POLSKÝ TROJSKÝ KŮŇ

V současném dění kolem ukrajinské krize je nepřehlédnutelné chování Polska a zejména některých jeho čelních představitelů. Politický kurz, kterým se polská nejen zahraniční politika vydala, je nesrovnatelný s postoji ostatních východoevropských států a ve svém agresivním postoji často překonává i tradiční spojence Spojených států amerických na evropském kontinentě.

Zejména mladší generaci však nemusí být zcela jasné především historické skutečnosti, které by mohly být reálným motivem polského a místy až hysterického povyku. Pojďme tedy zkusit najít skutečné příčiny tohoto konání a začněme krátkým historickým exkurzem.

Klíčovým faktorem pro vývoj ve středovýchodní Evropě, jehož ukázkovým příkladem je i Česká republika, byly vždy vztahy mezi jednotlivými národy v tomto prostoru. Historicky komplikované vztahy Polska a Česka s Německem rezonují a jsou citlivým tématem dodnes. V případě Polska do toho však navíc radikálním způsobem vstupoval ještě faktor jeho vztahů s prostorem na východ od jeho stávajících hranic. Historicky nebylo Polsko odděleno od Ruska nárazníkovými zeměmi Ukrajinou a Běloruskem, které de facto neexistovaly.

Právě proto dějiny mezi těmito dvěma státy nebyly zrovna přátelskými. Už v době největší polské slávy v podobě „Rzeczpospolita“ za Jagellonců, kdy ovládali Litvu, Bělorusko, Polsko, Ukrajinu, Estonsko, Lotyššsko, Kaliningrad, Maďarsko, Čechy a Slovensko bylo tehdejší Rusko a jeho útoky jejich největší hrozbou. Polsko bylo velmocí. Postupně však upadalo a bylo nahrazeno rodícími se velmocemi Pruskem, Rakouskem a svým rivalem Ruskem. Situace nakonec došla tak daleko, že samotné Polsko se stalo kořistí těchto velmocí, které si jeho území rozdělily mezi sebe, a to dokonce třikrát v letech 1772, 1793 a 1795. Po tom posledním přestalo Polsko na mapách existovat na dlouhých 123 let. Tato skutečnost a podíl Ruska je dodnes vnímán polskou společností s velkou hořkostí.

Samostatný stát získali Poláci až v roce 1918, kdy byli na základě spojeneckých dohod osvobozeni spolu s dalšími, slovy českého klasika, z „žaláře národů“ Rakouska – Uherska. Téměř ve stejném okamžiku si nový polský stát začal násilně vojenskou silou připojovat území ostatních zemí nejen Německa, ale i nově vznikajícího Československa. Československé legie pod velením generála Šnejdárka však na Těšínsku rychle zjednaly pořádek. Polská expanze došla až za hranici lokálních konfliktů a vedla k polsko-sovětské válce v letech 1919 – 1920. Kdy nejprve stáli Poláci u Mosky a vzápětí Rusové u Varšavy. Američané tehdy do evropské politiky otevřeně nezasahovali, ale poskytovali značnou poválečnou pomoc adresovanou Polsku, což bylo tehdejší veřejností oceňováno.

Opět se pak pro Poláky fatálně protíná jejich historie s Ruskem prostřednictvím německo – sovětského paktu o neútočení tzv. Molotov – Ribbentrop paktu z roku 1939, jehož důsledkem bylo v podstatě čtvrté dělení Polska. Polsko přestalo opět existovat, rozdělené mezi Německo a Sovětský svaz, když samo se předtím podílelo na rozbití Československa a zabralo část jeho území. Tento pakt je spolu s „Katyňským masakrem“, při kterém bylo sovětskou NKVD zlikvidováno cca 15 000 zajatých Poláků, jednou z nebolestivějších etap polsko – ruských vztahů.

Důležité je si uvědomit, že všechny události tohoto stručného historického náhledu se odehrávaly i na území dnešní Ukrajiny, a to s intenzivním dopadem na tehdejší ukrajinské obyvatelstvo. Proto je možná na místě si ještě alespoň nastínit situaci na ukrajinské půdě pod polskou vládou. V již zmíněném 17. století čelilo ukrajinské obyvatelstvo z polské strany náboženskému a sociálnímu útlaku, což vedlo k mnoha povstáním. V područí Rakouska – Uherska pak společně žili v autonomní Haliči, kde bylo jejich postavení značně nerovnoprávné a Poláci tvořili elitu místní společnosti. Cíleně pak prováděli polonizaci tehdy ještě národně neprobuzeného ukrajinského lidu. Dvě ukrajinské republiky, které vznikly v letech 1917 – 1918, jedna v Haliči, druhá v části bývalého Ruska obydleného Ukrajinci, neměly dlouhého trvání i díky polským vojenským akcím a po již zmiňované polsko – sovětské válce si toto území Sovětský svaz a Polsko rozdělili v roce 1921 mezi sebe.

