PRAVDA K MOCI: PSYCHOPATI VLÁDNOU NAŠEMU SVĚTU

Při sledování evropské politické třídy, jak se kroutí po irském Ne v referendu o Lisabonské smlouvě, které proběhlo minulý rok, jsem si nemohl pomoci cítít, že někteří z nich vědí víc než my: existuje agenda která musí být dodržena. Nepodařilo se jim vystrašit irský lid natolik, aby zpečetil nový úděl, ale fanatičtí eurokrati pokračují jako normálně a jsou skálopevně přesvědčeni, že se jim do cesty nic nepostaví. Nepřetržité přehánění médií předpovídá ekonomickou zkázu pokud Irsko nebude napodruhé na podzim volit ‚správně‘.

Pro ty s očima je jasné, že politické nesváry mezi soupeřícími kriminálními kartely, jsou určeny čistě pro spotřebu veřejností. Chléb a hry. Politika nevzniká v politických partajích. Rozhodnutí pocházejí od několika jedinců: zbytek se přizpůsobí nebo zemře hlady. Zbraně hromadného finančního ničení rozmístěné centrálními bankéři, spolu s tzv. disaster kapitalisty, kteří pod maskou ochrany trhů a vylepšování efektivity systému vysávají bohatství národů, práci kterou lidé vyprodukují, do stále menšího okruhu lidí.

Ačkoli sdílíme symbiotickou realitu, vzájemně svázanou pravidly a zásadami, ta jejich je zcela odlišná. Je stínem té naší, požírá skutečnou ekonomiku pomocí manipulace zásoby peněz, kterou kontrolují soukromé banky. ‚Zhroucení trhu‘ je zabudováno do systému. Pravidla vytvořená pro regulaci ekonomik a zabránění nestability jsou periodicky pozměňovány. V lidech je vyvolávána hysterie prostřednictvím opakované mediální sugesce, která předpovídá blížící se zkázu. V následující panice způsobenou šokem, se pro hrstku jednotlivců otevírají vhodné příležitosti, aby přepracovali pravidla ve svůj prospěch, prodloužili a prohloubili svoje sevření skutečné ekonomiky.

Veškeré vlády jsou jejich dlužníky a většina ani neví o jejich existenci, oni rozdmýchávají chaos podle libosti, podle potřeby dráždí nebo uspávají obyvatelstvo a vkládají vhodnou legislativu pro svou nenasytnou chamtivost – malá změna tady, postupné změny tam.... a nakonec dojde k radikální změně parametrů. V tomto ďábelském, a přesto metodicky vědeckém stylu, se posunují směrem k neutralizování veškerého odporu proti digitalizovanému globálnímu ‚kotci pro lidstvo‘.

Politici dobře vědí že se nevyplácí zle oplácet svým chlebodárcům, jinak o nich již nikdy neuslyšíte. Pouhé figurky – užiteční idioti pro mistry stratégy – které jsou najímány a propouštěny jako manažeři vnímání a pro styk s veřejností, aby byla zachována iluze svobody volby. Ve vedlejších rolích hrají vycvičení hrdlořezi s elektrickými obušky a tajné armády v záloze, politická show maňásků poskytuje tenkou vrstvu věrohodnosti a vítané odvrácení pozornosti od nepohodlné pravdy.

Jak má i své proč

Moc je závislost, kterou její uživatelé nejsou schopni chápat či zastavit. Jsou naprogramováni nemilosrdně a hegemonicky dominovat ‚ty jiné‘. Užitečná nápověda pro ty, kteří sludují pavučiny jimi tkané: pokud můžete jmenovat instituci, nebo přiřadit ke jménu obličej, potom se díváte na kulisu na jevišti. Původní podněcovatelé zůstávají nepostižitelní. Ale papírové stopy při rozplétání lží odhalují jednoduché klenoty: ‚svobodný trh‘ jednoduše znamená svobodu malé skupiny krást vše ostatním. Pravidla hry jsou záměrně nefér proto, aby lidé pokaždé prohráli.

