BIOCENTRISMUS - NELOKALITA - MYSL A VĚDOMÍ

Je tomu již nějaký čas, co byl na stránkách Matrixu prezentován článek dr. Lanzy na téma možné existence tzv. "posmrtného života". Přiznám se, že mne osobně jeho materiál velmi zaujal, takže jsem se jal studovat další jeho články, které jsou k dispozici v internetovém prostředí a vážně zvažuji, že bych si zakoupil jeho knihu: "Biocentrism: How Life and Consciousness are the Keys to Understanding the True Nature of the Universe" (Biocentrismus: O tom, jak život a vědomí jsou klíčem k pochopení skutečné povahy Vesmíru).

Dr. Robert Lanza je odborníkem v oblasti regenerativní medicíny a vědecký ředitel "Advanced Cell Technology Company". Před tím se proslavil svým rozsáhlým výzkumem kmenových buněk a také několika úspěšnými pokusy o klonování ohrožených druhů zvířat. Ovšem teprve nedávno se začal ve své badatelské činnosti zabývat fyzikou, kvantovou mechanikou, a dokonce i astrofyzikou. Tato poměrně "třaskavá směs" dala vzniknout zcela nové teorii, která se nazývá "biocentrismus". Tato nová teorie učí tomu, že život a vědomí jsou základem Vesmíru s tím, že je to právě Vědomí, které vytváří materiální formu Vesmíru.

Lanza poukazuje na strukturu samotného Vesmíru s tím, že jeho síly a konstanty se zdají být harmonickým způsobem vyladěny pro život. Jinými slovy by to znamenalo, že jakýsi univerzální druh inteligence existoval ještě před tím, než se vytvořily hmotné formy. Robert Lanza také tvrdí, že prostor a čas nejsou kvalitami tak, jak je vnímá současná věda, ale že jsou to spíše nástroje (byť možná ve formě iluze) vytvářející podmínky pro evoluci vědomí. Toto tvrzení tedy říká, že doslova "prostor" a "čas" nosíme sebou stejně tak jako želva krunýř.

Teorie "biocentrismu" předpokládá, že "smrt Vědomí" prostě neexistuje. Pokud existuje smrt, tak pouze ve formě čisté myšlenky, neboť lidé se během svého fyzického života velmi silně ztotožňují se svým tělem. Jsou přesvědčeni o tom, že tělo dříve či později zanikne a spolu s ním i Vědomí. Jsou přesvědčeni o tom, že je to tělo, které vytváří Vědomí, takže ve chvíli, kdy tělo zemře, zemře i Vědomí. Jenomže mnohé nasvědčuje tomu, že vztah mezi tělem a Vědomím funguje podobným způsobem, jako když prostřednictvím televize přijímáme kabelový signál. V okamžiku, kdy televize přestane fungovat, to ještě neznamená, že zároveň přestal fungovat/existovat signál (možná tak pro vnějšího pozorovatele, ale rozhodně ne z funkčního hlediska).

Pokud bychom připustili tuto myšlenku, zjistíme, že Vědomí existuje mimo omezení času a prostoru. Vědomí se může projevovat stejně tak skrze lidské tělo jako mimo něj. Jinými slovy jednoznačně disponuje nelokální povahou, podobně jako kvantové částice, které také vykazují nelokální charakteristiku. Již dlouhou dobu se o tuto problematiku zajímám a samozřejmě jsem pátral po historických kořenech tohoto filozofického pohledu na Život a Realitu. Zjistil jsem přitom zajímavou věc. Mám za to, že rozvoj tohoto druhu filozofie započal v jistém slova smyslu s publikovanými názory Immanuela Kanta a jeho žáka Arthura Schopenhauera.

Pro Kanta byl prostor a čas existujícími, avšak iluzorními faktory na rozdíl od Mysli a Vědomí. Tento filozof byl přesvědčen o tom, že fyzický svět je z našeho úhlu pohledu organizován prostřednictvím času a prostoru podobně jako jsou "fyzicky pozorovatelné objekty" propojením Mysli a Vědomí. Prostor a čas pro něho byly konstrukty Mysli sloužící k organizování zkušeností během fyzického života. Zde bych chtěl připomenout, že někteří výzkumníci jsou dokonce přesvědčeni o tom, že individuální forma Vědomí představuje velmi specifické energetické pole nebo topologickou oblast v tzv. "N - prostoru".

Nemyslím si, že by bylo přehnané tvrzení, že právě tento německý filozof položil základní kontexty filozofie, ze kterých se postupně vyvinula kvantová mechanika. Princip neurčitosti nás vede k závěru, že výsledky experimentu nějakým způsobem související s vnímanou realitou jsou určeny vědomým rozhodnutím pozorovatele, který provádí experiment, a to ještě před experimentem samotným. Tato základní idea velmi pružným způsobem koreluje s teorií multiverza v rámci kvantové mechaniky.

