DŮLEŽITÉ FORMACE MOZKU - KVANTOVÁ MYSL A JEJÍ POTENCIÁL (1)

Moderní paradigma percepčního vědomí předpokládá, že mozek je schopen reprodukovat faksimilie pozorovatelného prostředí s téměř dokonalou přesností a věrnými detaily. Taková reprodukce vyráběná v našem mozku je prakticky k nerozeznání od skutečnosti v reálném světě. Ve skutečnosti je ale třeba si uvědomit, že i když jsme schopni produkovat téměř přesnou virtuální simulaci reality, je to právě naše Vědomí, které stojí za tímto aktem. Dále je třeba si uvědomit, že naše zkušenosti, které jsou generovány z prostředí oné virtuální reality, jsou vlastně generovány z produktů naší vlastní Mysli, tedy z fragmentu virtuální reality, která je nám takto předkládána a poté interpretována.

Není proto divu, že se v tomto případě pohybujeme v oblasti, která se v současné době nachází mimo oblast možného vysvětlení v rámci konsensuálního paradigmatu neurovědy a filozofických disciplín. Schopnost technicky vytvořit téměř přesnou repliku pozorovatelného životního prostředí se schopností autonomně interpretovat tato data stojí na míle daleko od našich soudobých technologických možností a chápání. Je zajímavé, že zastánci výše uvedeného modelu, který osobně považuji za nesprávný (ve smyslu principiálním), jsou zastánci neodarwinistického modelu evoluce, ve kterém je existence tzv. "náhodných mutací" zcela normální a přirozenou záležitostí, přičemž je součástí nejen přirozeného výběru organismu, ale navíc zaručuje vyšší reprodukční zdatnost daného živočišnému druhu. Pokud je někdo ochoten tomuto tvrzení věřit, tak prosím, ale já to nebudu.

Pro mne je to podobná představa, jako kdyby se nízko letícímu letounu postavilo do cesty tornádo, které by nejdříve takový stroj doslova "rozcupovalo na kousky" a potom tyto kousky zase pěkně složilo dohromady, přičemž by z Cesny vznikl Boening 747. Je to možná dost drsná analogie, ale nic lepšího mne v této chvíli nenapadlo. Když se v tomto smyslu vrátím zpět k mozku a ke kvalitě Vědomí, pak smířit se s tím, že mozek funguje na bázi jakéhosi počítačového překladu elektrických smyslových vjemů, mi přijde jako poměrně silné degradování skutečného potenciálu orgánu, který se nachází (nebo by se měl nacházet) v lebeční dutině.

Podstatně bližší je mi jiná myšlenka. Myšlenka, která vnímá mozek jako nástroj a prostředek usnadňující interakci prostřednictvím přenosových operací mezi nelokální Myslí/vědomím a lokalizovaným fyzickém tělem. Jinými slovy řečeno všechny naše akce během fyzického života neprobíhají v simulované podobě "uvnitř naší hlavy", aby byly poté promítány ve formě virtuální reality na matnici prožitkového stavu. Naopak jsou velmi reálné, ale souvisí výhradně s nelokální koncepcí našeho skutečného Vědomí a skutečné reality. Přenosy signálů z kvantového prostředí skutečného světa do fyzikální a lokalizované formace fyzického těla vyžadují to, co bychom mohli nazvat - "velmi specifickou anténou na biologické úrovni". Možná budete překvapeni a možná nikoliv, ale "anténa" tohoto typu skutečně existuje (viz obr. níže).

Díváme se na anténu ušlechtilého typu. Červenou barvou je zvýrazněn design takové antény, která je reprezentována "fornixem" (Fornix je výrazný párový svazek drah, spojuje hipokampovou formaci s ostatními strukturami limbického systému a pravý a levý hippocampus navzájem).

Fornix v překladu znamená "oblouk" přičemž vrchní část tohoto "oblouku" obklopuje celou strukturu, která se nazývá "corpus callosum", a která spojuje pravou a levou mozkovou hemisféru. V zadní části se nachází epifýza, která je jakoby vložená mezi thalamem a hypotalamem. Bezprostředně pod hypotalamem se nachází "optic chiasma", část, která přenáší elektrické impulsy z oka přes svazky optických nervů. Pod touto částí se nachází hypofýza. Centrem všeho je pak tzv. "ventrikulární systém", který je tvořen z mozkových plen a zároveň zahrnuje to, čemu se říká "Choroid Plexus".

