ZA OPONOU MYSTIKY (1)

Energie

Každý člověk se narodí s určitým množstvím životní síly, která se v něm postupně rozvíjí uvolňováním ze zásob hlubších zdrojů, kolem 20 roku života je na maximu až do 35 roku a pak člověk začne chátrat a upadat. Tento proces nakonec končí tím, že životní síla se vyčerpá, regenerační schopnost klesne natolik, že selže jeden z životně důležitých orgánů a člověk umírá...

Jako existují způsoby, jak svou životní sílu doslova promrhat - jako jsou například nevázaná sexuální aktivita či drogy, tak existují způsoby, jak životní sílu uchovat a pěstovat, množit a rozhojňovat, hromadit, a tím oddálit proces degenerace těla i mysli natolik, že člověk má dostatek času na provedení vnitřní proměny a dosažení Osvícení.

Úvod do vnitřní proměny

Cílem této knihy je dát člověku klíče, které pokud správně pochopí a použije, promění své tělo i osobnost, stane se bytostí krásnou a laskavou plnou míru a vnitřní harmonie. Nebude již zvířetem s vláčenými pudy a karmou, který je frustrován nepříjemnou sebekontrolou, která je po něm neustále vyžadována. Zažije pravou spokojenost, což je jiný výraz pro tělesně-duševní harmonii, která mu postupně umožní vnímat Božské Světlo uvnitř sebe, kdy nakonec vstoupí do samádhi, ztotožní se s Ním a získá Božskou Blaženost i Moudrost, která odpoví na všechny jeho otázky.

Ve světě vnějších jevů nelze nalézt moudrost. Naprostá orientace a fascinace většiny lidí vnějšími jevy je příčina mnohého utrpení. Podle zákona: energie následující pozornost a tímto zvykem se zcela vyčerpávájí. Energie z těchto lidí proudí mnoha směry, jak jejich neklidná mysl přeskakuje z jednoho objektu na druhý ve snaze nalézt vzrušení a příjemné vjemy. Takový člověk v sobě nikdy nenajde sílu na postup na duchovní cestě a konečnou Slávu Vnitřní Proměny.
Propluje životem jako bezmocná loďka na rozbouřené řece Života, nenalezne moudrost, ani vnitřní mír a zanechá za sebou jen traumatizované děti podobné jemu samotnému.

A možná nějaký majetek. Ideál to všech světských lidí. Ideálem duchovních lidí je vnitřní mír, protože ten umožňuje vnímat Světlo, a tím dosahovat moudrost. Moudrost mu umožní správně a vhodně reagovat v různých situacích a měnit svůj osud. Moudrost mu umožní poznat, kterým lidem se vyhýbat. Moudrost mu umožní pochopit, jak má provést vnitřní proměnu.

Tímto byla naznačena první metoda vnitřní proměnu a tou je introspekce. Odvrácení pozornosti od vnějších jevů směrem do nitra, kde poučený člověk očekává kontakt s Božským Světlem.

Většina lidí se bojí ponořit do hlubin svého nitra. Bojí se, protože tam leží staré bolestivé vzpomínky, trauma – zranění, nesplněná přání, psychické konflikty a různá napětí všeho druhu. Místo toho praktikují to, čemu Krišnamurti říká únik. Zcela obracejí pozornost ven do světa jevů a pochybné zábavy. Naprosto freneticky pobíhají v tiché hrůze ze zastavení, protože tuší, že zastavením by začali klesat do hlubin sebe sama. A tam, v hlubinách, na ně celou dobu číhají vzpomínky a staré bolesti a nevyřešené konflikty.

Mystik je člověk, který má tu neobyčejnou odvahu ponořit se do hlubin a čelit vnitřním běsům. Noří se do temnoty nitra, aby nalezl světlo. Nalezl Boha v sobě. Pak ho začne vidět všude kolem. Propracovává se balastem minulosti, rozrušuje psychické napětí, které jako zdi brání tryskajícímu Světlu a pocitů štěstí a blaženosti, aby se dostaly napovrch, začaly vyzařovat do okolí.

Nesestupuje ale neozbrojen. Má nástroje, které mu pomáhají snáze zpracovávat svou starou karmu, která se prezentuje jako série podvědomých bloků, které zcela určují život každého člověka, ať si to uvědomuje nebo ne. Tyto bloky určují přitažlivost a odpor osobnosti, zcela ovládají volby v každé situaci a tak se karma může snadno vybíjet. Nástroje jsou schopnost koncentrace, mravní pravidla jako mocné stavidla energií a znalost toho, co je mysl a co podvědomí.

