REZONANCE 2022: TEKUTÉ SVĚTLO (40)

Lidský subjekt „F. Edwin W.“ po určitém váhání ve svých materiálech poskytl ještě další velmi zajímavou pasáž informací. Vzhledem k tomu, že se mi tyto poznatky jeví ve vztahu k aktuální situaci uvnitř naší sluneční soustavy hodně zajímavé, rozhodl jsem se, že některé podstatné dedukce zařadím do této knihy. Samozřejmě je možné, že se v budoucnosti ukáží jako neopodstatněné, ale na druhou stranu nás mohou informovat o tom, co před námi vládnoucí "systém " na naší planetě z mnoha různých důvodů tají.

K tomuto souboru dat, které „F. Edwin W.“ přijal od zástupců Koldasianské civilizace, přistupuji se vší vážností a to i z toho důvodu, že se v poslední době vyrojilo nezávisle na sobě několik vážných indicií, které se týkají jednoho a toho samého tématu - potenciální přítomnosti neznámého tělesa, které by se aktuálně mělo nacházet někde na periferii naší sluneční soustavy. Všechny tyto relace však zjevně nemají nic společného s klasickým mýtem, jež se vztahuje k tělesu zvanému "Nibiru" nebo tzv. "Planetě X".

Poměrně zajímavé informace k citovanému tématu podává italský výzkumník Cristoforo Barbato, který měl údajně několik osobních setkání se zástupcem tajné služby Vatikánu, která se jmenuje "Servizio Informazioni del Vaticano" (SIV). Tento agent měl Barbatovi mimo jiné prozradit, že Vatikán nedisponuje pouze astronomickým teleskopem v "Castel Gandolfo" (viz obr. vlevo), který je zajisté veřejnosti všeobecně znám, ale, a to je velmi důležité, ještě dalšíma dvěma podstatně silnějšíma teleskopy. Jeden se nachází v přísně tajné lokalitě v oblasti americké Arizony a jmenuje se "Vatican Advanced Technology Telescope" - "VATT" (Vatikánský teleskop na základě pokročilé techniky). Poměrně detailní informace ohledně "VAAT" uvedl ve svém článku z roku 1999 - "Vatikánská astrologie míří do 21. století" Jiří Grygar. Zde je úryvek toho nejpodstatnějšího:

"Okolnosti výstavby tohoto obřího teleskopu tak, jak se dozvíme z oficiálních médií, byly poměrně prozaického charakteru. V sedmdesátých letech však rostoucí světelné znečištění začalo brzdit i provoz v Castel Gandolfo, takže další ředitel P. Patrick Treanor, S. J. začal uvažovat o přestěhování hvězdárny na vhodnější pozorovací stanoviště někde v Itálii.

Když se však jeho nástupcem r. 1978 stal rodilý Američan P. Dr. George V. Coyne, S. J., navázala Vatikánská hvězdárna úzké kontakty se Stewardovou observatoří Univerzity v Arizoně v Tucsonu ve Spojených státech, čímž se zrodila myšlenka vybudovat novou hvězdárnu v ideálním astronomickém prostředí v některém arizonském pohoří. Zásluhou sbírek amerických katolíků byla v polovině osmdesátých let založena Nadace Vatikánské observatoře, jejímž úkolem bylo postavit moderní zařízení na vrcholu Grahamovy hory asi 160 km severovýchodně od Tucsonu ve výšce 3230m n. m. uprostřed indiánské rezervace kmene Apačů.

Vrchol hory byl vybrán po pečlivém průzkumu pozorovacích podmínek. Kromě nového vatikánského dalekohledu zde bude postaven i jeden z největších dalekohledů světa LBT (z angl. Large Binocular Telescope), jenž bude na společné montáži nést dvě 8,4m zrcadla, takže jeho astronomický výkon bude lepší, než u jednoho 11,8 m zrcadlového dalekohledu, a to z toho důvodu, že dvě oddělená zrcadla lze využít také jako hvězdný interferometr o základně dlouhé 22,8 m. (Dosud největší astronomické zrcadlo - Keckův dalekohled na havajské sopce Mauna Kea - má průměr zrcadla 10 m).

