"USAF KONTRA E.T. - TAJEMSTVÍ RENDLESHAMSKÉHO LESA - TAJUPLNÝ KÓD" (2)

Dne 23. až 29. prosince 2010 se v anglickém městě Woodbridge konala konference, která měla zhodnotit výsledky dosavadního výzkumu ohledně bizarní události v "Rendleshamském lese". Této příležitosti využil i Jim Penninston a John Burroughs, kteří se po třiceti letech vrátili na místo činu. V tu dobu byl s nimi natočen i dokument, který byl později odvysílán v rámci jedné z epizod populárního seriálu "Ancient Aliens".

Do této doby veškerý výzkum týkající se onoho zvláštního binárního kódu nepřinesl žádné hmatatelné výsledky. Byla to poměrně frustrující situace, neboť od události uplynulo 30 let a výsledky byly v této oblasti bádání prakticky nulové. Mám za to, že tenkrát se jim rozhodli pomoci i v redakci "History Channel", přičemž se snažili Penninstona a Buroughse nasměrovat na nějaké odborníky, kteří mají v oblasti práce s binárními kódy dostatečnou zkušenost.

Tato pomoc zřejmě zabrala, neboť za další rok kolem 15. ledna 2011 se Penninston a Buroughs ozvali médiím s tím, že se část citovaného binárního kódu podařilo dešifrovat. V tomto okamžiku se jednalo o první výrazný průlom v této věci po dlouhých 30 letech. Mezitím se na světovém internetovém fóru pochopitelně objevilo velké množství různých více či méně zasvěcených diskusních skupin a tak, jak v takových věcech bývá zvykem, vytvořily se dva tábory.

Jedni byli nadšeni z existence takové skutečnosti, jako byla potenciální mimozemská zpráva uložená do mysli jednoho z účastníků incidentu v "Rendleshamském lese" a pak zde byli samozřejmě skeptici, kteří všechno kolem tohoto binárního kódu považovali za jednoznačný podvod a podvrh. Navíc jsem si povšiml poměrně výrazného rozčarování z toho, že byla oficiálně předložena pouze dešifrovaná část celé zprávy. Mnozí si samozřejmě kladli otázku: "A co zbytek?" Na Jimma Penninstona, který byl nejaktivnější ve snaze vyřešit celý případ, se tak postupem času začala snášet pořádná sprška hněvu. Nezáviděníhodná situace.

Zjistil jsem, že se mailovou poštou obracel na různé "ufology" a odborníky, kteří by svými vědomostmi a znalostmi mohli nějakým způsobem přispět ke kompletnímu dešifrování "mimozemské zprávy" zakódované do binárního módu. Jelikož jsem do dnešní doby neměl možnost s Penninstone hovořit osobně, nevím, jak dalece později fungovala ona "pomocná ruka" zprostředkovaná přes management "History Channel", ale zdá se mi, že v tom záhy Jim Penninston zůstal opět sám. Nicméně mne velmi zaujala jistá informace, která se často objevovala v jeho korespondenci.

Vlevo: Jim Penninston, Vpravo: Buroughs na cestě do "Rendleshamského lesa" po 30 letech

Krátce a stručně řečeno, Penninston se svým známým svěřoval s tím, že velmi často mívá sny, ve kterých se opakovaně objevuje údaj 23,5 stupňů. Jim byl touto skutečností velmi zmatený a postupem času byl stále více a více přesvědčen o tom, že toto číslo, resp. úhel musí mít nějakou souvislost přímo s binárním kódem. Nejdříve si myslel, že to nějakým způsobem souvisí s teplotou v různých oblastech naší planety. Ovšem tuto svou domněnku záhy zavrhl, neboť mu nezávisle na sobě několik "ufologů" sdělilo, že tento údaj může samozřejmě souviset s čímkoliv, ale spojitost s teplotou se zdá být velmi nepravděpodobná.

Ve skutečnosti je mnohem pravděpodobnější, že se jedná o stupeň, jež souvisí s geometrickým úhlem. Jenomže praktická aplikace geometrického úhlu 23,5 stupňů v praxi obnáší celou řadu oblastí počínaje fyzikou, přes architekturu, topologii, topografii, geografii, astronomii atd. Nebylo v lidských silách se probírat všemi těmito a dalšími vědními obory a zkoumat v nich významovou specifičnost úhlu 23,5 stupňů. Nakonec jsem se soustředil ryze na esoterické a okultní disciplíny, kde se cítím přece jen podstatně jistější.

