půda pro válku s neposlušným Putinovým Ruskem: Je to odbornice na slovo vzatá. O ukrajinském Majdanu, zažité zkratce pro státní převrat v Kyjevě, nám přece právě ona sdělila, že její vláda „investovala“ do jeho přípravy pět miliard dolarů. A také že na to, co si o té skvělé investici myslí neschopná EU... řekněme kašle (jsme příliš konzervativní médium, než abychom její vulgarity a sprosťárny citovali).

EU je opravdu neschopná – ale v jiných ohledech. Zato Američané dávají stále drsněji najevo, že pro prosazení své vojenské kontroly nad světem – především v zájmu udržení povinného používání bezcenných dolarů v mezinárodním obchodě – jsou schopni všeho.

Nejen pokud jde o vojenské základny na hranicích Ruska, postupují osvědčenou salámovou metodou, v níž se bílé prohlásí za černé a naopak: Státní převrat na Ukrajině, po němž pučisté označí ruskojazyčné obyvatelstvo na východě země (Krym, Donbas) za občany druhé kategorie (nebudou smět používat svou mateřštinu, staví se pro ně koncentráky atd.), vyvolá ruskou sebezáchovnou odpověď na jejich obranu. Odpovědí na tuto odpověď jsou sankce (kvůli „anexi Krymu“ prostřednictvím lidového hlasování). Na povstání budoucích otroků na Donbasu v občanské válce, kteří stojí proti pravidelné armádě vedené nacistickými prapory jako je Azov (jak nyní uznal i americký Kongres), je odpovědí přímá účast některých zemí NATO a amerických „instruktorů“ v bojové zóně.

Se základnou na Krymu Američané již najisto počítali – ale přepočítali se. Proto horečně budují základny na severní a západní hranici jediné země, která se jejich světovládným záměrům rozhodla postavit. A opět je to „salám“: Americký konvoj se „přesunuje“ přes Pobaltí a Polsko k nám. Goebelsovská mediální kampaň jej vítá jako „osvoboditele“. Po tomto testu už Washington neváhá ani minutu. Náplní do salámu se konečně máme stát i my, občané České republiky. Právě toto přijíždí nyní do Prahy „nařídit“ váhající vládě skrze zdejší Pátou kolonu v politice a v médiích Obamova „specialistka na Rusko“, americká „havlistka“ Nulandová. Bude úspěšná? Odpověď nám dá nedávná minulost.

Náplň do Temelínu

Tato bodrá soudružka se slovníkem zkušeného dlaždiče u nás byla naposledy v únoru. Tehdy dokonce ani hlavní média nedokázala utajit, že přijela kvůli Temelínu. Jak píše třeba Týden: „...ptala se (Zaorálka) na důvody zpoždění tendru, kterého se kromě dalších firem účastní americko-japonská společnost Westinghouse.“ No aby ne, když předtím kvůli nebezpečí „férové soutěže“ (v níž by Westinghouse neměl šanci) svrhla skrze své „agenty“ (Bradáčová, Šlachta, Ištvan) Nečasovu vládu. A umožnila nástup té současné Babišovy (alias Sobotkovy).

Však si také vzápětí pozvala Andreje (s příznačným jménem ANO) za moře na „soukromou návštěvu“ (z ní se nemusí pořídit oficiální záznam, vše jen mezi čtyřma očima). Jen se vrátil, už hlásil: Stavět se bude! A pražská mediální „kavárna“ to doplnila zpěvem budovatelské písně „Rusko už v tendru být nemůže!“ Takže zbývá Westinghouse. Křoví mu bude dělat třeba „Zemanova“ Jižní Korea, nebo francouzská společnost Areva, předtím vyřazená pro nesplnění zadání soutěže. Andrej ANO si mezitím vyčistí vedení ČEZ – a bude vymalováno!

Co mu za to velvyslanec USA Schapiro slíbil, není známo. Vše se odehrálo na Babišově Orlím hnízdě o jednom společném „rodinném“ víkendu. Také v tomto případě budeme náplní do „amerického salámu“ my, daňoví poplatníci. Ale o bájnou korupci samozřejmě nepůjde. Jednak se bude počítat ve stovkách miliard korun (žádných směšných „sedm v krabici“, které nejspíš ani nebyly), především ale pod laskavým dohledem „místodržitelů“ Bradáčová, Šlachta a spol.

