VÝZKUM INTERAKCE HMOTY: ENERGIE ANTICKÝCH CHRÁMŮ A DALŠÍ

Pro sepsání tohoto článku mne inspiroval Zecharia Sitchin, který ve svém spise „Divine Encounters“ shromažďuje nejnovější poznatky o historii Sahary a Arabské pouště, cituji: „Radar dokáže ze satelitů na oběžné dráze zjistit, co se nachází pod zemským povrchem. Další přístroje z paluby raketoplánu Columbia objevily pod vrstvami pouštního písku vyschlá koryta řek, které kdysi tímto územím protékaly. Následovaly další výzkumy v této oblasti a ukázalo se, že Sahara byla kdysi kvetoucím územím s bohatým vodstvem, s velkými řekami s mnoha přítoky, a to v období před asi 200 000 lety, až do doby, kdy se asi před 4 000 lety radikálně změnilo klima. Objev na Sahaře vyvolává otázku: Co když k něčemu podobnému došlo i v Arabské poušti? Co když v době, kdy byly napsána druhá kapitola Genesis – a tehdy už Asirie známa byla – byla řeka Pišon pohřbena pod nánosy písku, poté, co se v předcházejících tisíciletích změnilo klima?

Tento směr uvažování se dosti dramatickým způsobem ukázal jako reálný v březnu 1993.Farouk El-Baz, vedoucí centra pro kosmické sondy při Bostonské univerzitě, tehdy ohlásil objev vyschlého říčního koryta, nacházejícího se pod pískem na Arabském poloostrově – koryta, které bývalo řekou, tekoucí více než 530 mil z hor západní Arábie na východ k Perskému zálivu. Tam řeka tvořila deltu, pokrývající většinu dnešního Kuvajtu, a dosahovala až k dnešnímu městu Basra, kde se stékala s řekami Tigris a Eufrat. Tato řeka bývala po celé délce až padesát pět stop hluboká a některých místech dosahovala šířky až tří mil.

Na konci poslední doby ledové před 11 000 až 6 000 lety, uzavírá studie z Bostonské univerzity, bylo klima v Arábii dostatečně vlhké a deštivé na to, aby tam mohla taková řeka existovat. Avšak asi před 5 000 lety řeka vyschla, a to z důvodu klimatických změn, které udělaly z Arabského poloostrova vyprahlou poušť. Říční koryto časem překryly návěje písečných dun, které pohřbily jakoukoli stopu po kdysi tak mohutném toku. Pozemní průzkumy pak existenci pradávné řeky potvrdily“.

Jde o velmi závažné téma a nevzpomínám si, že bych se kdy setkal s hypotézou, která by se zabývala zánikem vegetace v pouštních oblastech. Skutečnost, že tato událost probíhala v době budování megalitických staveb, vyzývá dát obě události do souvislosti. Domnívám se, že značnou roli zde bude mít energetický rastr. Jelikož neznámý pojem „energetický rastr“ vyplynul z mého výzkumu, nejprve se jej pokusím podrobněji prokázat.

Posádkám raketoplánů při pozorování neuniklo, že oblaky nevysílají blesky pouze k zemi nebo k jiným oblakům, ale také někam do neznáma, směrem vzhůru. Tento jev nebyl dosud nikde popsán a nebyl ani opodstatněn. Zdůvodňuji to tím, že výboj blesku využívá vodivosti energetického rastru, který není homogenní, ale ve svých částech má různou energetickou hodnotu. Je to patrné na fotografiích blesků směřujících k zemi, jejich dráha není přímá, ale mění směr a rozvětvují se do více směrů. Je pravděpodobné, že místa křížení zón s větší energetickou hodnotou tvoří pro výboj blesku cestu menšího odporu. Blesky směřující směrem vzhůru lze zdůvodnit tak, že výboje blesků v energetickém systému planety mohou mít za úkol vyrovnávat také poklesy napětí v energetickém rastru. Dalším důkazem pro jeho existenci je skutečnost, že výboje blesku v mnoha případech nesměřují do nejvyšších bodů, ale do nižších míst. Několik let taková místa ve svém okolí prověřuji se stejným výsledkem – blesk udeřil do místa křížení energetických zón.

