FAKTA O "PRAPORU AZOV" - DĚSIVÉ A SMUTNÉ, ALE REÁLNÉ (5)

Dne 13. června 2014 citoval ruský internetový zdroj "Pravda.ru" harvardského univerzitního profesora a odborníka na Rusko - Francise Anthony Boyle, který se vyjádřil v tom smyslu, že "NATO" používá ukrajinskou krizi jako "kouřovou clonu", jejímž cílem je snaha zakrýt vojenské plány aliance a mít tak k dispozici výmluvu k tomu, jak dostat poblíž ruských hranic svou vojenskou sílu. "Ukrajinská krize byla velmi pečlivě plánovaná, a to včetně navazujícího vojenského konfliktu. Původní plán však musel být záhy revidován," říká Boyle.

Výše uvedený expert zároveň vysoce ocenil úsilí Ruska, které se snaží využít všech diplomatických prostředků k vyřešení ukrajinské krize, přičemž se snaží nevytvářet záminky pro "nepřátelské provokativní manévry". Podle Boyleho je Vladimír Putin ve velmi obtížné a nebezpečné situaci a měl by být ve všech svých budoucích krocích velmi opatrný.

"USA vědomě obnovily status studené války tím, že vědomě sponzorují neonacistický převrat na Ukrajině," zakončil harvardský profesor.

Francis Anthony Boyle

Nic než byznys

Každá válka vyžaduje enormní množství peněz. Na tom není nic překvapivého. Nepřímé důkazy o tom, že speciální jednotky praporu/pluku "Azov" nebojují za ideu, se objevují i v personálním obsazení. Na počátku června letošního roku vyšlo najevo, že bývalý zástupce velitele praporu/pluku "Azov" - Jaroslav Gončara byl jeho kolegy mučen a zbit. Na Gončarovo obvinění pak velmi ostře reagovalo vedení praporu.

Jaroslav Gončara

Svého času byl na stránkách "Nacionálně-sociálního shromáždění" (ukrajinský zdroj) publikován materiál z tiskové konference vedení speciální jednotky "Azov". Ta se konala dne 10. června 2014 v "Kyjevském tiskovém centru". Zde bylo Gončarovo obvinění odmítnuto s tím, že se Jaroslav Gončara nacházel v řadách této jednotky pouze do 10. května, kdy byl vyhozen, neboť ve skutečnosti byl podvodník a neměl s praporem/plukem "Azov" nic společného.

Dne 11. června 2014 byl v on-line vydání listu "Berďjansk 24" citován tehdejší velitel jednotky "Azov", Vladimír Špara (viz obr. vlevo). Ze slov tohoto člověka vyplynulo, že Gončara strávil v jednotce "Azov" celkem pouhé čtyři dny. Přijat byl dne 6. května 2014 a vyloučen 10. května 2014. Špara mimo jiné zdůraznil, že Gončara nikdy nebyl zástupcem velitele jednotky. Doslova řekl:

"Je to podvodník a zločinec, protože svévolně opustil místo nasazení jednotky a ještě ke všemu se služební zbraní, proto by se jeho výroky neměly brát vůbec vážně."

Podle jiných byl Jaroslav Gončara zase obviněn z toho, že odcizil ze skladů zbraně. Na ukrajinských a ruských serverech jsem našel ještě jednu verzi, která říká, že Gončara byl mučen z toho důvodu, neboť mu byla prokázána jakási blíže nespecifikovaná aktivita v souvislosti s činností praporu/pluku "Azov" v Mariupolu dne 9. května 2014.

Samozřejmě že to všechno je neuvěřitelná fantasmagorie, ale ta tímto není ještě zdaleka u konce. V podstatě šest dní poté, co se objevil výše citovaný článek na stránkách "Berďjansk 24", se ukázalo, že ani Vladimír Špara není velitelem jednotky "Azov". Jak jsem již uvedl v některé z předcházející částí tohoto materiálu, dne 17. června 2014 v tiskovém centru kyjevského Majdanu odpověděl na pár otázek novinářů Andrej Biletskij, který byl (jak jinak) veřejnosti představen jako velitel jednotky "Azov"!

