"ELITNÍ SPOLKY" - oficiálně uznaná bakalářská práce, aneb zázraky se dějí v školském systému

Elitní spolky

Bakalářská práce

Abstrakt

Existují skupiny, spolky, které mají vliv na vlády, instituce, média, jsou schopny ovlivňovat světové dění a o kterých ví pouze malá část veřejnosti a tyto informace jsou jen velmi kusé, neboť se jejich setkání konají za zavřenými dveřmi a členové jsou vázáni mlčenlivostí? Ano, existují. Objasnění tohoto problému, historii vzniku těchto skupin, jejich postupnému nabývání moci a vlivu elitních společností na globální vládnutí, se věnuje tato práce. Moc jim přinesly peníze a peníze jakožto směnné papíry byly vytvořeny prvními bankéři, kteří nejvíce přispěli k vytvoření zákulisní vlády. Pozornost je tedy věnována mezinárodním bankéřům (především klanu Rothschildů) jako globálním aktérům, jejich vývoji a vlivům na dějiny. Další část práce se zaměřuje na elitní společnosti ve 20. století, mezi tyto globální aktéry patří mj. Kulatý Stůl (The Round Table), Rada pro mezinárodní vztahy (Council on Foreign Relations), skupina Bilderberg, Trilaterální komise. Studie popisuje také cíle společností a prostředky, jimiž mají být dosaženy, zaměřuje se na jednotlivé významné členy z oblasti politiky, obchodu, průmyslu nebo médií. Zkoumány jsou rovněž snahy o zavedení centrální banky v USA a zrod Federálního rezervního systému USA.

Poděkování

Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucí bakalářské práce Mgr. Daniele Dvořákové za odborné vedení práce. Děkuji také panu Danielovi Solisovi za poskytnutí odborných konzultací a cenných rad. Rád bych také poděkoval Janu Vacovskému za velkou podporu a Zuzaně Vacovské za povzbuzování a trpělivost. Velké poděkováni patří také celé mé rodině, přítelkyni a přátelům, kteří mě při tvorbě této práce podpořili.

Obsah

1 Úvod 7

2 Cíl práce, metodologie, vymezení pojmů 9
2. 1 Cíl práce 9
2. 2 Metodologie 9
2. 3 Vymezení pojmů 9

3 Evropa: mezinárodní bankéři a jejich vliv 12
3. 1 Rothschildové 12
3. 2 Financování obou stran konfliktu 13
3. 3 Napoleon a Waterloo 14

4 USA: snahy o zavedení soukromé centrální banky 16
4. 1 Bank of the United States 16
4. 2 The Second Bank of the United States 17
4. 3 Občanská válka a Lincoln 18
4. 4 Proces založení Federálního rezervního systému (FED) 18

5 Elitní spolky 20. století 21
5. 1 Rada pro mezinárodní vztahy (CFR, Council on Foreign Relations) 21
5. 1. 1 Členové a vliv spolku na média 21
5. 1. 2 Otec a potomek CFR 22
5. 2 Bilderberg 23
5. 2. 1 Cíle Bilderbergu 24
5. 2. 2 Členové a jejich vlivy 25
5. 3 Trilaterální komise 27
5. 3. 1 Členové a cíle TK 27
5. 4 Korporatokracie 28
5. 5 Světové ekonomické fórum 30

6 Komparace elitních spolků v oblasti vzájemného propojení 32
6. 1 Srovnání odlišností a vlastností spolků 33

7 Ukázky vlivu elitních spolků a mezinárodních bankéřů 34
7. 1 První světová válka 34
7. 2 Bolševická revoluce 35
7. 3 Financování nacistů 35
7. 4 Vliv skupiny Bilderberg 35
7. 5 Vliv Trilaterální komise 36

