DUALITA LIDSKÉHO BYTÍ (6)

Než se vydáme do hlubin lidské duše a tedy do hlubin sebe sama, pozvedneme spolu zrak ve vibracích tak trochu výše nahoru a tak trochu více do minulosti. Pokusím se vám tam ukázat, co předchází našemu zrozování do této reality a ujasníme si, kým jsme, čím jsou tato lidská těla a co je vlastně smyslem našeho pobytu zde. Ujasníme si také fakt, že dění kolem nás, zdánlivě chaotické a ničím neřízené, má svá jednoduchá a přesná pravidla /manuál/ a že pokud se s nimi jako lidé seznámíme, může se již náš život vezdejší stát tak trochu procházkou růžovým sadem. Nemluvě o „investici“ do budoucnosti po odchodu z této reality.

Zjistíte také, že tato pravidla fungovala před dvěma tisíci lety stejně jako fungují dnes a přesvědčíte se, že dnešní člověk jim díky určitým aspektům organizace vlastní společnosti rozumí ještě méně než před oněmi dvěma tisíci lety. A ukážeme si také, kde je příčina tohoto stavu a jak dosáhnout nápravy, budete-li chtít. Naprostá většina informací, se kterými vás seznámím, má svůj zdroj mimo tuto realitu a je výsledkem dlouhého období kladení otázek a příjmu odpovědí mezi mnou a entitou mého pravého „Já“. Buďte proto shovívaví, když se vám jako člověk pokouším v několika málo odstavcích vysvětlit to, co mi mé „Já“ cpalo do hlavy horem dolem po léta. Netvrdím vám, že je to přesně tak, jak vám to předkládám.

Ale je to možný scénář, jehož přijetí a pochopení vytvoří osnovu pro správné zařazení mnoha jevů v dění v člověku a kolem něj. A to je podstatné. Mám-li obraz toho, jak to funguje, mohu s tím něco dělat. Otevírá vám to prostor k vlastní aktivitě. Říkají vám přece občas, že byste měli vzít svůj život do svých rukou? Kromě toho vás opět vzhledem k tématu prosím i o to, abyste se odpoutali od tyranizující nadvlády své mysli, která se pravděpodobně už nyní mobilizuje roztrhat na kusy cokoli, co vám bude řečeno či předáno. Mysl ve spojení s rozumem /intelekt/ jsou totiž danajským darem vám i dnešnímu lidstvu jako celku — ovládly naši společnost a i nás samotné a prakticky zcela vyřadily srdce, cit a intuici z řízení našich životů. Proto to tu vypadá tak, jak to vypadá.

KDYŽ NÁM STAVĚLI VESMÍR

Vraťme se na počátek všeho. Ve vyšším duchovním vesmíru vibrační úrovně „m+1“ bytost zvaná Stvořitel /jednotlivec či případně civilizace, která už zcela vyřešila uspokojování svých energetických potřeb a dokonale ovládla svůj životní prostor/ řeší využití svého volného času. Vytvoří proto jakési obecně prospěšné sdružení, eseróčko či akciovku, soustředí prostředky v podobě sady tvůrčích energií a vyšle ji do prázdného prostoru mimo vlastní vesmír s cílem vytvořit duchovní vesmír řádu „m“ jako své vlastní tvůrčí dílo. Pamatujme si, že každá, i nejnižší vibrace energií ve vesmíru „m+1“ je vyšší než nejvyšší vibrace vesmíru „m“. Pokud se týče oněch tří energií vstupujících do budoucího vesmíru „m“, nazvěme si je česky spravedlnost, čistota a láska. Pokud vám znalým přichází možná souvislost s třemi kabalistickými sloupy, není náhodná.

Etapa 1

Práce s tímto energetickým vstupem se ve vesmíru „m“ ujímá hlavní projektant se svým rozsáhlým týmem duchovních projektantů a živlových pomocníků, kteří se sem hrnou a hlásí v konkursním řízení ve velkém počtu ze všech již existujících okolních bublin vesmírů typu „m“. Přitahuje je možnost se tvůrčím způsobem vyřádit na nádherném projektu vytvářeném v dosud prázdném prostoru. Projektanti pozemští tomu říkají stavět na zelené louce. Hlavní projektant, který má tohle všechno pod palcem, funkčně i vibračně nejvyšší duch v dané části vesmíru, je za další běh věcí v tomto rodícím se novém světě zodpovědný Stvořiteli, podobně jako je generální ředitel pozemské akciové společnosti zodpovědný předsedovi správní rady. Jednají ve shodě, konečné slovo v případě sporu má ovšem Stvořitel.

Výstavba duchovního vesmíru probíhá od zabydlení a „industrializace“ vysokých vibračních rovin směrem dolů ke stále nižším vibračním rovinám až ke spodní hranici duchovního vesmíru, za níž pro nízké vibrace /a tudíž „ochladnutí“ duchovní hmoty/ další vývoj není možný. Zbytek duchovní hmoty se na hranici duchovního vesmíru hromadí jako jakási spící duchovní sraženina neschopná tam už dalšího vývoje /viz spící mužské poloviny rozdělených duálů v předchozích dílech/. Rozšiřování bubliny duchovního vesmíru se zastaví. Nyní si představte, že v průběhu této „industrializace“ duchovního světa, ne příliš časově daleko od jejího prvopočátku, navštíví Stvořitel svou novou akvizici a svolá spolu s hlavním projektantem velký mítink tvůrců.

