KÓNUS VNÍMÁNÍ

Brennan Barbara

Brennan Barbara

autor

17.12.2014 Esoterika

V poslední době, se lidé velmi zajímají o otevírání schopnosti vnímání vyšších úrovní reality zvýšením vibrací aurického pole - tato myšlenka je založena na přijetí vícerozměrného vesmíru složeného z úrovní vibrací o různé rychlosti, které existují uvnitř stejného prostoru. Čím pokročilejší nebo jemnější je úroveň reality, tím vyšší je rychlost vibrací. Ráda bych teď probrala tento vícerozměrný prostor v terminologii úrovní vnímání.

Heyoan říká, že každý z nás má určitý kónus vnímání, skrze který vnímá realitu. K vysvětlení tohoto pojetí můžeme použít metaforu - znamená to, že každý z nás je schopen přijímat na určitém frekvenčním okruhu.

My lidé definujeme realitu podle toho, jak ji vnímáme, a to nejen pomocí smyslů, ale i pomocí přístrojů, které jsme sestrojili, jako jsou např. mikroskop nebo teleskop. Všechno uvnitř tohoto kónusu akceptujeme jako skutečné a všechno mimo něj jako neskutečné. To, co nevnímáme, nemůže podle nás ani existovat.

Když sestrojíme další nový přístroj, rozšíříme tím kónus našeho vnímání - vnímáme širší okruh věcí a ty pak považujeme za reálné. Stejně je tomu s vyšším smyslovým vnímáním, ale „přístrojem“ je v tomto případě naše vlastní tělo a energetický systém. Když pomocí vyššího smyslového vnímání vidíme další nové věci, stanou se pro nás skutečností.

Ke znázornění tohoto úkazu jsem nakreslila graf se známou zvonovitou křivkou, který je zobrazen na obr.  č.1. Na vertikální ose je zaznamenána ostrost vnímání, na horizontální četnost výskytu určitého rozsahu vnímání v populaci. Tečkovaná plocha uprostřed grafu ukazuje běžný rozsah našeho vnímání. Mimo toto pole je jasnost vnímání tak malá, že to, co zde najdeme, většinou nebereme v úvahu. Můžeme tedy tuto tečkovanou plochu definovat jako to, co nazýváme „reálným vesmírem“. Čárkovaná křivka ukazuje zvětšený rozsah vnímání při použití přístrojů. Toto také většina z nás akceptuje jako realitu.


obr. 1

Teď se podíváme, jak se totéž jeví z pohledu toho, co se nazývá v buddhistické tradici bráhmá a májá. Bráhmá je původní realita, která leží pod májou a podepírá vše, co je zjeveno. Meditace v buddhismu se praktikuje právě proto, abychom se dostali nad iluzi máji, která obsahuje veškerou bolest a utrpení světa, a stali se Bráhmou neboli osvíceným. Tato koncepce je velmi podobná naší koncepci vnímání.

Obrázek č.2 zobrazuje koncepci kónusu vnímání interpretovanou podle buddhismu. Manifestovaný svět - májá - leží uvnitř našeho kónusu vnímání, zatímco nemanifestovaný svět leží mimo kónus. Explicitně rozvinutý řád Davida Bohma (viz kapitola 4) leží uvnitř kónusu našeho vnímání a implicitně zavinutý řád leží mimo něj.


obr. 2

Obrázek č.3 zobrazuje efekt Vyššího smyslového vnímání. Budeme se věnovat tomu, co obvykle nazýváme nereálným nebo neexistujícím a co je vlastně spirituální realitou. Jakmile se rozsah našeho vnímání zvětší a dosáhneme vyšších energetických úrovní (vyšší vibrace), stane se pro nás část spirituálního světa skutečnou. Čím více budeme užívat vyšší smyslové vnímání a získáme tak přístup do širší oblasti spirituálního světa, tím více budeme opouštět máju a dostávat se do Bráhmy neboli stavu osvícení. Z tohoto pohledu tvoří linie obrysu zvonovité křivky jakousi oponu nebo závoj mezi spirituálním a materiálním světem. Heyoan říká, že při spirituálním léčení se opona mezi spirituálním a materiálním světem nakonec rozplyne.


obr. 3

Další důležitou věcí je, že naše sebe-definice je založena na tom, co vnímáme jako skutečné, takže když se naše pojetí reality rozšiřuje, rozšiřuje se i toto vymezení.