V této chvíli jsem pochopil, že i Vladimír Špara byl vlastně také svým způsobem podvodník, neboť si veřejně přisvojoval pozici, která mu vůbec nenáležela (později se mi podařilo zjistit, že byl pouze velitelem první roty). Vážení přátelé, vskutku komedie "non plus ultra". Velmi pěkně se k této frašce vyjádřil člen jednoho ukrajinského internetového fóra, když napsal:

"Ten, kdo by se chtěl dopátrat pravdy kolem skutečného velení jednotky "Azov", bude se muset doptat "Ďábla" v Pekle."

Nevím, jak to nazvat, ale dobře tedy... Ve velení jednotky "Azov" se to hemží vskutku množstvím divnými lidmi, kteří ani nijak nezakrývají fakt, že mnozí z nich jsou součástí tvrdého vnitřního boje o korýtka. Konec konců "Azov" je velmi dobře financován ze zahraniční proamerických zdrojů. Takže čím vyšší postavení v hierarchii velení, tím vyšší moc a čím vyšší moc, tím také více peněz.

Takže nic nového pod sluncem. Prostě každá válka je o velkých penězích.

Macht geht Vor Recht

Dne 16. června 2014 došlo na Ukrajině k dalšímu skandálu. Úřadující ministr vnitra Arsenij Avakov na své osobní stránce na Facebooku reagoval na obvinění ze strany extrémisty a tehdy aktivního člena "Nejvyšší Rady" - Olega Ljaška. Obvinění se mělo týkat okolností týkajících se pozice Avakova během kompletování speciálního praporu "Ukrajina".

Screenshot osobní účet Arsen Avakov na Facebooku

Zde je citace z prohlášení Avakova:

"Já nadále odmítám obsadit vedení speciálního praporu lidmi, kteří jsou na seznamu pana Ljaška. Důvod je velmi prostý - první z patnácti kandidátu je ve své podstatě anonymní člověk, dalších jedenáct osob prošlo i opakovaně kriminálem a dva lidé nejsou psychicky kompetentní. Mimoto polovina navržených kandidátů má takové či onaké propojení na dobrovolnickou armádu "Doněcké republiky". A takové lidi jsem měl na doporučení Ljaška dosadit do vedoucích pozic a vyzbrojit? Tak to se nikdy nestane."

Záhy nato odpověděl Ljaško Avakovi (citace podle tiskové agentury "Navigator" ze 17. června 2014):

"Možná byli mezi navrženými lidmi takoví, kteří si prošli vězením, ale v tom nevidím žádnou překážku. Pokud byla osoba dříve odsouzená a svůj trest si řádně vykonala, pak nelze něco takového vnímat jako stigma na celý život. Chtěl bych vám, pane Avakove, připomenout, že mezi vojáky speciální jednotky "Azov" (a její činnost jste osobně posvětil ve městě Mariupol, ale i dalších ukrajinských městech), si skoro polovina dříve prošla vězením."

To se panečku dozvídáme věci.

Fakt, že si někdo projde vězením, samozřejmě nemůže být nástroj perzekuce až do konce života. S tímto názorem Ljaška lze samozřejmě jen těžko nesouhlasit, ale pokud se budeme držet jeho slov, že si polovina členů jednotky "Azov" prošla kriminálem, pak se mnou snad budete souhlasit, když řeknu, že jde o skutečnost alarmujícího charakteru.

Čistě pro zajímavost lze jako doplněk uvést i fakt, že sám Oleg Ljaško byl v roce 1994 ukrajinským trestním soudem pravomocně odsouzen za zpronevěru na čtyři roky do vězení. Tam si odseděl pouze rok, neboť byl záhy propuštěn na amnestii u příležitosti 50. výročí "Dne vítězství". Mimochodem jestlipak víte, kolik jedinců tvoří jednotku "Azov"? V kontextu s výše uvedenými okolnostmi, jde totiž o velmi zajímavou otázku.