Výsledky druhé světové války na krátký čas vyřadily polskou západní hrozbu v podobě Německa, avšak naopak Rusko v podobě tehdejšího Svazu sovětských socialistických republik zahrnulo Polsko do své sféry vlivu. Polská lidová republika se stala jedním ze sovětských východoevropských satelitů s jednou z nejbojeschopnějších armád tehdejší Varšavské smlouvy. Veškerá zahraničně - politická rozhodnutí přicházela z Moskvy a hospodářsky se polská ekonomika provázala nejen se sověty, ale i s ostatními státy východního bloku prostřednictvím Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). V této době, i díky silné polské menšině v samotných Spojených státech, mělo Polsko prioritní postavení z hlediska snahy amerických složek o změny režimů v socialistických státech. Už tehdy bylo cílem Američanů udělat z Polska trojského koně socialistického tábora a jeho prostřednictvím ovlivnit zbývající sovětské vazaly v Evropě. Vzpomeňme na chronologii a průběh „revolucí“ ve východní Evropě, bez étosu disentu a propagandy, podporované právě západními státy v čele s USA. Reálná fakta a skutečnosti jasně dokumentují důležitou roli Polska v tomto transatlantickém plánu na vítězství ve "studené válce".

Od pádu východního bloku, který zase pro změnu na krátký čas eliminoval Rusko, pak Polsko za vydatného přispění tehdejší americké administrativy pokračovalo v rozvíjení a utužování své výsadní transatlantické vazby na USA. Americké elity si již tehdy uvědomovaly postupující evropskou integraci, která dříve či později pohltí i Polsko. Vzhledem k počtu obyvatel, rozloze a armádě bylo jasné, že tato země bude mít v Evropské unii a evropské části NATO svou váhu. Takové želízko v ohni bylo pro americké stratégy přímo darem z nebes. Konečně získali nástroj proti některým z jejich pohledu neposlušným členům EU a NATO např. Francii a s jeho rostoucí silou a zapojením do zahraniční politiky i Německu.

V této úloze částečně sekundovaly Američanům i ostatní postsocialistické státy. Ten, kdo aspoň trošku sleduje zahraniční politiku, si jistě vzpomene, že většinu nejkontroverznějších návrhů namířených proti americkým protivníkům po celém světě předkládali v mezinárodních institucích či hlasitě podporovali právě postsovětští východoevropští trpaslíci. Česká republika není výjimkou, vždy se zde najdou zástupy „hrdinů“ nadšeně usedajících do kokpitů virtuálních humanitárních bombardérů, kteří s nadšeným výskotem a křikem letí udeřit na ty, jež jim jejich zaoceánští loutkovodiči označí.

Samozřejmě že s narůstající intenzitou stávajícího konfliktu kolem Ukrajiny, který je však jen předehrou k dalším operacím, narůstá i viditelnost jednotlivých pro někoho doposud skrytých amerických hráčů v evropských dresech. Ve světle výše uvedených skutečností pak nemůže být úloha Polska v destabilizaci situaci na Ukrajině žádným překvapením.

Prohlášení polských představitelů jako polského premiéra Donalda Tuska, který věnoval celou jednu tiskovou konferenci energetické bezpečnosti, kdy považoval za nutné Poláky ubezpečit, “že stavba terminálu na dovoz zkapalněného plynu (LNG) ve Svinoústí už nebude mít zpoždění. Terminál, který měl být původně v provozu už od letošního června, bude moci první loď z Kataru přijmout až v prosinci," mají své důvody. Polské vedení si totiž velice dobře uvědomuje, že válečnický pokřik a řinčení zbraněmi směrem k Rusku budou mít, ať už se situace kolem ukrajinské krize vyvine jakkoliv, časem své dopady.