Právě budování tohoto obřího stroje však narazilo na odpor arizonských "ekologů", kteří se začali obávat o zachování údajně vzácného poddruhu obyčejných rezavých veverek na úbočí kopce. Těm prý nevadí průmyslová těžba dřeva provozovaná (po dohodě s Indiány) na této hoře již desítky let, ale dle mínění těchto potrhlých ekologů by prý mohla utrpět duševní rovnováha veverek při pohledu na nezvyklé tvary astronomických kopulí! Tuto absurdní žalobu, která je možná patrně jen ve Spojených státech, vskutku řadu let projednávaly obvyklým rozvláčným tempem čím dál tím vyšší odvolací soudy. Konečné rozhodnutí o výstavbě tak padlo až v r. 1998, když se arizonská univerzita odvolala k federálnímu soudu.

Výstavba nového vatikánského dalekohledu v Arizoně však probíhala navzdory těmto nečekaným komplikacím hladce. Hlavní zrcadlo dalekohledu VATT (Vatican Advanced Technology Telescope - vatikánský teleskop na základě pokročilé techniky) (viz obr. vpravo) má zcela neobvyklé parametry - je totiž při světelnosti 1:1 nejsvětelnějším astronomickým zrcadlem v dějinách (fotografové vědí, o čem píši). K jeho zhotovení použil arizonský astronomický optik Roger Angel svého nového vynálezu - rotačního odlévání skleněných astronomických zrcadel.

Podle Angelova receptu se sklovina v podobě malých zlomků naskládala do sklářské pece, kde se zvyšováním teploty během několika dnů změnila v medově viskózní kapalinu, když dosáhla teploty 1180° C. V tu chvíli se začala celá pec otáčet tempem skoro 7 obrátek za minutu, takže se dle známého Newtonova pokusu s kbelíkem vody zavěšeným na zkroucené šňůře (tzv. Newtonovo vědro) hladina "kapaliny" působením odstředivé síly vytvarovala jako paraboloid, což je přesně ten tvar, jež mají astronomická zrcadla v ideálním případě dosáhnout. Po několika týdnech rotování při zvolna klesající teplotě (jde o velmi choulostivou operaci, aby v borosilikátovém skleněném disku nenastala nežádoucí pnutí) tak vznikl skleněný polotovar, který po definitivním ochlazení mohl být rovnou vyleštěn s neuvěřitelnou přesností 17 nm (necelé 2 stotisíciny milimetru). Odpadlo tak dlouhotrvající broušení klasického rovinného skleněného disku a ještě se ušetřila drahá sklovina. Vatikánské zrcadlo navzdory průměru 1,8 m má přitom neuvěřitelně nízkou hmotnost pouhých 560 kg. Primární zrcadlo bylo připraveno k namontování do dalekohledu již r. 1991.

Další novinkou bylo použití dutého (konkávního) sekundárního zrcadla umístěného nad primárním zrcadlem za primárním ohniskem dle návrhu skotského matematika a astronoma Jamese Gregoryho (1638 - 1675) z r. 1663. První zrcadlové dalekohledy užívaly uspořádání Isaaca Newtona z r. 1668, kdy byl svazek paprsků odražených od parabolického primárního zrcadla odkloněn mimo tubus sekundárním rovinným zrcátkem skloněným pod úhlem 45° .

Toto uspořádání má však přes svou jednoduchost mnohé nevýhody, takže dnešní velké zrcadlové dalekohledy využívají vypuklá (konvexní) sekundární zrcadla umístěná v tubusu dalekohledu ještě před ohniskem paprsků z primárního zrcadla. Od povrchu sekundárního zrcadla se pak odráží sbíhající se svazek paprsků do otvoru uprostřed primárního zrcadla, takže výsledné (prodloužené) ohnisko dalekohledu se nalézá těsně za zadní stěnou primárního zrcadla, což neobyčejně usnadňuje montáž přídavných zařízení (kamer nebo spektrografů) dalekohledu. Toto uspořádání vymyslel r. 1672 francouzský katolický kněz Laurent Cassegrain (1629 - 1693) a používají ho téměř všechny současné zrcadlové dalekohledy, neboť výrazně zkracuje délku tubusu dalekohledu a tím i rozměry kopule.

Cassegrainův systém se však uplatnil také v radioastronomii. Gregoryho systém má však, jak se nyní ukázalo, proti Cassegrainovu uspořádání jisté přednosti právě tehdy, když je primární zrcadlo velmi světelné, tj. když jsou délka primárního ohniska a průměr primárního zrcadla srovnatelné. Překoná se tím nejjednodušeji hlavní omezení Cassegrainova systému, totiž velmi malé zorné pole a ještě se získá na světelnosti. VATT s Gregoryho sekundárním zrcadlem má proto výslednou světelnost dokonce 1 : 0,9, což je nejlepší hodnota na světě. Této výhody se užívá jednak pro zkrácení expozičních časů, a jednak pro zobrazování plošných objektů (galaxií a mlhovin) s nízkou plošnou jasností. Přitom i ono sekundární zrcadlo o průměru 0,4 m vyniká nízkou hmotností pouhých 31 kg.

