"INTERSTELLAR" - FILMOVÁ SHOW A POZORUHODNÁ VÝPRAVA DO HLUBIN VESMÍRU, JEŽ ODHALUJE SLABÁ MÍSTA NAŠÍ VĚDY (1)

Nový sci-fi film "Interstellar" nám do kin přinesli bratři Nolanovi - Christopher a Jonathan, který nám před určitým časem tzv. "naservíroval" dalšího Batmana v podobě "Temné noci". "Interstellar" je každopádně ambiciózním pokusem dát vědět o velkém sci-fi příběhu (možná tak trochu ve stylu "Odysei 2001"), ovšem v mnohem lidštějším pohledu. Zatímco na "Odyseu" se lze dívat jako na krásné a vskutku emocionální dílo, "Interstellar" k tomu přidává ještě cosi navíc. Filmový příběh se totiž opírá o celou řadu prvků moderní mainstreamové fyziky a kosmologie.

Množství informací vyprávěných prostřednictvím tohoto snímku je příspěvkem známého a populárního fyzika Kipa Thorne, který o spolupráci s filmovým štábem dokonce napsal i čerstvě vydanou knihu. A v ní vskutku nešetří chválou na mediálním zpracování "Interstellar", který je podle jeho názoru famózním dílem, jež staví a buduje na základech vědy a tedy podává prý i přesnější a realističtější vyobrazení nosné vize, kterou snímek prezentuje. Tedy rozhodně přesnější než kupříkladu "Star Trek" nebo "Star Wars" (skalní fanoušci těchto ság mne asi nyní nebudou mít rádi).

To si alespoň myslí hlavní mainstream. Já mám na to podstatně jiný názor. Nemyslím si, že by byl "Interstellar" po této stránce nějak výrazně odlišný. Dokonce bych si troufal tvrdit, že je tomu právě naopak. Podstata však spočívá v tom, že se pod "Interstellar" podepsal hlavní proud vědecké komunity v čele s jejich guru Neilem deGrasse Tysonem. Na druhou stranu mne u tohoto filmu zaujal jednoznačný podtext, který říká, že hlavní vědecké myšlenky vyjádřené v "Interstellar" (od "červích děr" až po dilataci času) nemusí být ani zdaleka prázdnými pojmy teoretické fyziky a matematiky.

Vím, o čem mluvím, neboť jsem se ve své vlastní praxi setkal s mnoha případy, kdy se vědci hlavního ortodoxního proudu vehementně snažili široké veřejnosti doslova "prodat" neuvěřitelně širokou plejádu tzv. "fyzikálních zákonů", které ale ve skutečnosti nikdy nebyly posvěceny dostatečně kvalitním pozorováním, pokusy, funkčními modely atp. Jak jste asi pochopili, samozřejmě nemám v tomto ohledu na mysli "Archimédův zákon" nebo slavné "Newtonovy zákony".

Jde mi především o kosmologické aspekty a záležitosti týkající se "částicové fyziky" a dalších podobných vědních oborů, které jsou založeny jen a pouze na suchých (a pravděpodobně i vadných) matematických rovnicích, které se dříve či později (taková je zkušenost) dostanou do pozice nevhodného vědeckého smetí.

Tento proces je však do určité míry i velmi přirozený. Nápady ve vědě přicházejí a odcházejí a stává se bohužel velmi zřídka, že "zakotví" jako ověřitelně správné. Velmi hezky to již na počátku minulého tisícileté vyjádřil geniální fyzik Nikola Tesla, který během jednoho rozhovoru doslova řekl:

"Nová generace vědců se velmi vzdálila starým dobrým experimentátorům. Tito matematici a fyzici bloudí v abstraktním světě křivolakých cest od rovnice k rovnici, aby nakonec vytvořili tu, která nemá žádný vztah k realitě."

V "Interstellar" cestuje astronaut, kterého hraje Matthew McConaughey, skrze "červí díru", aby se pokusil nalézt nový domov pro lidskou rasu. Faktem je, že bratři Nolanovi se snažili držet pokud možno daleko od zdiskreditovaného tématu změny klimatu v rámci globálního oteplování, jakožto příčiny zhroucení našeho planetárního ekosystému. Cílem je průzkum planety, která v blízkosti "červí díry", přičemž dojde k nehodě a náš hrdina se dostává do jejího extrémně silného gravitačního vlivu. I když astronauti prožijí pouze pár dní v této kritické fázi jejich výpravy, na Zemi však uplyne dlouhých 23 let.

I když se vše zdá na první pohled z pohledu fyziky logické, ve skutečnosti, je zde mnohé velmi špatně. Začněme s první myšlenkou a to, že snímek "Interstellar" je založen na konceptu fungování "černé díry". Podívejme se, co k tomu říká Neile deGrasse Tyson:

"V Interstellar" se nachází třídimenzionální portál, do kterého můžete být vtaženi z jakéhokoliv směru. Ano, to je "červí díra".