Osud ministra Mládka

Povšimněme si v té souvislosti neustále prosakujících zpráv o kývající se židli pod ministrem průmyslu a obchodu Janem Mládkem. Má skončit, protože je prý příliš „proruský“ – jak praví „kavárna“ (MFD, LN, HN, Respekt atd.). Postavil se totiž proti Babišově koncepci: Dostavba jednoho bloku v Dukovanech a dvou v Temelíně. Andrej to chce mít dobré na všech stranách: Dukovany by měly být šancí pro česko-ruské konsorcium (aby alespoň nějaká elektrárna u nás fungovala), Temelín by pak logicky automaticky spadl do klína Američanům pro jejich hazardní technologické, finanční (a vojenské) experimenty.

Jan Mládek tvrdí, že je to celé finanční a logistický nesmysl. Tak asi půjde do (politických) kytiček. Bude jen zajímavé sledovat, co na něj Babišova média „vytáhnou“. Fyzicky nevypadá na to, že by některé ze svých sekretářek řekl, že vypadá „lahodně“, či se dopustil nějakého podobného „ženského“ zločinu, kvůli němuž se údajně poroučel ministr Chládek. Ostatně Mládek, nebo Chládek se docela pěkně rýmuje.

Bude pouze zábavné sledovat, jak náhle na „udání“ (možná i nějaký „uniklý“ odposlech, soudružka Bradáčová má na každého něco) některého z Babišových médií „prozře“ premiér Sobotka: „Byl to nejlepší ministr průmyslu a obchodu, kterého jsme kdy měli, ale bohužel...“ řekne mu tradičně nad politickým hrobem. A protože jedno ženské pohlaví právě instaloval za odumřelého (mužského) Mládka, požádá nejspíše Rakousko, aby mu zapůjčilo Conchitu Wurst. „Transku“ ještě ve vládě nemá – a Washington uznale zatleská. Dvě mouchy jednou ranou – a dalších pár měsíců ve funkci.

Jenže ani vousatý buřt mu nepomůže, pokud Victorii Nulandové (pohlaví běžnými metodami prý nezjistitelné) nekývne na „salámovou“ americkou vojenskou základnu. Šanci má navzdory odporu většiny veřejnosti velikou. Vždyť ho bude podporovat mocná ODS (v podobě několika zbylých bludných postav v poslaneckých lavicích Sněmovny). To bude varieté!

Cirkus bude!

O remake stejnojmenného „kultovního“ filmu (z prvních let po bolševickém převratu v roce 1948) se umírající ODS právě pokouší: Je asi jediná, kdo – naposledy ústy svého nesmrtelného giganta z katakomb bruselského lidu Jana Zahradila – americkou vojenskou základnu u nás výslovně podporuje a chce. To i dvojjediný rusobijec M. Kalousek-Schwarzenberg je opatrnější. Nechá řádit kolegy. Ví, že jde o výraz takové politické sebevražedné tuposti, že je až poetická.

Poté, co krachl pokus (za vlády M. Topolánka) umístit u nás základnu zvanou konspiračně „radar“, vyhozena dveřmi, chce ji vtáhnout zpět oknem. Umírání si prostě „antiruská garda“ v čele s „denní husou“ paní Němcovou a spol. chce ještě pořádně užít. Tito nejoddanější havlističtí bolševici (v Americe se jim říká „neokonzervativci“, neokoni) prý doufají, že jim jejich vůdcovství v místní Páté koloně amerických zájmů Washington vynahradí jejich volebním znovuzrozením. Řekněme rovnou: Pokud se to nadřízeným Alexandra Vondry v CIA opravdu podaří, půjde o husarský kousek, před kterým nutno smeknout: Vítězství hmoty (dolarů) nad duchem (zdravý selský rozum zbývajících voličů ODS).

