ZÓNA ZASVĚCENÍ: Tématický okruh číslo 8. - Bílá místa lidské historie: Velká Pyramida - prehistorická zbraň hromadného ničení? (SKALÁRNÍ INTERFEROMETRIE A DALŠÍ) 36. část

Připomeňme si, že naše diskuze ohledně matricové algebry zahrnuje zvláštní pravidla pro sčítání, odčítání, násobení a dělení těchto matric. Představte si, že jedna taková matrice reprezentuje průměrnou hustotu ve Vesmíru, který je sám o sobě další takovou matricí.

V praxi by z hlediska matematické aktivity šlo o velmi komplikovaný postup, ale přesto, pokud bychom komplexně shrnuli všechny položky v absolutní sumě matric, pak bychom skončili na čísle "0". Tento numerický axiom se nazývá "komplexní nula" (zero-summed). V přeneseném slova smyslu by tento fakt znamenal, že onen "pozorovatel" nacházející se vně Vesmíru - Bůh - by vnímal tzv. "střední hodnotu" onoho Vesmíru.

V jednoduché aritmetice víme, že libovolný počet krát nula, se rovná nule. A totéž platí v lineární či matricové algebře, kde se takové číslo nazývá "skalární", což z čistého pohledu fyziky znamená "velikost síly", ale bez jakéhokoliv směru.

Toto je samozřejmě velmi důležitý aspekt, protože to může představovat jakýkoliv bod v prostoru vakua, které je podobné takové matrici. Představte si, že v ruce držíte gumový míček a stisknete ho. V prostředí takového míčku pochopitelně působí síla, která však není pozorovatelná ve vztahu k vnějšímu pozorovateli.

Nyní si představte, že máte matematický vzor, dle kterého tisknete gumový míček v režimu komplexní nulové matrice. Síla, kterou vkládáte do míčku - mačkání - je skalárního charakteru. V rámci této definice se pohybuje uvnitř tzv. "matematicky matricových modelů". Nicméně v době, kdy Maxwell jako první modeloval rovnice pro elektromagnetismus, nepoužíval tento typ matematiky.

Soustředil se na matematickou formu, která je známa pod označením "kvaterniony". Ta by nám v rámci výše uvedeného případu sdělila, že "skalární mačkání míčku" v čase odpovídajícím "komplexní nule" (zero-summed) není nulové, ale skalární. Jinými slovy řečeno, jsme v takovém případě schopni detekovat/vnímat spíše energie uvnitř systému než vně systému. Zajímavé je, že v této hrubé analogii dr. Alfe