ATLANTIDA ZNÁMÁ I NEZNÁMÁ (1)

O Atlantidě bylo už napsáno tolik textů, že to vypadá, že se už vlastně nic nového nedá napsat. Atlantida mě zajímala odedávna a v jisté době jsem přečetl vše, co se dalo a stále alespoň projdu vše, co zahlédnu. To se odehrálo už v době, kdy jsem ještě nic netušil o svých inkarnacích v Atlantidě. Můj první vážný kontakt s Atlantidou byl díky televizi a její adaptaci díla Vítězslava Nezvala "Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou" v roce 1977. Zvláštní na tom bylo to, že mě vůbec nenapadlo, že se jedná "jen" o báji a ne o skutečnou existenci Atlantidy.

Důvod, proč jsem se rozhodl pro téma Atlantida je ten, že jsem byl o to požádán, ale jedná se o téma, které je mně velmi blízké. Takže předkládám v trochu útržkovitém podání, což vzhledem k rozsahu ani není jinak možné, svoji verzi Atlantidy, která je tak jednou z asi 50 tisíc dalších publikovaných či nepublikovaných verzí. Rozhodně se nejedná o jakkoliv komplexní přístup, ale spíše o nové pohledy na některé aspekty fenoménu Atlantida, jestli je to vůbec ještě možné. Takže moje informace jsou do určité míry dvojího druhu. Jednak jsou to povšechné a všeobecně přístupné informace pro ty, kteří toho o Atlantidě vědí velmi málo a jednak se jedná o informace, o kterých jsem se jinde nedočetl.

Osobně mám několik inkarnačních vzpomínek či zážitků z Atlantidy včetně rezonance se současností. Některé byly úžasné jako například plavání s velmi inteligentními delfíny, ale na druhé straně zážitky z katastrofického konce nebyly nijak příjemné nebo byly dokonce hrůzné.

Velké množství informací lze dohledat na internetu. Tyto informace jsou však často rozporné až zcela protichůdné, případně už na první pohled nevzbuzují příliš velkou důvěru. Zdrojem bývají channelingy či informace od různých mimozemšťanů. Je těžké odlišit, kdy se jedná o zavádějící zdroje a kdy se jedná o úmyslné desinformace jako je tomu u velké části vědy, která si říká historie.

Jeden z důvodů, proč jsou pro mnohé lidi informace o Atlantidě tak zajímavé, plyne z toho, že se často uvádí, že situace v dnešní společnosti je velmi podobná situaci před katastrofickým zánikem Atlantidy. Rovněž se tvrdí a já s tím souhlasím, že v současné době je zde inkarnováno mnoho bytostí či duší, které absolvovaly inkarnace v Atlantidě zejména z období jejího konce a dokonce se aktivně podílely ač neradi či nevědomky na jejím konci. Mnozí se zde nyní inkarnovali i z toho důvodu, aby nedošlo k opakování katastrofického konce civilizace.

Z pohledu soudobé oficiální vědy je důkazů o Atlantidě velmi málo, pokud ovšem by byli vědci ochotni informace, které jsou k dispozici, vůbec připustit jako důkazy. Základní informace pochází od řeckého filozofa Platóna, který informace převzal od řeckého státníka Solóna, který je měl získat od egyptských učenců - kněží při své návštěvě Egypta. Popisu Atlantidy od Platóna se věnovat nebudu, protože si jej každý může dohledat na internetu. Kromě toho existuje ještě několik starobylých map, kde je Atlantida zakreslena mezi Evropou a Amerikou a rovněž existuje mnoho informací takového charakteru, který oficiální věda neuznává ani jako indicie. Jsou to informace od lidí, kteří si vybavují své vzpomínky na inkarnace v Atlantidě, což je ostatně i můj případ.

Pravděpodobně největším a relativně nejdůvěryhodnějším zdrojem informací o Atlantidě je Edgar Cayce, kterému se říkalo spící prorok, který toho o Atlantidě sdělil při svých seancích poměrně dost.

Proslavil se zejména svými diagnózami, které získával a diktoval ve zvláštním stavu mysli podobném hypnotickému spánku. Za 43 let svého působení tak poskytl cca 8000 vesměs úspěšných informací o způsobu či formách léčení pro nemocné všeho druhu. Zajímavé bylo, že upozorňoval některé lidí, že i přes navrhnuté léčení se jejich stav opět zhorší, pokud nezmění způsob života.