Když se však člověk kouká, jak Wurst Nulandová zatím zpackala Ukrajinu (coby nástupiště války proti Rusku) – a měla na to nejméně těch pět miliard v zelených (v současné době už jejich několikanásobek), moc bych na to nespoléhal. Ani s novým ptákem ve štítu.

Salámová kuchyně

Se základnou u nás ještě nic není jisté, ujišťují nás média i ministr Zaorálek. Vždyť šlo zatím jen o článek v New York Times, Washington se k tomu ještě nevyjádřil. Opět: Salám, balónky, testy. Naše noviny, televize a rádia jsou toho už nicméně plná. Základna se stala realitou – i když zatím jen virtuální. Pokud se ukáže, že odpor české veřejnosti bude příliš silný, Bílý dům „oficiálně“ zavrtí hlavou. Nic přece neřekl. A začne se mlít jiná metoda výroby US salámu. Své vojáky – oficiálně či neoficiálně – u nás nakonec mít budou. Na to lze vzít jed.

Pohled do kuchyně výroby těchto válečných uzenin (nechutností tolik podobných Babišovým, jen ještě nebezpečnější) nám říká: Nic nového. Staré recepty – maximálně s novými střevy. A že jich u nás máme!

Krev, pot a slzy – z cizího

Podstatné je však současně nezapomenout, že přesně totéž se nyní chystá v podobě zmíněné „smlouvy“ s Evropskou unií – která pro nás bude samozřejmě závazná. To je právě ona TTIP, kterou, půvabem nechtěného, správně a s hrdostí nazval Respekt „ekonomické NATO“. V její podpoře už dokonce nadšením se zalykající Jan Zahradil není ani osamělý. Je třeba fascinující sledovat, jak se i z takového Petra Macha (jediný poslanec za Svobodné ve známém vesmíru) stává občan bruselského lidu. Neřekne jasně NE. Má jen nějaké „připomínky“. Už je jejich.

My ještě všichni ne. Proto nás melou zaživa do „obětního salámu“. Salámovou metodou. Krůček za krůčkem: Vojenské NATO. Ekonomické NATO. Zničující uprchlická vlna ze států zlikvidovaných NA TO, aby přestaly existovat národní státy v Evropě.

Aby došla naplnění americká imperialistická doktrína současných „neokonů“, kteří již ovládají vše. Rozhodují stejně tak v Obamově „demokratickém“ Bílém domě, jako mezi naoko opozičními republikány. Soudružka Nulandová (a její manžel, hvězda „neokonů“ Robert Kagan) jsou pouze dobře placení dělníci. Stejně jako pražská „kavárna“. Pouze prakticky provádějí základní ideu Ameriky po 11. září: Vyvézt násilím Spojené státy do celého světa salámovou metodou. Tedy že oběti, krev, pot a slzy, za své zotročení zaplatí „místní“. Teď jsme na řadě my.

Jak NA TO?

Proti americkým vojenským základnám v západní Evropě už lidé příliš neprotestují – protože je tam leta mají. Proti „ekonomickému NATO“ se však ještě bouří milióny. A nad ekonomickou gilotinou, nástrojem na úplnou kolonizaci (někdejší zámořskou kolonií) kupodivu nejásají.

Samozřejmě, že nakonec Američané skrze Brusel popraviště prosadí. Ale půjde o to, jaké rány při tom (oba) od veřejnosti utrží. A co přijde pak. Ostatně – jedna věc jsou mezinárodní smlouvy, úplně jiná jejich naplnění. A významná část západní Evropy dává hlasitě najevo, že se prostě nechce nechat rozemlít do „wurstů“ zcela bez odporu. A to může být pro budoucnost (bude-li jaká) významné.

A my? Jsme právě na rozcestí. Je to křižovatka. Kříž. Necháme se ukřižovat bez hlesnutí? Nebo – vedeni mediální kavárnou – budou mnozí při likvidaci posledních zbytků naší státní suverenity jásat jako v době „průjezdu kolony“?

Lze se obávat, že na obě otázky nám již připravil odpověď ten, kdo rozhoduje, tedy Velký Andrej: ANO.