"USAF KONTRA E.T. - TAJEMSTVÍ RENDLESHAMSKÉHO LESA - TAJUPLNÝ KÓD" (1)

V letošním roce bych se chtěl vypořádat s knihou "Rezonance 2022: Tekuté Světlo", takže pokud vše půjde tak, jak má, měla by tato publikace vyjít v rozsahu zhruba 620 - 650 stran na přelomu listopadu a prosince prostřednictvím mého nakladatelství "Matrix Books". Během psaní této knihy jsem však začal postupně zjišťovat, že rozsah prezentovaného tématu je podstatně obsáhlejší, takže nyní vím, že ani zdaleka se vše, co jsem chtěl původně čtenářům předat, do této knihy prostě nevejde. Uvidím, jak se s touto situací nakonec vypořádám. Je možné, že nakonec tuto knihu rozdělím na dvě části. V takovém případě by "Rezonance 2022: Tekuté Světlo II." vyšla v předpokládaném rozsahu kolem 450 stran.

Poté mám v plánu pustit se do materiálu "Rezonance 2022: Neviditelné Hledí", ve které se chci zabývat doposud málo známými okolnostmi života Nikola Tesly, jeho výzkumem a následným zneužitím jeho objevů ve službách "Třetí říše" a "CIA" v současné době. Předpokládaný rozsah této publikace by neměl přesáhnout 400 - 420 stran textu. Poté mám v úmyslu vydat publikaci, která by se zabývala vskutku převratnými a nadčasovými záležitostmi týkajícími se síly akustické a světlené energie v návaznosti na oblast lidské DNA. V současné době mám nahrubo zpracováno kolem 700 stran tohoto materiálu. I v tomto případě uvidím, zda nakonec nevzniknou dva na sebe navazující díly.

V roce 2015 bych chtěl tedy vydat tyto publikace: "Rezonance 2022: Neviditelné Hledí" a poměrně obsáhlý materiál týkající se lidské DNA, kde název knihy ještě není stanoven. V případě, že kniha "Rezonance 2022: Tekuté Světlo" bude rozdělena na dvě části, pak by v roce 2015 samozřejmě jako první vyšla ona druhá část.

Na rok 2016 mám již nyní v plánu vydat minimálně dvě knihy. První z nich se bude detailně věnovat problematice doposud neobjasněného setkání příslušníků americké letecké základny dislokované ve Velké Británii s "ufo" a zřejmě i mimozemskou inteligencí s poměrně rozsáhlými důsledky, které jsou dodnes součástí přísného utajení. Materiály k tomuto tématu dávám dohromady již několik let a čím hlouběji se ve svém bádání u tohoto incidentu dostávám, tím je celá záležitost zajímavější.

Kniha se bude jmenovat: "USAF kontra E.T. - Tajemství Rendleshamského lesa" a její rozsah plánuji na 540 - 580 stran. V roce 2016 by mělo zaznít minimálně ještě jedno téma, které chci věnovat jednomu skutečně výjimečnému fenoménu, kterému věnuji vlastní osobitý výzkum. K obsahu se nebudu zatím nijak vyjadřovat, ale název knihy mnohé napoví. Publikace by měla vyjít na přelomu listopadu a prosince roku 2016 a bude se jmenovat: "Plazí Faktor: Hadí Inteligence a Lidská Evoluce" v předpokládaném rozsahu 580 - 620 stran.

Pokud by se našel nějaký milionář, který by pojal úmysl alespoň zčásti sponzorovat můj čas a energii, kterou chci věnovat psaní knih, pak budu nejen hluboce vděčný, ale vážně uvěřím na čisté zázraky.

Pojďme ale k tématu. Série materiálu, jehož první část právě čtete, je ve skutečnosti takovou malou ochutnávkou, která vás nechá nahlédnout do jedné z množiny témat, která budou součástí plánované publikace "USAF kontra E.T. - Tajemství Rendleshamského lesa". Konkrétně jde o pátou kapitolu, která se jmenuje "Tajuplný kód". Doufám, že vás toto téma alespoň zčásti zaujme a podnítí váš zájem i inspiraci o incident, který se udál v lese v katastru anglické vojenské letecké základny dislokované nedaleko městečka Rendlesham, a to dne 26. prosince 1980.

Tehdy 26letý seržant James Penniston byl součástí tříčlenné skupiny tajné vojenské policie "USAF", která byla povolána vyšetřit a objasnit okolnosti údajného přistání mimozemského plavidla, ke kterému došlo v Rendleshamském lese v časných ranních hodinách dne 26. prosince 1980. Tříčlennou skupinu tedy tvořil: Seržant James Penniston, dále pak John Burroughs a Ed Cabasang. Ovšem pouze Penniston a Burroughs šli přímo do lesa, aby se pokusili objasnit, co se v něm vlastně děje, kdežto Cabasang zůstal u vozidla tak, aby bylo zabezpečeno rádiové spojení s leteckou základnou.

