ROZUZLENÍ PŘICHÁZÍ Z GALAXIE ANDROMEDY (16)

Ještě než budu pokračovat na téma "idiomateriální formy Univerza", tedy pokračovat v informacích z předchozí části tohoto materiálu, chtěl bych se vrátit ještě k některým velmi zajímavým aspektům, které se vztahují k dávné (více jak prehistorické) scenérii naší Sluneční soustavy a ještě k některým dalším vztažným věcem. Omlouvám se, že text je poměrně hodně neuspořádaný, ale tady k tomuto seriálu mám svůj vlastní velmi osobitý vztah, neboť jde alespoň částečně o určitou formu vyznání týkající se těch největších hloubek mého vlastního života.

Text si dopředu nijak nepřipravuji a v tomto materiálu se posouvám dopředu ve chvíli, kdy mám aktuální chuť psát o tomto tématu, což není ani zdaleka každý den nebo týden. Pokud se někdy tento materiál dočká oficiálního vydání, pak samozřejmě bude text upraven a uspořádán do jednotlivých kapitol, které na sebe budou plynule obsahově navazovat. Zatím je potřeba vydržet s formátem, který je aktuálně k dispozici, a ode mne ještě jednou omluva směrem k čtenářské obci.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Za "vrátky" této dimenze a této planety se toulám více jak 40 let. Za tu dobu díky zkušenostem z těchto cest a díky informacím, které ke mne proudily jednak na základě mého duchovního vědomí a jednak na základě v podstatě nekonečné kontinuální aktivity jiných vysoce inteligentních forem existence, jsem pochopil, že Vesmír je prostředí, které existuje díky vzájemně provázané spolupráci celé řady extrémně vyspělých duchovních bytostí.

Tyto konkrétní formy bytostí zřídka kdy, pokud vůbec, objektivně zasahují do událostí v tomto kosmické prostředí, na jehož existenci dohlížejí. Vesmír, o kterém hovořím a v jehož sférách mi bylo umožněno se pohybovat, je však pouze jeden z nekonečné řady fyzických i nefyzických Vesmírů v existenci, byť se jejich energie vzájemně prolínají a všichni jsou si vzájemně odrazem.

Tyto Vesmíry existují uvnitř nekonečných rozměrů. Rozměry jsou vskutku nekonečného charakteru, trvalé kvality a velmi bizarní podstaty. Nekonečno je koncept a realita nástroj umožňující tento koncept pochopit. I když z pozice inkarnovaného vědomí uvězněného v pasti třírozměrné iluze je míra takové úrovně chápání v podstatě nulová.

V určitém ohledu jde o paradox, neboť lidská mysl každého jednoho z nás má neomezený přístup k energetické i datové koncepci vyšších i nižších dimenzí, myšleno z pozice této 3D. Ovšem inkarnační fixace a vliv "Iluze" neutralizuje výše uvedené možnosti. Bohužel tento handicap dovoluje lidem věřit, že existuje nahodilost a to v tom nejširším a nejobecnějším slova smyslu. Skrze mechanismus kontinuálního vlivu "Iluze" je pro běžného člověka velmi obtížné pochopit skutečnou realitní podstatu našeho hvězdného systému a dalších struktur Vesmíru.

Inteligentní a dynamicky fungující život ve Vesmíru je pro většinu lidí zde na Zemi stále velké tabu. Ovšem bez ohledu na to, co si většina lidí myslí, nebo se domnívá, život sám o sobě prostupuje celý náš Vesmír skrze miliardy galaxií a hvězdných systémů uvnitř těchto galaxií. Lidé stále neví, neuvědomují si, nebo si nechtějí uvědomovat, že se na ně v mnoha okamžicích jejich života dívají neviditelné oči bytostí, jejichž podstata sahá za hranice i té nejbujnější představivosti.

Když se pohybujete jako čisté vědomí po pláních našeho Vesmíru, jedna z prvních věcí, kterou pochopíte, je fakt, že základní a kardinální Iluzí všech iluzí, je přesvědčení o tom, že jsme fyzické bytosti. Pravdou je, že prožíváme iluzorní fyzickou existenci, ale ani náhodou nejsme fyzickými bytostmi. Když své smysly soustředíte do té největší hloubky elementarity obklopující iluze, zjistíte, že se vám jakákoliv hmotná formace počne rozpadat a doslova mizet před očima. Zjistíte, že projev iluzorní reality je závislý na extrémně pestrém koktejlu nehmotných vibrací/frekvencí.

