ZNOVU O VITAMÍNU C: JAK VYSKOČIT ZE SMRTELNÉ POSTELE DOKTORŮM NAVZDORY? OBRNA, KÓMA I AUTISMUS ZPŮSOBENÝ OČKOVÁNÍM. MŮŽE CÉČKO UBLÍŽIT? AŽ SE ZIMA ZEPTÁ, BUDE POZDĚ.

Minulý týden jsem upozorňovala na další „všelék“, jemuž se dnes (jako mnoha jiným) musí politicky korektně říkat neutrálně "potravinový doplněk", aby se tak zmenšovala konkurence farmaceutickému průmyslovému gigantu. Dnes si o tomto zázraku řekneme ještě něco dalšího.

S vitaminem C je to totiž přímo „klasika“: Právě proto, že řada pacientů má s ním bohaté osobní zkušenosti. O případech doslova zázračných uzdravení ani nemluvě. „Céčko“ ovšem skvěle pomáhá i v situacích, kde bychom ho běžně nečekali. Připomeňme namátkou jeho vliv na nežádoucí účinky očkování (autismus), obrnu, virové infekcích včetně zápalů plic, nebo třeba onemocněních srdce... Musíme ale vědět, jak na to. A nedat se zmanipulovat názory mnoha lékaůi, kteří C vitamin často až pozoruhodně zuřivě nenávidí.

Výrok oficiální školské medicíny převážně zní: nebezpečný nesmysl! A to přesto, že se už i v rámci konvenčního zdravotnictví začíná vitaminu C užívat k podpůrné léčbě rakoviny. A přesto, že řada jejich (rozumnějších) kolegů již ví nejen jak, ale i proč céčko funguje s tak pozoruhodnými výsledky.

Zajímavé však je, že ve věci vitaminu C jsou ale obezřetní i někteří „alternativní“ lékaři a léčitelé, například ti, zabývající se tradiční čínskou medicínou. Jak to tedy je? Skutečně může být vitamin C nebezpečný? Kdy a jak bychom jej měli užívat? Má „léčba céčkem“ nějaká zásadní ale?

Céčkem proti autismu

Mnozí lékaři i léčitelé trvají na tom, že vitamin C je prostě málo využívaný zázrak. Nejde jen o Linuse Paulinga, o němž jsem psala minule: třeba takový dr. Tinus Smits, holandský lékař, který se zabývá převážně jinými problémy než Pauling, na C vitamin také nedá dopustit.

Dr. Smits je znám mimo jiné svou průkopnickou prací při léčbě autismu. Vyvinul metodu, které sám říká CEASE Autism (tedy Konec autismu, CEASE je zkratka pro Complete Elimination of Autistic Spectrum Expression, tedy „úplné odstranění projevů z autistického spektra“). Autismus, zvláště u dětí, považuje mimo jiné – v drtivé většině případů – za vedlejší účinek očkování. Metoda CEASE, která dokázala změnit třeba této rodině kompletně život, spočívá v podávání homeopatických léků, které odstraní zátěž z očkování a dalších toxinů, jež podle dr. Smithe autistické poruchy způsobují.

Přitom podává svým malým pacientům několik základních výživových doplňků: vitamin C na prvním místě, doplněný hořčíkem, zinkem a rybím tukem. Podobnou „dietu“ včetně homeopatik, doporučuje i jako prevenci vedlejších účinků očkování. Což je asi docela dobrá zpráva pro naše maminky a jejich nedobrovolně "propichované" ratolesti...

Vítězství naděje a vitaminu nad smrtí a lékaři

Takový Alan Smith, farmář z Nového Zélandu, který se sám vyléčil z leukémie i zápalu plic způsobeném virem takzvané „prasečí chřipky“, jenž ji komplikoval, by také mohl o vitaminu C leccos vyprávět. Ostatně to dělá. Přestože podle odborníků, kteří ho léčili, vůbec neměl přežít: jeho případ byl označen za naprosto beznadějný a nemocnice v pravém duchu pyšné, „moderní“ farmaceutické medicíny „bojovala“ za to, aby Alana místo „experimentu“ s vitaminem C odpojili od přístrojů. Rodina si nakonec musela najmout právníka, aby lékaře „postrašil“.