Souhrn jeho "vzpomínek" na Atlantidu u nás vyšel pod názvem "Tajemství Atlantidy". Mnoho zajímavých informací je v knize Ivo Wiesnera "Atlantida - mýtus nebo zapomenutá historie?". Kromě toho mám doma ještě další 4 knihy o Atlantidě a pokud bude mít někdo hlubší zájem o dané téma, tak si je najde na internetu. Mnoho informací, i když ne zcela přímých, se vyskytuje v mýtech mnoha národů a tyto informace jsou v uvedených knihách obsaženy. Ivo Wiesner i v mnoha dalších svých knihách přisuzuje mnoho významných historických událostí a zejména katastrof působení planety Nimiru či Nibiru, která obíhá Slunce po velmi excentrické dráze. Tato planeta se údajně vrací do sluneční soustavy a blízkosti Země vždy jednou cca za 6 115 +- 100 let a způsobuje zde katastrofy velkého rozsahu a výrazně i ovlivňovala historii Země a Atlantidy včetně jejího zániku.

Atlantida sama o sobě je velice široké téma už jen z toho důvodu, že v různých podobách existovala přibližně 100 tisíc let, i když informace o době jejího trvání se také velmi liší. Přesto si dovolím téma ještě lehce rozšířit. Běžně máme tendenci mluvit o sobě jako o pozemšťanech a o ostatních bytostech ve vesmíru jako o mimozemšťanech, případně nadpozemšťanech. Toto označení je minimálně nepřesné v jednom bodě. Dle nejen mých informací se na Zemi pravděpodobně nevyvinula žádná bytost, kterou bychom mohli označit jako člověk z našeho dnešního pohledu. Pomíjím pro tyto účely to, že slovo vyvinul je v mém filozofickém konceptu problematické, protože vše je jedno ohromné vědomí a v podstatě vše je výsledkem tvůrčího aktu tohoto vědomí.

To znamená, že člověk či jakýkoliv jiný humanoid byl stvořen, což odpovídá i biblickému příběhu, i když poněkud ve zjednodušené a dalo by se říct zmaterializované podobě. Podle nejen mého názoru všechny bytosti na Zemi, které označujeme jako lidi, jsou důsledkem imigrace z jiné části galaxie či dokonce možná i z jiné galaxie. Například, jak jsem již několikrát uváděl, z hvězdného systému Vegy. Imigračních vln bylo více a součástí jednotlivých vln byly různé rasy.

Víru v existenci Atlantidy či vědění o její existenci má dnes už relativně mnoho lidí. Názorů na její polohu je více, i když převládá její umístění do Atlantického oceánu mezi Evropu a Ameriku. Odlišná umístění jako například oblast Středozemního moře, pobřeží Španělska, Antarktida i další exotičtější místa neodpovídají ani Caycemu, Platónovi, starým mapám, inkarnačním vzpomínkám mnoha lidí ani mým informacím. Jedním z hlavních důvodů, proč jsou hledána jiná místa, než uvádí Platón je to, že nejsou objevovány žádné zbytky po této velmi rozvinuté civilizaci, což je rovněž hlavním důvodem pro předpoklad její neexistence. V poslední době se však vyskytly zprávy o tom, že v moři mezi Azorskými ostrovy, které jsou dle mnoha informací zbytkem Atlantidy, byla objevena pyramida.

V této souvislosti je vhodné si uvědomit, že Atlantida, která byla v původní podobě kontinentem, existovala na naše poměry velmi dlouho - orientačně 100 tisíc let a po více katastrofách se stala ostrovem v podobě uváděné Platónem. Ivo Wiesner uvádí následující časové údaje.

Vznik hlavního kontinentu v roce 113 519, rozpad na 7 ostrovů v roce 27 909, zánik většiny ostrovů v roce 15 679 a konečný zánik Atlantidy v roce 9 564 vše před naším letopočtem.

Dle mnoha zdrojů a mých osobních zkušeností jsou pozůstatkem Atlantidy Azorské ostrovy s ostrovem Pico a nejvyšší horou Azor i Portugalska s názvem rovněž Pico. Azorské ostrovy byly pravděpodobně nejvyšším pohořím a Pico nejvyšší horou Atlantidy, a proto přes velký pokles celého ostrova Atlantidy zůstaly čnět nad mořem. Jako zbytky Atlantidy jsou označovány i další ostrovy v Atlantiku, ale Azory patřily k centrální části či centrálnímu ostrovu Atlantidy.

