O ČEM VĚDĚL STALIN V ROCE 1945

Takzvaný "otec národa" v tuhých dobách bývalého SSSR si velmi dobře uvědomoval, že vítězství ve II. světové válce padlo nikoliv na jeho stranu, ale na stranu Anglosasů. Ve hře byla první dohoda z roku 1944, jež byla uskutečněna se Saudy a ve které se počal rýsovat plán na instalaci tzv. "petrodolaru". Následovala smlouva "Bretton - Woods" (uskutečněná také v roce 1944), ve které byl dolar potvrzen jako univerzální platidlo v rámci celosvětového obchodování s ropnými komoditami.

Navíc Američané zdědili poměrně průlomové technologie v oblasti zpracování ropných produktů. A konečně tzv. "akt kancléřů", který ve své podstatě říká, že v období dalších 99 let po skončení II. světové války bude každý německý kancléř před vstupem do své funkce schválen aktuální politickou vládní garniturou Spojených států. Stalin i Chruščov o všech výše uvedených skutečnostech velmi dobře věděli.

Na druhé straně L. I. Brežněv dokázal (jak úsměvné) uzákonit den 9. května státním svátkem, dnem volna a dnem monstrózní vojenské přehlídky. I pozdější ruští političtí plánovači se ve své podstatě nezmohli na nic jiného, než v rámci každoročních oslav kapitulace "Třetí říše" hrát na city osmdesátiletých veteránů, kteří byli nuceni sedět v prvních řadách a přihlížet vojenské přehlídce na "Rudém náměstí".

A když tito veteráni již nebyli schopni plnit svou každoroční roli odevzdaných figurek tvořích nostalgickou kulisu pro širokou veřejnost, byli nahrazeni přetvařujícím se ministrem obrany stojícím v pomalu popojíždějícím "ZILu", jenž byl vyroben ještě za éry bývalého SSSR.

Krátce a stručně řečeno, všichni tito a další jedinci, kteří jsou součástí každoročního jen stěží uvěřitelného představení, které se odehrává před kremelskými zdmi, se rok od roku poměrně naivním způsobem ubezpečují o tom, že jejich národ je tím vítězícím nad bývalým nacistickým Německem. Tedy oni vědí, jaká je skutečná pravda, ale pro veřejnost a sdělovací prostředky musí být v nekonečném každoročním opakování režírován tento "theatre