8 Závěr 38

Seznam použité literatury 42

1 Úvod

Téma elitních spolků jako globálních aktérů je v současné době stále více diskutované a začíná se stále více dostávat do povědomí lidí. Jakoby lidé začali tušit, že je něco špatně. A není se čemu divit, politická a ekonomická situace je stále nepříznivá, roste nezaměstnanost, inflace, Evropská unie čelí řadě vnitřních problémů a někteří ekonomové předpovídají její krach včetně pádu její měny. Neustále dochází k válkám o ropu nebo za účelem pacifikace národů, které přestanou hrát podle zavedených pravidel (např. snahy o odpoutání se od dolaru a zavedení jednotné zlaté měny pro Afriku – viz Kaddáfího Libye). Pokud se nějaká země rozhodne učinit reformy pro zlepšení své situace a tyto reformy nějakým způsobem kříží plány elit, dochází k známému scénáři – předložení určitých, často nepravdivých obvinění a poté přinucení země, aby jednala v souladu se zájmy elit a to buď jednodušší cestou prostřednictvím korupce, či odstranění politických vůdců dané země nebo v radikálnějším případě k vojenské intervenci nehledě na počet civilních obětí (viz kap. 5. 4).

Někteří lidé jsou tímto opakujícím se scénářem již unaveni a vede to k tomu, že přestávají projevovat zájem o politiku, zmocňuje se jich apatie a žijí svůj život bez jakéhokoliv zájmu o dění – tento postoj je pro elity tím nejlepším, mají pak pro své plány volnou ruku. Ovšem jsou tu i ti druzí lidé, kteří se těmto věcem snaží porozumět a pátrají, proč krachuje ekonomika a stát musí vyplácet banky, a komu vlastně všechny státy dluží, když jsou zadluženi úplně všichni, proč neustále (i když došlo k zhroucení komunistického režimu a bipolárního světa) dochází k válkám, intervencím a pořád nepřichází politiky slibovaný mír. Mír, o němž mluvil po pádu komunismu např. George H. W. Bush, který prohlašoval, že se v těchto těžkých časech nabízí příležitost k vytvoření Nového světového řádu (dále NWO), v němž budou národy sjednoceny a který povede prostřednictvím OSN k dlouhé epoše míru (RIVERA, 2010). Má práce je věnována, jak těm druhým, kteří hledají odpovědi na otázky, kde se Nový světový řád vzal, kam směřuje a kdo ho řídí, tak těm prvním, otráveným a znechuceným lidem, ve snaze o obnovení jejich ztraceného zájmu a samozřejmě i všem ostatním.

Postupnou integraci světa popsal v osmdesátých letech např. harvardský profesor a člen spolku CFR (viz kap. 6. 1) Richard N. Cooper: „Navrhuji radikální alternativní plán následujícího století: vytvoření jednotné měny společné pro všechny rozvinuté země, včetně společné měnové politiky a také společné emisní banky, která bude tuto měnovou politiku řídit. Jak mohou nezávislé státy dosáhnout těchto cílů? Musejí svěřit veškerá rozhodování v oblasti měnové politiky vyšší, nadnárodní instituci.“ (GRIFFIN, 1998, s. 111).

Proč by ale někdo chtěl směřovat k zavedení světové vlády a kontrolovat ji? Touha lidí je nekonečná. S dosažením něčeho okamžitě toužíme po něčem dalším. Stejně tak mocní zákulisní aktéři, kteří se postupem věků dostávali stále k většímu bohatství a moci, touží po další stále větší moci, jejich cílem tedy má být směřování k jedné světové vládě.

Tyto tendence jsou v knize D. Estulina popisovány jako Rockefellerova strategie: „…nezáleží na tom kolik peněz člověk má, jestliže je nepoužije k získání a kontrole takových organizací, které vytvářejí plány a politiku, jež ovlivňuje vlády, popřípadě lidi, kteří v nich pracují, nikdy si neuvědomí skutečnou sílu bohatství.“ (ESTULIN, 2012, s. 175).

