PSYCHIATRIE KOUZLA ZBAVENÁ ANEB NENECHME UŽ ZE SEBE DĚLAT BLÁZNY A VŠECHNY SVÉ FOBIE ODHOĎME V DÁL (3)

Karpeta Pavel

Karpeta Pavel

autor

19.11.2014 Esoterika

Minule jsme končili konstatování, že stejně jako každý strach i sociální fobie /v mém pojetí strach z nepřijetí lidmi a tímto světem/ vstupuje do naší současné existence určitým způsobem a v daném okamžiku. Řekli jsme si, že při jeho řešení je nutno znát zhruba čas vstupu energie strachu do podvědomí člověka /vědomí ega/.

Poznamenal jsem rovněž, že k nalezení onoho strachu je možno použít běžně dostupných esoterických metod pro měření relativní hodnoty psychických energií.

Jak vypadá náprava fobie v praxi?

V praxi se postupuje kontrolou velikosti stavu energie daného strachu zpětně od aktuálního věku klienta směrem pozpátku až do okamžiku, kdy energie strachu vymizí. Za okamžik vniknutí strachu do lidské psychiky považujeme okamžik prvního projevu těchto energií v čase.

Pozn.: Mnohými tolik preferované vstupy do minulých životů k identifikaci zdrojů těchto energetických anomálií jsou naprosto zbytečné — příslušná energie vstoupí do této inkarnace /podobně jako karma/ určitou spouštěcí událostí v tomto životě — a je proto řešitelná tady a teď se zpětnou působností přes všechny dotčené inkarnace… Což ony ve skutečnosti neprobíhají současně mnoha aspekty vašeho já? Čas je pouhou iluzí této reality…

Podívejme se spolu na typický graf průběhu strachu z nepřijetí lidmi a tímto světem. V tomto případě jde o záznam pro dvaapadesátiletou ženu, t.č. ve stavu těžké životní krize, čtyři roky po rozvodu, bez zaměstnání, na invalidním důchodu, s dospělou dcerou, která má sociální fobii lékařsky diagnostikovánu po dobu tří let a je tlumena prášky /obr. 1/.


Reálný průběh strachu z nepřijetí lidmi a tímto světem

Ze zaznamenaného průběhu je zřejmé, že první energie strachu jsou zachyceny ihned v prenatálu cca ve čtyřech a půl měsících těhotenství matky. Okamžiky prvních pohybů dítěte jsou totiž současně okamžikem spojení duše a ducha s vyvíjejícím se fyzickým tělíčkem a jeho právě otevírajícím se vědomím.

Pak energie strachu plynule narůstá k maximu do období kolem data narození, kdy se ustálí na dosažené hladině a přetrvává. Na počátku puberty klesá a zmenšuje se na minimum kolem dvaadvacátého až čtyřiadvacátého roku věku, kdy se naše žena naplno ponořila kdo svého bytí v okolním světě.

Strach však je pouze trochu ztišen a pouze dříme do chvíle, kdy nadejde opět jeho čas, aby znovu získal svoji ztracenou pozici. V našem případě jde o dvacátý šestý rok věku, který ona žena sama identifikovala jako rok, kdy se provdala. Nárůst strachu byl důsledkem jejích potíží s přijetím změny vlastního sociálního postavení jako manželky, přestěhování /změny bydliště/ se k manželovi i problémy se vstupem do okruhu lidí jeho rodiny. K tomu všemu pak patří i změna zaměstnání. Vše přesně v intencích všech základních znaků sociální fobie.

Další vrcholy byly v třicátém prvním roce a pak ve čtyřiceti osmi letech. Ve fyzickém světě jim odpovídaly dvě další výrazné životní změny, v prvém případě narození dítěte a přijetí nové role manželky a matky, v druhém případě pak rozvod.

Menší vrchol na grafu strachu v osmatřiceti letech byl způsoben se vší pravděpodobností stěhováním /tehdy ještě funkční/ rodiny do nového prostředí a opětovným nástupem do zaměstnání.

Intenzita strachu z nepřijetí v jejích dvaapadesáti letech byla stále hezky vysoká a táhla se od doby rozvodu. Sama uváděla výrazné zhoršení vnímání sebe sama i kvality svého života vždy v obdobích prožívání špiček onoho strachu. V současné době si s tím už nevěděla rady a uváděla pocity nechuti k životu a myšlenky na odchod z tohoto světa.

Jak už bylo výše vzpomenuto, momentálně byla na částečném invalidním důchodu, po léta pod lékařským dozorem, pod prášky. Pracovala u jedné firmy jako uklizečka na čtyři hodiny brzy ráno, když lidé přicházeli do práce, ona odcházela. Měla přítelkyni, kterou dokázala vedle sebe snést, jinak trávila dny zavřená ve svém pražském bytě.

Nákupy zvládala brzy ráno ve večerce v sousedství, kde bylo v té době zcela prázdno. Jízda prostředky hromadné dopravy byla nedosažitelným luxusem, její strach strmě stoupal a nedovolil jí to.

Onen strach užít metro či tramvaj signalizoval další komplikaci. V tomto případě se nejednalo pouze o čistý strach z nepřijetí lidmi a tímhle světem. Diagnóza byla z mého pohledu komplikována i vstupem dalšího nepříjemného faktoru.

Trpěla totiž ztrátou životních energií a chuti k životu. I to dále snižovalo její šanci na návrat do běžného života. Nedokázala jít kamkoliv, kde bylo více než jeden či dva lidé, udávala tendenci k nevolnosti až omdlení.