Proto, když vnímáme pojem Atlantida a zejména Atlanťané, je nutné si uvědomit délku jejího trvání, tj. cca 100 tisíc let. Představte si mluvit jednotně o Evropanech jako lidech, kteří obývali Evropu v průběhu 100 tisíce let. Například, když někteří autoři píšou o vědě, kultuře či architektuře Atlantidy, tak je to možné vztáhnout pouze na určité kratší časové období většinou z jejích pozdních fází. Představte si, kdyby někdo hovořil o současné vědě a kultuře v Evropě a vztáhl ji na období sto tisíce let.

Posuzovat obyvatele jedné země, kontinentu, planety či hvězdného systému podle jedné z jejich reakcí v nějaké historické události je opravdu hodně nepřesné. Klasická ukázka je, když se mluví o tak oblíbených Plejáďanech. Přitom Plejády jsou hvězdokupa skládající se z více než 1000 hvězd. Většinová představa Plejáďany vidí jako jednu z forem humanoidů. Přitom dle odhadů astronomů jsou hvězdy staré kolem 500 milionů let, takže není předpoklad, že by se tam měly vyskytovat inteligentní bytosti v souladu s našimi představami. To neznamená, že by se tam nemohl vyskytovat inteligentní život, ale zřejmě v jiných formách než jsme zvyklí, například jako energetické bytosti. Zajímavé je, že jedno z jmen Plejád jsou Kuřátka, což by mohlo naznačovat, že se jedná o mladé hvězdy, i když ten název dostaly dávno před informací astronomů o jejich předpokládaném stáří.

Podle více informačních zdrojů včetně mých byly humanoidní bytosti v počátcích Atlantidy jemnohmotnější struktury s nižší hustotou hmoty těla. Postupem doby se hustota zvyšovala a Atlanťané se stále více integrovali do hmoty, až se jejich těla téměř neodlišovala od našich. Otázkou zůstává, zda se později neinkarnovaly i odlišné duše. Jedna z variant je i ta, že postupně do Atlantidy přicházeli lidé z Hyperboreje, která se po jedné z kosmických katastrof stala neobyvatelnou. Část migrantů šla do Evropy, část do Atlantidy a část do severních oblastí Asie. Pokud jdeme počasové ose dále do minulosti máme těch informací méně, takže nejvíce informací je v souvislosti se závěrečnou fází a zánikem Atlantidy. Nelze si ovšem představovat pod závěrečnou fází nějakých dvacet let, ale spíše se jednalo o období v kategorii tisíců let.

V přibližně středním období Atlantidy, kdy krize společnosti se neprojevovala ani náznakem, byla společnost uspořádána a fungovala z našeho pohledu jako ideální společnost a pro mnoho dnešních lidí by se jevila spíše utopie. Společnost nebyla zdaleka tak technologicky zaměřená a posedlá růstem a vývojem. Harmonický život byl ovlivněn i v té době existující harmonií energií jin a jang, což se projevovalo i na řízení společnosti. Jednalo se o klasické uspořádání zjednodušeně označované jako systém vladař a kněžka. Tyto dvě funkce měly specificky a vzájemně provázaně vymezený rozsah svých kompetencí, které se vzájemně doplňovaly a ovlivňovaly.

Například jednou z velice důležitých kompetencí kněžky byl podíl na výběru vladaře. K tomu, aby se někdo stal vladařem, musel být obdařen velkou dávkou moudrosti, a to, aby takový člověk byl vladařen zvolen, zajišťovala svými senzibilními schopnostmi právě hlavní kněžka. Vzhledem ke svým schopnostem, ke kterým byla od dětství cvičena, připravována a byla vybírána jako nejlepší z nejlepších, zajišťovala, aby u vybraného vladaře nehrozilo sebemenší zneužití moci nebo agresivita, které by mohly ohrozit harmonický chod celé společnosti. Kněžka byla připravována na to, aby byla schopna pohlédnout do nejhlubších zákoutí mysli a duše.

Tento systém fungoval na všech úrovních až po celou Atlantskou říši. Atlanťané v této fázi měli také odlišný přístup k výkonu mocenských funkcí. Pro ně to znamenalo především velkou odpovědnost a ne touhu po moci či majetku, takže o tuto funkci či jiné funkce zajišťující chod společnosti nebyl politický boj. Pro řídící činitele to byla spíše zátěž než výsada. Odpovědnost je to sice i dnes a mnozí politici o ní stále hovoří, ale výsledek je zcela jiný. I ti nejvíce uznávání politici včetně našeho Masaryka měli své stinné stránky a neubránili se určité deformaci mocí. Masaryk uplatňoval své mocenské vlivy výrazně nad rozsah pravomocí daných jeho funkcí presidenta. Mluvit o ostatních našich presidentech asi nemá v této souvislosti ani smysl.