Stvořitel na rozdíl od generálního projektanta, který je ve vesmíru „m“ doma, se při své návštěvě musí ponořit mnohem níže ve vibracích, než je mu milé. Proto vesmír „m“ osobně navštěvuje jen výjimečně a pouze v klíčových momentech jeho vývoje. No a jak tam tak sedí všichni dohromady, Stvořitel se zasní a pronese ona památná slova dochovaná ve starých spisech /viz např. Tolkien: Silmarillion, archetypální dějiny Země/ o tom, že má v úmyslu přivést do právě kultivovaného prostoru jednou člověka jako své božské dítě stvořené k jeho obrazu. Jiní autoři vám to stejné řeknou z trochu jiného úhlu pohledu. Třeba vám osobně k lepšímu pochopení pomůže další pohled na Projekt Země: http://www.pentablue.net/temata/07005.html

Po chvilce překvapeného ticha se zvedá ze svého, jistě skvěle polstrovaného, křesla jeden z podřízených členů suity, který se také na projektu podílí jako odborný poradce a vznáší námitku. Něco jako: Šéfe, to přece nemyslíš vážně, abychom my, nádherné a čisté bytosti, někdy utíraly zadky těm tvým utřinosům! Těžko říci, zda šlo o skutečný spor nebo se ti dva jen domluvili na rozdělení rolí. V každém případě, Stvořitel názor nezměnil, a tak se sebral ten, kterému se někdy nesprávně lidově říká Satan a s tlupou svých kumpánů odešel na opačný konec vesmíru „m“, kde začal budovat hmotnou „trucříši“ jako protiváhu vyprojektované říše duchovní.

Etapa 2: VYTVOŘENÍ KONKURENČNÍHO PROSTŘEDÍ

Jeho odchodem končí první část vývoje vesmíru, který se ubírá původně jednotně stejným směrem. A začíná druhá část jeho vývoje, část duální, kdy existují v jedné bublině vesmíru „m“ dva protikladné vesmíry jdoucí proti sobě /hmotný a duchovní/. Stvořitel nechal situaci tak, nebyl a zřejmě ani dnes není žádný blbec a věděl své. Tak to šlo znovu po eony věků až do chvíle, kdy se rozpínání obou vesmírů proti sobě v oné bublině prakticky zastavilo. Duchovní říše už nemohla dál, protože se příliš ochladila. Hmotná říše také vibračně stagnuje, protože by se při dalším vzestupu vibrací začala se vypařovat. Stvořitel si mnul ruce, spokojen s tím, jak se krásně oba vesmíry přes snahu těch z temna přibližují ve vibracích a míří ke znovusjednocení.

Ovšem v tuto chvíli se objevil problém: Mezi oběma částmi vesmírů po zastavení jejich dalšího rozšiřování zůstala nepřekročitelná mezera. Malá, ale důležitá. Přibližování obou částí vesmíru se zastavilo. Stvořitel se na situaci znovu přijel podívat, nepatrnou chviličku uvažoval, trochu rozpačitě se poškrábal po své božské pleši a hledal řešení, jak ve znovusjednocení pokračovat. Už se vám určitě odněkud doneslo, že myšlenku padlý hmotný vesmír zlikvidovat nepovažoval za vhodné řešení. A nařídil svému hlavnímu projektantu vložit mezi oba vesmíry, ten duchovní i ten hmotný, jakousi přechodovou zónu, zvanou námi dnes vesmír jemnohmotný.

Etapa 3

A tady začala třetí část vývoje vesmíru. Byl vytvořen „most“ pro návrat padlých andělů /řečeno slovy bible/ zpět domů. Nejvýše zdokonalení padlí duchové /ženské složky duálů/ toužící po znovusjednocení dostávají šanci k návratu zpět do části vesmíru pod přímou a úplnou kontrolou Světla. Proces sjednocování může pokračovat. Pomalu, ale přece. My si podobu tohoto mostu v reálu a vše, co s tím souvisí, probereme podrobně v příštích vstupech. Hezká pohádka, viďte. Na téma vytvoření tohoto vesmíru a světa, ve kterém je nám dáno žít, by se dala podobných vyprávět celá řada. Já jsem zvolil tuto.

Protože v jejím textu jsou zakódovány informace důležité pro uvědomění toho, co je nezbytné vědět pro orientaci v životě člověka zde na Zemi a v tom, proč jsme tady a co tu děláme. Podívejme se na celý zde popisovaný návrat oné padlé části duchovní bytosti v další obrazné symbolické zkratce, která ozřejmí více než dlouhé stránky textu. Mám pro vás lahůdku, která mi umožní vyhnout se dalšímu dlouhému a pracnému vysvětlování, oč tady vlastně jde. Kdo může, ten určitě porozumí.