Jestliže se ušetří na hmotnosti zrcadel, neobyčejně to odlehčuje i mechanickou montáž dalekohledu, což zase znamená mnohem nižší cenu celého zařízení. Následkem toho má mechanická montáž dalekohledu hmotnost pouhých 12 t (např. ondřejovský dvoumetr budovaný ještě klasickou technikou firmy Carl Zeiss má zrcadlo o hmotnosti 2,4 t a montáž má plných 85 t) a kopule dalekohledu průměru pouhých 7 m (kopule v Ondřejově má průměr 16 m). K zlevnění přístroje přispěla také jednoduchá tzv. altazimutální montáž, kdy jsou otočné osy dalekohledu instalovány vodorovně a svisle bez ohledu na zeměpisnou šířku stanoviště. Donedávna se totiž velké stroje zásadně umisťovaly na paralaktické montáži, kde jedna osa směřovala šikmo k nebeskému pólu (na severní polokouli přibližně k Polárce).

Výhodou paralaktické montáže bylo mnohem jednodušší mechanické navádění dalekohledu za hvězdami, které se během expozice kolem pólu otáčejí. Dnes však tato výhoda s příchodem výkonných a spolehlivých řídících počítačů ztratila na významu. Počítače dokáží spolehlivě zajistit plynulý pohyb dalekohledu nestejnou a proměnlivou rychlostí v obou astronomických souřadnicích. Jak je patrno, nese VATT svůj název díky použité nové technice zcela oprávněně. Veškeré náklady na výstavbu VATT dosáhly proto na dnešní poměry nízké ceny 4 milionů dolarů.

Dalekohled byl dokončen v r. 1993 a do zkušebního provozu byl uveden následujícího roku. Od r. 1995 zde probíhá rutinní vědecký výzkum. Jak je dnes u velkých dalekohledů obvyklé, klasické fotografování na skleněné desky nebo filmy bylo zcela vytlačeno digitálním zobrazováním pozorovaných objektů či úseků oblohy pomocí polovodičových matic CCD (tzv. nábojově vázané prvky). Matice VATT má hranu o délce 2048 pixelů (obrazových elementů; vlastně miniaturních fotočlánků) a dokáže tak zobrazit velmi slabé objekty v zorném poli o průměru 15° (tj. asi polovina průměru Měsíce v úplňku) s rozlišením lepším než "1".

Provoz dalekohledu zajišťuje štáb pouhých sedmi vědců a techniků, většinou jezuitů z Vatikánu. Ředitel P. Dr. George V. Coyne, S. J. zkoumá pomocí nového dalekohledu výměnu hmoty v kataklyzmatických dvojhvězdách, jako jsou novy a symbiotické dvojhvězdy. Richard Boyle studuje změny chemického složení hvězd v průběhu vývoje Galaxie, Martin McCarthy atmosféry chladných uhlíkových hvězd a Christopher Corbally hvězdy, které mají nápadně nízké zastoupení prvků těžších než vodík a hélium (takové hvězdy představují prvotní látku, z níž se tvořil dnešní vesmír). Konečně William Stoeger se věnuje gravitačním efektům v okolí hvězdných černých děr."^{21, 22}

Ovšem to, o čem oficiální zdroje již nehovoří, je skutečnost týkající se dominantního využívání tohoto astronomického zařízení pro systematické pátrání po přítomnosti neznámého tělesa uvnitř naší sluneční soustavy. Vatikán je prostě posedlý proroctvím, které se dotýká příchodu neznámého tělesa, které by mělo být jakýmsi poslem velkých změn uvnitř lidské společnosti, přičemž by tyto změny měly být zároveň nástrojem pro svržení globální církevní moci na naší planetě. Mimoto Vatikán vlastní ještě jeden velký dalekohled, o němž se oficiálně neví vůbec nic, který by se měl nacházet někde v oblasti americké Aljašky.

Na toto téma poskytl agent "Servizio Informazioni del Vaticano" panu Barbatovi několik velmi zajímavých informací. Následující pasáž je výtah z části jejich rozhovoru:

Barbato (B): Pojďme se nyní chvíli pobavit o vašich úkolem v prostředí "S.I.V."