Tyto frekvence však jen stěží mohou existovat jen tak sami od sebe. I ony mají svůj původ, svůj zdroj. A od tohoto bodu poznání začíná ta zajímavější část Cesty za Poznáním.

Renegáti/Odpadlíci

Viděl jsem jak zlovolné bytosti zamořily hvězdné systémy, jež se nacházejí ve vnějších částech naší galaxie (ve skutečnosti je toto schéma bohužel podobné u všech ostatních galaxií). Jde tedy o prostředí, kde se nachází naše Sluneční soustava s planetou Zemí. Tyto bytosti se v tichosti množily v temných periferních koutech na obrovské rozloze. Některým skupinám těchto stagnujících forem inteligence se podařilo parazitickým způsobem implementovat do nitra hvězdných systémů skrze ochranou heliosferickou energetickou vrstvu.

Chtěl bych upozornit na to, že "Renegáti" jsou velmi zvláštní formou inteligence, jejíž frekvence v mnoha případech přesahuje rámec naší iluzorní reality. Nutno také podotknout, že některé hvězdné systémy jsou frekvenčně i energeticky více porézní než jiné systémy, a z tohoto důvodu jsou pro "Renegáty" velmi atraktivní. V takto oslabených slunečních systémech se většinou ochranným přírodním silám nepodaří tyto formy bytostí zastavit.

Mnoho ras "Renegátů" bylo zničeno "bohy" (píšu záměrně s malým "b", z určitých důvodů zatím nechci tento výraz vysvětlovat, časem ho pochopíte sami) ještě před tím, než se přiblížily k hranicím heliosfér oslabených slunečních systémů.  Mnoho dalších bylo zachyceno nebo zničeno ochrannými frekvencemi Světla mateřské hvězdy. Mnohým se však přesto podařilo proniknout dovnitř. Je třeba, abyste věděli, že pokud se tak stane, pak se energetická podstata těchto bytostí dokáže velmi rychle "zahrabat" pod povrch měsíců, ale i některých (většinou vnitřních) planet.

Viděl jsem, že více jak 80% planet a měsíců naší sluneční soustavy v průběhu její existence bylo "Renegáty" parazitickým způsobem napadeno. Energetické fantomy některých ras těchto odpadlických inteligencí dokáží "spát" (zvláštní stav zdánlivé smrti) hluboko pod kůrou planety nebo měsíce desítky i stovky tisíc let. Ale toto je pouze jedna z mnoha věcí, která mne v tom mírnějším slova smyslu překvapila.

"Jan"

Díval jsem se na dva a půl metrů vysoké okřídlené bytosti, které stavěly obrovská města z kamenných bloků (žuly či granitu). Viděl jsem, že používají na půl organické a na půl anorganické pomůcky, které bychom mohli nazvat "stroje". Jednotlivé kamenné bloky do sebe zapadaly s úžasnou přesností na tisíciny milimetru. Překvapilo mne v jak hluboké harmonii tyto okřídlené bytosti fungovaly s těmi organicko/anorganickými stroji. Zaměření, výkopy a výstavba se odehrávala v naprosto konzistentním sledu aktivit doslova jako na montážní lince.

Okřídlené bytosti a stroje pracovaly takovou rychlostí, že jsem místy vnímal pouze rozmazané šmouhy. Bylo mi jasné, že takto stavěná města musela vznikat velmi rychlým způsobem. Ona vůbec celá koncepce byla fascinující. I když jsem měl v tehdejší době již k dispozici celou řadu různých teorií a hypotéz o tom, jak tato obrovská kamenná města vznikala, nic takového, co jsem měl možnost vidět, by mne nikdy nenapadlo.

Tuto zkušenost jsem měl možnost prožít díky jedné z komunit křídlatých bytostí, se kterou jsem se setkal během svých toulek uvnitř naší galaxie. Nevím, zda i na této úrovni existuje něco jako vzájemné sympatie, ale pravdou je, že můj Duch (má kosmická přirozenost) a Duch křídlaté bytosti se velmi sblížili. Po určité době jsem této bytosti začal říkat "Jan". Především díky ní jsem se dozvěděl obrovské množství překvapujících informací o těch nejzazších dobách existence naší sluneční soustavy a událostech, ke kterým zde došlo.