Pan Smith byl tři týdny v kómatu. Jeho plíce byly zanícené a tak plné tekutiny, že na rentgenu vůbec nebyly vidět. Po dvou dnech podávání vysokých dávek vitaminu C (50-100 g denně) se místo odpojení od přístrojů konala opatrná oslava: v plicích pana Smithe byly vidět velké kapsy vzduchu. Lékaři ovšem prohlásili, že je zlepšení způsobeno tím, že pacienta otočili na břicho (kteréžto zázračné řešení je kupodivu nikdy předtím nenapadlo). Nadále odmítli mu vitamin C podávat jinak než standardně, tedy 2 gramy denně. Dramatické zlepšení samozřejmě přestalo.

Rodina pana Smithe se ale nevzdala – opatřila mu takzvaný lipozomální vitamin C, a poté, co ho lékaři probudili po devítitýdenním kómatu, mu začala podávat šest gramů lipozomálního „céčka“ v roztoku denně ústy. Samozřejmě proti vůli lékařů. Za několik týdnů odešel pan Smith z nemocnice. A rok po svém neuvěřitelném výletu na hranice smrti byl zcela zdravý, bez leukémie – což lékaři raději označují za „zázrak“, než aby se začali zabývat hypotézou o zdravotních účincích vitaminu C. O zázrak samozřejmě jde, o tom není sporu – pro jistotu se však „nemluví“ o látce, která k němu napomohla (viz. video níže).

Proč léčí? Jde o elektrony

Naštěstí jsou na světě i méně zabednění odborníci: třeba dr. Frederick Klenner, který při epidemii obrny v letech 1948-49 léčil šedesát dětí, postižených touto někdejší „metlou lidstva“. Léčba sestávala z vysokých dávek C vitaminu, podávaných do svalu nebo žíly. Padesát sedm dětí se uzdravilo do tří dnů. Zbývající tři se zotavily za několik dalších dní. Uzdravily se všechny. Ale to je – jak říkají „farmalékaři“ – neprůkazné – šedesát přece není „statisticky významný vzorek“. A kromě toho jde pochopitelně o „zázrak“.

Dr. Thomas Levy, americký kardiolog, má vysvětlení toho, proč léčba C vitaminem funguje, podstatně fundovanější. Léčí jím u svých pacientů téměř cokoli, od těžkých hepatitid, přes zápaly plic (které „céčkem“ léčil i dr. Klenner) až po srdeční choroby a rakoviny.

Podle jeho názoru zdraví a harmonie lidského těla závisí na dostatečném přísunu elektronů k buňkám (a molekulám a atomům, z nichž se skládají). Pokud elektrony chybí, dochází k oxidačnímu poškození tkání. Pokud je elektronů dost, k poškození nedochází – a to ani v případě, že se v těle nacházejí škodliviny či cizorodé organismy, které by jinak způsobovaly poškození tkání a nemoc (viz. video níže).

Jak dr. Levy vysvětluje, schopnost dodávat elektrony je klíčová pro fungování všech „zázračných antioxidantů“, jako jsou třeba silymarin z ostropestřce mariánského, nebo koenzym Q10. Na rozdíl od těchto látek, které mají přirozeně tendenci působit v některých orgánech (silymarin v játrech, COQ10 v srdci) však vitamin C působí všude v organismu.

Levyova teorie je velmi zajímavá v tom, že současně vysvětluje i fungování léčebných metod, jako jsou protokol dr. Budwigové, či takzvaný „grounding“, neboli uzemňování.

Jak a kdy podávat "supervitamin"?

Je však důležité vědět, že ne každý C vitamin nám prokáže ony bezmála „zázračné“ služby – a že někdy může opravdu dokonce škodit. Nemyslím teď na „vědce“, zvedající varovně prst, řkouce, že podávání „céčka“ může působit protichůdně k některým chemoterapeutikům. Svým způsobem mají pravdu – C vitamin jako antioxidant totiž s „jedem“, který je pacientovi vpravován do těla, může „zatočit“ stejně jako s kterýmkoli jiným. Právě dr. Levy ale tvrdí, že obě metody mohou fungovat paralelně a vše je jen záležitostí načasování a dávkování.

Spíše je potřeba vědět jak a kdy „céčko“ podat.

Kdy nám „céčko“ pomůže a kdy by nám naopak mohlo ublížit – to je otázka poznání zákonitostí, podle nichž tělo pracuje. Jejich studiem se již tisíce let zabývá tradiční čínská medicína (TČM). Pracuje s názvoslovím, které je pro Evropana možná složité k porozumění, avšak může pomoci odhalit, proč C vitamin někdy neúčinkuje, či účinkuje protichůdně:

Není chřipka jako chřipka

„Vitamin C podle terminologie tradiční čínské medicíny organismus ochlazuje,“ vysvětluje terapeutka TČM, paní Jana Hollanová. „To může být přínosné, speciálně v případě nemocí, kdy je v těle horkost. To jsou i některé druhy chřipky – řada z nás totiž mimochodem, aniž to víme, stůně nikoli z ‚nachladnutí‘, ale spíše z pobytu v přetopených místnostech. Ale i řada těžkých onemocnění, třeba obrna, kterou s takovým úspěchem C vitaminem léčil dr. Klenner, má společný jmenovatel: takzvanou ‚horkou škodlivinu v krvi‘. Když budu trochu spekulovat, mohu říci, že přesně tuto ‚horkost‘ může C vitamin z těla vyhnat. Jiné případy nemocí s vnitřní horkostí jsou třeba angíny, bronchitidy, zápaly plic.

Současně ale existují nemoci, kdy bychom pacienta zachladit neměli – nejen chřipky z prochladnutí, ale i pokud má současně problémy s trávením či se slezinou.“

Jana Hollanová vysvětluje, že školený terapeut TČM umí poznat, zda se v těle pacienta chlad nachází. „Pokud je chlad přítomen, doporučuji spíše zázvor, který otevírá povrch těla a umožňuje chladu odejít, a přitom jde také o báječné přírodní antivirotikum a antibiotikum. Umí i snížit horečku. Jde však o to poznat, co tělo potřebuje a neublížit si v horlivé snaze se sám vyléčit. I pro zázvor totiž platí – někdy ano, někdy ne. U těch z nás, kteří nedokážou dobře odhadnout, co tělo potřebuje, se vyplatí svůj zdravotní stav s nějakým tím ‚čínským doktorem‘ konzultovat.“

Jak terapeutka dodává, v případě, že chce těžce nemocný pacient zkusit léčbu vysokými dávkami vitaminu C, lze uvažovat o doplnění léčby bylinnými preparáty nebo houbami. „Některé, jako třeba cordyceps, tedy housenice, nebo žampion – agaricus blazei – mají mírně zahřívající účinek, takže by mohly tělo podporovat. Přitom mají například účinky i proti rakovině, žampiony působí zase protialergicky.“ Je vidět, že i na první pohled„triviální“ záležitost jako užívání C vitaminu má řadu velmi důležitých a obecně málo známých zákoutí.

Pozor na nekvalitní vitamín

Další nezbytná věc pro to, abychom z „céčka“ měli maximální užitek a naopak si jím neublížili, je „jak“. Tedy – v jaké formě.

Konvenční tablety, prodávané v lékárnách či většinou firem zabývajících se výživovými doplňky, zdaleka nedosahují té účinnosti, kterou bychom od „C-supermana“ potřebovali. Většinu vitaminu zlikvidují žaludeční šťávy, nebo se nedostane skrze stěnu střeva. Nepomůže dokonce ani „pomalé uvolňování“. Ostatně – dostat do těla megadávku C vitaminu ani není účelem, protože se předpokládá, že denní spotřeba „céčka“ se pohybuje spíše v desítkách, než v tisících miligramů.

Pokud se pak „krmíme“ tímto doplňkem ve velkém, příliš nám to nepomůže. Pokud vitamin překoná výše zmíněné překážky, většinu ho odfiltrují ledviny, a pokud podáváme vysoké dávky „konvenčního“ C vitaminu, skutečně je zatěžujeme. Co tedy s tím?

