TAJEMSTVÍ ZVUKU - SVĚTLA A SKRYTÉ SÍNĚ DNA

V poutavé pasáži své fascinující knihy nazvané "The Cosmic Serpent: DNA and the Origins of Knowledge" (Kosmický had: DNA a původ vědomostí - kniha vyšla i v čeckém jazyce, poz. red.) francouzský antropolog Jeremy Narby (viz obr. dole vpravo) útržkovitě zmiňuje i své zápisky z deníku, který si psal v době, kdy studoval léčebné praktiky medicinmanů v Amazonii. Jeden z těchto zápisků je pro populární téma genetického léčení extrémně zajímavý.

Dr. Narby píše, že podle šamanů z celého světa je komunikace s léčivými duchy zajištěna prostřednictvím hudby. Pro šamany je téměř nemyslitelné vstoupit do světa duchů a zůstat přitom zticha. Angelica Gebhart Sayer hovoří o vizuální hudbě, kterou duchové předestírají před šamanův zrak. Je tvořena trojrozměrnými obrazy, které se spojují ve zvuk, který pak šaman vyluzováním odpovídajících melodií napodobuje.“ V provokativní poznámce pod čarou si Narby říká: „Měl bych zkontrolovat, jestli DNA vydává zvuk nebo ne.“

Jeden myšlenkový směr tvrdí, že lidé jsou ve skutečnosti tvořeni zvukem a sama DNA je také jakousi formou zvuku. Harvardem odkojený Leonard Horowitz vychází z pečlivého výzkumu a vysvětluje, že DNA vysílá i přijímá jak fonony, tak fotony, neboli elektromagnetické vlny zvuku a světla. Podle Horowitze se v roce 1990 „trojici vědců, laureátům Nobelovy ceny podařilo zdokonalit výzkum, který odhalil, že primární funkce DNA nespočívá v syntéze bílkovin, ale v říši bioakustické a bioelektrické signalizace.“  V posledních letech se tak začalo dařit novému uměleckému směru, nazvanému hudba DNA. Proto se zdá minimálně patřičné připodobnit DNA ke klaviatuře, která hraje hudbu života.

Co když jsme ale doopravdy alespoň částečně tvořeni zvukem? Co když na počátku skutečně bylo Slovo? Co když hudba sfér není jen mýtem? Co když jsme i my sami harmonickou konvergencí? Co když je holografická mřížka naší bytosti jazykovým a hudebním rozhraním mezi světlem z vyšší dimenze, které můžeme považovat za for