Energetický rastr je citlivě vyvážené dílo přírody stejně jako celý vesmír. Je všeobecné známo, že čeho se člověk v přírodě dotknul obyčejně to pokazil. Obávám se, že tomu tak bylo i s energetickým rastrem, který může mít souvislost s klimatickými vlivy. Na webových stránkách popisuji 13 velkých megalitických energetických staveb (ve skutečnosti je jich mnohem více), rozmístěných po celé zemi, pro které nelze nalézt zdůvodnění. S odstupem doby, po studiu dalších materiálů se domnívám, že ony záhadné stavby by mohly mít stejnou funkci jako umělé vodní toky na planině Nazca – regulací průtoků vody docházelo k propojení jednotlivých zón, a tím k přesunům energie na jiné místo. Po zmapování energetického rastru by mohlo být patrné, kam mohla být energie z pouští přemístěna a nelze vyloučit, že takto by mohlo být nelezeno místo kde stávala Atlantida. V každém případě manipulace s energetickým rastrem je dalším z mnoha důkazů, že v dávné historii byla na Zemi vyspělá civilizace.

Výzkum v tomto směru může být velmi prospěšný, stejným způsobem by energie mohla být vrácena do pouští a její nadbytek v Bermudském trojúhelníku i na jiných místech by mohl být využit jinde. Pokud manipulací s energetickým rastrem lze ovlivňovat klimatické vlivy, lze předpokládat, že by se tím mohlo předcházet přírodním katastrofám.

Je to samozřejmě jen hypotéza založena poznatcích mého výzkumu, její prověření nebude jednoduchá záležitost, ale perspektiva na efektivní návratnost vynaložených prostředků, by mohla být pro některé instituce zajímavá.

Machu Picchu

Machu Picchu, stejně jako celá řada jiných historických staveb je pro současnou vědu záhadou zejména z hlediska využití. Nejrůznější hypotézy se bezvýsledně pokoušejí vysvětlit tyto zvláštní impozantní stavby, chrámy a oltáře. Jedna teorie říká, že Machu Picchu bylo založeno jako nepřístupná strategická pevnost, podle jiné domněnky bylo město poslední útočiště příslušníků vládnoucí kasty. Další teorie říká, že to bylo místo pro pozorování hvězd, podle jiných se tu odehrávaly obřady, rituály apod.

Domnívám se, že správná hypotéza může vyplynout pouze z odpovědi na otázku, proč lidé vynaložili tolik námahy s dovozem velkých žulových bloků přes hory a hluboká údolí, když jiné horniny byl v místě stavby nadbytek. Přeprava hornin tvořila největší podíl pracnosti celé stavby, proto tato činnost nesmí být přehlížena. Dlouhodobým experimentováním jsem získal zkušenosti, že každá hornina má svůj specifický kód energetických složek. Dva nebo více druhů hornin umístěných vedle sebe tak, aby se jejich energetické prostory prolínaly, získají společný, ale odlišný kód od těch předchozích. Z namáhavých transportů a odlišných kódů lze usoudit, že některé kombinace hornin mohly mít kladný vliv na lidské zdraví. Nedovedu si představit jinou motivaci, která by vyvolávala u lidí iniciativu pro nadlidský výkon při přepravě kamenných kvádrů. Napovídá tomu i skutečnost, že odlišné druhy hornin byly také dováženy z velkých vzdáleností na jiná shromaždiště lidí - na Velkou pyramidu Stonehenge i další historické stavby, přestože v místě byl hornin dostatek. Protože tyto transporty nebyly dosud vysvětleny, lze jen konstatovat, že řešení se nachází mimo oblast známých skutečností.