„O něčem rozhodneme, vypustíme to ven, potom nějaký čas vyčkáme a sledujeme, zda se něco stane. Pokud se nestrhne velký povyk a nedojde k velké vzpouře, protože většina vůbec nechápe co bylo schváleno, potom pokračujeme, krok za krokem, dokud nezmizí všechen odpor.“
Jean-Claude Juncker, prezident Rady Evropské unie v roce 2005, citován v Der Spiegel 52/1999

Dech beroucí, že ano. A machiavelistické. A nemorální. A silně dětinské. Jak můžou ti, kteří byli zvoleni aby reprezentovali vůli lidu, tak bezcitně pohrdat ostatními? Evropa, ze všech míst světa, zajisté dávno netoleruje podobnou nedomokratickou prolhanost!

Ale co kdyby bylo možné pochopit podivné chování těch, kteří nás zároveň otupují a zrazují? Mohou přírodní zákony pomoci odhalit důvod, proč lidé, kterým svěřujeme neustále se zvětšující vliv ve sférách společenského řízení, dosahují stále depresivnějších hlubin pokrytectví a nezodpovědnosti?

Svět má jen jeden problém – psychopaty

Ponerologie je vědecké odvětví, které vychází z psychologie, biologie a společenských věd. Zrozená přímo v prostředí které studuje, Ponerologie v politice: věda o povaze zla přizpůsobená politickým účelům [Political Ponerology, A Science of Evil Adjusted for Political Purposes], byla napsána skvělým psychologem Andrejem Lobaczewskiým. Prostřednictvím utajeného sdílení informací mezi spolupracovníky v Polsku a zemích okupovanými nacisty a sověty během a po skončení druhé světové války, přinesl jejich výzkum neskutečně cenné výsledky, které ve stejnou dobu přetváří a posiluje naše chápání ‚kauzálních faktorů a procesů při genezi morálního a psychobiologického zla.‘

Ponerogeneze makrosociálního fenoménu, šíroce rozšířeného zla, který představuje nejdůležitější předmět této knihy, se zdá být subjektem stejných přírodních zákonů, které fungují v lidské oblasti na úrovni osobní nebo malé skupiny. Role osob s různými psychologickým defekty a anomáliemi klinicky nízké úrovně, se zdá být trvalou charakteristikou tohoto fenoménu.

Tito průkopníci objevili slepé místo v našem vnímání světa, jehož studium bylo možné pouze v době, kdy historické události změnily jejich země z demokracií na totalitní systémy a kdy podloží patologických faktorů, které produkovalo vládu terorem, bylo odhaleno.

Ponerologie v politice zkoumá povahu zla – stav tradičně považován za teologickou záležitost – z pohledu vědomostí moderní medicíny o nemoci a psychopatii. Ubírá se směrem mapování ‚patodynamik psychopatologie‘ – jak patologický vliv psychopatů infikuje svědomí napříč společností, transformuje chování jednolivce a přetváří nejlepší úmysly do jejich zkorumpovaného opaku. Prezentujíc panoráma psychologické reality, vědecká pronikavost Ponerologie vede čtenáře skrz dříve nezmapované tmavé podsvětí našeho světa.

Lobaczewski & spol. přišli na to, že statisticky konstantních 6%, tedy relativně malá část polského obyvatelstva, tvoří různé typy deviantních osobností. Několik procent z tohoto procenta byli genetičtí psychopati. Ano, čtete správně. Lidé se rodí bez svědomí. Přestože se jedná o nejméně početnou skupinu osob s psychologickou poruchou, jejich role v ‚ponerogenezi‘, tedy infekci a šíření zla, je mimořádně velká. Jedná se o opravdové psychopaty, biologické stroje neschopné cítit empatii..

„Vše nasvědčuje tomu, že svědomí a city souvisejí s abstraktními pojmy ‚budoucnost‘ a ‚ostatní‘. Svědomí je ‚časo-prostorové.‘ Můžeme cítit strach, sympatii, empatii, smutek a tak dále, protože jsme schopni si PŘEDSTAVIT, abstraktně, budoucnost na základě našich minulých zkušeností. Můžeme ‚předpovídat‘ jak budou ostatní reagovat, protože jsme v nich schopni ‚vidět sebe‘ i přesto, že se nacházejí ‚tam venku‘. Jinými slovy jsme schopni se ztotožnit s ostatními prostorově, tak říkajíc, ale zároveň i časově – v čase. Psychopat podle všecho nemá podobnou kapacitu.“
The Psychopath: The Mask of Sanity – výzkumný projekt Quantum Future School

