NOVÁ AKTA "X": INDIE - ZÁHADA "JEZERA KOSTER"

Čas od času je dobré si připomenout, že mnohá velká tajemství naší historie jsou pohřbena pod tisíciletými nánosy písku nebo sněhu. Nebezpečí, které číhá v záloze na všechny, kteří se rozhodli na taková místa vydat a odkrýt tato tajemství pro ostatní, jsou mnohdy velmi extrémního charakteru. Možná bychom byli překvapeni, kolik takových lokalit na naší planetě existuje a o kolika z nich ještě nemáme ani tušení.

Jedno takové místo se nachází v Himalájích, konkrétně v indickém státě Uttarakhand. Jde o ledovcové jezero, které se jmenuje Roopkund. Bývá obvykle pokryté sněhem, neboť se nachází v nedostupném kamenitém terénu, který je pokryt soutěskami a hlubokými roklinami v nadmořské výšce 5 209 metrů nad mořem. Samotné jezero je velmi obtížné najít, neboť je velmi malé a hluboké pouze 2 metry. Voda v něm je po většinu roku v zamrzlém stavu.

Pokud nebudete mít zcela konkrétní informace, může se stát, že půjdete vedle něho a ani si jeho existence nevšimnete. Přesto všechno na jeden měsíc v roce ledy tohoto jezera roztají, a to včetně sněhové pokrývky. A v této chvíli každý velmi rychle pochopí, proč se tomuto jezernímu útvaru říká "jezero koster". Skrze křišťálově čistou vodu a malou hloubku můžete vidět na jeho dno, které je doslova poseto velkým množstvím lidských kostí. Tyto lidské kostry jsou poměrně velkého stáří. Jejich věk se odhaduje minimálně na 1200 let. Po dobu jednoho měsíce v roce tak jezero Roopkund odhalí své tajemství, přičemž působí dojmem jednoho velkého hřbitova.

První zvěsti o himalájském jezeru plném lidských koster se objevují v 19. století, ale jeho existence byla poprvé objektivně prokázána až v roce 1942, kdy do těchto míst zabrousila anglická vědecká expedice, jež v dané lokalitě prováděla soupis zdejších endemitních živočichů. Jak vidno, tak se i během II. světové války našel alespoň minimální prostor pro humanitně zaměřenou vědu. Skupina anglických vědců tehdy zaznamenala existenci asi 200 lidských koster. O svém objevu vyhotovila poměrně detailní zprávu s fotografickými snímky v příloze. Netrvalo dlouho a tato zpráva vyvolala poměrně velký zájem mezi lidmi uvnitř tehdejší britské zpravodajské služby.

Jezero Roopkund

Anglická zpravodajská agentura byla totiž přesvědčena o tom, že se jedná o ostatky japonských vojáků, kteří se mohli pokoušet přes Himaláje proniknout do Indie, která byla v té době stále ještě důležitou britskou kolonií. Ovšem nové informace, které přicházely z místa nálezu, obavy rychle rozptýlily, neboť se zjistilo, že kosterní ostatky jsou mnohem staršího data, ovšem ve skvělém stavu díky ledové vodě jezera. Všechny tyto prvotní informace byly zcela jistě důležitého charakteru, ale stále se nevědělo nic o tom, komu tyto kostry patří a jak dlouho na tomto bohem zapomenutém místě vlastně leží.

Jedna z teorií říká, že by se mohlo jednat o velkou skupinu ztracených bojovníků Zogawara Kašmíra Singha, o kterých se vědělo, že zmizeli beze stopy během pochodu z Tibetu do Indie. Jiná hypotéza se zase přiklání k názoru, že kosterní ostatky patřily velké skupině náboženských fanatiků, kteří vyhledali toto opuštěné místo ke spáchání hromadné sebevraždy. Uvažovalo se také o tom, že pohřbené skelety mohou patřit nešťastníkům, které zasypala lavina. Utíkala desetiletí a během této doby, se především indičtí antropologové snažili vyřešit hádanku jezera Roopkund. Jenomže místo odpovědí přibývaly nové a nové otázky.

Nakonec se v roce 2004 do oblasti jezera Roopkund vypravila velmi dobře vybavená expedice "National Geographic", která mimo jiné měla zajistit vzorky DNA tajemných koster. Mezitím došlo k upřesnění jejich počtu z původních 200 na 300 usmrcených jedinců s tím, že k tragédii mělo dojít kolem roku 850 n. l. Jak již bylo uvedeno, ledová voda po celou tu dlouhou dobu fungovala jako vynikající konzervant, takže i nyní mohli vědci studovat vlasy, a dokonce i kousky těl, které byly stále na kostrách přichyceny, stejně jako šperky a kožené oblečení.

Forenzní analýza odhalila, že skeletární ostatky patřily dvěma skupinám lidí. První skupina byla poměrně velkého vzrůstu a její jedinci byli rodově (pokrevně) spřízněni. Druhá skupina koster zřejmě patřila služebnictvu, které první skupinu doprovázelo. Charakteristika nalezených artefaktů a osobních předmětů vypovídala o tom, že tito lidé byli na nějaké pouti. Ovšem velmi překvapující byla skutečnost, že všichni tito lidé bez vyjímky vykazovali známky silného úderu do hlavy, který se také stal příčinou jejich smrti.

Podrobnější analýza prokázala, že šlo o úder pomocí těžkého válcovitého předmětu. Zajímavé je také to, že smrtelná zranění přišla náhle a neočekávaně, jakoby tyto poutníky zasáhla neznámá síla, která působila ze shora (z oblohy), přičemž zasáhla všechny v jednom okamžiku. Samozřejmě že vědci byli těmito fakty velmi zmateni. Když vzali v potaz všechny zjištěné údaje, nabízelo se totiž (podle nich) jediné možné vysvětlení. Všech 300 lidí bylo naráz zabito dopadem extrémně velkých krup (dnes ovšem víme, že aby kroupa mohla roztřištit/prorazit lebeční skelet, musí její průměr být minimálně 23 centimetrů). Podle vědců je toto jediné přijatelné vysvětlení. Nevím, jak se vás tato teorie zamlouvá, ale dle mého soudu nezní zrovna moc přesvědčivě.

Navíc si v posledních letech jezero Roopkund získává stále větší popularitu a stává cílem mnoha himalájských trekingových výprav (minimálně pět dní pochodu pěšky v obtížných povětrnostních podmínkách ve vysoké nadméřské výšce). Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, až na to, že prakticky každý účastník takové výpravy si s sebou vezme "na památku" kus té či oné kosti. Je to neuvěřitelné, ale díky této činnosti koster v jezeře systematicky ubývá. Místní orgány nemají dost finančních prostředků na zajištění jezera. Existuje tak reálné nebezpečí, že po 1200 letech "jezerní hřbitov koster" zmizí dříve, než bude záhada smrti tajemné skupiny lidí bez všech pochybností vyřešena.

Mimochodem nevím, zda ti, co si berou kousky kostí s sebou domů, činí zrovna dobře...