Bizarní příběh nikoliv od Bratří Grimmů: O Assadovi, Bílém a Černém muži a rozzuřených vosách

V jedné zemi, v jednom městě, byla ulice. V ní stály dva domy, naproti sobě, přes cestu. V jednom z nich byl domovníkem a správcem jakýsi Assad. Muž, který nad problematickými nájemníky musel konstantně držet pevnou ruku, jinak by mu z činžáku udělali kůlničku na dříví. V druhém domě byl správcem Saddám. Ten musel držet nájemníky zkrátka úplně stejně jako Assad. Žili si tam normálně, bez starostí a rozporů, v klidu a až na některé konflikty s nájemníky v minulosti, bylo vše v pohodě, ale jenom do chvíle, než přišel do města Bílý muž.


Nepokoje vyvolané Černým mužem

Jednoho dne do města zavítal cizinec, z daleké země. Začal kázat nové pořádky, nový řád a systém světa, podle něho spravedlivý, že spravedlivějšího na světě být nemůže. A pro lid je prý tento systém požehnáním. Lid si prý má začít vládnout sám. Demokracie prý se to jmenuje. Ale nikdo ho neposlouchal a jeho slovům nikdo z měšťanů nevěřil. „Pečení holubi do úst zadarmo nelétají, drahý pane…“, říkali mu. „Co si neuděláme sami, to nám nikdo nedá. A lidé, naši lidé, ti vládnou svým rodinám mnohdy způsoby takovými, že je štěstím a požehnáním, že nemohou vládnout ostatním lidem. Dej Bůh požehnání prozíravým vládcům, kteří naší zemi vládnou a udržují pořádek na ulicích. Děkujeme pane, ale vaší věc, Demokracii, nepotřebujeme.“

Bílý muž se zamračil. Saddám má bohatý barák, stojí na zahradě se zázračnou tekutinou tryskající ze země, se kterou se dá svítit. „No, to s nedá svítit“, řekl si Bílý muž. „Ten dům bude můj! Kdyby se podařilo domovníkovi zakroutit krkem, pokud přesvědčím nájemníky, že jim Saddám upírá tu moji skvělou demokracii, mohl bych místo něho dosadit človíčka, který by mi mohl zprostředkovat moc nad činžákem. Prodávat demokracii není vůbec snadné. Zvláště ne lidem v tomto divném městě, kde jsou spokojeni s tím, že jim vládnou mocní vezírové a osvícení vládci s absolutní mocí. No, to by u nás za mořem neprošlo. Demokracii snad opravdu nechtějí, protože vládnout sami sobě by se prý mohlo změnit na „vládnout pro sebe nad ostatními“. Ale demokracii prodat musím. Za každou cenu. I kdybych ji jim měl vnutit násilím!“ A celý rozzlobený začal kutit plán.

Za pomoci hrstky nespokojených nájemníků v Saddámove domě a hromady vlastních bílých mužů zakroutil Saddámovi jedné noci krkem. Velká radost vypukla v srdci Bílého muže. Mise je splněna! Jenže Bílý muž neznal všechny nájemníky. Ti, když zjistili, že tvrdý a neoblomný Saddám již pouze přičichává ke květinám zespoda, nenapadlo je nic jiného, než že by se mohli dostat na Saddámovo uvolněné místo. Žádný Bílý muž! Ale oni. A tak v domě začali vraždit, služebníky Bílého muže i ostatní nájemníky. S hrůzou začali mnozí utíkat přes ulici do Assadova domu. S obrovským vypětím a úsilím však Bílý muž dům uhájil a nastolil v něm onu demokracii. Lidé, kteří si ještě včera chtěli na etnickém základě podřezat krky, si dnes měli zvolit své zástupce a zasednout do společného sboru, který o provozu domu bude rozhodovat, ale ve prospěch Bílého muže. Ten však byl jednoho dne odvolán a zmizel. A plynul čas.


Bílý muž oznámil, že mise byla splněna…

V bývalém Saddámově domě bez Bílého muže a jeho sluhů nebyla síla, která by dům udržela pohromadě. Nájemníci si dělali naschvály, posléze si začali zapalovat byty a nakonec se pustili do nových rvaček mezi sebou a do mordů. Každý chtěl dům jen pro sebe. Najednou lidé viděli, že v domě něco nebo spíš někdo zásadně a zoufale chybí. Saddám. Muž, který když vstoupil do místnosti, všichni ztichli. Muž, kterému nikdo si nedovolil zaplatit nájem pozdě. Ten Saddám, o kterém se proslýchalo, že ve sklepě má tajemné jedy, kterými dokáže všechny otrávit, ale Bílý muž tam našel jenom krysy, staré matrace a dva páry lyží. Demokracie v Saddámově domě nefungovala, dům žil v chaosu, protože demokracii nikdo nerespektoval. „Kdo nás donutí žít podle demokracie?“, ptali se nájemníci. „Proč bych měl poslouchat toho chcípáka ze 4. patra, který neuzvedne ani činku? Je k smíchu! Já budu vládcem domu! Ne on. K čertu s demokracií!“