Z podobných situací se dlouze vzpamatovávala. Zde nejde ovšem o zesílené projevy sociální fobie, ale její psychický stav byl těžce komplikován její nízkou odolností oproti energetickému vampýrismu v okolí. Tomuto problému je nutno se věnovat zvlášť a v závěru si řešení připomeneme.

Pokud jste lékař a máte-li podobný případ, můžete si vydělávat pozváním podobně trpícího člověka k obvykle nic neřešícím sezením a předepisováním silných léčiv, které ho částečně či zcela ztlumí. Tím se zbavíte naléhavosti řešení jeho problému, který stejně vyřešit neumíte a můžete být v pohodě. V krajním případě ho hospitalizujte a zlomíte nad ním hůl.

Tohle není z mé hlavy: Tohle o svých ošetřujících lékařích tvrdí unisono ti, kteří našli poté definitivní pomoc v osobní práci na rekonstrukci vlastního nitra a onu anabázi koleček sezení u psychologů a tzv. medikací ze strany psychiatrů si užili více než dost.

A jak psychika člověka funguje doopravdy?

Ovšem i vy máte šanci, dámy a pánové psychologové i psychiatři! Pokud máte to štěstí, že nejste příliš deformováni lety studia na lékařských fakultách a chcete zkusit něco dělat jinak a pořádně, naučte se pohlédnout do mikrokosmu člověka takového, jaký skutečně je.

A tam uvnitř se zaměřte především na zjištění konkrétního stavu animozity či naopak souznění mezi dvěma samostatnými bytostmi v něm, tedy mezi egem a duchem. Prakticky s jistotou zjistíte, že ti dva se nemají rádi a vůbec spolu nekomunikují. Nepochybuji o tom, že je tomu tak i u vás osobně.

Pokud tuto informaci slyšíte poprvé, rozhodně se prosím vraťte na počátek tohoto seriálu a prostudujte si úvod do tématu. Další informace jsou k nalezení i v seriálu textů o tom, jak funguje lidská psychika doopravdy » http://www.ragauian.cz/category/dualita-lidskeho-byti/

Pak prostě s téměř stoprocentní jistotou zjistíte, že člověk nemá rád sám sebe. A buďte si jisti, že tento fakt je dlouhodobě pravou příčinou jeho dnešního stavu. Příčinou, která se táhne zpátky jeho životem až do čtvrtého a půltého měsíce v prenatálním stádiu jeho života. Příčinou, kterou když odstraníte, vytvoříte podmínky pro jeho následné uzdravení.

Jakékoli vaše pokusy, páni doktoři, pomoci zvenku součtové duši člověka zevnitř zmítané neláskou a soupeřením energií ega a ducha bez vyřešení jejich vzájemného vztahu jsou odsouzeny k nezdaru.

Proč duch, jehož podstatou je láska, nemá rád své druhé já, své ego?

Zajímá vás, experty na lidskou psychiku, proč ten duch, který přichází od boha a je proto milujícím vždy a miluje všechno, nemá rád své druhé já, své ego?

Podrobnosti si opět nastudujte na mém webu. Je tam toho dost. Třeba zjistíte, proč v základním znaku Univerza je v bílé polovině plochy umístěna černá tečka a naopak. Protože tohle s tím úzce souvisí.

Takže jsme si řekli, že obecně platí, že duch po navázání přímého spojení s prostředím hmotné a hmotě blízké astrální dimenze nízké vibrace těchto energií nesnáší a stahuje se z kontaktu s duší a egem na minimum. Řečeno slovy Kristovými, přestal mít rád sám sebe, tedy své ego, vědomí svého těla.

A ono malé ego, ve čtvrtém a půltém měsíci těhotenství vlastně jen jiskřička budoucího vědomí ega, prožije první a klíčový pocit opuštění a nelásky ze strany bytosti, která je jí nejbližší ze všech. Odvrátí se od ní totiž její vlastní partner v domečku duše, její duch.

A pokud má ono rostoucí ego smůlu a přišlo do inkarnace z vysokých vibračních světů k rodičům pocházejícím ze světů vibračně podstatně nižších, je z chování svého vlastního ducha v šoku a současně vnímá mnohdy chování otce, matky či obou vůči sobě jako nepříliš láskyplné. V některých horších případech pak i ze strany některého z rodičů až nepřátelské a pro sebe mimořádně stresující.

Rodiče přicházející z nižších vibračních světů na ose mezi sobectvím / – / a láskou / + / řeší potřeby svého dítěte více instinktivně ochranitelskou láskou k mláděti než vědomou láskou k vyvíjející se duši dítěte. Protože sami ještě neprošli stadii vlastního vývoje na vyšších rovinách bytí dostatečně láskou, ani netuší velikost potřeby dítěte být bezpodmínečně milováno. A to už v prenatálním stadiu jeho bytí. Tehdy i po narození dítěte obvykle mají za to, že když se postarají o jeho hmotné potřeby, je vše v pohodě. Ať se učí, že život není procházka růžovým sadem! Pro dítě mimořádně bolestivý omyl a těžký start do života.

Nedivte se pak, když dítě již v lůně matky prožívá psychické stavy, které si dovolím vyjádřit těmito větami: tak, a je to… jsem tu a už s tím nic nenadělám… ještě jsem se ani nenarodilo a už je jasné, že můj duch na mne kaká a tam na Zemi se na mne nikdo moc netěší… a když mne všichni tak málo přijímají teď, kdoví, jaké to bude, až přijdu na svět?… bojím se narodit!… bojím se lidí, kteří tam jsou!… bojím se toho zřetelně nepřátelského světa…

-pokračování--
Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly