MAGICKÉ THAJSKO - SPIRITUÁLNÍ BRÁNA DO JINÉHO SVĚTA (5)

Stále se vracející Mae Naak

Zvláště slavné "Phii" se mohou pochlubit obrovskými svatyněmi, které jsou budovány na jejich počest a které navštěvují lidé z širokého dalekého okolí, neboť zde žádají "Phii" o pomoc. Jedna taková svatyně stojí nedaleko Klong Phra Khanong ve Wat Mahabut v Bangkoku. Podle zdejší legendy někdy v roce 1800 žila se svým manželem v této oblasti žena, která se jmenovala Mae Naak. Oba dva se zabývali pěstováním rýže.

V jisté době Naak otěhotněla, ale ještě před tím, než se narodilo dítě, byl její manžel odvolán do služby k armádě. Během jeho nepřítomnosti prodělala Naak těžký porod, během kterého zemřela společně s dítětem. Ačkoliv byla řádným způsobem pohřbena, její duch se odmítl vydat na "druhou stranu", neboť velmi milovala svého manžela a síla této lásky ji poutala k fyzickému světu. Takže Naak zůstala ve sféře fyzického světa a její duch byl stejně tak jako duch jejího dítěte schopen se projevovat v lidské podobě.

V této formě navštívila svého manžela ve vojenském táboře, kde spolu s ním strávila celou noc. Po odchodu z činné služby se Mak vrátil domů, přičemž našel svou ženu a dítě, jak na něho čekají. Přátelé se ho snažili varovat, že jeho žena je ve skutečnosti duch a on by měl utéci, neboť je velmi nebezpečné žít s duchem. Mak se však nedal přesvědčit a nadále žil s Naak. Nakonec však přece jen zjistil, že lidé mluví pravdu. Stal se svědkem situace, kdy manželka protáhla svou ruku bezmála o dva metry ve chvíli, kdy chtěla zvednout citrón, který spadl na podlahu.

Pro Mak to byl poměrně otřesný zážitek. Začal se bát a nechtěl již zažít podobnou situaci. Z tohoto důvodu se přestěhoval do domu svého souseda a později našel útočiště v místním buddhistickém klášteře. Tato situace však Naak velmi rozzlobila, začala útočit a zabíjet nevinné oběti a postupně teorizovala celou vesnici. Nakonec se jednomu z buddhistických mnichů podařilo prostřednictvím velmi náročného rituálu ovládnout ducha Mae Naak, kterého vpravil do posvátné nádoby, kterou nakonec vhodil do řeky.

Jenomže později se ukázalo, že toto nebyla zrovna ta nejšťastnější volba. Nádobu totiž objevili rybáři, a jelikož byli velmi zvědaví a chtěli se podívat dovnitř, nevědomky ducha opět osvobodili. Mezitím bývalý manžel začal žít s jinou ženou a duch Naak se v žárlivosti pokusil tuto ženu zabít. V jiné verzi příběhu duch Naak nakonec souhlasí, že přestane zabíjet, a to pod příslibem, že ve svém dalším životě bude žít opět se svým bývalým manželem. U našinců může takový příběh vyvolávat pouze úsměvy na tváři, ale lidé v Thajsku berou tyto věci doslova smrtelně vážně.

Nakonec velká svatyně, která byla vybudována na počest ducha Naak, v sobě mimo jiné ukrývá i velkou sochu této ženy a jejího dítěte. Na druhou stranu je vskutku pozoruhodné, že do této svatyně chodí v poměrně velkém množství lidé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že jim duch Mae Naak zajistí výhru v loterii. Jiní lidé přicházejí s prosbami týkajícími se jejich budoucnosti nebo s záležitostmi, ve kterých je velmi důležité správné rozhodnutí. Návštěvníci chrámu si mohou za malý poplatek koupit květ orchideje, kadidlo, žlutou svíci nebo malou lahvičku posvěceného parfémového oleje.