Celou tuhle divočinu sledoval přes ulici ze svého domu Assad. A měl obavy. Ze Saddámova domu k němu už dávno uteklo tolik lidí, že už se ani nevejdou pod střechu. Ale na ulici je nechat nechtěl. To ještě netušil, na jaké peklo si sám sobě zadělal. V daleké zemi, odkud před lety přišel Bílý muž, totiž došlo k velké změně. Těžko říct, zda-li hvězdy se postavily osudu, nebo hnutím mysli mocných mužů došlo k nevídané chybě nebo záměru, ale Bílého muže nahradil Falešný Prorok, kterému se začalo říkat Černý muž. Ten kázal desatero z Bible, kterou držel v levé ruce a v pravé ruce držel bič. A z té Bible četl vzhůru nohama, protože v Písmo Svaté nevěřil. Farizej! Ale jeho voliči chtěli, aby byl věřící. A Černý muž posílal po světě lodě a z ptáků, kteří létali sami na povel, zabíjel své nepřátele v dalekých zemích. Jednoho dne se Černý muž dozvěděl o Dvou domech. A věděl, že Assad demokracii nepřijal. „Pryč s ním!“, zavelel Černý muž.


Černý muž hledí na Assadův dům

A začal Assadovi do jeho domu posílat své sluhy, aby poštvali jeho nájemníky proti němu. Jenže Assad byl chytrý, mnohem chytřejší než Saddám od naproti, věděl, že na něho přijde brzy řada a připravil se. Dal dohromady své dobré nájemníky, ukázal jim přes ulici, jak dopadnou, když ho nepodpoří v boji proti Černému muži a když začal boj, vytlačili nespokojence do přízemí Assadova domu. Černému muži hrozila porážka. Ten se strašlivě rozzlobil. Tak strašně moc, že hrozil, že dům zničí mohutným paprskem smrti. Ale jeho poradci mu poradili ďábelský plán.

„Velký Proroku“, říkali mu, „jdi na Assada chytře! On je mocný, silný a jeho nájemníci bačkory. Musíš jim dát proti Assadovi zbraň. Silnou a účinnou. Víš o tom, že máš na půdě svého domu pod střechou vosí hnízdo? Shoď hnízdo do pytle a vhoď ho do horních pater Assadova domu. Tihle bojovníci jsou k nezastavení, za pár chvil bude po Assadovi.“ A Černému muži se nápad zalíbil. „To je ono!“, zatleskal radostí a hned se hnal s pytlem na půdu a tyčí shodil mohutné vosí hnízdo do pytle. „To je rachot, to je bzukot. Vosy jsou rozzuřené, skoncují s Assadem v okamžiku!“


Vosy Černého muže v Assadově domě

A tak vyslal své posly s pytlem na cestu. Ti přišli před Assadův dům, počkali si na noc a když bylo pod mrakem, vylezli po požárním schodišti do posledního patra a tam počkali na rozednění. Ráno, když vysvitlo slunce, jeden z pochopů Černého muže vhodil v nejvyšším patře do Assadova domu hnízdo vos. Vysypalo se z pytle jako brambory a začalo peklo. Vosy v nejvyšší rozzuřenosti začaly napadat všechny nájemníky v horních patrech. Assadovi bylo zle, viděl, že může přijít o krk. Musel něco vymyslet, protože situace byla neudržitelná. A tak ho nenapadlo nic jiného, než otevřít okna v celém domě. A kupodivu to pomohlo. Síla vosího roje zeslábla, protože mnoho vos zkrátka z domu vylétlo. Assadovi se nakonec podařilo většinu vos z domu vyhnat a získat kontrolu nad ním. Ztráty však byly značné. Zničené byty, spousty mrtvých. Assad byl zachráněn. Jenže konec příběhu to ještě není. Černý muž nedopočítal svojí rovnici do konce.

Vosy, vyhnané z Assadova domu, potřebovaly nové hnízdo. Ale kde si ho vybudovat? Jak létaly okolo Assadova domu, všimly si přes ulici, že tam stojí dům s rozmlácenými okny, v dezolátním stavu, do kterého se dá snadno nasáčkovat, aniž by vosám kdokoliv bránil. A tak se rozhodly a začaly stavět hnízdo v bývalém Saddámovo domě. V podkroví, úplně nahoře. A protože se jim dařilo, začaly se vosy množit a stavět více hnízd. Jednoho dne zahájily útok a začaly obsazovat dům. Patro po patře směrem dolů. Černý muž se zděšením sledoval, že jeho zbraň se obrátila proti němu, proti jeho vlastnímu domu, který pomohl získat Bílý muž před ním. „Co se to děje? Proč vosy neútočí na Assadův dům ale na nás?“ Poradci Černého muže začali vyvolávat mocná zaklínadla proti vosám, ale bylo pozdě.


Jedna z vos právě zabila posla Černého muže

Assad se nyní dívá z okna svého domu naproti přes ulici. V hlavě mu běží ona myšlenka na staré přísloví, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní spadne. A v tomto ohledu se přísloví opravdu naplnilo. Černý muž teď ví, že jeho plán se obrátil proti němu. Vosy totiž, jak Černý muž netušil, nikomu neslouží. Nemají žádné spojence. To jen Černý muž si myslel, že u zuřivých vos, které nikoho než sebe neuznávají, získá spojence proti Assadovi. Takhle to ale nefunguje. Vosy zůstanou vosama, bez ohledu na to, co jim slíbíte. Řídí se vlastními pravidly, neznají demokracii a každého, kdo se jim postaví do cesty, zabíjí. Je ale důležité, aby se vosy nedostaly až k nám. Kdo může tušit, jestli jednoho dne i do našeho domu Černý muž nevhodí pytel plný vos…

Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.