POHLED NA "ORBY" JEŠTĚ Z JINÉHO ÚHLU (1)

Prakticky pár hodin po vydání první části povídání o "orbech" se do redakce našeho magazínu začaly scházet velmi zajímavé ohlasy. Velmi zajímavé podněty i s fotografiemi přišly ze Spojených států. Vzhledem k tomu, že obsahují celou řadu tematicky podnětných a užitečných informací, rozhodl jsem se, že tento materiál seskupím do tohoto článku. A je to skutečně zajímavé počtení.

--------------------------------------

Vážená redakce, poprvé jsem se o existenci "orbů" dozvěděla, když mi bylo 23 let. Byla jsem mladá vdaná žena s malým dítětem žijící na Long Island v New Yorku. Můj manžel byl válečný veterán z Vietnamu a právě jsme se chystali žít náš nový život mimo armádu společně s našim malým synem. Bydleli jsme v horním patře bytu v dvougeneračním rodinném domku na jižním pobřeží Long Islandu.

Ve své podstatě jsme žili život klasické rodiny, kdy se mladý pár snaží přizpůsobit civilnímu životu po několika dlouhých letech, kdy nás poměrně dost výrazně ovlivňovala armáda. Lze říci, že jsme se měli dobře. Peníze byly, měli jsme příjemné místo k životu a šťastného malého chlapce, se kterým jsme trávili prakticky veškerý čas. Místo, kde jsme žili, disponovalo poměrně velkou terasou z kuchyně.

Z terasy vedly schody k malé, ale pěkné oplocené zahrádce, kde si můj syn s oblibou hrával se svými hračkami. Obzvláště se nám líbila skutečnost, že dům se z jedné strany nacházel na kraji lesa. Tím směrem jsme měli okna z ložnice, takže jsme si zvykli na klidný a nerušený spánek. Vše bylo O. K., až do chvíle dokud nás nezačaly navštěvovat "orby".

Jedné srpnové letní noci (kolem 22.00 hodin) jsem byla v ložnici, četla jsem si knížku a čekala na manžela, než se dostane do postele. Můj syn v té době již dávno spal ve svém pokojíčku a já jsem si užívala chvíle, kterou jsem měla jen sama pro sebe. Vzpomínám si, že v jedné chvíli na mne manžel zavolal z chodby s dotazem, zda bych chtěla svůj čaj, který si obvykle dávám před spaním. Šla jsem do haly, abych neprobudila syna, a přikývla jsem, že ano. Odešel tedy do kuchyně zapnout varnou konvici, zatímco já jsem se odebrala zamknout na noc vchodové dveře do domu.

Když jsem se vrátila do svého pokoje, sedla jsem si na okraj postele a dívala se přes okna na skupinu borovic, které se nacházely na okraji lesa. Jak jsem se dívala do okna, zjistila jsem, že se venku něco děje. Vstala jsem a přistoupila k oknu. Ke svému překvapení jsem zjistila, že se dívám na světelnou kouli o průměru tenisového míčku. Koule visela nehybně ve vzduchu u jednoho ze stromů.

Byl to zvláštní pohled. Jako kdyby byl objekt vyplněn nějakým svítícím plynem či pohyblivým materiálem. Dneska bychom řekli, že objekt vykazoval charakteristiku plazmy. V tehdejší době jsem o ničem takovém neslyšela, takže jsem nevěděla, na co se vlastně dívám. Sledovala jsem tu věc vznášející se u stromu několik sekund, přičemž se ve mne začal ozývat strach, neboť jsem neměla ponětí, na co se vlastně dívám.

Zavolala jsem na svého manžela, který zrovna procházel chodbou směrem k ložnici s hrnkem mého čaje v ruce. Jakmile vstoupil do ložnice, zavolala jsem ho k oknu a ukázala jsem na svítící kouli, která se na nás "koukala" zpoza skupiny borovic. Manžel se zarazil a několik vteřin strnule hleděl na objekt. A pak skoro šeptem jakoby sám pro sebe řekl: "Co to sakra je?" Najednou se svítící koule dala do pohybu a začala se pomalu přesouvat od skupiny stromů směrem k našemu oknu. Nebylo slyšet žádný zvuk, pouze takové to víření uvnitř ní. Náhle jsem začala pociťovat závratě, jako kdybych se chystala omdlít a řekla jsem manželovi, že si musím jít lehnout na postel. On chtěl jít ven s loveckou puškou, že musí zjistit, co je to za věc, ale chytila jsem ho za ruku a prosila, aby mne a syna nenechával v domě samotné.

Zeptala jsem se ho, jestli nechce zavolat na policii s tím, že tu někdo v okolí provádí určitě něco divného. Manžel ale začal náhle klopýtat po místnosti, jako kdyby se pod ním pohybovala podlaha. Poslední věc, kterou si pamatuji, je, že si sedl vedle mne na postel a držel si v rukách hlavu. Oba jsme se probudili druhý den ráno oblečení na kraji postele. Prostě jsme si vůbec nelehli.

Můj čaj byl v šálku položený na stolku vedle mé postele zcela nedotčený.Manžel měl na sobě košili naruby. Oba jsme byli dezorientovaní a bylo nám špatně. Všechno se mnou se houpalo a manžel měl problémy s rovnováhou ještě asi hodinu. Jakmile jsme se vzpamatovali, běželi jsme se podívat na našeho syna, který ale vypadal naprosto v pořádku.

Po nějaké době se manžel vypravil ven prohledat místo, kde svítící koule nacházela, ale nenašel sebemenší stopu. Ani na kmenech stromů se nenacházelo nic zvláštního. Pak jsme se ptali i sousedů, ale nikdo neměl tušení, o čem hovoříme. Jak ubíhal čas, začaly se mi postupně vybavovat velmi zvláštní vzpomínky. Útržkovitě si pamatuji, že jsem vyšla ven za manželem. Cítila jsem, že na mně cosi fouká podobně jako vítr. Pak jsem cítila intenzivní teplo a světlo všude kolem nás. Bohužel to bylo vše, na co jsem si dokázala postupně rozpomenout.

Nejdůležitější ovšem je, že se od té chvíle poměrně výrazným způsobem u mne i u mého manžela změnila osobnost. Prostě jsme byli psychicky a mentálně jiní. Nakonec vše vyvrcholilo tím, že jsem se rozvedla. Na druhou stranu jsem se o tento jev začala intenzivně zajímat. Během následujících let jsem prostudovala mnoho zpráv ohledně výskytu především načervenalých a oranžových "orbů", které se vznášely nedaleko lidských obydlí, u oken, nebo dokonce pronikaly do nitra domů.

V současné době jsem přesvědčená o tom, že se jedná buď o nějaké inteligentní formy bytostí složené z čiré energie, nebo jde o nějakou velmi sofistikovanou mimozemskou průzkumnou technologii. Jsme v kontaktu s mnoha lidmi po celém světě, kteří zažili něco podobného jako já, nebo měli opakovaná setkání s tímto specifickým typem "orbů", o kterém hovořím. Před nějakým časem mi napsala žena, která opakovaně viděla vznášející se "orb" oranžové barvy o velikosti kriketového míčku. "Orb" se vznášel ve výšce desátého patra výškové budovy v blízkosti oken.

Žena nejprve volala na policii, kde jí však vůbec nebrali vážně. Poté volala vrátnému na recepci bytového domu, který měl byt v místě, kde se "orb" vznášel. Jenomže než někdo zareagoval na její výzvy, tak dle jejích vlastních slov "orb zcela tiše odplaval pryč směrem k obloze".