Obrázek č.4 ukazuje opět tuto známou zvonovitou křivku, ale tentokrát ji vysvětluje z pohledu sebe-vymezení. Tečkovaná plocha znázorňuje prostor naší sebe-definice - kdo si myslíme, že jsme - založený na našem omezeném pohledu na realitu. Vně křivky je naše sebe-vymezení bez hranic, tam jsme zajedno s Bohem. Heyoan často opakuje, že závoj mezi tím, kdo si myslíme, že jsme, a tím, kdo doopravdy jsme, je stejný jako závoj mezi spirituálním a materiálním světem, a ten je zároveň oponou mezi tím, co nazýváme životem, a tím, co nazýváme smrtí. Když pochopíme, že jsme duchovní bytosti, náš život nebude fyzickou smrtí končit - spíše budeme opouštět fyzické tělo jako něco, co nám umožnilo inkarnovat se. Bývám svědkem toho, jak se duch opouštějící při umírání tělo připojí k ostatním duchovním bytostem, přítomným v místnosti. Smrt rozpouští závoj a my se vracíme domů ke své podstatě.


obr.4

MANIFESTOVANÝ (PROJEVENÝ) SVĚT

Před nějakým časem mne Heyoan přivedl k něčemu, co mi vysvětlilo podstatu manifestace. Zde je přepis magnetofonového záznamu.

Heyoan: „A co je to manifestace ?“ Záleží na schopnosti vnímat, co je projeveno. Tato schopnost souvisí s jedinečností každé osoby, s jejím vztahem k Jednotě, s tím, kde se nachází její ,okno' vnímání. Vše, co je vnímáno v rámci tohoto okna, se označuje jako projevený svět (manifestace). Když se tento úzký pohled rozšíří, rozšíří se i manifestovaný svět. Když například začnete slyšet naše hlasy, váš manifestovaný svět se zvětší. Náš svět se sice jeví jako jemnější, méně kompaktní, ale stále je to součást projeveného. Naše jemnost a průhlednost souvisí s vaší schopností vnímat vyšší frekvence. Omezení vašich smyslů, které způsobuje, že vyšší reality vidíte jako jemnější a řidší, ve vás také vyvolává dojem, jako by se ztrácely v nemanifestovaném, ale není to pravda.“

Barbara: „Takže to, co vidím jako projevenou realitu, je dáno rozsahem mého smyslového vnímání. Čím víc se rozsah vnímání rozšiřuje a čím víc se prohlubuje naše prožívání, tím více z toho, co nazýváme nemanifestovaným světem, jsme schopni vnímat. Aha, to by mohlo fungovat, i když se budeme rozšiřovat i do prostoru nižších vibrací !“


Heyoan: „Lidé z nějakých důvodů zvolili popisování nižších vibrací jako negativitu, temnotu, jako něco nepříjemného. Je možné to vidět i tak, ale je to prostě založeno jen na dualistické povaze lidské bytosti a jejího mechanismu vnímání. Součástí tohoto způsobu vnímání je, že nízké vibrace vidíme jako negativní.“

Barbara: „Ale co dlouhá cesta evolučního vývoje lidstva ?“


Heyoan: „Z pohledu evoluce se dá mluvit o schopnosti rozšiřovat ,smyslové' okno. Jak lidstvo postupuje vpřed na cestě evoluce, zvonová křivka vnímání (obr. 20-1) se čím dál víc rozšiřuje. Tato křivka může být považovaná za hranici možností lidské mysli v určité etapě lidského vývoje. Putujeme po spirituální cestě, abychom si osvojili schopnost vnímání v celém možném rozsahu lidské mysli, kde se už stává rozšířená realita tak konkrétní jako třeba tento magnetofon. Plocha ohraničená zvonovitou křivkou, vymezující prostor vnímání, se rozšiřuje směrem k vrcholu - až dojde k tomu, že manifestované a nemanifestované se spojí v jednotu.

Jinak řečeno: Jak se rozšiřuje kónus vašeho vnímání, náš svět se stává pro vás víc a víc zjevným. Neboli jak pokračujete v rozšiřování vnímání během svého osobního vývoje, stává se pro vás zjevným víc a víc z Univerza, až se naposledy přiblížíte k univerzální Jednotě - vrátíte se domů. Prostřednictvím rozšíření vnímané reality si lidská bytost volí způsob existence v manifestovaném vesmíru. Je to pomůcka k pochopení implicitního řádu. Když se implicitní a explicitní řád v důsledku rozšíření lidského vnímání sjednotí, je dosaženo stavu osvícení.