Osoba X (X): Já jsem byl vždy pověřen ryze technickými úkoly, z nichž nejdůležitějším asi bylo zabezpečení čisté a nerušené trasy mimořádně tajným informacím, které pocházely z vatikánského radioteleskopu na Aljašce a předáním těchto informací dále do příslušných rukou.

(B): Dobře, ale který teleskop máte na mysli? Nevěděl jsem, že Vatikán vlastní takovou instalaci v oblasti Aljašky.

(X): Ve skutečnosti Vatikán vlastní a aktivně využívá vysoce sofistikovaný radioteleskop, který patří mezi technologickou špičku v systémech, které používají jezuité. Teleskop se nachází v průmyslovém parku, který dříve sloužil k skladování ropy. Komplex je již dávno opuštěn, ale slouží jako kamufláž, jelikož oficiální aktivity jsou stále v režimu "přísně tajné", podobně jako ty z lokality "VATT" v Arizoně.

(B): Kdy bylo toto zařízení dostavěno a vlastní Vatikán více takových astronomických instalací po světě?

(X): Pokud vím, tak radioteleskop na Aljašce byl uveden do provozu v roce 1990. Hlavní úloha této technologie se soustřeďuje na výzkum všech anomálních nebeských těles, která se přibližují k naší planetě. V podstatě je to podobná činnost, jakou provádí CIA prostřednictvím zařízení - "SkyHole 12". Kromě toho byla "S.I.V." velmi podrobně informována ze strany mimozemských entit během jejich setkání s papežem "Piem XII". Mimozemské bytosti nám podaly velmi přesné informace o umělých instalacích jiné velmi bojovné mimozemské rasy v prostředí naší sluneční soustavy.

Následná analýza těchto informací, která byla provedena vědci Vatikánu díky vysoce pokročilé počítačové technologii, ukázala, že poskytnuté informace jsou nejen zajímavé, ale také strategicky velmi důležité, a z tohoto důvodu byly zařazeny mezi přísně tajné dokumenty. Mimoto jsme další analýzou údajů, které byly zaslány z radioteleskopu na Aljašce a z dat, která nám poskytla kosmická sonda specializovaná pro průzkum odlehlejších oblastí sluneční soustavy, která pracuje pod hlavičkou tajného kosmického programu "Siloe", dokázali zrekonstruovat snímky obrovského tělesa, které připomíná velkou planetu pohybující se směrem k našemu solárnímu systému. Tyto údaje jsme měli k dispozici ke konci roku 1990.

Poté jsme v roce 1995 z Aljašky obdrželi další sadu údajů a dat, na které bylo potřeba nějakým způsobem reagovat. V té době jsem zjistil, že moje práce neměla spočívat pouze v dekódování těchto důležitých informací. Navíc se uvnitř Vatikánu vyvinula poměrně velmi nebezpečná situace. V té době mi totiž jeden z mých kontaktů sdělil, že se uvnitř Vatikánu vytvořily dvě proti sobě bojující frakce, přičemž každá z nich se snaží udržet si kontrolu nad informacemi, které byly klasifikovány jako "přísně tajné".

(B): Můžete sdělit nějaké další informace týkající se kosmického programu "Siloe"? Kdo jej navrhl a jakým způsobem byl řízen?

(X): Důležitou součástí tohoto programu byla kosmická sonda, která byla specializována na průzkum odlehlejších oblastí sluneční soustavy. Tato sonda se jmenovala stejně jako samotný program - "Siloe". Průzkum kosmického prostoru tohoto typu začal v roce 1990. Mohu také sdělit, že tento program byl ve skutečnosti součástí programu s mnohem širší působností, jež se nazýval "Kerigma". Mohu také prozradit, že sonda byla vyrobena v komplexu, který je všeobecně znám jako "Area 51" v USA.

Tato kosmická sonda disponovala impulsním elektromagnetickým motorem a na oběžnou dráhu byla vynesena plavidlem typu "Aurora". Pokud vím, tak sonda neměla k dispozici žádné přesné údaje o obřím objektu, který se přibližoval k naší sluneční soustavě. Jejím úkolem bylo přiblížit se na co nejmenší vzdálenost k tělesu a pořídit jeho fotografie, které byly následně sondou zaslány vatikánskému radioteleskopu na Aljašce. Sonda měla také zaznamenat všechny základní důležitá fyzikální data tělesa včetně jeho aktuální pozice a směru pohybu tak, aby se co nejpřesněji dala vypočítat jeho následná letová trajektorie uvnitř našeho slunečního systému. Vše bylo nastaveno tak, aby sonda s radioteleskopem mohla začít komunikaci během roku 1995.