Doslova první plody práce svých představitelů sklízejí polští zemědělci. Polsko je největším producentem jablek v Evropě s roční produkcí kolem tří milionů tun. Více než třetinu produkce vyváží. Podle ministerstva zahraniční do Ruska loni vyvezlo zhruba 700 tisíc tun jablek. Podle údajů statistického úřadu hodnota vývozu ovoce a zeleniny do Ruska, na který nyní platí embargo, loni činila 316 milionů eur (8,8 miliardy korun). Jablka se na této částce podílela téměř 90 procenty. Polsko nedávno překonalo Čínu a stalo se největším světovým vývozcem ovoce (http://zpravy.e15.cz/byznys/zemedelstvi/polsko-hleda-nahradu-za-rusky-trh-zada-usa-o-zruseni-restrikci-pro-jablka). A právě Čína je tím, kdo ze současné situace kolem Ukrajiny těží nejvíce, jak předpovídal například tento text týkající se globálního pohledu na celou ukrajinskou krizi (http://aeronet.cz/news/ukrajina-prolog-k-multilateralnimu-svetu-nebo-k-novemu-svetovemu-radu/).

Čína začala s okamžitou platností obsazovat na ruském trhu uvolněná místa s dodávkami ovoce a také zeleniny. Rusko podepsalo s Čínou dohodu o výstavbě obrovského exportního velkoobchodního tržiště v čínském městě Dongning na hranicích s Ruskem. 70 tisíc metrů čtverečních velkoobchodní prodejní plochy a 30 tisíc metrů skladů. Polsko už nebude mít šanci se na ruský trh vrátit. (http://aeronet.cz/news/polsko-nevericne-zira-cina-nahradila-polske-dodavatele-ovoce-do-ruska-za-pouhe-dva-dny-od-vyhlaseni-embarga/) . Samozřejmě je jasné, že na jablcích osud Polska nestojí, ale je to názorný příklad procesu, který bude postupovat do vyšších ekonomických úrovní.

Po historii se aspoň v kostce podívejme na polskou ekonomiku, tam také můžeme najít podstatná pro a proti polskému jednání v současné situaci.

Intenzita zapojení Polska do mezinárodní výměny zboží je stále na poměrně nízké úrovni. Podíl vývozu na vytvořeném hrubém domácím produktu činí přibližně 30% a je méně než poloviční ve srovnání s Českou republikou (cca 75%). Je to dáno jednak velikostí ekonomiky Polska, která je dnes šestá největší v Evropské unii, jednak jeho geografickou polohou. V teritoriální struktuře má největší podíl vnitrounijní obchod – podíl zemí EU na celkovém polském dosahuje 78% ve vývozu a 59 % v dovozu. Více než polovina exportu (54%) směřuje do zemí Eurozóny, její podíl v importu je o něco nižší (46%) Podíl rozvojových zemí se pohybuje kolem 7% v exportu a 20% v importu (suroviny). Podíl zemí střední a východní Evropy představuje v obou směrech řádově 10%. Největším vývozním obchodním partnerem je Německo, následované Velkou Británií, Českem, Francií, Ruskem a Itálií. V importu je to Německo, Rusko, Čína, Itálie, Francie a Nizozemí (http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/polsko-zahranicni-obchod-zeme-19066.html).

Komoditní strukturu polského zahraničního obchodu můžeme charakterizovat jako průmyslově-zemědělskou s vyšším podílem položek potravinářského vývozu.

Energetická bezpečnost je pro Poláky prvořadá a zatlačuje do pozadí ekonomická a ekologická kritéria. Zejména ekologické dopady dobře znají čeští občané v pohraničí s Polskem. Hlavní energetickou surovinou Polska je uhlí z vlastních zásob, zbytek energetického mixu tvoří ropa, zemní plyn a obnovitelné zdroje. Ropa je z cca 98 % procent importována ať už prostřednictvím ropovodu Družba, nebo v případě britské a norské ropy pomocí tankerů přes ropný terminál Gdaňsk. Spotřebu plynu pokrývá zhruba z jedné třetiny a zbytek dováží z Ruska a Německa. Polsko si je dobře vědomo své závislosti na ruském plynu, a proto na úrovni vládních opatření dlouhodobě pracuje na diverzifikaci nejen tohoto zdroje. Břidlicového plynu se na polském území nachází třetí největší množství, po Norsku a Nizozemsku, v Evropě. Ovšem těžba břidlicového plynu na evropském kontinentu je mnohem technicky náročnější než v Americe a to z důvodu hloubky (ne ve stovkách metrů pod povrchem ale v kilometru) a složení hornin. Navíc odhady vydatnosti nalezišť jsou i přes vyspělou techniku věštěním z křišťálové koule, jak ukázaly nedávné zkušenosti z Ameriky a Kanady.

