NĚMECKO TLAČÍ NA USA OHLEDNĚ REPATRIACE ZLATA (2)
Je tomu již více jak rok, co jsem psal o kauze tlaku na repatriaci „německého zlata”, které je dodnes uloženo v amerických, anglických a francouzských bankách. Německo velmi slušnou formou požádalo o vydání svého zlata, přičemž se po dlouhých tahanicích tato kauza na první pohled vytratila do ztracena. Mezitím se však ukázalo, že německé zlato se v avizovaných bankách prostě nenachází. Souběžně s tím se daly do pohybu další věci, o kterých si myslím, že by čtenáři našeho magazínu měli být informováni. Z tohoto důvodu jsem se vrátil k původnímu článku, na který nyní plynule naváži.
Německo je nejen jednou z ekonomicky nejvlivnějších a nejsilnějších zemí na světě, ale po USA má údajně druhou největší zlatou rezervu, což hovoří samo o sobě. Mezitím zahraniční banky přiznávají, že mají s německým zlatem problém, neboť tyto zlaté rezervy měly být údajně roztaveny do nových zlatých prutů. Tato okolnost ovšem vyvolává celou řadu otázek:
-
1) Pokud dotyčné zlato bylo roztaveno, šlo o originální německé zlato z padesátých a šedesátých let 20. století?
-
2) Proč „Bundesbank” nezveřejnila seznam čísel starých zlatých prutů?
-
3) Proč „Bundesbank” nezveřejnila seznam čísel nových zlatýcg prutů?
-
4) Jak je možné, že celá řada zlatých prutů uložených v bankách zmizela? Jaká je fyzická ochrana takového bohatství?
-
5) Kdo taví zlato a na jakém místě se to děje? Je americký „Federální reservní systém” prakticky zařízen k tavení zlata?
-
6) Kdo je svědkem tavícího procesu a formování nových zlatých prutů?
-
7) Existuje o této operaci nějaký dokument s příslušnými podpisy a čí jsou to podpisy?
-
8) Proč k tavení došlo v USA a ne napříkald ve Frankfurtu nebo Hanau, kde se nachází nejlepší laboratoře k tavení drahých kovů na světě?
Odpovědi na tyto otázky jsou velmi podstatné. Ve své podstatě se dotýkají celé p
získáte 8 dní předplatného
na zkoušku zdarma
Najděte svou cestu k transformaci s naší rozsáhlou nabídkou videí a článků, které rozšíří vaše obzory.
Materiál není povoleno bez písemného souhlasu autora jakýmkoliv způsobem publikovat, rozšiřovat či rozmnožovat, a to ani jeho část.
Foto: Archiv autora