Další nejasností v areálu stavby Machu Picchu je jakési ohrazené místo, jehož dvě stěny jsou k sobě v přesném pravém úhlu a protilehlá strana je tvořena dokonalým půlkruhem, známa jako Torreon (Věž). A právě onen dokonalý půlkruh z kamenného zdiva vytváří záhadu celého objektu - nelze jej zařadit mezi známé konstrukční prvky.

Poznatky vyplývající z mého výzkumu interakce hmoty odpověď na záhadu Torreonu poskytují. Podobné půlkruhy ve zdivu jsou zabudovány téměř do každé sakrální stavby a v architektuře se nazývají „Apsida“. Katedrála v Chartres má velkou apsidu za oltářem vybudovanou z pěti malých apsid. Umístění více apsid v sakrálních stavbách není vzácným jevem. Půlkruhové zdivo je považováno pouze za architektonický prvek, ale je snadné prokázat, že jde také o element energetický. Jeho funkce je podobná vnitřní straně ohybu vodního toku, kde dochází k zahuštění energetických složek. Stejné energetické vlastnosti mají všechny klenby a u kruhových staveb je výsledný efekt mnohem větší. Podmínkou ovšem je zajistit pro jejich hmotu dostatek energie. Toho lze docílit situováním stavby do energetických složek, nebo budováním věží a kopulovitých kleneb.

Objekt Torreon lze tedy hodnotit následovně: celý areál se nachází v společném energetickém prostoru dvou horských hrotů, který má nějakou energetickou hodnotu. Stavitelé potřebovali v jednom místě tuto energii zvětšit, což vyřešili postavením dvou akumulačních zdí. Další půlkruhová zeď vytváří v místě energetické přepětí.

Domnívám se, že podobnou funkci měl i další záhadný objekt, kterým je „Chrám tří oken“. Okna byla součástí masivní zdi, vystavěné z dovezených kyklopských žulových bloků. Chrám má pouze tři stěny: jednu s okny vedoucími na východ a dvě zdi po stranách.Na západní otevřené straně je usazen kamenný sloup vysoký přes dva metry a po jeho stranách jsou umístěny dva vodorovné kameny, které k němu těsně přiléhají. Sloup stojí přesně naproti prostřednímu oknu. Energetické složky tří kamenných zdí protínaly v tomto případě sloup s přilehlými kameny a vytvářely v jeho hmotě potřebné energetické napětí.

Areál Machu Picchu má ještě další tajemství, pro které nelze nalézt opodstatnění bez dalšího cíleného výzkumu. Domnívám se, že celý areál měl stejnou funkci jako všechny sakrální stavby od zikkuratů, pyramid, kromlechů, mešit a katedrál, až po kostely naší doby – doplněním energie vytvářely ozdravný účinek v buňkách jejich návštěvníků, kteří přitom naslouchali pokynům svých duchovních vůdců.

Stejně jako každá nová informace vyvolá i tato hypotéza pochybnosti. Mohu ale navrhnout její ověření uznávaným vědeckým postupem. Biofyzika uvádí kapacitní hodnoty buněčných membrán, které lze prokázat pomocí měřících přístrojů. Domnívám se, že by bylo zajímavé porovnat u skupiny lidí energetické hodnoty buněčných membrán před vstupem do katedrály a po několikahodinovém pobytu uvnitř. Stejným způsobem lze i na zvířatech ověřit energetické hodnoty pyramid, ohybů vodních toků, „Juryškových“ domů, nemocnic s velkou úmrtností, i dalších energetických míst. Pozitivní výsledky měření by možná vyvolaly zájem o konstrukce nových měřících přístrojů.

Energie antických chrámů

Charakteristickým znakem řeckých, etruských a římských chrámů jsou obvodové řady vertikálně rýhovaných sloupů, za kterými byla umístěna ústřední síň se sochou boha. Sloupové fasády antických chrámů jsou všeobecně pojímány pouze jako okrasný architektonický prvek, ale podle mého výzkumu řady sloupů měly také funkci energetickou. Do svatyně mohli vstoupit jen kněží, pro shromáždění věřících byl stanoven prostor před budovou kde se nacházel obětní oltář. Z toho důvodu bylo nutné energetické přepětí nevytvářet v budově, ale v jejím okolí. Z hlediska poznatků, které popisuji na svých webových stránkách mohu k tomu podat následující výklad.