Práce popisuje, jaké spolky jednají v souladu s cíli NWO, jaký je jejich vliv, jak konkrétně tyto spolky postupují a jakým způsobem se dostaly k moci. Popis historických událostí a mezinárodních bankéřů v první části práce je pro pochopení problematiky nutný, jelikož elitní spolky 20. století na popisované události navazují a je patrné, že se v těchto elitních spolcích objevují titíž aktéři, jež uplatňovali své vlivy v historii (mj. jména jako Rockefeller, Morgan). O některých významných skutečnostech a problémech, které by si zasloužily mnohem větší pozornost a rozbor, se v práci zmiňuji pouze krátce, důvodem je rozsahové omezení práce.

2 Cíl práce, metodologie, vymezení pojmů

2. 1 Cíl práce

Cílem práce je vytvořit přehledovou studii elitních spolků, jejich aktivit a provést evaluaci dopadů jejich činností na globální vládnutí. Pomoci komparativní metody spolky vzájemně porovnat, ověřit předpoklad jejich vzájemného propojení a možnosti vlivu na významná politická rozhodnutí. Dílčím cílem práce je také stručné představení historie mezinárodního bankovnictví, které je nutné pro pochopení souvislostí.

2. 2 Metodologie

Práce popisuje téma pomocí kvalitativního výzkumu, jehož prostřednictvím analyzuje velké množství informací o několika elitních spolcích s vlivem na směřování globálních událostí. Pomocí literární rešerše se zaměřuje na výzkum a explanaci procesů, okolností, vztahů a systémů, jež jsou s elitními společnostmi spjaty. Spolky jsou vzájemně komparovány a je rovněž evaluováno jejich postavení a vliv. Úkolem tohoto kvalitativního výzkumu je vytvoření celistvého obrazu o zkoumaném předmětu. Ke komparaci spolků slouží komparativní metoda, jež objevuje empirické vztahy mezi spolky. Při sběru dat ke studii a jejich aplikaci byly využívány spíše sekundární prameny. Nejpřínosnějším zdrojem pro tvorbu práce byla kniha „The feature from Jekyll Island“, jejímž autorem je G. Edward Griffin, k dalším velmi přínosným zdrojům informací patří kniha Michaela Morrise „Co nesmíte vědět!“, kniha Daniela Estulina „Pravdivý příběh skupiny Bilderberg“, v neposlední řadě také dílo Johna Perkinse „Confessions of an Economic Hit Man“ a „The global manipulators“ Roberta Eringera.

2. 3 Vymezení pojmů

Co je Nový světový řád (New World Order, NWO)? Nový světový řád je systém nového uspořádání světa a jeho cílem je vytvoření jedné světové vlády. Pro vznik tohoto systému je potřeba, aby se samostatné státy vzdaly svých národních suverenit ve prospěch vyššího mezinárodního orgánu. Tyto tendence mají být pozorovatelné v pokračujících snahách světové integrace do hospodářských uskupení jako EU, NAFTA, ASEAN, WTO atd. Prioritou tohoto trendu podle zastánců teorie NWO nemá být rozvoj a usnadnění obchodu mezi státy, ale právě plnění cíle NWO – směřování ke globální vládě. Mezi nástroje, kterými má být globální vláda udržována patří jednotná celosvětová měna (včetně nahrazení hotovosti elektronickými platbami, čímž bude měnová politika lehce ovladatelná a úplně každá transakce bude dohledatelná – pokud si cokoliv koupím, bude o tom záznam), světová centrální banka ovládající celý finanční systém a světová armáda vytvořená sjednocením armád všech států, která bude ovládat zbraně hromadného ničení.

K použití síly této armády proti systémovému vzbouřenci by došlo pouze v nejkrajnějším případě a to proto, že tento postup vede k dlouhodobému odporu společnosti. Ke kontrole a udržování systému je mnohem účinnější ekonomicko-monetární nástroj. Měnová politika praktikována světovou centrální bankou (jež by měla vzniknout transformací MMF) na rozdíl od armády může být bez použití jakéhokoliv násilí aplikována proti komukoliv ve společnosti (jak celému národu, tak i domácnosti) a jelikož je měnová manipulace pro většinu populace nesrozumitelná – v případě uměle vytvořené krize nevyvolává protesty lidu, který věří, že nastalé problémy jsou součástí přirozeného hospodářského cyklu (GRIFFIN, 1998).