Na hrubší frekvenční úrovni vykazoval "Jan" smíšené mužské i ženské kvality, ale ve velmi jemné podobě, stejně tak jako "nadpřirozené" vlastnosti jeho fyzického i duchovního vědomí. Tyto vlastnosti se projevovaly zarážejícím a ve skutečnosti nepopsatelným způsobem. Ale o tom budu vyprávět později. Takže "Jan" měl křídla stejně jako všichni ostatní z jeho civilizace. Později jsem si uvědomil, že mi připomínají křídla "Serafínů". "Jan" podobně jako ostatní z jeho civilizace nepoužíval tato křídla tak, jako to dělají ptáci. Po pravdě řečeno, skoro vůbec je nepoužívali, i když jsem v některých případech viděl, jak se pomocí nich dokázali vznést vysoko k nebi. I když jsem se nikdy nedozvěděl, jaká byla jejich hlavní funkce, cítil jsem, že především plní jinou roli, než jak je tomu u ptáků.

Jednou mne "Jan" dovedl do velké jeskyně hluboko uvnitř naší planety a ukázal mi velkou komunitu podivných bytostí. Byl to však ponurý až mrazivý pohled. Díval jsem na humanoidy postávající v kamenných koridorech, které protínaly velkou vesnici či malé městečko krčící se uvnitř onoho velkého dómu. Prostory prolínalo zvláštní šero (absolutní tma zde neexistovala díky tomu, že stěny tohoto velkého dómu emitovaly poměrně silné žlutozelené světlo).

Humanoidní bytosti měly na sobě jakési nevýrazné oblečení a nepřítomný výraz v obličeji. Jejich pleť byla bílá až průsvitná. Všude kolem byly vidět malé kamenné přístřešky, mnohé z nich byly vytesány přímo do skalních stěn. Uprostřed vesnice se nacházela větší prázdná plocha s úzkým kamenným monolitem. Neviděl jsem žádné znaky konkrétního geometrického uspořádání budov a cest mezi nimi. Vše jako by bylo postaveno náhodným způsobem. To, co jsem u těchto humanoidních bytostí zcela postrádal, byla jakákoliv forma vitality. To samé čišelo i ze samotného města.

Jak jsem již naznačil před chvíli, obyvatelé tohoto podzemního sídliště byli humanoidé. Přesto však měli s lidmi na povrchu jen málo co společného. Jejich tělesná konstituce byla většinou větší než u lidí, ale podstatně menší oproti "Janovi". Také postrádali křídla. Měl jsem také možnost spatřit i menší humanoidy s různými fyzickými deformacemi. Toto místo jsem společně s "Janem" navštívil několikrát. "Jan" ale nikdy ve městě nepřistál, tedy alespoň když jsem byl s ním. Oba dva jsme se vznášeli vysoko nad ulicemi a podivnými budovami s humanoidy, kteří se pod námi jakoby bezcílně loudali sem a tam.

Jeskyně měla četné podzemní chodby, mosty a tunely. Jednou mne "Jan" zavedl do jednoho z tunelů. Pak se prudce rozletěl dopředu a já za ním. Záhy jsem zjistil, že se nachází uvnitř velmi kompaktního labyrintu tunelů a chodeb. "Jan" neměl evidentně žádné potíže s navigací. Takto jsme postupně proletěly snad stovky kilometrů chodeb tohoto nesmírně hlubokého podzemního labyrintu. Velmi rychle jsem pochopil, že se nacházím v samém srdci anorganické říše Země. Nekonečné množství barevných krystalů se objevovalo ve všech směrech. Mnohé z nich byly vskutku gigantických velikostí.

Moje duchovní vědomí hned v prvních vteřinách zaznamenalo dotek hluboké inteligence, která všemi směry vyzařovala z krystalického koberce, jenž se rozkládal do nedohledna. Myšlenky planety šířící se anorganickou říší reprezentující fascinující nervový systém Země dosahovaly mého nejhlubšího nitra. Zde se transformovaly ve vize a šepot myriády hlasů, přičemž každý z nich demonstroval velmi důležitou informaci. "Jan" to všechno velmi citlivě vnímal. Zastavil se v letu, přičemž mým směrem vyslal velmi koncentrovaný pohled. V jednu chvíli jsem měl dojem, jako kdyby se oranžové duhovky jeho očí na chvíli rozšířily.

Během jedné z následujících návštěv hlubokého podzemí naší planety mi "Jan" sdělil, že mi ukáže ještě jedno tajemství. Vydali jsme se společně na cestu a na jejím konci na mne čekalo skutečné překvapení. Pohybovali jsme se ve velké hloubce pod nějakým rozsáhlým pohořím (později jsem zjistil, že to byly Alpy). "Jan" mne dovedl na křižovatku několika chodeb. Byl zde větší prostor a já jsem zde spatřil sát zvláštní stvoření. Mé fyzické vědomí v mých 14 letech nemělo k dispozici mnoho informací, které by byly nad rámec běžného získávání každodenních zkušenosti v rámci klasického života.