Zopakoval jsem si tedy vztažné oblasti v gnoseologii, kabale, theurgii, numerologii a posvátné geometrii (zde jsem zjistil, že především zednáři ve Spojených státech a v Anglii používali tento úhel při formování geometrického designu ulic - klasickým příkladem je Washington, Londýn nebo Paříž). Při této příležitosti jsem si uvědomil, že směry celé řady ulic byly synchronizovány s východem slunce nebo určitých hvězd (Sírius) na horizontu v konkrétních dnech roku. Tato myšlenka mne přivedla zpět k astronomii.

Ovšem nyní jsem k tomuto vědnímu oboru přistupoval spíše z esoterického úhlu pohledu, takže jsem si tak trochu zopakoval divinační a rituální základy celé řady tajných společenství v kontextu se základními planetárními a hvězdnými útvary na obloze (Slunce, Luna, Venuše, Sírius, Aldebaran, Capella, Cygnus alfa, Plejády, Velká Medvědice, Orion atp.). Zároveň jsem se snažil zjistit jakou roli zde hraje onen úhel 23,5 stupňů ve vztahu k horizontu, precesní aktivitě atd. Samozřejmě jsem velmi rychle zjistil, že jsem zabředl do zcela šíleného objemu dat, jež samozřejmě není možné v nějaké dohledné době zpracovat.

Objekt byl trojúhelníkového tvaru a vyzařoval jasné světlo

Takže jsem to vše znovu shodil ze stolu a začal pěkně od začátku s vědomím Schrödingerova postulátu, že to nejsprávnější řešení je v drtivé většině případů to nejjednodušší. Znovu a znovu jsem si probíral všechny klíčové okamžiky incidentu v "Rendleshamském lese" a pak mi to postupně začalo docházet. Příjemcem zprávy byl člověk (pozemšťan), událost se stala ve Velké Británii a tím pádem samozřejmě na Zemi a jediné důležité astronomické těleso, které jsem nezahrnul do esoterického výzkumu, byla Země! Zaobíral jsem se různými astronomickými tělesy, ale na Zemi jsem zapomněl.

Vzal jsem si tedy k ruce všechna možná fyzikální data naší planety, ve kterých by se mohl vyskytovat úhel 23,5 stupňů a hned první položka mne velmi zaujala. Týkala se míry současného čili aktuálního vychýlení zemské osy, která činí přesně:

23,439 281⁰

Po pravdě řečeno nejde přesně o úhel 23,5 stupňů, ale výše uvedený údaj se mi velmi přibližuje. Mimoto to byl jediný smysluplný údaj, který zohledňoval úhlové stupně a týkal se z globálního hlediska naší planety. Přiznám se, že k ničemu rozumnějšímu jsem nedospěl. Samozřejmě, že posun zemské osy, ke kterému došlo zhruba před 12 000 lety, naprosto bezprecedentním způsobem ovlivnil následující globální evoluci všeho živého na této planetě včetně lidstva pochopitelně. Prostě jsem vnitřně cítil, že by právě toto mohlo být to ono, co jsem po celou dobu hledal.

Exkluzivní fotografie původního deníku Jimma Penninstona s částí čerstvě zaznamenaného binárního kódu

Někdy počátkem února 2011 Jim Penninston zveřejnil šest sad souřadnic, které se podařilo dešifrovat z původního binárního kódu. Podle mého osobního názoru to byly právě tyto souřadnice, které se podařilo rozluštit vůbec jako první. V této fázi mého výzkumu jsem bohužel neměl možnost zjistit přesné GPS parametry zmíněných souřadnic. Dozvěděl jsem se však, že se je výzkumníkovi Scottovi Creightonovi, který v daném období s Penninstonem poměrně úzce spolupracoval, podařilo zeměpisně ustanovit s velmi zajímavým zjištěním:

• První souřadnice odpovídala umístění jednoho starobylého mayského města na poloostrově Yucatan ve Střední Americe.

• Druhá souřadnice odpovídala oblasti Nazca v Peru.

• Třetí souřadnice odpovídala oblasti Sedona ve Spojených státech.

• Čtvrtá souřadnice odpovídala Gíze v Egyptě.

• Pátá souřadnice odpovídala jednomu z řeckých ostrovů.

• Šestá souřadnice odpovídala jisté velmi zajímavé lokalitě v Číně.

Bohužel u páté a šesté souřadnice jsem neměl k dispozici konkrétnější údaje. Snažil jsem se být však trpělivý a věřil jsem, že ve správné chvíli ke mně potřebné informace přijdou. A tak jsem trpělivě čekal. Tuším, že někdy koncem roku 2011 se k Penninstonovi a Creightonovi přidal vynikající kryptograf Hy Brasil, který celou věc díky svému osobnímu přispění posunul velmi významným způsobem dopředu. Podařilo se totiž rozluštit poslední část záhadného binárního kódu.