V současnosti se na poli mezinárodní politiky a na půdě akademické pracuje s pojmem globální vládnutí (z ang. global governance, GG). Hlavní aktéry globálního vládnutí tvoří tři pilíře – politický (vlády, mezinárodní organizace, nadnárodní orgány), ekonomický (nadnárodní korporace), socio-kulturní (občanská spol.). V práci se objevují především ekonomičtí aktéři, případně političtí. V rámci globálního vládnutí existuje několik přístupů, které se v navrhovaných řešeních liší, některé v rámci GG uznávají jako hlavního aktéra občanskou společnost, jiní podporují reformu mezinárodních institucí, např. OSN. Jedním z proudů GG je kosmopolitní (globální) demokracie, která klade důraz na rozvoj globálního politického občanství a postupné utváření globální republiky, ve které by spravedlnost podléhala autoritě OSN a síle NATO (Globální vládnutí, 2012). Při pohledu na význam tohoto pojmu a jeho definici je patrná určitá podobnost s pojmem NWO.

Globální vládnutí se skládá z institucí a sítí, které mají prostřednictvím různých dohod a regulací řešit globální problémy a vládnout globálně. Tento koncept globálního vládnutí se řídí hlavně procesy globalizace (propojování společnosti v jednu světovou společnost na globální úrovni). Jedním z hlavních znaků globálního vládnutí je postupné oslabování postavení národních států a odevzdávání jejich pravomocí a rozhodovací autority ve prospěch nadnárodních institucí, které mají tyto pravomoci vykonávat na základě zavádění pravidel a regulací na globální úrovni (BALABÁN, POTŮČEK, 2010). Zastánci tohoto konceptu tvrdí, že je nutné vytvořit globální instituce, které by nahradily ty stávající (např. OSN). Tyto instituce by měly mít větší pravomoci a měly by rozhodovat na globální úrovni, což by dle stoupenců globálního vládnutí mělo přispět k aktivnějšímu řešení světových problémů. Odpůrci toto úsilí považují za směřování k novému světovému řádu a dle nich má být pojem globální vládnutí pouze mírnějším vyjádřením pro nový světový řád (ČTK, 2010). Mezi odpůrce patří např. bývalý český prezident V. Klaus .¹

Pojem elita či finanční elita se v práci často objevuje, je tedy žádoucí tento pojem vymezit. Teorií elit věnovalo pozornost mnoho sociologů mj. V. Pareto, G. Mosca nebo C. W. Mills. V knize z roku 1956 „Mocenská elita“ popisuje Mills existenci mocenské elity skládající se ze spojeného systému velmi významných a vlivných (elitních) osobností z finanční (ekonomické), politické a vojenské sféry. Společnost se dle Millse skládá hlavně ze sjednocené a mocné elity na hoře a z obrovské dolní společnosti mas, která je atomizována a pohlcena vlastními problémy. Elita prostřednictvím televize, rozhlasu nebo tisku neustále ideologicky manipuluje masy. Tato manipulace prováděná elitou je mocí skrytou, je totiž vytvářen dojem, že rozhoduje lid, který tomu věří, ovšem veškerou rozhodovací moc má v rukou elita. Mocenská elita má být navzájem spjatým svazkem velkých kapitalistů, politiků a vojenských představitelů, kteří se mezi těmito třemi sférami volně a plynule dle potřeby přesouvají a mění své funkce.

„Tvrdím, že v důsledku historického souběhu okolností se v naší epoše vytvořila elita moci, že lidé patřící ke kruhům, z nichž se tato elita skládá, činí teď jak osobně, tak společně všechna klíčová rozhodnutí a že tato rozhodnutí, jejichž nositelé disponují značně velkými a zcentralizovanými prostředky moci, mají větší důsledky pro větší počet lidí, než tomu kdykoli bylo v dějinách lidstva.“ (MILLS, 1956, s. 8).

Supertřída, pojem, jež je i názvem knihy D. Rothkopfa, představuje skupinu nejvlivnějších a nejbohatších lidí světa, jež dle tohoto autora v pyramidě moci tvoří úplný vrchol. Podle analýz Rothkopfa lze do supertřídy zahrnout zhruba 6000 lidí, ke kterým patří nejbohatší kapitalisté světa, významní politici, kteří mohou ovlivňovat životy všech lidí nehledě na hranice států, dále představitelé vojenské moci nejsilnějších armád světa a také zástupci světových náboženství. Představitelé supertřídy disponují velkou mocí, jelikož velmi dobře rozumí současnému světovému systému a vědí, jak v tomto systému získat a udržet si vliv. Tento vliv uplatňuje supertřída mj. účastí ve vládách. Ke sjednocování názorů této elity a vytváření významných vzájemných vazeb dochází každoročně v Davosu na Světovém ekonomickém fóru (viz kap. 5. 5) (MEZŘICKÝ, 2011).

Korporatokracie je pojmem, kterému se ve své knize „Confessions of an Economic Hit Man“ věnuje John Perkins, a kterému je věnován větší prostor v kapitole 5. 4. Perkins tento pojem charakterizuje takto: „Korporatokracii tvoří skupina lidí, kteří ovládají největší korporace. Tito lidé se chovají jako vládci tohoto světového impéria. Ovládají média, buď je přímo vlastní, nebo je ovládají nepřímo. Ovládají většinu politiků, protože financují jejich kampaně, buď přes korporace, nebo prostřednictvím osobních příspěvků, které pocházejí z korporací. Nejsou volení, nemají omezené funkční období, nikomu se nezodpovídají. A na samotném vrcholu korporatokracie není možno s jistotou říci, zda člověk pracuje pro soukromou korporaci nebo pro vládu, protože se tito lidé neustále přesouvají z jedné oblasti do druhé. Např. muž, který je v jednom momentě prezidentem velké nadnárodní korporace (jako třeba Halliburton), se během okamžiku stane viceprezidentem USA (Dick Cheney) nebo se prezidentem USA stane člověk, který se dříve pohyboval v ropném průmyslu. Je to stále stejné a nezáleží, zda vládnou demokraté nebo republikáni. Tito lidé se takto přesouvají tam a zpět jako přes turniketové dveře. A jak je tímto způsobem vláda většinu času neviditelná, její politiku na té či oné úrovni prosazují korporace. Ustanovení korporací jsou prezentována vládě, pak jsou implementována a stávají se součástí vládní politiky… Všichni v podstatě pracují na jediném cíli, a tím je maximalizace zisků bez ohledu na sociální a environmentální dopady.“ (PERKINS, 2008).

Reference:
1. „Jde o hlavní nebezpečnou ideologii současnosti. Tato ideologie je dnes opravdovým nebezpečím, nikoli komunismus nebo starý socialismus. A evropské vládnutí je pochopitelně prototypem globálního vládnutí – globálního rušení demokracie… Viníky tohoto stavu jsou ti politici, intelektuálové či novináři, kteří nechtějí demokratickou kontrolu, kteří nechtějí demokracii. Jsou to elitisté, kteří touží pouze vládnout. A pochopili, že daleko snadněji se vládne v nadnárodních až globálních institucích než v těch národních. Všichni evropští politici čas od času radostně odjíždějí na zasedání Evropské rady, protože když vypadnou ze své Prahy, Varšavy, Říma, Madridu, jsou najednou osvobozeni od tlaku voličů. S méně starostmi pak sedí v uzavřeném kruhu, v němž mezi sebou rozhodují.“ (KLAUS, 2012).