Lidská DNA: Průlomové objevy na počátku 3. tisíciletí! Zdá se, že nám byl skutečný potenciál této molekuly úmyslně zatajen. Pravda, nebo fikce? (72)

Stále nepochopená "nekódující DNA"

Jak většina čtenářů zřejmě ví, drtivá většina našeho genetického kódu není používána ke kódování bílkovin a enzymů, ale naopak k nekódujícím aktivitám. Bohužel oficiální věda i v současné době zaujímá k této věci již přežité konzervativní stanovisko, v jehož filozofii označili onu nekódující část lidské "DNA" "oduševnělým" termínem - "odpadní DNA". Jak si ale tento termín vysvětlit? Znamená to snad, že 95 - 98% naší "DNA" je nezdravá?¹

Vzhledem k tomu, že není zodpovědná za budování naší základní fyzické formy, její účel zůstává pro konvenční způsob myšlení stále záhadou. A to navzdory nejnovějším objevům, které jsou na jedné straně velmi zásadní ba přímo převrtané povahy, a na straně druhé jsou se stejným důrazem převažující konzervativní části vědecké obce přehlíženy.

Tak například v současné době víme, že velká část této "nekódující DNA" se skládá z mobilních genetických elementů (transpozony a retrotranspozony), které mohou přepisovat, aktivovat nebo naopak deaktivovat zcela konkrétní genetické kódy. Tyto elementy údajně tvoří až polovinu celkového množství nukleotidů "DNA". Této skupinové frakci uvnitř "nekódující části DNA" se říká "skákající DNA".²

Mimoto další velkou část proteiny nekódující DNA tvoří tandemově se opakující sekvence, které jsou známuy jako tzv. "satelitní DNA". Mikrobiolog William Brown věří, že prostředním konkrétního konformačního uspořádání "satelitní DNA" vzniká aktivní rozhraní s tzv. "morfogenetickým polem".

Jinými slovy řečeno, na základě současných poznatků lze usuzovat, že různé konformace disponují specifickou rezonancí v návaznosti na morfologii terénu a lze je tedy vědomě naladit na různé báze informačních programů. "Satelitní DNA" má u každého člověka velmi specifický design a díky tomu nás na individuální úrovni ladí do unikátního jedinečného morfogenetického vzoru.

Je tedy vysoce pravděpodobné, že jak "skákající DNA", tak i "satelitní DNA" tvoří aktivní rozhraní s morfogenetickým polem, díky čemuž jsou schopny c