Kosmická loď "Endurance" padá do "červí díry"


"Červí díra" je opravdu super nápad založený na rozšířené Einsteinově teorii "obecné relativity" (jež může, ale také nemusí být správná), která tvrdí, že pokud jsou prostor a čas fyzikálně, ale i geometricky propojené kvality, pak gravitace (tedy alespoň teoreticky) může časovou a prostorovou matrici dilatovat neboli zakřivovat, a to až takovým způsobem, že se vytvoří zvláštní "tunel" uvnitř 3D časoprostorového kontinua.

Ovšem existuje velká komunita skeptiků, kteří jsou přesvědčeni o tom, že většina zdrojů gravitace (podobně jako Země) skutečně může zakřivovat prostor, ale pouze do určité míry. Rozhodně ne takových způsobem, aby byl vytvořen portál/brána tak, jak je tomu ve snímku "Interstellar". Je to podobné, jako kdybychom se chtěli prokopat skrze Zemi na druhou stranu do Austrálie. Jinými slovy a čistě teoreticky řečeno, pokud by byl generován dostatek energie, pak by v mezích obecné teorie relativity takový "tunel"  možná vzniknout mohl, ale jak jsem již zdůraznil - čistě na teoretické bázi.


Umělecké zobrazení Země a okolní zakřivení časoprostoru v důsledku působení gravitační síly

Žádný z vědců totiž není schopen ani mlhavě určit, kolik energie by na vytvoření takového portálu bylo nutné, navíc je otázkou, jak dalece by byla taková "červí díra" stabilní a kde by ústil druhý konec tohoto tunelu, je již zcela záhadou. Narážím tím na skutečnost, že praktické využití takového portálu by bylo možné pouze tehdy, pokud by se vědělo, v kterých místech naší galaxie nebo dokonce Vesmíru se nachází druhé "hrdlo červí díry".

Zjistit něco takového je jednak nad rámec naší představivosti, neboť pokud by se cokoliv dostalo tam na "druhou stranu", nemohlo by podle predikce současné fyziky poskytnout jakoukoliv informace zpět k těm, kteří by hypoteticky takovou sondu vyslali. Podle tohoto konsensu bychom se nikdy nedozvěděli ani bit informace o tom, jak to na "druhé straně vypadá". Na druhé straně je plně v souladu s naší pozemskou logikou skutečnost, která říká, že jakákoliv existence červí díry musí nutně predikovat minimálně dva "otvory" - jeden vstupní a jeden výstupní.

Takže čistě teoreticky řečeno, pokud bychom jako civilizace disponovali dostatkem znalostí a dostatečnými energetickými zdroji, dokázali bychom vytvořit extrémně silné bodové gravitační pole s následným vznikem přesně nasměrovaného "časoprostorového portu" do cílové lokality. Když jsem se již před nějakou dobou na podobné téma bavil s "kříženci Anunnaki", bylo mi sděleno, že cosi takového je skutečně realizovatelné a prakticky každá vyspělá civilizace tohoto efektu využívá k cestování Vesmíru. Jenomže to všechno má jedno velké "ale"...

Bylo mi totiž zároveň sděleno, že ve své podstatě zatím jediný možný způsob spočívá v pulzním přesměrování naakumulované energie rychlosti objektu (zřejmě energie "polohové/tíhové") v energie gravitační do přesně vypočteného místa v dráze před pohybujícím se plavidlem. Tím se vytvoří extrémně silné bodové gravitační pole s prudkým zakřivením časoprostoru, do kterého následně objekt vletí. Ovšem k něčemu takovému je zapotřebí toliko energie, která odpovídá minimálně 92% rychlosti světla.

Informace, které jsem k tomuto tématu od "kříženců Anunnaki" získal, jsou skutečně pozoruhodné. Jednak totiž skoro zcela přesně korespondují s tím, o čem hovoří Plejařané (viz například kontakty Billyho Meiera), a pak, je zjevné, že v první fázi bude nutné vytvořit technologii, pomocí které budeme schopni dosáhnout minimálně těch 92% rychlosti světla. Nevím, v jaké vývojové fázi je na tom utajovaný kosmický program mocností našeho světa, ale pokud se podíváme na to, co je nám oficiálně předkládáno, tak můžeme být poměrně v klidu, neboť než se nám něco takového podaří, uteče ještě velmi mnoho vody v našich pozemských řekách.

"Kříženci Anunnaki" mi také potvrdili, že přirozené "červí díry" uvnitř naší galaxie prakticky neexistují a pokud ano, pak jsou jako "časoprostorové porty" zcela nevyužitelné, neboť jsou extrémně nestabilní. Jejich existence je však velmi dobře zmapována, neboť i pouhé přiblížení se k takovému útvaru je pro jakýkoliv známý kosmický prostředek extrémně nebezpečné.

Velmi zajímavé. Ve skutečnosti se i na Wikipedii můžeme dočíst, že vědci dodnes nemají k dispozici žádné objektivní důkazy o existenci takových útvarů ve Vesmíru, tedy alespoň takové důkazy, jež by se opíraly o nějaký zdroj pozorování. Potenciální detekce černých děr je postavena čistě na bázi využití teoretických matematických modelů.

-pokračování-
Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly