DUALITA LIDSKÉHO BYTÍ (7)

STROM ŽIVOTA

Předkládám vám zde záznam o „služební“ cestě jednoho z mých spolupracovníků, kterého jsem požádal o pomoc při přípravě podkladů pro tyto texty. Ten jednoho krásného dne vstoupil svým duchem do vzestupného pravotočivého energetického víru a byl uveden do situace, v níž si prožil poznání toho, jak to vlastně v tomto vesmíru a speciálně v oné přechodové zóně mezi hmotným a duchovním vesmírem vypadá. Text záznamu je zde:

• — pak slyším vnitřní hlas: jdi k prameni a pokračuj dál stůj co stůj

• — po chvilce opravdu jsem u pramene, odkud jakoby „vyvěrám“

• — vidím hlínu, bahno, močál, všechno najednou potemnělo a já slyším z dálky přicházející křik, pláč, sténání

• — zoufalé výkřiky o pomoc

• — zaměřuji se směrem toho zvuku a vidím veliké lidské utrpení — vidím lidi, spoustu lidí — lidé jsou všude kolem v bahně, špinaví, někdo po kolena, někdo po pás, ale tamhle dokonce jen ústa a nos koukají z močálu — cítím, jak já mezi tou opravdovou hrůzou jen tak lehce se poletuji, ten odér bahna a smradu rozkladu, hniloby je hrozný — toto přece není možné !!! napadá mě otázka, proč tady jsou, ti lidé, čím se asi provinili a kdo jim pomůže, těm nešťastníkům — a přichází odpověď — je to nevyhnutelnost dle jejich volby

• — — letím dál a v dálce vidím něco jako pevninu a bláto a močál pomalu ustupuje — vidím některé z těch lidí, kteří se totálně vyčerpaní plazí po špinavé pláži blíž a blíž k pevnině — někteří už sedí na pevnině, objímají se, utírají si navzájem bláto a špínu ze svých těl — vnitřní hlas mi říká: láska, pomoc a jednota tě dovede k cíli

• — — najednou se mi mění pohled /cítím jako bych se díval z ohně/, vidím kolem sebe ty lidičky, jak se tulí k sobě a celí vymáčení a studení se nahřívají u hořících větví různě rozesetých po pevnině — všude je sice ponuro, ale díky ohni ono temno slábne a cítím, jak paprsky světla ohně se rozpínají a ukousávají víc a víc z té ponuré atmosféry — tu a tam vidím i náznaky úsměvů těch zbídačených bytostí — pak vidím nějaké obrovské spletence něčeho — je to jako bludiště z nějakých trubek nebo hadic — netuším, co to je, ale někteří z lidiček po tom začínají chaoticky lézt, jakoby to chtěli přelézat — sem tam padají, ale začínají si navzájem pomáhat, protože jeden tu nic moc sám nezmůže — podávají kameny a po nich popolézají, někteří jsou už i výš a je úžasné pozorovat, jak se snaží jeden druhému pomáhat — tři tlačí jednoho, aby vylezl výš a on jim potom podává ruku a oni za ním lezou — jako mravenci v mraveništi

• — — a můj pohled se najednou začíná jakoby vzdalovat víc a víc — už vidím opravdu ty lidičky z dálky malinké jako mravenečky — ovšem to, co přichází za pohled z té velké dálky, je naprosto šokující

• — — to nejsou žádné hadice nebo trubky, které jsem viděl, ale kořeny obrovského stromu — vidím nekonečně velikánský strom, mohutný kmen, ze kterého vybíhají obrovské větve a menší a menší tvořící korunu, která není dohlédnutelná směrem vzhůru — jak ale pohled míří výš a výš, je víc a víc světla — je to úžasné — vidím, jak tak v půli se ta temná spodní část stromu mění do prozářeného nebo spíše světelného stromu, který čím výš tím víc nabírá na intenzitě své záře — až úplně nahoře se doslova rozpouští ve zlatobílém světle

• — — co mě ale udivuje ještě víc, je to, že tak, jak po tom stromě lezou lidičky zespodu snažíce jít výš a výš, tak i opačně, světelné bytosti různých hustot sestupují po větvích shora a shazují těm lezoucím zespodu něco jako zářící lana různých délek — a ti zdola, co dolezou k tomu lanu, ovazují si jej kolem pasu a ono je to jakoby potom nadnáší a pomáhá jim stoupat výš a výš — to vše se děje v onom pásmu přechodu z temné do světelné části stromu, o kterém je mi řečeno, že je stromem života

• — — naprosto úžasný pohled a nepopsatelný prožitek — a slyším vnitřní hlas, který mi říká: i ty ses vydal na cestu dolů, abys pomohl 

LIDSKÉ TĚLO JAKO NÁSTROJ TRANSFORMACE

Pokud jste dokonale rozostřili svůj duchovní zrak /viz úvod tohoto seriálu/, pak vám po přečtení řádek výše je zřejmé, co je tím spojujícím mostem mezi hmotným a duchovním vesmírem. Ano, je jím lidské tělo člověka páté rasy a lidstvo jako takové. V každém z žijících lidí probíhá děj spojení oné bytosti lezoucí zdola s onou bytostí, která jí shora shazuje ono světelné lano. Týká se to samozřejmě i těch z vás, kteří nechcete či ještě nemůžete přijmout to, co je zde napsáno. Zákony universa nelze obejít. V první fázi vývoje tohoto vesmíru byly mužské a ženské energie vás jako tehdy čistě duchovních bytostí v nádherné rovnováze. A pak se prostě ženské energie mnohých původně jednotných duálů rozhodly následovat Lucifera a odešly na opačnou stranu vesmíru. Užila si to, ta vaše děvčata a teď chtějí zpátky. Moudřejší o mnoho trpkých, ale i neocenitelných zkušeností. Podrobněji si něco o tom, proč a jak se ženské energie původně jednotných duchovních duálů v řadě případů rozhodly následovat příkladu „odbojných“ andělů, povíme v dalším textu.

Skutečný symbolický význam příběhu Adama a Evy z Genesis

Kniha Genesis a většina církví přijímaných děl dávné minulosti byla vybírána mezi ostatními především podle zásadně nesprávného kriteria: Podle toho, aby vaši mysl orientovaly směrem k vnějšímu světu a odvracely je od možné pozornosti světu vnitřnímu. Například Genesis vám dlouhými, složitými a nesrozumitelnými větami vypráví příběh Adama a Evy, který získává skutečný obsah teprve tedy, když Adam a Eva nejsou dvěma samostatnými bytostmi stojícími vně sebe, nýbrž dvěma bytostmi /ego-duch, žena-muž/ propojenými uvnitř jednotného k tomu speciálně připraveného lidského nosiče. V Genesis se hovoří o tom, že se člověk provinil proti bohu tím, že jedl ze Stromu poznání. A tak se stalo, že podobně jako Bůh poznal dobré i zlé.

A Bůh, ten prevít, s ním naložil, jak naložil. Biblický výklad znáte. Podívejte se prosím ve zkratce na skutečný význam symbolického příběhu: Byla to právě Eva, kterou /údajně/ Bůh vyňal z Adamova těla /ve skutečnosti se z vlastní vůle v touze po poznání vydělila z původního jednolitého duchovního duálu – původního Adama/. A byla to opět Eva, která se vydala za poznáním toho zlého /ponořila se do hmotných světů/. S tím ovšem neměl Bůh nic společného, jak bylo řečeno ve vizi výše /cituji/: „je to nevyhnutelnost dle její volby“. A poté, kdy poznala zlé a měla toho plný zadek /znáte to tu, nebo snad ne?/, dala na radu Satana /byla to zase Eva, která kecala s hadem/ a zatáhla do toho Adama, který zatím zůstal nahoře a o jehož svedení měl Satan taktéž eminentní zájem.

