AKTUÁLNÍ UDÁLOSTI V "YELLOWSTONSKÉM PARKU": FALEŠNÝ POPLACH, NEBO SE BLÍŽÍ ERUPCE "SUPERVULKÁNU"? (1)

Přiznám se, že jsem v posledních dnech hodně přemýšlel o nedávných událostech v "Yellowstonském národním parku". Ty mne konec konců přiměly nastudovat si problematiku této oblasti detailnějším způsobem, což platí i o celé řadě zvláštních indicií, které ve své podstatě mohou, ale také nemusí být náhodného charakteru. Víme o tom, že "Yellowstonské jezero" se nachází v místě "kaldery" (hrdla) obrovské pravěké sopky?

Nebudu rozhodně nijak přehánět, když povím, že tento supervulkán je tikající extrémně destruktivní geologickou bombou, která dle názoru celé řady odborníků může kdykoliv a zcela reálně explodovat. Magma u takového typu sopky se může hromadit i extrémně dlouhou dobu, a to aniž by měla tendenci drát se ven na povrch země. Ovšem v okamžiku, kdy tlak uvnitř zemské kůry dosáhne svého maxima, dojde v našem případě k naprosto kolosální explozi.

Jsou tedy obavy z exploze "Yellowstonské supersopky" na místě? Nejde jen o pouhý planý poplach? Je situace skutečně tak vážná, jak by se na první pohled mohlo zdát?

"Yellowstonská supersopka" se nachází na území "Národního parku Yellowstone", který byl založen dne 1. 3. 1872. V současné době se tato "Mezinárodní biosférická rezervace" rozkládá na ploše bezmála 900 000 hektarů a zasahuje do teritoriálního území tří států: Wyoming - 96%, Montana - 3% a Idaho - 1%. Termín "supervulkán" nebo také "supersopka" se objevil vcelku nedávno. Poprvé byl použit v jednom z dokumentárních filmů britského kanálu "BBC" v roce 2000.

"Yellowstonský národní park": žlutá čára vymezuje hranice parku, červená čára ukazuje na "kalderu", čili hrdlo "supervulkánu"

Překvapilo mne, že o existenci tzv. "supersopek" se vědecký svět dozvěděl až na počátku šedesátých let 20. století, když bylo možné pozorovat povrch naší planety prostřednictvím satelitů. Právě v této době zaměstnanci "US Geological Survey" objevili existující "kalderu" "supervulkánu" v oblasti "Yellowstonského parku". Vulkanologové přiznávají, že na Zemi mnoho takových "supersopek" neexistuje. Pro takové označení musí vulkán splňovat alespoň dva vzácné faktory:

• extrémně silné zdroje tepla,

• relativně malou tloušťku zemské kůry.

Předpokládá se, že k poslední explozi "supervulkánu" došlo na indonéském ostrově Sumatra asi tak před 73 000 - 75 000 lety, a to v důsledku výbuchu sopky "Toba". Vzdušný prostor Země se tehdy zahalil do sopečného popela, takže na celém povrchu naší planety minimálně po dobu šesti měsíců zavládla tzv. "vulkanická zima". Slunce nebylo takřka vidět a teplota poklesla o 10 - 15 stupňů Celsia.

"Kaldera" sopky Toba na ostrově Sumatra v současné době

Nenechme se mýlit v tom, že se objekty "supersopek" nachází pouze v USA nebo v rovníkových oblastech naší planety. Zjistil jsem, že jeden takový sopečný útvar, který odpovídá kvalitám "supersopky", můžeme nalézt například na poloostrově Kamčatka. Jmenuje se "Bannikh" a leží nedaleko termálních pramenů v lokalitě řeky "Paratunka". Vedoucí geologické laboratoře "Institutu vulkanologie a seizmologie" na "Ruské akademii věd" - prof. Vladimír Leonov na téma tohoto geologického objektu říká následující:

"V současné době můžeme říci, že termální prameny v blízkosti řeky "Paratunka"jsou napájeny magmatickým polem, které se nachází v hloubce 6 - 9 kilometrů. Jsou pozůstatkem výjimečných reziduálních účinků, které by se v této oblasti s největší pravděpodobností již neměly opakovat. Nicméně celý region je pod zvýšeným dohledem. Například dochází k pravidelným odběrům vzorků termálních vod, neboť jejich chemické složení nám mnohé napoví o tom, zda v hloubce pod povrchem nedochází k nějakým zásadním a potenciálně nebezpečným změnám."

Narazil jsem také na materiály profesora geofyziky a klimatologie - Billa McGuira, který pracuje ve výzkumném centru "Benfield Hazard" v Londýnské "University College". Tento člověk patří mezi malou skupinu předních světových odborníků na problematiku "supervulkánů". V jednom ze svých aktuálně vydaných materiálů poznamenává například toto:

"Yellowstone a Toba na Sumatře jsou dvě místa, která by měla být sledována s naprosto přednostní prioritou. Situace, že dojde k erupci "supervulkánu", je 12x pravděpodobnější, než v případě pádu velkého meteoritu. Pravděpodobnost, že k takové události dojde během našeho života, se pohybuje na hodnotě kolem 0,15%, ale přesto se musíme mít velmi na pozoru. Exploze "supervulkánu" je společně s pádem obřího meteoritu jednou z nejdramatičtějších událostí, ke kterým může dojít. Evidentně výrazným způsobem ovlivní všechny lidi na této planetě v širokém spektru bezprecedentních důsledků."

Oficiálně se má za to, že "Yellowstonská supersopka" se aktivuje vždy jednou za 650 000 let. Prokázalo se, že v historii Země explodovala minimálně třikrát a to před 2 miliony let, 1,3 miliony let a 650 000 lety. Velmi nahrubo řečeno, je zjevné, že z časového hlediska se nacházíme v kritickém období, i když pravděpodobnost, že by právě nyní došlo k explozi tohoto geologického útvaru, je velmi malá.

Existují dva počítačové modely výpočtu doby, kdy by mohlo k explozi dojít (tyto modely je však třeba brát s velkou rezervou). První se odkazuje na interval mezi roky "2012 - 2016" a druhý na interval "2085 - 2100". Přesto existuje velká skupina odborníků, která je přesvědčena o tom, že k explozi dojde nejdříve za několik set, nebo dokonce několik tisíc let. Jak vidno, tak vědci v určení alespoň přibližného časové bodu exploze nejsou vůbec zajedno.

Kladl jsem si pochopitelně otázku, co všechno předchází explozi takové "supersopky"? A jsou příčinné faktory stejného druhu jako u klasické sopečné erupce? Z toho, co jsem z různých více méně odborných informací pochopil, jsem sestavil popis průběhu událostí, které nakonec vedou k finální explozi:   

"Pohyb litosférických desek směřuje k tomu, že v zónách nacházející se daleko od jejich hranic dojde k vzedmutí ohromného množství magmatu. Tato geologická struktura se nazývá: "spodní magmatická komora". Žhavé magma začne tavit vrstvy zemské kůry nad ním a tak dochází ke vzniku velkého množství vertikálních kanálů, kterými magma počne stoupat nahoru. Postupně se vytvoří neustále narůstající magmatická kapsa, která se nazývá "horní magmatická komora". Nyní je již nad magmatem skutečně jen velmi tenká vrstva zemské kůry, která pod náporem magmatu počne po obvodu "kaldery" praskat.

Orientační schéma "Yellowstonského supervulkánu"

Z výše uvedeného vyplývá, že pro všechny "supervulkány" je typický enormně velký objem "horní magmatické komory" a právě tím se tyto útvary odlišují od klasické sopky. Do horní magmatické komory dále proudí magma ze spodní magmatické komory až dojde k nárůstu tlaku do kritické hranice. Během tohoto procesu dochází k neustálému deformování (dle geologických měřítek) tenké horní vrstvy zemské kůry (tloušťka kolem 10 kilometrů). V této fázi se trhliny na okrajích "kaldery" zvětšují a počne se uvolňovat obrovské množství magmatu.

Následně dojde k efektu "napěněného sektu". Vrstva zemské kůry v oblasti "kaldery", která doposud plnila roli "špuntu", naráz doslova v několika minutách povolí (exploduje do atmosféry) a dochází k tzv. "hlavní explozi". "Supersopka" počne chrlit magma a fragmenty zemské kůry, včetně mnoha miliard tun sopečného popele na plochu několika tisíc kilometrů čtverečních.