 Energetické složky sloupů, které kopírují jejich tvary, vytvářejí křížením zón v okolí chrámu více zahuštěný energetický rastr, ve kterém se nachází větší množství energie. Je to patrné z grafu, kde jsou zóny znázorněny (pro přehlednost nejsou zakresleny interzóny ani energie interiéru chrámu). V případě, že by sloupy byly umístěny za obvodovou zdí uvnitř budovy, obvodová zeď by na vnější straně vytvářela pouze vodorovné zóny a energetické přepětí způsobené křížením zón by se nacházelo uvnitř budovy. Vertikální rýhování antických sloupů, které bylo předmětem různých úvah, má své opodstatnění. Zdvojnásobí se tím jejich plocha, délky zón a následně také energie. Energetický efekt sloupů v okolí chrámu byl pravděpodobně poprvé použit v Egyptě. Také je součástí architektury svatopetrského chrámu v Římě, kde celou délku Berniniho kolonády lemují sloupy, které v kruhovém shromažďovacím prostoru vytvářejí stejné energetické podmínky jako u antických chrámů. Další sloupovou kolonádu, ale dvoupodlažní, můžeme spatřit na shromaždišti poutníků v centru islámského světa v Mekkce. Podobná sloupořadí se opakují v ambitech různých sakrálních staveb.

Antika přispěla rozvoji v energetice staveb také apsidou a kopulí. I když kopule v menším provedení existovaly již ve starověku, pantheon v Římě svými kolosálními rozměry byl první stavbou toho druhu. Kopule se jeví jako nejúčinnější tvar pro koncentraci energie, na své vnitřní straně vytváří největší hustotu křížení zón a tím i největší energetické přepětí. O málo menší energetický efekt tvoří klenby všeho druhu. Stejně efektivní jsou kruhové a kruhu podobné půdorysy budov. Aby seznam používaných energetických tvarů byl úplný, chybí jmenovat ještě věže, které jsou v kontaktu s větší částí energetického rastru. Značný vliv na energetice stavby mají také hroty, kterými se podrobněji zabývám na webových stránkách.

Uvedené tvary hmoty, které vytvářejí energetické přepětí, lze sledovat na architektuře svatyň různých náboženství a lze také sledovat jejich vývoj. Vše pravděpodobně začalo v Sumeru, kde byly budovány věže a chrámy. V Egyptě to byly pyramidy, chrámy, sloupy a obelisky. Kultury, které neměly dostatek prostředků ani vědomostí na náročnější stavby, se musely spokojit s menhiry, dolmeny, hliněnými valy, kruhovými stavbami z kamenů apod. Skutečnost, že tyto kultury již znaly "věžový efekt" pro získávání energie, nasvědčuje vztyčování menhirů, v některých případech vysokých více než deset metrů. Rovněž kruhové stavby potvrzují, že jejich stavitelé byly s energetikou hmoty seznámeni.

Ke stejným závěrům dospějeme hodnocením dalších staveb i v jiných dobách, které namátkově uvádím. Muslimské mešity se vyznačují převážně kopulemi, věžemi (minarety) a řadami sloupů uvnitř svatyně. Buddhistické chrámy byly vybudovány ve tvaru kopule nebo v kombinaci kopule a věže. Hinduistické chrámy mají věžovité tvary. Na velkém množství křesťanských staveb lze nalézt všechny tvary hmoty, které vytvářejí energetický zisk. Podle konstrukcí je také snadné určit, které byly postaveny na vybraných energetických lokalitách. Rituální stavby všech náboženství a všech dob byly budovány, aby ve své hmotě akumulovaly energii, která měla pozitivní vliv na zdravotní stav věřících.