Z toho vyplývá že oni nerozumí co je myšleno tim, když se řekně ‚fakt‘. Kde my spoléháme na fakta, abychom jejich prostřednictvím interpretovali realitu, u níž upravujeme její parametry v souladu s každým novým faktem, pro psychopaty je realitou cokoli co prohlásí že je. To bylo skvěle předvedeno jedním členem Bushovy administrativy během rozhovoru s Ronem Suskindem:

"V létě roku 2002, po napsání článku pro Esquire o tom, proč Bílý dům neměl rád bývalou ředitelku styku s veřejností Karen Hughes, jsem se sešel s vysoce postaveným poradcem Bushe. Nejdříve vyjádřil nevoli Bílého domu a poté mi řekl něco, co jsem v té době plně nepochopil – ale o čem se nyní domnívám, že vede k jádru Bushova prezidentství. Asistent řekl, že lidé jako já se nacházíme „v tom co my nazýváme komunitou vycházející z reality,“ což definoval jako osoby, které „věří tomu, že řešení vyplývají z rozvážného zkoumání rozpoznatelné reality.“ Přikývl jsem a zamumlal něco o principech osvícenství a empiricismu. Přerušil mě. „Svět takovým způsobem už nefunguje,“ pokračoval. „Nyní jsme impérium a když konáme vytváříme naši vlastní realitu. A zatímco vy studujete tuto realitu, rozvážně když chcete, my budeme znovu jednat, vytvoříme další nové reality, které můžete také zkoumat a tak se věci vytříbí. Jsme aktéři historie ... a vy, každý z vás, bude pouze zkoumat to co my děláme.“
Z Víra, jistota a prezidentsví George W. Bushe - New York Times magazine 17. říjen 2004

Přestože psychopati razantně prosazují určité ideologie, oni sami necítí žádnou vazbu ke slovům, které vycházejí z jejich úst. Místo toho kalkulují vhodné emocionální reakce pro každou situaci, což jim umožňuje manipulovat jednoho proti druhému, každá ‚strana‘ v jakémkoli konfliktu postkytuje potřebný úkryt pro jejich skrytou strategii. Takto kryti Maskou příčetnosti, převážná většina z nich uspěje do té míry, že jejich skrytá povaha je objevena až když je příliš pozdě.

Renomovaná autorita v oboru psychopatologie Dr. Robert Hare [česky], se nezdráhá když označuje tento odlišný druh člověka za „interdruhového predátora“. Jeho kniha Bez svědomí [Without Conscience] cituje případové studie, kdy psychopati pohltili veškeré pokusy ‚uzdravit‘ je psychoterapeutií, prostřednictvím které se naučili nové a lepší způsoby jak manipulovat. Dr. Hare jednou odevzdal práci do vědeckého žurnálu, která obsahovala i záznamy EEG několika skupin dospělých mužů v průběhu jazykového úkolu. Redaktor žurnálu vrátil práci se slovy, „Ty EEG záznamy nemohly pocházet od skutečných lidí.“ V jistém smyslu nepocházely. Jednalo se o EEG psychopatů:

„Stále větší množství dat směřuje k závěru, že psychopatie má biologický základ a mnoho vlastností nemoci.“
Sabine Herpertz, psychiatrička na RWTH-Aachen University, Německo, citace z V mysli vraha [Into the Mind of a Killer] magazín Nature, 15. březen 2001

Podvědomě předpokládáme univerzálnost svědomí, čímž se vystavujeme predátorovi, který nás může zneužít nesčetnými způsoby apelováním na naše svědomí. Psychopati, prostřednictvím pro ně charakteristického manévru se soucitem, dovádějí lidi otočit jeden určující faktor – svědomí – proti sobě! Jsme uvězněni v pavučině viny, studu a strachu, kterou si nakonec sami budujeme. Během kontaktu dvou lidí jsou psychopati jen málokdy nuceni sáhnout k násilí proto, aby dosáhli to co chtějí, ti nejúspěšnější ovládají své vražedné impulzy do doby, než se dostanou do pozice moci, kde se naskytnou možnosti páchat hromadné vraždění v zastoupení.

