PSYCHIATRIE KOUZLA ZBAVENÁ ANEB NENECHME UŽ ZE SEBE DĚLAT BLÁZNY A VŠECHNY SVÉ FOBIE ODHOĎME V DÁL (4)

Proč duch, jehož podstatou je láska, nemá rád své druhé já, své ego?

Zajímá vás, experty na lidskou psychiku, proč ten duch, který přichází od boha a je proto milujícím vždy a miluje všechno, nemá rád své druhé já, své ego?

Podrobnosti si opět nastudujte na mém webu. Je tam toho dost. Třeba zjistíte, proč v základním znaku Univerza je v bílé polovině plochy umístěna černá tečka a naopak. Protože tohle s tím úzce souvisí.

Takže jsme si řekli, že obecně platí, že duch po navázání přímého spojení s prostředím hmotné a hmotě blízké astrální dimenze nízké vibrace těchto energií nesnáší a stahuje se z kontaktu s duší a egem na minimum. Řečeno slovy Kristovými, přestal mít rád sám sebe, tedy své ego, vědomí svého těla.

A ono malé ego, ve čtvrtém a půltém měsíci těhotenství vlastně jen jiskřička budoucího vědomí ega, prožije první a klíčový pocit opuštění a nelásky ze strany bytosti, která je jí nejbližší ze všech. Odvrátí se od ní totiž její vlastní partner v domečku duše, její duch.

A pokud má ono rostoucí ego smůlu a přišlo do inkarnace z vysokých vibračních světů k rodičům pocházejícím ze světů vibračně podstatně nižších, je z chování svého vlastního ducha v šoku a současně vnímá mnohdy chování otce, matky či obou vůči sobě jako nepříliš láskyplné. V některých horších případech pak i ze strany některého z rodičů až nepřátelské a pro sebe mimořádně stresující.

Rodiče přicházející z nižších vibračních světů na ose mezi sobectvím / – / a láskou / + / řeší potřeby svého dítěte více instinktivně ochranitelskou láskou k mláděti než vědomou láskou k vyvíjející se duši dítěte. Protože sami ještě neprošli stadii vlastního vývoje na vyšších rovinách bytí dostatečně láskou, ani netuší velikost potřeby dítěte být bezpodmínečně milováno. A to už v prenatálním stadiu jeho bytí. Tehdy i po narození dítěte obvykle mají za to, že když se postarají o jeho hmotné potřeby, je vše v pohodě. Ať se učí, že život není procházka růžovým sadem! Pro dítě mimořádně bolestivý omyl a těžký start do života.

Nedivte se pak, když dítě již v lůně matky prožívá psychické stavy, které si dovolím vyjádřit těmito větami: tak, a je to… jsem tu a už s tím nic nenadělám… ještě jsem se ani nenarodilo a už je jasné, že můj duch na mne kaká a tam na Zemi se na mne nikdo moc netěší… a když mne všichni tak málo přijímají teď, kdoví, jaké to bude, až přijdu na svět?… bojím se narodit!… bojím se lidí, kteří tam jsou!… bojím se toho zřetelně nepřátelského světa…

A strach z nepřijetí lidmi a tímto světem postupně narůstá do svého maxima…

Jak nám to říkají naši „odborníci“ na nás lidi? Zaposlouchejte se ještě jednou do textu z oficiálního webu http://zdravi.e15.cz/, který sám sebe charakterizuje jako lékařský speciál výhradně pro „zasvěcené“. Zní takto:

Lidé trpící sociální fobií údajně cítí nervozitu a napětí ve společnosti jiných lidí. Nejčastěji jde o strach z odmítnutí, kritiky nebo hodnocení druhými. Takový člověk se obává hodnocení, které by se týkalo jeho vzhledu, chování nebo charakteru, má obavy o to, si druzí o něm budou myslet. Vesměs touží po tom, aby udělal dobrý dojem, je však přesvědčen o tom, že udělá dojem nejhorší. Proto se raději vyhýbá situacím, ve kterých si myslí, že to hrozí.

Představte si, že jste dítě v matčině děloze, naprosto bezmocné před energiemi, které obalují vaše vyvíjející tělo a probouzející se osobnost. Váš vlastní duch se od vás odvrátil, nepodpoří vás, nemá vás rád. Asi nejsem dost dobrý či dobrá, jinak by to přece neudělal, vysvětluje si to probouzející se vědomí vašeho těla a zapisuje tento fakt o vlastní nedokonalosti do podvědomí.