Polsko je rovněž tranzitní zemí pro plynovod Jamal směřující do západní Evropy, a proto velmi těžce neslo vybudování plynovodu Nordstream přímo mezi Ruskem a Německem po dně Baltského moře. Polští odpůrci ho neváhají nazývat „zbraní Kremlu“. S přihlédnutím k historickým zkušenostem Poláci hledí na neustále se zvyšující kooperaci Německa a Ruska s velkými obavami. Ekonomické dopady v podobě ztráty současných a potencionálních tranzitních poplatků z původně zamýšlených plynovodů přes jejich území jim ještě sype sůl do rány.

Z národohospodářského pohledu se tedy jeví, že přece není v zájmu obyčejných Poláků rozkmotřit se se zemí, odebírající velkou část jejich zemědělské produkce, na které jsou navíc částečně energeticky závislí. Zdá se, že si to ve skutečnosti uvědomuje i část polské reprezentace, která pro své voliče hovoří jinak než v zákulisí mezi sebou. Jak jinak chápat věty, “Víš přece, že polsko-americké vztahy za moc nestojí,“ vyřčené šéfem polské diplomacie Sikorskim v konverzaci se svým kolegou, provázené, jak je u těchto „elit“ zvykem, řadou vulgárních výrazů. Nadstandardní vazby na Washington podle něj navíc izolují Polsko od Ruska a Německa. Záznam rozhovoru otiskl polský magazín Wprost. Přitom Sikorski je hlasitým kritikem Moskvy.

Měl snad na mysli vztahy umožňující nelegální věznici CIA a mučení na polském území? Polsko je první zemí Evropské unie, která se dle konstatování Evropského soudu pro lidská práva stala spoluviníkem USA při tajném zadržování a mučení lidí podezřelých z terorismu. Soud uznal, že polská vláda v rozporu s Evropskou dohodou o lidských právech zřídila ve vesnici 180 km od Varšavy tajnou věznici, kde byli v letech 2002 – 2005 tajně zadržováni a mučeni lidé (http://www.amnesty.sk/polsko-spolupracovalo-s-usa-pri-tajnom-zadrziavani-a-muceni/).

Jak v tomto kontextu chápat jeho volání po další americké přítomnosti na polském území: „Je velmi důležité, aby všichni členové měli stejnou úroveň bezpečnosti. Polsko je členem NATO 15 let - a dosud jediná stálá vojenská instituce, kterou máme, je konferenční centrum a školicí středisko. Uvítáme prominentní a výraznou přítomnost," komentoval Sikorski žádost Polska o rozmístění dvou těžkých brigády v Polsku. Každé o síle přibližně 5000 osob. Německo a Nizozemsko však na toto volání nechtějí slyšet. Tímto váháním je však pro změnu frustrován polský premiér Donald Tusk, který v tom vidí porušení slibů daných při vstupu jeho země do NATO.

Rusko by mohlo tyto výkřiky polské reprezentace ignorovat, co však nemůže nechat bez odezvy, pokud nechce opakovat své chyby z devadesátých let, jsou konkrétní připravované kroky ve vojenské oblasti.

Varšava a baltské země se chystají vystoupit na summitu NATO ve Walesu 4. a 5. září s návrhem oficiální registrace americké protiraketové obrany v Evropě jakožto systému zaměřeného na zadržování Ruska. Tuto skutečnost oznámil německý časopis Der Spiegel. Pro Rusko to samozřejmě není nic nového, stejně jako v případě původního amerického radaru v českých Brdech. Zdůvodněním o údajném íránském a severokorejském nebezpečí mohli uvěřit pouze reportéři České televize. Pan „Radar“ Klvaňa zatím v klidu užívá svůj žold, který za tuto kampaň dostal. Prvky této americké technologie mají být umístěny v Polsku a Rumunsku. A opět si všimněme již zmiňovaného, že tento požadavek opět Amerika vznáší ústy bývalých pohrobků východního bloku.