Každý je zcela otrokem karmy tj. Svých podvědomých bloků, které určují jeho volby a tím i celý jeho osud.

V podvědomí jsou skryté obrovské síly, které jsou spoutané právě těmito podvědomými bloky. Človek orientovaný navenek zbaběle utekl pozorností od studia těchto bloků, své karmy a tím se ochudil o možnost poznat svůj osud. Tyto bloky musí být rozpuštěny, síly uvolněny, jinak člověk nemá dost energie, aby provedl svou vnitřní proměnu.

Každý člověk má nižší a vyšší přirozenost.

Většina lidí se snaží získat sílu, aby získali v životě předměty nebo osoby, které jim diktuje získat jejich nižší přirozenost. Dokud ale existují tyto podvědomé bloky, pokud snad sílu z vnějšku získají, dlouho ji neudrží. Skutečná síla proudí zevnitř ven. Z hlubin nitra, z podvědomí, z nižších čaker.

Většina lidí je ve vleku nižší pudové přirozenosti. Nižší přirozenost je vždy destruktivní a vede člověka do pekel. Proto musí získat vládu vyšší přirozenost.

Nižší přirozenost je vyjádřena dvěmi nejnižšími čakrami, vyšší přirozenost je srdeční čakra a vyšší čakry. Solar plexus je čistící stanice pro energie nižší center. Cílem mystiky i magie je pročistit, odblokovat energie dvou nižších center a jejich energie použít pro duchovní vývoj tj. Oživení vyšších center, srdce a hlavy. Tím je mírně naznačené, proč je brahmačarja tolik ceněná v duchovním vývoji. Při celibátu se postupně hromadí energie v nižších centrech, tím se jednak získá energie a jednak se začnou zvýrazňovat bloky, které brání narůstání energie. Dá se tedy usoudit, že podvědomé bloky jsou především sexuální povahy, především různé zábrany ve vztahu k vlastnímu tělu.

Pokud člověk odstraní některé bloky, změní svůj osud, protože se změní jeho volby.

Na mystickou cestu většinou nastupují lidé různě psychicky narušení, v depresi, neurotici i blázni. Proč? Protože vlivem špatné karmy tj. Vnitřních rozporů a bloků žijí v neutěšených vnějších podmínkách a vnitřní neustálé agónii. Tzn. Staré duše, které tíží nashromážděná špatná karma minulých vtělení. Mladé duše mystika nezajímá, jako malé děti pobíhají a obdivují krásy vnějšího světa, který staré duše vnímají jako svět plný utrpení.

Duchovní cesta – hora Méru

Duchovní cestu z hlediska Posvátné Hory Méru tj. Těla můžeme chápat jako úsilí o trvalé posunutí ohniska vědomí směrem vzhůru. Od fascinace vědomí vjemy sexuální čakry přes ohnivý solar plexus do srdce, sídla Vyššího Já až na temeno hlavy, kde je možné splynout s Bohem jako Božským Světlem.

Vědomí je roztříštěno pozorností na několik objektů pozornosti a proto není možné dosáhnout meditačního stavu. Meditační stav začíná v okamžiku, kdy větší část vědomí má ohnisko v hlavě a podle pravidla „energie následuje vědomí“ jsou vyšší centra oživovaná tokem energie ze spodních částí těla a čaker.

Jedná se tedy o inteligentní neustálé úsilí vytahovat ohnisko vědomí do hlavy. Obecným zvykem a stavem věcí je fakt, že vědomí se nechá zcela připoutat přítažlivostí vjemů sexuální čakry. Sexuální nevázanost dráždí nervy kolem sexuální čakry a tím prohlubuje závislost vědomí na vjemech sexuální čakry. Navíc díky této situaci nejsou vyživovány vyšší centra a člověk žije zcela pudově, i když tvrdí, že ne. Je prostě jen zvíře dočasně zavřené v kleci vratké sebekontroly.

Lidstvo jako otrok sexuální čakry

Sexuální čakra tedy zcela zotročuje Lidstvo díky touze prožívat stejně jako první čakra zotročuje touhou získávat hmotné statky a strachem o ně.

