ZÓNA ZASVĚCENÍ: Tématický okruh číslo 8. - Bílá místa lidské historie: Velká Pyramida - prehistorická zbraň hromadného ničení? (PROBLÉM TEORIE RELATIVITY) 34. část

3) Reakce Tesly a dalších fyziků k relativitě

Existoval ještě další problém u "Michelson - Morleyova" experimentu, který souvisí s experimentem provedeným Ernestem Silvertoothem v roce 1987. Einsteinova speciální teorie relativity výslovně vyžaduje, aby jednosměrná rychlost světla byla konstantní. Pokud by tomu tak nebylo, speciální teorie relativity padá. Michelson-Morleyův experiment však prokázal, že rychlost v jakémkoliv směru je konstantní. V důsledku toho můžeme konstatovat, že speciální teorie relativity je postavena na orientační extrapolaci, která jde daleko za experimentální výsledky "Michelson-Morleyova experimentu".

Silvertoothův experiment prokázal, že vlnová délka paprsku světla, které cestuje jedním směrem, se mění v závislosti na směru jeho šíření. To silně naznačuje, že jednosměrná rychlost světla se může lišit v závislosti na směru, i když dosud nikdo nenašel uspokojivou cestu k opatření takové rychlosti. Fyzik Herbert Ives z amerických "Bellových laboratoří" zvažoval výše uvedené argumentu již v roce 1938.

Po zveřejnění Sagnacova experimentu relativisti jen stěží dokázali vysvětlit poměrně zřejmé výsledky a to do chvíle, dokud fyzik Paul Langevin nezačal argumentovat tím, že výsledky by měly být upraveny tak, aby braly do úvahy časovou dilataci v souvislosti s "Lorentzovými transformačními rovnicemi". Ve skutečnosti však šlo o jakousi mentální gymnastiku, neboť tyto transformační rovnice byly původně navrženy jako "matematické triky", aby bylo možné žonglovat s výsledky "Michelson - Morleyova" experimentu v kontextu tak, aby nebylo možné prokázat existenci éteru. Jinými slovy toto matematické žonglování si stanovilo jasný cíl - zachování speciální teorie relativity a to tváří v tvář opaku, který "Michelson - Morleyův experiment" prokázal.

V roce 1938 Ives publikoval práci, kterou zdemoloval Longevinovu teorii argumentace lokálního času. V roce 1951 šel tento člověk ještě dál, přičemž prokázal, že "jednosměrná rychlost světla tak, jak je definována Ein