O HISTORII BUDOUCÍHO (2)

2. Složení království Ducha

2.1. Úvodní poznámky k jazyku a myšlení

Když jsem na počátku devadesátých let studoval pod dohledem dvou čínských mistrů filozofii "Tao" a následně skládal zkoušky z "Taoismu", bylo mi hned na začátku jasné, že pokud mám uspět, budu si muset dát záležet na tom, abych pochopil alespoň základní aspekty čínského jazyka a čínského způsobu uvažování. Tehdy jsem samozřejmě věděl, že Číňané píší pomocí specifických znakových signatur, ale to bylo asi tak vše, co mi bylo známo.

Ve skutečnosti se věc má tak, že hieroglyfy nejsou symboly či znaky podobné písmenům, jež zosobňují zvukový nástroj řeči, jsou to popisné symboly, které vyjadřují ucelený význam. Tyto symbolické obrázky vyvolávají představy o tom, co si máme pod jejich vlivem představit. Takže tyto hieroglyfy nelze v žádném případě interpretovat hlasem. Čtení těchto znaků probíhá na integrální bázi v transformaci do jednoslabičných slov. Klasické písmeno je zcela abstraktního významu, takže abeceda se prezentuje spíše kódem jazyka slov a nikoliv vyjádřením jeho smyslu.

Číňané přemýšlí prostřednictvím hieroglyfů, nebo jsou, lépe řečeno, schopni myslet prostřednictvím hieroglyfů tak, že se ponoří do vizuální a symbolické formy (grafiky) desítek tisíc kusů unikátního kódovacího systému významů čínského písma. Jinak řečeno, slova v čínském jazyce zosobňují čistou smyslovou projekci. Nemají žádné gramatické tvary, jako je rod, číslo, čas atp. Abychom pochopili, o jaký rod se v tom či onom případě jedná, je zapotřebí konkrétního doplňujícího vysvětlení. Podobně se to má například s časem.

Takže zcela konkrétní symbolický způsob myšlení je čínské specifikum.

2.2. Specifikace čínské duchovní kultury

Jeden z největších rozdílů mezi čínským systémem duchovní kultury v porovnání se západní religionistikou spočívá v tom, že čínský jazyk ve všech jeho ekvivalentech postrádá hieroglyf nesoucí smysl Boha. V žádném z ekvivalentů čínského jazyka se nenachází grafém, který by byl schopen prezentova