Za všechny základní nižší formy prožívání je odpovědná energie sexuální čakry. Emoce nejsou žádná chemie, to je pouhý odraz vlivu energií druhé čakry. Lidstvo je vedené ke konzumu ve všech jeho formách i otroctví. V lidech jsou neustále povzbuzovány energie chtíče pomocí jídla, polonahých žen, krásných aut a domů, snadných peněz, vyzvihování kravaťáků atd. To všechno má jeden cíl, dráždit sexuální čakru, zotročovat Lidsvo a udržovat vědomí zúžené v nízkovibračním vězení, které sice není vidět, ale dá se dobře cítit. Každá z čaker reprezentuje jeden smysl, sexuální čakra reprezentuje chuť.

Ženy jsou doslova vybízeny k prostituci, počet jejich partnerů jde do desítek a zároveň muži jsou krměni nekvalitní stravou, aby nebyli schopní sexuálně uspokojit své partnerky.

Cesta Světla

Cesta Světla je určena především pro staré duše, které jsou unavené neustálým putováním ve světě jevů a které velmí tíží nashromážděná karma projevující se ve špatných duševních i tělesných stavech. Cesta Světla není nějaký soubor cvičení, je to druh životního stylu, kdy se člověk rozhodne dodržovat určitý soubor pravidel neboli omezení, které mu pomohou vyřešit svou špatnou karmu a tím se zbaví neustálého utrpení. V knize jsou popsané souvislosti, které by měli aspiranta povzbudit na cestě a zároveň vysvětlují důvody, které vedou k dodržovaní daných omezení. Človek se omezuje ne aby trpěl a byl frustrovaný, ale aby skrze dodržování těchto pravidel dospěl k tělesné i duševní harmonii, ke štěstí a Osvícení.

Na cestě Světla je mocný nástroj Božský Trojúhelník, což je definování podmínek, které vedou k Osvícení a umožňují Osvícení. Osvícení se nedosahuje tak, že něco chtivě uchopíte, ať rukama či koncentrací. Osvícení se dosahuje vystihnutím podmínek, které umožňují Dosažení.

Podmínky jsou : energie, čistota a klid. Při splnění těchto tří jednoduchých podmínek nastává Osvícení. Tedy při dosažení určité hladiny energie za určité čistoty při určitém klidu nastává Osvícení.

Prokletí této doby je to, že moderní člověk je neustále unavený plněním každodenních vyčerpávajících povinností, jeho tělo není čisté vlivem nekvalitním potravin, které jsou mu vnucovány ať společností nebo tlakem okolí a množství stresu a hluku mu neumožňuje být ani chvíli v klidu. Takový člověk nemůže dosáhnout Osvícení, protože nevystihuje podmínky, které by Osvícení umožnily. Tedy energie, čistota a nakonec blažený klid.

Pozorovatel vs zasahovatel

Lidé neustále chtivě zasahují do okolních událostí ve snaze něco získat nebo se něčemu vyhnout. Proto nedosahují poznání.

Při sbírání moudrosti meditace si člověk musí osvojit postoj nezaujatého pozorovatele. Nechat věci plynout. Díky klidnému pozorování okolních dějů si aspirant začne všímat zákonitostí, které mu až dosud unikaly. Pokud je poctivý, objeví to, čemu se dá říkat synchronizace událostí neboli to, jak do sebe události harmonicky zapadají.

Právě klid a čistota mysli i harmonie těla umožňují být klidný pozorovatel a tím získávat moudrost, která je hluboká a tedy zcela odlišná od pyšného povrchního chápání jevů průměrného člověka, který je otrokem svých pudů a tedy vnímá jevy kolem sebe velmi zkresleně.

Kultivace klidu

Kultivace klidu je nezbytná podmínka pro dosažení meditačního stavu. Vnitřní neklid je většinou způsobený potlačenými emocemi. Pokud se potlačené emoce uvolní vyjádřením, dostaví se hluboký vnitřní mír, který se projeví i jako blažený klid těla.

Kultivace klidu je rozvíjení spokojenosti.

Jak rozvíjet spokojenost? Kdo je spokojený s tím co má, je bohat. Je to otázka vnitřního postoje spíše než množství věcí, které má člověk k dispozici.

Slovo klid si můžeme zaměnit za odpočinek či relaxaci, tím se vyhneme otázce motivace, proč zůstávat v klidu. Kultivace klidu je v podstatě rozvíjení relaxace.