Pokud by člověk skutečně v nějaké loterii později vyhrál a tato výhra by byla dána do souvislosti s působení ducha Naak, pak dotyčný musí část takto získané výhry utratit na její počest. Lidé do tohoto chrámu přinášejí různé dary. Většinou jsou to kojenecké lahve, různé plastové dětské hračky, rtěnky nebo tradiční thajské oblečení pro Mae Naak. Jak je vidno, posedlost s uctíváním duchů zvaných "Phii" nezná v Thajsku hranic.

Lidé na tyto duchy prostě nedají dopustit a cizinec se musí mít velmi na pozoru, aby si nějakým nepatřičným gestem nebo výrazem proti sobě nepopudil místní obyvatelstvo. K těmto případům dochází poměrně často, a to i v dnešní době. Pro takového neopatrného turistu pak jde většinou o velmi nepříjemný zážitek. Velkého zastání se mu totiž nedostane ani u místní policie či jiných státních orgánů, jež takové chování považují za nemastné, nebo dokonce urážlivé.

Duch "Král"

Jeden z nejznámějších duchů v Thajsku patří králi Chulalongkomi (známý také jako "Rama V."), který vládl od roku 1868 až do své smrti v roce 1910. Thajci jsou přesvědčeni o tom, že když zemře král, je znovuzrozen v nebi jako "devická" (božská) bytost, jež není technicky vzato považována za "Phii". Nicméně je tato duchovní esence uctívána jako duch, přičemž žijící lidé se snaží o osobní usmíření z jeho strany.

Král Chulalongkom je uctíván z mnoha různých důvodů. Je znám jako král, který velmi pečoval o svůj lid a pravidelně cestoval mezi vesničany, se kterými se bavil o jejich starostech, přičemž se snažil porozumět jejich potřebách. Je o něm známo, že disponoval poměrně výraznými léčitelskými schopnostmi, přičemž v rámci svých možností léčil každého bez rozdílu postavení ve společnosti, a to zcela zadarmo.

Oslavy krále "Ramy V." probíhají každý rok 23. září

"Rama V." (viz obr. vlevo) je také znám jako velký modernizátor společnosti. Na jeho popud byly v Thajsku zavedeny velmi významné reformy včetně zrušení otroctví, podpory vzdělávání či výuky angličtiny. Během svého života uskutečnil dvě velmi zásadní cesty do Evropy, kde se setkal s mnoha evropskými politiky a získal zkušenosti ohledně "moderního" západního způsobu života. Poté, co se vrátil do své země, najal celou řadu západních poradců a inženýrů, kteří pracovali v celé řadě modernizačních projektů na území Thajska.

A v neposlední řadě zabránil tomu, aby Thajsko bylo kolonizováno. V podstatě to byl první asijský státník, který ve své době učinil na evropské vůdce velmi dobrý dojem. Byl vnímán jako civilizovaný a velmi osvícený asijský monarcha. Jednou z nejznámějších a nejvíce uctívaných soch v Thajsku je socha tohoto krále na koni. Socha se jmenuje "Royal Equestrian Statue of Chulalongkorn" a dnes je místem, kde se shromažďují lidé, aby vzdali hold svému bývalému vládci a komunikovali s jeho duchem.

Antropoložka Irene Stengs nabízí následující popis jednoho takového obřadu:

"Husté mraky kadidla štípají do očí. Náměstí před sochou je přeplněno lidmi, kteří sedí na rohožích, papírových kartónech nebo na novinách. Sedí za malými stolky, na kterých se nacházejí různě obětiny: věnce, vonné tyčinky, svíčky, ořechy černá káva, dokonce thajské brandy, pivo, limonády, thajské cukroví, zdobené koláče, čerstvé kokosové ořechy, jablka, prvotřídní thajské ovoce, doutníky, cigarety, svazky růžových nebo červených květů.

Lidé mí říkají, že toto všechno jsou obětiny, které jsou prezentovány tím, co prý měl král během svého fyzického života rád. Do toho všeho hraje hudba a lidé tancují různorodé rituální a obřadní tance. Už se smráká, ale nikdo ze zdejších tomu nevěnuje pozornost. Oslava ducha "krále" probíhala celý den a zdaleka nekončí. Vždyť noc je ještě mladá...."