Stačí jen hrstka

V makrospolečenském fenoménu, který budeme později nazývat ‚patokracie‘, jistá dědičná anomálie určená jako ‚vrozená psychopatie‘(*), je katalyticky a kauzálně nutná pro genezi a přežití rozsáhlého společenského zla.

Psychopati, prostřednictvím svojí schopnosti rozpoznat sobě rovné, rychle stoupají po společenských stupíncích a shlukují se okolo pák moci společnosti, kde jejich celospolečenský zlý vliv metastázuje. Následný ‚negativní výběr‘ znamená aktivní přípravu a dosazování dalších psychopatů a dalších patologických deviantů nižšího stupně, kteří jsou přístupní jejich záměrům a to do doby, dokud se nedosáhne kritického množství lidí s patologickými poruchami, čímž se zrodí Patokracie.

Patokracie přežívá díky pocitu ohrožení ze strany společnosti normálních lidí, včetně dalších zemí, kde přetrvávají různé formy systému normálního člověka. Zůstat na vrcholu je pro panovníky tudíž klasický problém „být či nebýt.“ Tudíž biologická, psychologická, morální a ekonomická zkáza většiny normálních lidí se pro patokraty stává ‚biologickou‘ nezbytností.

Mnohé prostředky slouží k tomuto cíli, počínaje koncentračními tábory, včetně válčení s neústupným, dobře vyzbrojeným protivníkem, který zdevastuje a oslabí lidskou sílu na něj vrženou, totiž tu samá moc, která ohrožuje vládu patokratů: synové normálního muže, vysláni bojovat za iluzorní „vznešenou věc“. Jakmile jsou vojáci bezpečně mrtví, jsou prohlášeni za hrdiny, kteří budou oslavováni v písních a stanou se tak užiteční pro vychování nové generace oddané patokracii a vždy ochotné zemřít pro její ochranu.

Nakonec oni jsou vyděšení přirozeně tvůrčí podstatou lidstva. V jejich neúnavném úsilí zdolat tento teror, musí pozřít to co nemůžou mít prostřednictvím vyhlazení lidstva, jehož pouhá existence jim denně připomíná jejich deficit.

Sní o budoucnosti, ve které můžou holdovat podle své přirozenosti, bez obavy perzekuce ze strany těch ‚odlišných lidí‘. Vláda, média, korporace, vzdělání, tajné služby, ideologie, náboženství, společenská a politická hnutí – nic není imunní proti jejich vlivu a vše je využito pro jejich cíl světové nadvlády, ať už vědomě nebo nevědomě. Jediná protilátka proti infekci je znalost nemoci a její patodynamiky.

Zdá se že příroda zvolila rozmanitost druhů místo svědomí, nebo spíše vývojový potenciál směrem ke svědomí, kdy někteří byli obdařeni talentem sytit se slabostí ostatních. Kolektivní traumatická zkušenost soužití s naším přírodním predátorem, konečně dostrkala naše vědomí na pokraj uvědomění si, že ne všichni jsme člověkem. Jakmile se rozšíří vědomí o predátorovi, který je mezi námi, hra skončí. Psychopati u moci to vědí. Jejich taktiky šoku jsou troufalejší kvůli spěchu dokončit jejich agendu.

Pouze my může osvobodit naší mysl

Protože jejich trajektorii, poháněnou nenávistí, nepřekáží svědomí, je na nás vymotat se z pavučiny tím, že přijmeme zodpovědnost za naše činy. Tím že volíme věřit jejich lžím, které slibují úlevu od bolesti, se opakovaně vzdáváme zodpovědnosti a zahazujeme naši sílu. Tímto způsobem hrajeme naši roli při genezi zla. Abychom opět nabyli moc, musíme rozpoznat podstatu predátorů, jak pro sebe tak i ostatní.

Prozatím je historie na naší straně. Pokaždé jakmile vznikla patokracie, zbývá jediný směr: dolů. Plané naděje, které jsou Achillovou patou globální patokracie, nahnačují, že dojde k podobnému výsledku. Jediné co zbývá je jak dlouho ještě budeme tančit s ďáblem, dokud si nevzpomeneme, že naše utrpení skončí v momentě, kdy se obrátíme k pravdě.