Cabasang přitom od auta sledoval pohyby zvláštního vícebarevného světla, které se v lese pohybovalo velmi zvláštním způsobem, zatímco jeho dva kolegové vyrazili pěšky přímo do epicentra událostí. Ve chvíli, kdy se Penninston a Burroughs přiblížili ke světlu na určitou vzdálenost, začali poměrně intenzivním způsobem pociťovat abnormální pocity ve vlasech, na kůži a vlastně po celém těle. Zároveň měli pocit, jakoby se okolní vzduch nabíjel elektrickou energií. Později u nich začalo docházet i k deformování kontinuálního plynutí času. Oběma dvěma se zdálo, jakoby se čas zpomalil a současně se vytratily přirozené zvuky lesa. Absence akustiky okolí byla skutečně velmi zvláštní. Penninston ani Burroughs se s něčím podobným ještě nesetkali.

Nyní si již byli zcela jisti, že ve hře nejsou pouze světla, ale skutečný hmotný objekt, který vydává záři. Tento objekt "seděl" na vyvýšeném místě lesní půdy mezi několika borovicemi. Penninston, který se k objektu pomalu ještě více přiblížil, zjistil, že těleso nedisponuje aerodynamickým tvarem, ale vykazuje charakteristiku rovnostranného trojúhelníku o velikosti stran zhruba 2,7 x 2,7 x 2,7 metrů. Vizuálně se zdál být jeho povrch tvořen neznámou černou skelnou hmotou. Z nitra objektu střídavě pulsovaly modré, žluté a červenavé záblesky. Bylo skutečně velmi těžké vyjádřit slovy to, čeho byli oba dva vojáci vlastně svědky.

Seržant Pennistnon byl zběhlý ve všech typech letadel. Při "United States Air Force" (USAF) nejdříve sloužil jako letecký instruktor a poté i jako letecký vyšetřovatel. Součástí jeho poměrně hodně sofistikovaného výcviku byly detailní znalosti designu a charakteru vojenských letounů zařazených do výzbroje NATO, stejně jako tehdy Varšavské smlouvy. Z poměrně velké blízkosti provedl vizuální analýzu neznámého objektu, pořídil fotografie, řadu náčrtků a dalších měření, a to vše zadokumentoval do svého pracovního deníku. Zvláštní pozornost pak věnoval podivný obrazcům, které byly vidět na boku plavidla. Nakonec v sobě nalezl odvahu a některých symbolů se rukou dotkl.

Když seržant Penninston položil ruku na symboly, které vypadaly jako kdyby byly vygravírovány do skelného povrchu tělesa, cítil, jako kdyby se dotýkal smirkového papírů na rozdíl od hladké skelné plochy. Najednou ho pohltil záblesk bílého světla. V tu chvíli nic neviděl, ani neslyšel. Ocitl se sám v jasně zářivém bílém světle. V této chvíli telepatickým způsobem do své mysli přijal vzorec množiny jedniček a nul. Nedokázal určit, jak dlouho přenos tohoto binárního kódu trval. Když přišel znovu k sobě, stál vedle plavidla a díval se na jemu již dobře známou skupinu piktogramů.

O několik vteřin později počalo plavidlo opět vyzařovat tak zářivě jasnou barvu, že si seržant Penninston myslel, že se chystá explodovat. Seržant s sebou instinktivně hodil o zem a sledoval, co se bude dít dále. Objekt nehlučně vystoupal do výšky čtyř metrů a počal obratně manévrovat mezi stromy. Nakonec vystoupal až těsně nad vrcholky stromů a nabral tak ohromnou rychlost, že během dvou vteřin zmizel z dohledu.

Následující den se seržantovi Penninstonovi před zrakem neustále objevovali nuly a jedničky. Postupně nabyl pocitu, že jde o jakousi sekvenci, která se neustále opakuje jako smyčka. Rozhodl se nakonec, že si sled nul a jedniček pečlivě poznamená do svého poznámkového bloku. Celkově popsal 16 stran, ale později se zjistilo, že několikrát opakoval jednu a tu samou sekvenci. Po potřebné úpravě a převodu do digitální podoby vypadal kompletní záznam takto:

Souběžně s tím si ještě jednou a přesněji přepsal tvary symbolů, které spatřil na boku neznámého objektu a kterých se dotkl rukou. Níže vidíte fotografii původního poznámkového bloku s originálním záznamem symbolů. Na dalším obrázku vidíte jejich počítačovou reprodukci.

Během mého vlastního šetření jsem zjistil, že značnou pozornost těmto symbolům věnoval výzkumník z Jihoafrické republiky - Wayne Herschel. Ten po nějaké době pojal nápad, podívat se, zda se nějaký takový symbol nenachází v archivní dokumentaci "crop circles", kde jsou k dispozici i fotografie. Jak jistě víte, Velká Británie je jakousi "zemí zaslíbenou" tohoto jevu, proto je na jejím území aktivní celá řada institucí, které provádějí velmi důkladnou dokumentaci a archivaci tohoto jevu.

Nevím, jak Wayne Herschel v tomto ohledu pořídil, ale předpokládám, že by mne v případě nějakého skutečně pozitivního nálezu kontaktoval, neboť jsme spolu prostřednictvím mailové pošty ve spojení. Já jsem v této věci také nijak úspěšný nebyl, ale pravdou je, že jsem hledání v tomto směru nevěnoval tolik času a energie, kolik by si zasluhovalo. Nicméně ony pověstné "plody" přišly ze zcela jiného směru.