V následujících pasážích bych chtěl poukázat na to, jak zásadní význam má tato konstrukce pro funkci mozku, který funguje především jako anténa pro příjem a integraci nelokálních čili kvantových formací dat a pro jejich přenos na klasicky fyzikálně vnímatelnou úroveň. Na obrázku níže je patrný systém komor, které obsahují generativní zóny pro nervové a gliové buňky, jakož i pro mozkomíšní mok. Mozkomíšní mok se vyrábí především z "choroid plexus" a omývá všechny buňky v mozku. Ve skutečnosti však tvoří velmi zvláštní a jakoby nadnášející prostředí, ve kterém se mozek "vznáší/plave" uvnitř pláště mozkových plen.

Na obrázku níže je vidět pulzující cerebrospinální čili mozkomíšní mok uvnitř komorového systému mozku. Oficiálně se má za to, že hlavní funkcí této esence je chránit mozek před potenciálně škodlivými činiteli a stejně tak i před distribucí některých metabolitů. Osobně jsem však přesvědčen o tom, že jeho hlavní funkce stojí ještě zcela někde jinde a je velmi zásadního charakteru. Jak čtenáři jistě vědí, mozkomíšní mok se z větší části skládá z vody, může však být schopen tvořit velmi specifické vodní nanostruktury související s extracelulární sítí mozkových plen, přičemž usnadňuje rozpouštění glykoproteinů i na dlouhé vzdálenosti. Tyto velké makromolekulární sestavy tvoří kapalinovo-krystalickou mřížku, která je podobná strukturám, jež se podílejí na přenosu frekvencí a signálů z prostředí mozkových plen.

O neuroplastických a generativních funkcích mozkových plen ve vztahu k fraktálovému prostředí bude řeč později stejně tak, jako o potenciálně možné roli poznávání prostřednictvím mezibuněčné hmoty. Existuje totiž určité velmi zvláštní spojení mezibuněčné hmoty s krystalickou matricí mikrotubulů cytoskeletu a také rozhranním v návaznosti na krystalickou podstatu lebeční struktury. V souvislosti s navazujícími poznatky lze konstatovat, že lebka a mozkové pleny neslouží pouze jako prostředky k zapouzdření mozku. Jde totiž o to, že velmi specifická morfologie lebky jí poskytuje minimálně ještě jednu další hodně důležitou funkci, a to - přijímače v podobě unikátní biologické antény.

Bylo mi sděleno, že existují frekvence, které je lidská bytost schopna přijímat a následně transdukovat prostřednictvím krystalového vibračního rozhranní lebečního skeletu v návaznosti na pojivové tkáně, přičemž rezonanční impulsy pronikají dále do mozkových plen. Zde pak neuro-anatomická struktura mozkových plen jakož i jedinečné biomolekulární složky přidružené k extracelulární síti umožňují, aby mozkové pleny přenášely klíčové frekvence dále do strategicky velmi důležitých míst v mozku.

Výše uvedený obrázek ukazuje řez mozkovou plenou v místě pod temenem hlavy. V těchto místech jsou koncentrovány hyper-rezonanční svazky vln přitékající z kvantového prostředí naší reality. Následně jsou přenášeny do mozkových plen. Na obrázku je část anténní platformy vnímána jako tzv. "Falx Cerebri", kde se mozkové pleny připojují přímo k třetí komoře mozkové, odkud jsou rezonanční vlny přenášeny přímo do prostředí epifýzy.

Na obrázku výše je vidět stejný obraz v mozku dospělého jedince. Přímo pod sestupně se rozšiřujícími mozkovými plenami se nachází "corpus callosum" a přímo pod ním "třetí komora mozková" a epifýza. Nicméně mi bylo řečeno, že hyper-frekvence jsou přenášeny po celém mozku a to i do tzv. "ventrální oblasti", kde se nachází "Willisův Prstenec".

Prameny:
http://endgametime.wordpress.com/the-awakening-quantum-mechanics-of-the-human-brain-and-consciousness/
http://www.quantumconsciousness.org/overview.html
http://www.academia.edu/1248055/Carl_G._Jungs_Synchronicity_and_Quantum_Entanglement_Schrodingers_Cat_Wanders_Between_Chromosomes
http://www.dhushara.com/book/paps/consc/brcons1.htm
http://thebrain.mcgill.ca/flash/a/a_12/a_12_m/a_12_m_con/a_12_m_con.html