Můžeme použít tuto analogii: bílá křída na bílé tabuli - to je nemanifestované. Černá křída na bílé tabuli by mohla představovat průlom nemanifestovaného do světa duality. Tabule smetanové barvy s barevnými křídami pak představuje mnohorozměrný vesmír. Když vstoupíme do vyšší dimenze reality, barvy se projasní a prohloubí - to je pochopení Boha v nás.

O tom je přeci celý tento rozhovor - o učení se novému vnímání. Vaše vnitřní vidění vám dává možnost volby: na co se chcete podívat, jakou to má mít velikost, na jakém frekvenčním pásmu chcete pozorovat. Podíváte se na fyzickou úroveň nebo se chcete raději podívat do nižšího éteru, emociální úrovně nebo nahoru do vyššího éteru či dokonce do osmé a deváté úrovně aury ? Kam zaměříte vnímání ? Chcete sledovat dění na mikroorganické nebo makro-organické úrovni ?

Mezi vámi jsou bytosti, které nemůžete vidět a které nemohou vidět vás, protože si zvolili život v jiném okně vnímání. Rozumíš mi, má drahá ?“

Barbara: „Ne, jsem hodně unavená. Náš rozhovor je pro mne příliš namáhavý.“


Heyoan: „To souvisí s tím, že musíme všechny informace protlačovat tvým úzkým oknem vnímání. Když dovolíš, aby se tvé vnímání rozšířilo, zavedeme tě do říše světla. Až tam vstoupíš, uvidíš jas, pocítíš radost a štěstí....“

Pak jsem byla vedena do vyšších a vyšších sfér, každá říše byla úžasnější než ta předtím, a pro mne bylo čím dál těžší je vnímat. Každá následující sféra byla očividně průzračnější a měla méně pevnou formu než ta předcházející. Došli jsme až tam, kam sahalo mé chápání, a Heyoan řekl: „Nyní stojíme před vstupem do Svatyně svatých, kam každá lidská bytost touží vstoupit.“

Viděla jsem v té chvíli své minulé životy vznášet se pode mnou jako sladká vůně jasmínu v nočním vzduchu. Cítila jsem, jak mě to stahuje nazpátek do reality - vnímala jsem to jako padání. Pokoušela jsem se zůstat v pocitu bytí: nad Barbarou, nad časem, nad svými životy. Snažila jsem se dosáhnout na dveře Svatyně svatých.

Heyoan: „Není to otázka nějakého dosahování, jde o to, dovolit si být tam, kde už stejně jsme. Je to úžasné. Je to stav bytí nad časem a prostorem. Není třeba pospíchat. To je to, co si žádá duše.“

Potom jsem vešla vstupní branou mezi dvěma tlapami Velké sfingy. Přede mnou seděl Heyoan na trůnu.

Heyoan: „Moje drahá, když mluvíš o léčení, věz, že léčení je otevírání dveří vnímání tak, aby každý člověk mohl vstoupit do Svatyně svatých a být zajedno se Stvořitelem. Nic víc, nic míň než toto. Osvícení je cíl, uzdravení vedlejší produkt. Takže kdykoliv k tobě přichází duše pro uzdravení, věz, že to, o co tě žádá, je vlastně osvícení. Pamatuj, že kdykoliv tě někdo požádá o pomoc nebo o léčení, jeho žádost prochází jeho oknem vnímání, které může být užší nebo širší. Zhnisaný palec na noze, život ohrožující onemocnění nebo hledání Pravdy je vždy tato touha duše. Duše říká: ,Pomoz mi najít cestu zpátky domů. Pomoz mi najít cestu do Svatyně svatých, do míru všech časů, k Větru šeptajícímu Pravdu po všechny věky.'„

V tomto okamžiku jsem se zachvěla a po tváři mi stékaly slzy radosti. Heyoan mi často říkal, že jeho jméno znamená právě toto - Vítr šeptající Pravdu po všechny věky. Teď jsem pochopila. V průběhu meditace mě Heyoan dovedl k poznání, že on a já jsme jedno. Cítila jsem každou buňkou svého těla, že já jsem Pravda šeptající po všechny věky, Pravda znějící stoletími.

Heyoan pokračoval: „Zde sedím já, Heyoan, koruna z drahokamů, a každý z nich je pravdou, poznanou pravdou. Tady jsem, vždy jsem byl a vždy budu, nad Prostorem a Časem, nad zmatky. Zjevený, leč nezjevený, Poznaný i nepoznaný. A se mnou tady sedíš ty i každý z vás. Měj stále na paměti, odkud pocházíš, i když jsi dosud nepřekročila hranice svého omezeného vnímání.“

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.