Vaše maminka se na vás nijak netěší, protože jste už neplánované, třeba třetí či čtvrté dítě? Cítíte z její strany málo lásky, mnohdy i nelásku /problémy s břichem, nevolnosti/ a obviňujete sebe sama za to, jak jste nemožné, že nedokážete vyvolat lásku nebo aspoň dobrý dojem u vlastního rodiče? Že ho trápíte místo toho, abyste mu přinášelo radost? Opět máte příležitost toto své selhání prožít a emoce s tím spojené opět uložit do podvědomí.

Tatínek si přeje kluka a vy jím nejste? Vůbec vás na té Zemi nečekají? Čekají na někoho úplně jiného!? Co tam budete dělat vy? Jako děvče se cítíte provinile, že nejste schopna tátovi a mámě vyhovět z hlediska jejich přání vyhovět. Do podvědomí si zapisujete: Jsem špatná, jinak bych rodiče nezklamala a byla bych klukem.

A protože rodiče a váš kolega duch jsou v prenatálu celým vaším světem, který znáte, automaticky přenášíte své pocity méněcennosti, nevíru v sebe a pochybnosti o všem, co se vás týká, po narození i na lidi ve svém okolí a na celý svět.
Podívejme se ještě na tohle tvrzení našich specialistů:

Silnou rodinnou komponentu s desetinásobným rizikem pro rozvoj sociální fobie nebo vyhýbavé poruchy osobnosti u příbuzných prvního stupně zjistili Stein a spol. Sociální fobie u rodičů znamená velmi silné riziko pro rozvoj sociální fobie, deprese, závislosti na alkoholu a pro jinou úzkostnou poruchu u adolescentů.

Je pravdivé to tvrzení. Faktor rodičů a jimi dítěti v prenatálu předávaná jistota lásky či nelásky je zde klíčový. Rodič, který se sám v důsledku vlastní fobie nedokáže vyrovnat se změněnou rolí matky či otce, se stává zdrojem této fobie pro dítě.

Prosím, na to člověk nepotřebuje být Stein a spol. a mít pár titulů před jménem i za jménem. Stačí být skutečným člověkem usilujícím o rovnováhu mužských a ženských energií, s otevřeným srdcem, fungující intuicí a schopnosti vcítění se do lidského mikrokosmu, problémů tam existujících a znát způsoby jejich řešení.

Přiznám se vám, že kdybych neměl spoustu opakovaných podobných případů ze skutečných životů skutečných lidí a nebyl tolikráte svědkem jejich trvalé emocionální obrody po níže popsaných vnitřních rituálech mezi duchem a egem, nikdy bych si tohle vše nedokázal ani představit ani vymyslet.

Pozn.: Jednou, jedinkráte jsem se pokusil o kontakt s vyvíjejícím se vědomím ega dítěte zhruba v pátém měsíci těhotenství… šlo o klientku, která čekala holčičku a dokázala se s ní uvnitř sebe s mojí pomocí spojit… rozhodně jsem nebyl překvapen, když jsme zjistili, že klíčovou energií, kterou dítě v prenatálu touží prožívat, je láska ze strany svého okolí… a tato touha je tím větší, čím starší a vyspělejší duše se do dětského tělíčka ponořila… cokoli jiného než láska, i jakékoli její dílčí výpadky /odvrácení se ducha, stresové situace matky, hádky rodičů a podobně/ dítě traumatizuje a ukládá do jeho podvědomí bloky, strachy a úzkosti, jež se pak s daným jedincem táhnou po dobu celého života… záleží pak jen na jejich celkové intenzitě a vhodných podmínkách v okolí takovéhoto člověka, nakolik se psychické anomálie projeví v prožívání lidské duše v dospělosti…

Jak odstranit negativitu strachu

Tak, a máme tady znovu onen krásně na grafu vymodelovaný strach z nepřijetí lidmi a tímto světem na obr. č. 1. v předchozí části tohoto materiálu.

Pojďme si říci, co se s tím dá dělat a porovnejme si možnosti, které má člověk znalý skutečné struktury lidského nitra v porovnání se sice studovanými, ale těchto skutečností neznalými jedinci /nebo jedinci nucenými tyto skutečnosti ignorovat?/.