V kontextu vzpomínky lživé kampaně na podporu umístění amerických vojáků a instalací na území České republiky, nelze než uvítat nedávné prohlášení spisovatelky Lenky Procházkové. „Když se nepodávají pravdivé informace, občan se nemůže správně rozhodovat. Dokonce chystám zorganizovat hromadnou žalobu koncesionářů České televize na neobjektivitu ČT a budeme požadovat, aby Nejvyšší správní soud vydal rozhodnutí, že nám budou vráceny poplatky za několik let. Platíme něco, co nefunguje. Jako kdyby došlo k porušení smlouvy mezi zákazníkem a dodavatelem. Když to nešlo po dobrém ve formě stížností na Radu ČT, tak to budeme dělat cestou soudů a uvidíme, zda máme nezávislou justici,“ sdělila Procházková (http://www.parlamentnilisty.cz/politika/vlada/Protest-pred-Uradem-vlady-Cizi-vojska-v-Cesku-nebudou-slibil-ministr-protestujicim-Zaznel-i-plan-jak-zkrotit-Ceskou-televizi-333365).

Aliance by na summitu měla na změněnou bezpečnostní situaci reagovat přijetím plánu, který zahrnuje rozmístění potřebných zásob ve východních členských zemích, změny velitelské struktury, zpravodajství a také zřízení vojenské síly schopné s využitím předem připravených zásob účinně zasáhnout na území členské země NATO v několika málo dnech. Postoj NATO v podstatě předeslal vrchní velitel Spojených ozbrojených sil NATO v Evropě, americký generál Philip Breedlove, když hovořil o přeměně polského Štětína na největší základnu ve Východní Evropě. I on sliboval muniční sklady, zásobníky paliva a nové druhy zbraní a techniky. V této souvislosti pak vstupuje do hry další část plánu týkající se námořního protiraketového systému Aegis, s jehož rozmístěním v okolí ruských námořních hranic, budování této infrastruktury nepochybně souvisí.

Rovněž se hovoří o vytvoření polsko-litevsko-ukrajinské brigády, což samo o sobě vytváří potencionální problém, protože se jedná o pouze dvě členské země NATO. Spojené státy v však už v březnu na žádost Varšavy vyslaly do Polska dvanáct letounů F-16 a 300 vojáků.

Samotné Polsko se rozhodlo dle oznámení představitele polského Ministerstva obrany Czeslawa Mroczeka uspíšit nákup 30 bojových vrtulníků o dva roky. První krok tohoto akvizičního procesu měl být zahájen až v roce 2016. O tendr už se přihlásilo nejmenovaných 10 společností. V úvahu připadají helikoptéry Boeing AH-64 Apache, AgustaWestland AW-129 Mangusta and Eurocopter's EC-Tiger. Polská armáda rovněž v současnosti řeší nákup 70 víceúčelových helikoptér, ve kterém soutěží firmy Airbus Helicopters, Sikorsky Aircraft a AgustaWestland. Poslední dvě společnosti mají na polském území své továrny. Polské ministerstvo obrany chce rovněž uspíšit pořízení námořního útočného raketového systému, raketometu s dlouhým dosahem a raket vzduch - země JASSM pro svou letku 48 stíhaček F-16. V současnosti se rovněž poohlíží po koupi bezpilotního útočného letounu s dalekým dosahem tzv. dronu. Příští rok by mělo skončit výběrové řízení na polský obranný raketový systém středního dosahu, když v červnu byly osloveny americká firma Raytheon a francouzsko - evropské konsorcium Thales a MBDA (http://uk.reuters.com/article/2014/08/18/uk-ukraine-crisis-poland-army-idUKKBN0GI18T20140818).

Polská armáda tak urychluje svůj desetiletý plán přezbrojení, který měl skončit v roce 2022 a učinit z ní jednu z nejsilnějších pozemních armád v Evropě. Náklady na toto přezbrojení mají dosáhnout 130 bilónů zlatých při ročních výdajích na obranu ve výši 1,95 procenta HDP. Polský prezident Komorowski prohlásil, že Polsko hodlá zvýšit rozpočet na obranu a moderznizaci armády až na úroveň 2 procent HDP, jak požaduje NATO. I v tomto je Polsko specifické a dokládá to důraz, který na budování své vojenské síly klade. Průměr výdajů na zbrojení je u ostatních států východní Evropy kolem 1,1 procenta HDP. Tento nízký podíl je v poslední době hlasitě kritizován z americké strany a čelních představitelů NATO, jak o tom vypovídají prohlášení např. generálního tajemníka NATO Anderse Foghe Rasmussena.