(B): Informace, které jsem se od Vás nyní dozvěděl, mi tak trochu připomínají teorii zformulovanou výzkumníkem Zecharia Sitchinem. Jde o jeho hypotézu kolem tzv. "12 planety". Měl jste možnost se seznámit s jeho materiálem?

(X): Ano, o hlavních aspektech vím. Mohu říci, že "S.I.V." úzce spolupracovala s firmou "Lockheed Martin". Tato společnost také zkonstruovala uvedenou sondu. Ta pak vytvořila poměrně velmi bohatou fotodokumentaci obřího tělesa, které se přibližovalo k naší sluneční soustavě.

(B): Jak jste vlastně získal přístup k těmto informacím?

(X): Musel jsem být držitelem oprávnění "Secretum Omega". To je nejvyšší stupeň prověrky umožňující přístup k těm nejutajovanější věcem ve Vatikánu. Tento druh prověrky je rozdělen na tři typy. Od "Secretum Omega - Stupeň III." až po "Secretum Omega - Stupeň I." Já jsem držitelem druhého stupně.

(B): Jakým způsobem byly informace shromažďované radioteleskopem na Aljašce předávány do Itálie?

(X): Existovalo několik paralelních spojení. Jedno z nich bylo zabezpečeno prostřednictvím dvou geostacionárních satelitů, které byly v majetku americké telekomunikační společnosti "Sprint International". Tato společnost zároveň vlastní skupinu velkých parabolických antén, které se nacházejí na severu a jihu Itálie.

Tato společnost měla zvláštní smlouvu se "S.I.V." ohledně soukromého vysílacího a přijímacího kanálu, kterým protékala zašifrovaná data velmi sofistikovaného charakteru. Před tím "S.I.V." používala kryptografický systém vynalezený švýcarskou společností, ale ten byl později z naší strany opuštěn, protože jeden z členů této organizace prodal některé utajované informace Izraelcům. V této chvíli vám však k tomu nemohu více povědět.

(B): Chtěl bych se Vás také zeptat na poměrně dobře známého náboženského církevního legáta monsignora Balducciho, který veřejně hovoří o mimozemských tématech. Je možné, že Balducci pracuje v kooperaci se "S.I.V."? Víte o jeho aktivitách?

Zástupce "Koldasianské Konfederace" Valdar, který nejčastěji kontaktoval „F. Edwina W.“, uvedl, že na pokraji našeho slunečního systému se nachází skrytá trpasličí hvězda (hnědý trpaslík), která je ve skutečnosti binárním společníkem našeho Slunce, které se vrací zpět do sluneční soustavy po dlouhé ekliptické dráze. Jistá potíž spočívá v tom, že tento objekt nevykazuje žádný druh záření ve viditelném spektru světla, a z tohoto důvodu není pozorovatelný klasickým dalekohledem.

Jeho přítomnost lze vysledovat buďto prostřednictvím gravitačních anomálií, nebo detekcí mimo viditelné spektrum světla. Objekt prý vstupuje do našeho solárního systému v oblasti, kde se nachází souhvězdí Raka (v tomto případě je však třeba zohlednit precesní pohyb souhvězdí na obloze). Koldasiané nazývají tento objekt "Sola Kananda", což v překladu znamená "Slunce, které zářilo". Toto těleso bylo ze strany Koldasianů poprvé detekováno již v roce 1973, přičemž vládnoucí "Systém" naší planety o tomto objektu ví minimálně 25 let. ²⁴

-pokračování-

Reference:
21. https://www.as.arizona.edu/telescope-schedules
22. http://www.fatym.com/abcd/k/000111/veda/vatikan-99.htm (Jiří Grygar: "Vatikánská astrologie míří do 21. století")
23. http://ufodigest.com/news/1206/omegasecret.html
24. http://galactic.no/rune/koldut.html

Nakladatelství "Matrix Book" otevřelo index zájemců o knihu Jaroslava Chvátala - "Resonance 2022: Tekuté Světlo". Publikace by měla vyjít v omezené limitované edici v 2. pol. roku 2014. Předpokládaný rozsah 680 stran, desítky barevných a černobílých fotografií, schémat a diagramů. Předpokládaná cena 520,-Kč. Zájemci o pořadník se mohou ohlásit na tel. 00420-603 936 10600420-603 936 106.