Lidé již dávno mnohdy podvědomě inklinovali k popisu výše uvedených aspektů, které se svou koncepcí dotýkají samotné podstaty naší reality. Jedním z prvních takových lidí byl známý spisovatel sci-fi H. G. Wels, který prezentovaný koncept popsal již v roce 1895 v příběhu, který se jmenuje “The Door in the Wall” (Dveře ve zdi). Ovšem muselo uplynout téměř 62 let, aby tato zárodečná myšlenka zaznívající v tomto příběhu byla dostatečně rozvinuta.

Zasloužil se o to dr. Hugh Everett prostřednictvím své absolventské práce na "Princetonské univerzitě". Pokud bychom chtěli jednoduše popsat základní extrakt původní Welsovi myšlenky, pak bychom mohli říci, že spočívá v tezi, že v kterémkoliv okamžiku existence se Vesmír dělí na nespočet podobných kopií, které následujícím v okamžiku poskytují podmínky pro zrození dalšího Vesmíru a tak dále. Všechny tyto analogické Vesmíry jsou vzájemně propojeny a vzájemně koexistují za velmi exotických a nám doposud neznámých zákonů v podobě unikátního fraktálového pole.

Everett k tomu však říká následující:

"Spouštěcím faktorem těchto "multisvětů" je naše akce. Pokud učiníme jakékoliv rozhodnutí, okamžitě se jeden Vesmír rozdělí do dvou různých verzí výsledků."

Dlouho jsem bádal nad tím, proč zrovna pouze do dvou verzí, ale zřejmě to nějakým způsobem může souviset vlivem bipolarity na pozorovatele. Každopádně mne to však donutilo studovat Everettovy materiály, které jsou velmi zajímavé. Ve hře ovšem není pouze Everett. Již v roce 1980 vyvinul dr. Andrej Linde - vědec z "Lebeděvova institutu fyziky" další teorii více Vesmírů. Linde, pokud vím, pracuje v současné době jako profesor na "Stanfordově univerzitě". Linde to ve svých materiálech vysvětluje takto:

"Prostor se skládá z mnoha nafouknutých koulí, které v sobě produkují další podobné koule a ty zase tvoří menší koule ve větším počtu a tak dále do nekonečna. Jeden Vesmír si není vědom existence druhého (či třetího Vesmíru atp.), ale všechny jsou reprezentanty částí jednoho a toho samého zastřešujícího Vesmíru. Skutečnost, že náš Vesmír není jediný, je podporována údaji, které jsme získali z "Planckova kosmického dalekohledu".

Pomocí získaných dat vědci vytvořili co nejpřesnější mapu mikrovlnného pozadí (tzv. kosmického pozůstatku záření na pozadí), které zůstalo od vzniku tohoto našeho konkrétního Vesmíru. Souběžně s tím zjistili, že Vesmír disponuje mnoha temnými zákoutími, které působí dojmem bizarních energetických otvorů nebo mezer."

Někteří fyzici si povšimli, že sebemenší úprava koeficientů fyzikálních konstant, by ve své podstatě "zakázala" vznik života. Tato skutečnost pak výrazným způsobem rozšiřuje argumentační potenciál podporující různé verze tzv."antropického Vesmíru". Antropický princip (AP) je filosofický pokus o vysvětlení skutečnosti, že hodnoty základních fyzikálních konstant se nacházejí v takových rozmezích, která umožňují vznik inteligentního života. Kritici namítají, že neumožňuje falzifikaci a může jít o tautologii.

Existují minimálně dvě verze AP - slabá a silná.

Slabá verze "antropického principu" - tato verze představuje konstatování, že náš Vesmír měl a má takové vlastnosti, že se v něm mohly vyvinout inteligentní bytosti. Aby vůbec mohl někdo položit otázku - proč se inteligentní bytosti vyvinuly, musí totiž tyto inteligentní bytosti existovat.

Slabý antropický princip tak může být i nástrojem přírodních věd (zejména v kosmologických oborech) pro určování vlastností Vesmíru i v takových případech, kdy není možné ověřovat předpovědi teorií reprodukovatelným experimentem a kdy měření neumožňuje přímo ověřit vlastnosti v dřívějších fázích vývoje Vesmíru. Vědecké teorie musí být "schopny zajistit" vznik hmoty v takové podobě a s takovými vlastnostmi a vzájemným působením, aby mohly vzniknout nejen pozorovatelné projevy, ale i podmínky pro existenci pozorovatele, tedy člověka.

Silná verze "antropického principu" - (jejímiž zastánci jsou dr. Barrow a dr. Tipler) je metafyzické tvrzení, které tvrdí, že Vesmír se nutně vyvinul tak, aby se v něm mohly vyvinout inteligentní bytosti.

Jinými slovy řečeno, základní podstata "antropického principu" se opírá o předpoklad, že fyzikální zákony Vesmíru jsou koncipovány takovým způsobem, aby vedly ke vzniku "inteligentních pozorovatelů". Tato teze se pak svou samotnou podstatou dotýká myšlenky existence svobodné nelokální Mysli, která je pouze na dočasnou dobu ukotvena v biologickém těle. Takový pohled na podstatu Existence je v prostředí klasického vědeckého světa velmi revolučního charakteru a je velmi pozitivní výzvou směrem do budoucnosti.

Každopádně bude zajímavé, až se uvidíme na "druhé straně"...