Podle posledních prohlášení tajemníka NATO na probíhajícím summitu Severoatlantická aliance podpoří Ukrajinu přibližně 15 miliony eur (asi 420 milionů korun). Na nynějším jednání Komise NATO - Ukrajina podle něj zazněly od některých členských zemí také další závazky mimo fondy zřízené přímo NATO. Aliance chce Ukrajině pomoci v oblastech jako je logistika, velitelské systémy či kyberobrana.

Dne 16. září má na Ukrajině začít vojenské cvičení NATO Rapid Trident. Účastnit se budou vojáci v řádech tisíců z USA, Velké Británie, Kanady, Německa, Polska, Ázerbájdžánu, Gruzie, Moldavska, Litvy, Lotyšska a Rumunska. Čeští specialisté na logistiku a operační umění mají posílit velení sil NATO v Kyjevě.

Ale nejedná se jen o přípravu. Polsko je dávno zapojeno do konfliktu na ukrajinském území přímo fyzicky. Poláci se aktivně účastnili vytváření eskader smrti na Ukrajině od září 2013, kdy ministr zahraničí Sikorski pozval 86 členů Pravého sektoru na výcvik v policejním výcvikovém středisku v Legionowo, 23 km od Varšavy. Tito bojovníci, kteří přijeli pod záminkou výměnného univerzitního programu, dostali měsíční výcvik v organizování masových protestů, budování barikád, obsazování vládních budov, pouličních bojových taktikách, střeleckých technikách, včetně střelby z odstřelovacích pušek, atd. Polský týdeník "Nie" zveřejnil fotografii z Legionowo, na které byli ukrajinští fašisté oblečení v nacistických uniformách spolu s polskými instruktory v civilním oblečení  (http://www.zvedavec.org/komentare/2014/05/5997-za-co-bojuji-polske-eskadry-smrti-na-ukrajine.htm).

V další fázi v květnu dorazil na kyjevské letiště letoun, který přivezl, mezi jiným nákladem složeným z uniforem a amfetaminů, bojovníky Pravého sektoru společně s tzv. kontraktory z polské soukromé bezpečnostní agentury ASBS (Analizy Systemowe Bartlomiej Sienkiewicz) Othago. Tato agentura byla založena v roce 2002 současným polským ministrem vnitra a zabývala se poradenstvím a analýzou se specializací v široké oblasti energetiky – paliv, plynu a elektrické energie a souvisejícími riziky. Prostorem působení byly trhy bývalého Sovětského svazu. Při operacích na ukrajinském území údajně zahynulo celkem 6 jejích polských zaměstnanců. Nejedná se však o jediné polské oběti, neboť z polské dělostřelecké brigády účastnící se na obléhání Doněcka bylo zabito více než 200 mužů. Pro srovnání při operaci v Afghánistánu padlo v letech 2001 – 2013 celkem 48 polských vojáků.

Výše uvedené střípky celkového obrazu Polska ve vztahu k ukrajinské krizi jasně ukazují, že snad s výjimkou přihlédnutí k historickým křivdám nemá pro sebe a své občany tímto postojem co získat. Polské jednání znepokojuje i některé přestavitele států Evropské unie. Jasně si musí uvědomovat, že na rozdíl od jejich vlád, které čelí americkému nátlaku a hledají vlastní politická a bezpečnostní řešení, polská reprezentace koná opačne. I přes omezení dané svým regionálním významem pomáhají polští politici tento tlak a pnutí v Evropské unii aktivně vytvářet.  Pozorný čtenář si jistě již v titulku článku uvědomil, že v něm nezbytná část sdělení chybí. Logicky se nabízí otázka, kdo tohoto trojského koně za evropské hradby vtáhl, kdo sedí uvnitř a čí vlastně je?

V situacích, kdy sledujeme jednání, které jde proti dlouhodobým zájmům občanů dané země, se vždy nabízí jediná otázka. Cui Bono? V čí prospěch? V těchto řádcích a dalších textech (http://aeronet.cz/news/ukrajina-prolog-k-multilateralnimu-svetu-nebo-k-novemu-svetovemu-radu/) jsou předložená fakta a skutečnosti jasně dokumentují, o čí zájem by se mohlo jednat. Pro koho je životně důležité a má zájem v delším časovém horizontu získat Evropu pod svůj politický a ekonomický vliv například prostřednictvím Transatlantická dohody o obchodu a investicích mezi EU a USA (TTIP)? V souladu s ní je třeba izolovat Evropu jak od Ruska, tak jihoamerických a asijských zemí.

Polsko je trojským koněm Spojených států amerických v Evropě.

Autor spolupracuje s našim magazínem