Nacházel jsem se několik metrů od hadí bytosti. Mátlo mne však, že tato bytost zároveň disponovala zřetelným humanoidním vzhledem, který ostře kontrastoval se šupinatou kůži. Bytost byla menšího vzrůstu než lidé na povrchu Země, měla dvě ruce, dvě nohy a velmi štíhlé tělo. V první chvíli jsem si ani neuvědomil, zda měla ocas. Ale tato informace v dané chvíli pro mne nebyla rozhodně důležitá. O to více mne upoutaly sírově žluté oči, ze kterých čišela ohromující inteligence.

Plazí bytost měla ústa, ale nespatřil jsem žádné zuby a navíc se mnou hovořila čistým myšlenkovým přenosem, tedy telepaticky. Přistupovala ke mne srdečně a velmi mile. Neměl jsem žádnou otázku, ale když jsem souhlasil se zprostředkováním informací, zaplavil mé duchovní vědomí doslova vodopád obrazů, ohromně reálných výjevů z kosmické historie lidské bytosti. Hadí bytost mi také ukázala, že její plemeno se zde na Zemi vyvinulo podstatně dříve než lidská bytost. V jisté době se však změnily energetické podmínky uvnitř naší sluneční soustavy a oni byli nuceni přestěhovat se hluboko do podzemí.

Hadí entita mi také ukázala, že její rasa nemá nic společného s plazími "Renegáty" pocházejícími z Vesmíru, kteří mnohokrát infiltrovali tento sluneční systém. Zeptal jsem se, proč neopustili Zemi, když se pro ně stala na povrchu nehostinnou. Na to mi bylo řečeno, že se Země nezměnila, ale ke změně došlo uvnitř našeho Slunce. Dozvěděl jsem se, že oni jsou nesmírně silným způsobem spojeni s čímsi, co lze jen stěží popsat, ale co bych nazval "energetickým srdcem Země". Takže i z tohoto důvodu pro ně bylo snazší přizpůsobit se a zároveň uvolnit životní prostor pro přicházející lidskou rasu na povrchu planety.

S tímto "humanoidním Hadem" jsem měl možnost se setkat pouze jednou, ale objem předaných informací byl pozoruhodný. Dovolím si některé z nich nyní interpretovat.

Cestou přes "Mosty" klenoucí se napříč "Věky"

Pět vnitřních planet našeho Slunečního systému Merkur, Venuše, Země, Mars a Velká Planeta byly obydleny fyzickými i nefyzickými druhy bytostí, které se nacházely ve spodní části "Galaktického Evolučního Spektra". Ostatní planety existující ve vnějším regionu našeho planetárního systému mají velmi nestálou (kolísající) frekvenci vlastního jemnohmotného planetárního těla, a proto je evoluční vývoj v jejich prostředí podstatně složitější. Možná bych více na toto téma mohl říci později.

Každopádně všechny "vnější planety" v důsledku nestability svého vlastního duchovního vědomí jsou podstatně více náchylnější k parazitující symbióze "Renegátů". Navíc se ve vrstvách jejich jemnohmotných těl nachází v evoluci velmi nízké (dalo by se říci "temné") druhy entit stojící na vývojovém žebříčku mnohem níže než lidská bytost. Každá z vnějších planet našeho solárního systému podléhá aktivitám tzv. "Dozorců". Tito "Dozorci" nejsou "bohové" (s malým "b"), ale v evoluční hierarchii stojí nad nimi, ovšem "bohové" jsou bytosti, které konají na nejvyšší úrovni v rámci každé sluneční soustavy uvnitř této galaxie.

Oni se mohou lidským bytostem ve 3D jevit jako živé světelné esence vyzařující nezměrnou inteligenci a Lásku. Oni jsou zodpovědní za naplňování "zákonu duality". Z tohoto důvodu jsou režiséry různých konfliktních situací mezi "konkurenčními" inteligencemi, rasami a civilizacemi, jejichž domovy se nachází uvnitř heliosféry té či oné sluneční soustavy. Nad těmito "bohy" je patrná aktivita "Dozorců", kteří jsou spojeni s podstatou našeho Vesmíru. Energii či projev "Dozorců" nelze uvnitř 3D fyzicky registrovat. Jejich nezměrnou inteligenci či energetickou podstatu však můžeme vnímat v esenciální formě "Duchovních/Kosmických Zákonů".