Volala ho ku pomoci /podala mu jablko/ a on jedl /blbec jeden/. Tím se spojil oním světelným lanem s úrovní Evina bytí a poprvé poznal i on dobré i zlé v kontaktu s energiemi nízkovibračních hmotných světů skrze svého spojení v duši s Evou /egem/. Tady vyprávění knihy Genesis končí. My si ten příběh ale budeme vyprávět dál: Budeme si vyprávět o tom, jak se Satan /dnes za pomoci církví a dalších poskoků v řadách mocných tohoto světa/ snaží o to, aby ducha /Adama/ stáhl pomocí těla /Evy/ do vibrací vlastní zvířecí říše a uhasil v něm jeho božskou jiskru.

Bůh a Satan jsou dvěma částmi vaší bytosti

A budeme si také vyprávět o tom, jak již poučenou Evu /po mnoha inkarnacích váhání/ Adam skutečně přijme a svou silou lásky ji vyvede zpět do světů, kde smrt ztrácí nad lidmi svoji moc. A uvědomíte si to nejpodstatnější: Bůh a Satan nejsou žádné entity čnějící vysoko nad vámi, vedle nichž si připadáte jako mravenečci bezmocní a neschopní čehokoli bez jejich laskavého souhlasu či nakopání do míst, kde záda přestávají mít slušné jméno. Tohle falešné vidění do vás vkládá církev a proto se tady stále znovu rodíte a znovu umíráte. Bůh a Satan jsou ve skutečnosti dvěma částmi vaší bytosti /ego, duch/ a vy jako duše jste nositeli božské síly, pomoci které vy sami pro sebe samé /jako Adam pro lásku k Evě/ můžete přemoci Satana v sobě /Evino ponoření do zvířecí přirozenosti/. Pozvednutím jejích vibrací zpět na vibrační rovinu ducha se oba znovu zařadíte do jednoty sebe sama, tentokráte již doma /ve Světle/. Pak dojde k tomu, o čem se můžete dočíst v 1. listě Korintským:

Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem. První člověk byl z prachu země, druhý člověk je z nebe. (1. list Korintským 15:45,47) Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. Pak se naplní, co je psáno: smrt je pohlcena, Bůh zvítězil. Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? (1. list Korintským 15:53-57) https://www.bible.com/en-GB/bible/509/1co.15.50-56.csp Je velmi zajímavé porovnat tuto pasáž i s jiným překladem: https://www.bible.com/en-GB/bible/162/1co.15.50-56.snc

Jste původně božskou jiskrou, jste tedy částí Boha samotného. Je tedy jen na vás, zda Eva /ego, Satan/ stáhne Adama do záhuby zvířecí přirozenosti nebo zda Adam /Bůh/ přepere Satana a zdolá Eviny nízké pudy a instinkty a společně v nově získané Jednotě sebe sama dospějete ke znovuzrození v duchu. Po tisíciletí tu byly a jsou síly, které nechtějí, abyste to věděli. Ve vědění je totiž síla a bez těchto informací jste slabí a snadno manipulovatelní. Všemi milovaný František Vatikánský a jeho posluhovači, stejně jako jejich předchůdci, si z vás dělají už po tisíce let kozy a vy jim stále znovu sedáte na lep. Pokud jste vyhověli mé prosbě o to, abyste se seznámili s „duchovní“ historií a současností působení římsko-katolické cézaro-papežské církve, pochopíte toto mé tvrzení v celé jeho hloubce. Spoustu důkazů a faktů naleznete mimo jiné v následujících textech — první je faktografickou analýzou toho, jak byly původní kristovské znalosti zcenzurovány a druhý je stručným historickým přehledem násilí proti lidstvu:

Chcete pokračovat po úzké cestě nebo vás stále baví být za voly? Pokud už nechcete být za blbce, tak příště nashledanou. Doufám, že obě bytosti ve vás, ta Eva lezoucí zdola, i ten Adam, který té Evě shora hodil světelné lano, se už na další pokračování těší. Protože jejich vzájemná spolupráce díky vaší absolutní nevědomosti o jejich existenci a potřebách /zatím/ funguje jen nedokonale, mnohdy velmi nedokonale, a to je příčinou všech potíží, které se táhnou vaším životem.