Nejlepší obvykle bývá „lékárnička z přírody“. To do jisté míry platí i v tomto případě. Ovoce a zelenina jako třešně acerola, černý rybíz, šípky, či sladká paprika, případně exotičtější plody jako acai, camu camu, nebo kustovnice čínská, nám mohou s doplňováním C vitaminu jistě pomoci. Samozřejmě jako vždy – musí jít o plody pokud možno chemicky neošetřené (aby „náklady“ nepřevážily „výnosy“) a pokud možno čerstvé.

Je vidět, že nám Pánbůh prostřednictvím „matky přírody“ dává vše ve správný čas: právě léto je totiž správným obdobím, kdy bychom se C vitaminem měli „nacpat“ – v zimě je obvykle pozdě a tělo je již oslabené. Také to není ideální právě kvůli „ochlazující“ funkci C vitaminu – i čerstvého ovoce, jež ho obsahuje. Platí tedy: přes léto „sbírat zásoby“ a v zimě spíše odpočívat.

Lipozomální "céčko" a malá zdravotní vzpoura

Jenže ovoce stačí možná zdravým lidem s dobrou imunitou (a kvalitním „přísunem elektronů“ k buňkám). Lidé oslabení, zahlcení toxiny, se špatnou imunitou nebo těžce či chronicky nemocní (čili mezi námi skoro všichni), do sebe potřebují dostat „zázračného“ vitaminu mnohem víc. Připomeňme, že vitamin C náš organismus neumí syntetizovat, takže ho prostě musíme do těla nějak vpravit.

Naštěstí existují už různé způsoby, jak to udělat. Jak jsme již naznačili v minulém článku, i „klasická“ zdravotnická zařízení začínají experimentovat s nitrožilním podáváním vysokých dávek „céčka“.

Jako nejlepší forma se však jeví takzvaný „lipozomální“ vitamin C: nejen v případě „farmáře s leukémií“ totiž zabral mnohem lépe (tedy spíše stejně, ovšem v „menších“ dávkách, kolem šesti gramů denně), než podávání nitrožilní. Lipozomální C vitamin obsahuje droboučké tukové (fosfolipidové) „kuličky“, které obalí vitamín – jenž je poté chráněn před žaludečními šťávami a mnohem lépe proniká do krevního řečiště i samotných buněk.

Kde jej získat? Běžně v lékárně jistě ne, alespoň ne v Čechách. V zásadě univerzálně uznávaný je lipozomální vitamin C od Livon Labs, který české lékárny nevedou. Dobrou zprávou pro české uživatele však je, že je k dostání na internetu. Některé české lékárny a léčitelé také prodávají jiné značky lipozomálního C vitaminu, o nichž se rovněž tvrdí, že účinkují. Podle některých zdravovědců si lze lipozomální „céčko“ vyrobit i doma s pomocí několika ingrediencí a ultrazvukové čističky na šperky. I to lze vyzkoušet. Za zdraví to stojí, ne?

„Problém vitaminu C“ totiž vůbec není banální historkou o „výživovém doplňku“. Naopak – je dokonalou ukázkou více než jednoho problému moderní medicíny. Na jedné straně stojí zuřivý odpor medicínského mainstreamu, podle nějž je zjevně lepší „zdravě“ umřít, než vyzkoušet „céčko“. Na druhé straně tisíce spokojených – a zdravých – pacientů i lékařů. Užívání C vitaminu tak je vlastně takovou "malou zdravotní vzpourou", kterou člověk vyhlašuje nezávislost na zdravotnickém respektive farmaceutickém průmyslu.

Je to překvapivě jednoduché. Zdá se, že všechny metody, které opravdu fungují, mají společného jmenovatele: Jinými slovy bychom ho mohli opsat tak, že lidské tělo se prostě potřebuje „rozsvítit“ dostatkem elektronů. Můžeme toho dosáhnout řadou metod. Málokdy však těmi, které propaguje současný „průmysl smrti" - ve farmaceutickém byznysu se dnes pohybuje víc peněz, než svět vydává na zbrojení.

A že jde o zázrak? Bezpochyby. Jako při každém skutečném uzdravení.