Při vysoké hladině energie vede kultivace klidu v meditačnímu vhledu. Při nízké hladině energie vede snaha kultivovat klid pouze ke spánku, tedy přemožení tamasem.

K odstranění bloků je možné použít Božský trojúhelník.

Aby člověk mohl dosáhnout Osvícení, musí splnit tři podmínky. Tzn. Božský Trojúhelník.

Energie, čistota a klid.

Přeneseně trojúhelník symbolizuje tři guny tamas, radžas a sattvu ve svých pozitivních aspektech.

Energie je prána, životní síla, které musí mít aspirant dostatek, jinak začne padat do degenerujícího tamasu a bude spoután nekonstruktivní nehybností a tupostí.

Čistota se týká těla a mysli. Čistá mysl je jasná a bdělá mysl a zabraňuje vzniku malátnosti. Čistota těla umožňuje pojmou větší množství energie, aniž by docházelo k nadměrnému rozvoji tužeb, radžasu.

Rozvíjení klidu musí následovat až po dosažení určité čistoty a množství energie, pak se energie shromažďují ve vyšších centrech a je umožněna meditace, vnímání Světla a nakonec splynutí se Světlem. Při nedostatečné čistotě člověkem zmítá radžas, při nedostatečné energii člověk upadne do spánku, zmocní se ho tamas.

Osvícení je možné dosáhnout pouze, když převažuje sattva. Opilý člověk pod vlivem radžasu a tamasu, asi sotva má šanci dosáhnout Osvícení, Náhlého Prozření. To umožňuje zářivost sattvy. Proto je nutné na duchovní cestě se soustředit na zvyšování sattvy. Tamas neboli temnota, lenost a tupost je největší nepřítel na duchovní cestě. Radžas je blíže sattvě a pomáhá člověku dostat se z tamasu, takže má více pozitivní aspekt.

Na duchovní cestě je důležité dobře vnímat tělo, nikoli z něho unikat. Osvobození je možné až v okamžiku, kdy je tělo tak pročištěné pozorností osvícené mysli, že se v podstatě promění ve Světlo. Tělo je kotva, která drží Vědomí ve fyzické sféře přes nejnižší čakru. Proto je nutné pročistit vědomou pozorností první čakru a uvolněný proud energie nechat stoupat tělem páteří a tím tělo dokonale pročistit.

Energie a čistota jsou dva nejdůležitější faktory na duchovní cestě. Energie umožňuje oživovat vyšší centra a tím dosahovat meditačních stavů, umožňuje unikat z přitažlivého vlivu tamasu, který je největší nepřítel na duchovní cestě. Díky energii člověk překonává překážky, které mu do cesty staví osud neboli jeho karma, díky životní síle si může prodloužit život natolik, aby mohl dosáhnout osvícení v jednom vtělení.

Čistota umožňuje překonat radžas, druhý největší protivník na duchovní cestě. Díky čistotě těla i mysli je možné bez nebezpečí ovládat energie, které proudí tělem, vnímat světlo a tím znát cestu.

Mezi vnitřními stavy a vnějšími situacemi existuje zřetelná souvislost.

Realitou proudí velké proudy energie, které se dají nazvat Koloběhy. Koloběhy proto, že jimi proudí a plynou duše asi tak jako ryby v moři. Velké jsou v podstatě tři a k tomu bezpočet menších, které nás teď nezajímají.

Posvátný sattvický koloběh

Proud energie, který na vzestupnou tentenci, nese duše vzhůru, do vyšších jemnějších sfér, přímo do Náruče Otce, Boha. Na tomto koloběhu jsou dobré a čisté duše.

Chtivý radžasický koloběh

Chaotický proud energie, který se vybíjí v této sféře, v podstatě krouží v lidské sféře. Tím že krouží neumožňuje duchovní postup.

Temný tamasický koloběh

Těžký a temný proud pomalých vibrací, který táhne duše jako bahno do nižších sfér plných temnoty a utrpení.

Koloběhy se určitým způsobem prolínají a kříží na určitým místech, na jiných místech zase ne. Tak se mohou potkávat duše plující v různých kolobězích. Pokud člověk rozpustí nebo prorazí některé bloky, stoupne jeho hladina energie, jeho duševní stav se zlepší, začne se přesouvat do lepšího koloběhu. Je to jako odhodit část závaží.

Děkujeme "Shivě" za zaslání textu.....