Pokud bychom planimetrovali plochu pod základní osou na uvedeném grafu a znali bychom základní koeficient negativity platný pro tento případ, dopracujeme se k určitému /a jistě nemalému/ zatížení podvědomí oné ženy negativní energií strachu z nepřijetí lidmi a tímto světem, které v konečné fázi vedou k projevům, které lékařská věda nazývá „sociální fóbií“.

Ujišťuji všechny materialisty a zastánce teorií o dítěti vyvíjejícím se v děloze matky jako o kusu kvalitně rostlého masa, že tuhle negativitu si vyvíjející se dítě v lůně matky skutečně prožilo a do podvědomí uložilo. A každičký závan podobné energie v dospělém věku zvenčí nutně znamená znovu výron této energie negativity z podvědomí ega do denního vědomí duše, a to se všemi popisovanými důsledky na kvalitu aktuálních psychických pochodů v mikrokosmu daného jedince a jejich charakteristické projevy směrem ven.

Když jsem v prvopočátcích hledal schůdnou cestu, jak tenhle strach řešit, vycházel jsem z praxe živlové magie a dalších magických postupů, kterých jsem běžně používal ve své práci s lidmi. Vsadil jsem na rituál, kdy mág spojuje mentální představu určitého pro něj jednoznačného dění s děním v oblasti, o které nemá přesné informace a kde tedy nedokáže přesně zacílit svoji mimořádně silnou tvůrčí myšlenku.

Myšlenkové propojení přesně definovaného rituálu /imaginace/ s žádoucími změnami například v psychice člověka funguje dokonale. Mágem sobě je přímo ten, kdo magický rituál na sobě provádí.

Podmínkou je dosažení určité schopnosti koncentrace mysli na daný rituál. Z mnohaleté zkušenosti ovšem mohu dosvědčit, že podobných případů neschopnosti koncentrace je málo. V krajním případě se dá předřadit některé z klasických cvičení pro zlepšení parametrů koncentrace.

Pozn.: Bývám upozorňován na to, abych se vyhýbal slovu magie… tohle slovo údajně otevírá hlubiny strachu a nedůvěry u většiny lidí tohoto světa a nepřispívá přijetí mých tezí z jejich strany – k tomu chci říci, že negativní obraz magie do očí vás lidí po tisíciletí vkládala právě římsko-katolická církev ve snaze vám zabránit v tom, co se vás já naopak snažím naučit – a je nutno na rovinu říci, že ti z vás, kteří případně nedokáží hranici možnosti využití vědomého magického rituálu ještě dnes překročit, ať si prostě trhnou packou – je období třídění zrna a dostane se jin toho, co sami chtějí.

Jinak je to o prostém selském rozumu. Hasíte-li požár, obvykle použijete vodu. Voda ochladí hořící materiál pod bod hoření, důkladně ho prolije a udělá-li se to pořádně, jednou provždy zabrání jakémukoli dalšímu vznícení v daném místě. Pravděpodobnost zahoření tamtéž v průběhu délky lidského života je téměř nulová.

Vztáhněme toto neuvěřitelně jednoduché schéma na uhašení a odstranění negativity uložené v podvědomí lidského ega z období prenatálu, které se později projevuje jako sociální fobie.

Ohněm je v tomto případě v minulosti původně a poté mnohonásobně prožitá negativita, které je stále uložena jako záznam v podvědomí i v přítomnosti jako silně stresující energie strachu. Drží si svůj ohnivý potenciál a je připravena ve vhodnou chvíli opět přerůst v požár.

Nyní hledejme, co může být oním blahodárným proudem hasicí kapaliny, který bude na negativitu strachu působit jako voda na oheň a uhasí ji.

Řešení fobie? Ne, ne, nejsou to psychofarmaka

Ne, nejsou to psychofarmaka, milí specialisté na léčení lidské duše. Psychofarmaka to nejsou ani náhodou. Těmi pouze odpojíte zčásti nebo zcela prožívání negativity součtovou duší, ale současně hrubě narušujete přirozené proudění energií multidimenzionalitou lidské bytosti. A to až tak, že člověk přestává být do jisté míry svobodným člověkem a člověkem vůbec, osobnostně se rozpadá a svůj život pak nežije, jen je jím stravován.

Na to, co tím blahodárným proudem hasicí kapaliny, tišící žár strachu z nepřijetí lidmi a tímto světem, může být a také je, si chvíli jistě rádi počkáte.