NA HRANICI MEZI SVĚTY - ALE KAM DÁL?

Podle buddhismu je vesmír bezčasový, věčný, bez začátku a bez konce. Je zakotven v prázdnotě. Ve védické kosmologii je náš vesmír jen jedním z bezpočtu dalších nahromaděných na sobě jako pěnové bubliny na povrchu Kauzálního oceánu. Navzájem je od sebe oddělují jejich skořápky, obaly z prvotních prvků. V židovsko-křesťanské tradici vesmír začíná Světlem. Některé moderní teorie tyto metafory zrcadlí, ale multiverza jsou v nich víc než jen metafory. Na počátku nebylo nic než hyperprostor s fluktuacemi v nicotě. Pak se objevily bubliny a začaly se rychle rozpínat, čímž se tvořily vesmíry. Jak o tom hovoří Kaku (2003): „Židovsko-křesťanské stvoření (genesis) se koná v rámci buddhistické nirvány neustále a naše Multiverzum vypouští vesmíry (univerza).“

Máme si tedy představit řetězce vesmírů, bubliny uvnitř bublin, nekonečné bujení vesmírů díky opakujícím se fraktálům? Klíčí nové, ještě nevyvinuté vesmíry z černých děr, nebo v jiných dimenzích existují vesmíry osamocené jako oceány na širém moři? Na kosmologii a superprostor se můžeme podívat z hlediska hierarchie sestupným způsobem. Superprostor je původní název, se kterým přišel John Wheeler, a označuje dnešní kvantovou pěnu. Sestává z čistého a nehmotného víření nábojů, ze skalárního vlnění.

Nebo můžeme postupovat vzestupně, tedy od elementů, které jsou v hierarchii nejníže – od nekonečně malých kvantových světů, k nimž se váže teorie strun. Jsou to vesmíry antihmotné? Jsou tyto metavesmíry vůči tomu našemu divergentní, nebo jsou s ním v souladu? Jsou na dosah ruky, nebo se nachází někde velice daleko? Je zde v průběhu času více multiverz?

Alan Guth z MIT (Massachusetts Institute of Technology) vytvořil inflační teorii neustále se rozpínajících vesmírů. Jak se viditelný vesmír rozpíná, rodí se z něho vesmíry nové. Jelikož je inflace nekonečná, je nekonečná i tvorba nových světů. V „nekonečně se influujících vesmírech se stane vše, co se stát může,“ tvrdí. „Ve skutečnosti se to sta