TESLA A TAJEMSTVÍ ZÁŘIVÉ ENERGIE (4)

Teslovi se dařilo přerušovat stejnosměrný proud o vysokém napětí několik tisíc krát za sekundu. Přitom objevil způsob, jak úplně oddělit elektrostatickou energii od proudových impulsů. Když o těchto faktech uvažoval, zajímalo ho, zda by bylo možné vyšroubovat efekt zesílení nad limit standardních elektromagnetických transformátorů. Jinými slovy, jak vysoko mohl touto cestou zvýšit napětí? Bylo v tom procesu vůbec nějaké omezení?

Aby mohl docílit tak enormních napěťových hladin, potřeboval najít tvar vodiče, který by nabízel pohybu náboje takový odpor, aby se veškerá aplikovaná energie změnila na elektrostatickou. Tesla vlastně chtěl přeměnit určité dané množství dodávané elektřiny na čisté elektrostatické napětí. Tento fenomén naznačoval, že to nebyl nemožný cíl. Tesla převedl nápad s naříznutým měděným válcem na cívky. Z hlediska elektrostatických impulsů se ploché měděné cívky jevily jako „kontinuální oříznuté válce“. Elektrostatické pole se soustřeďovalo od konce ke konci cívky, jako předtím na válci. Z výsledku empirických testů ovšem vyplývalo, že jednoduchá magnetická cívka specifického objemu bude efektivnímu výslednému napětí klást těžko předvídatelný odpor.


BÍLÝ OHEŇ

Po zhotovení několika měděných cívek následoval první test. Když byla kterákoli z cívek vystavena impulsům, vyletovaly z jejích volných konců kartáče bílých výbojů, které budily hrůzu: napětí výbojů se blížilo miliónu voltů! Ale zdroj v žádném případě nemohl poskytovat takové napětí, a cívka neměla tisíce závitů. Neočekávané zvýšení napětí bylo důsledkem jakési přeměny energie, která vzala elektrický výkon a převedla jej beze zbytku v tlak. Watty na volty, neslýchaná věc. A to byl klíč k nové a explozivní technologii. Tesla pak zjistil, že takové cívky vyžadují nosné kostry z velmi tenkého materiálu. Přestal používat celulózu a lepenky a dal přednost „kleci na veverky“, kostrám cívek zhotovených z pevných tenkých dřevěných tyček.

Drát navinutý kolem těchto tyček uspořádaných do válce vykazoval úplně nejlepší účinky. Zkoušel měnit i rozestupy mezi závity s vynikajícími výsledky. Přerušovaná šroubovice redukovala ztráty jiskřením na povrchu cívky na minimum. Tesla vypozoroval, že elektrostatické potenciály na povrchu cívky (od konce ke konci) mohou být až deset tisíc voltů na coul závitu! Deseticoulová cívka správného objemu mohla vytvořit výboje o napětí jednoho sta tisíce voltů. Navíc, a jako potvrzení jeho tušení, na volných vývodech těchto cívek nebyl nikdy naměřen žádný proud. Stav „nulového proudu v cívce“! To byl prostě další paradox, který zaměstnával akademiky po několik desetiletí plných svárlivých sporů. Tesla si náhle uvědomil, že cívky v jeho hledání reprezentují opravdu mimořádný a drahocenný komponent.

Okamžitý odpor, který aplikovanému impulsu nabídla jakákoli cívka, byl tak ohromný, že jejich závity netekl vůbec žádný proud! Bylo tu však pozorovatelné jiskření pohybující se od jednoho konce cívky k druhému. To byla další anomálie! Pak začal své „sekundární“ cívky umisťovat do „primárního“ obvodu impulseru. „Speciální primár“ tvořil měděný pás spojující magnetické jiskřiště s kondenzátorem. Udělal nevyhnutelná rozlišení mezi komponentami starých a nového transformátoru. Tyto rozdíly ve skutečnosti pochopila jen hrstka inženýrů. „Speciální primár“ a „speciální sekundár“ tohoto´Teslova transformátoru není tvořen magnetickými induktory. Jsou to odporové kondenzátory. Cívkové kondenzátory!

Skutečný Teslův transformátor využívá elektrostatickou indukci. Byly tu jasné podmínky pro nejvyšší účinnost. Maxwell tyto hodnoty nemohl předpovídat a Tesla většinu pravidel chování impulsu objevil empiricky. Shledal, že transformační schopnosti lesklých měděných cívek jsou maximální, když se hmota cívky rovná hmotě vodivého měděného pásu impulseru. Na síle vinutí cívky nezáleželo. Nejvyšší míru transformace přinesla rovnost hmotností mědi. Tesla říkal, že cívkové kondenzátory jsou „v rezonanci“, jen když je splněna tato podmínka. V elektrostatické rezonanci. Touto metodou bylo možné produkovat elektrostatické napětí o miliónech voltů. První transformátory byly horizontální, oba volné konce cívky sekundárního kondenzátoru vytvářely jednosměrné impulsy ohromné síly. Bílé výboje z každého z jejich volných konců měly velice rozdílnou charakteristiku naznačující jednosměrný tok. Z elektropozitivních vývodů vždy vycházely široké výboje podobné kartáčům. Z elektronegativních vývodů se vždy jevily jakoby přiškrcené do tvaru šipky.

Příští série transformátorů už používala stojaté válcové cívky s nejkratší cestou uzemněnou bází. Volné vývody poměrně vysoko nad pásem primárního kondenzátoru zdobily oslnivé bílé koruny výbojů. Tyto značený obrat v jeho teoriích o elektřině, protože mohl získat impulsy o síle více, než milión voltů v zařízení stěží vyšším než dítě. Tyto výboje měly intenzivní bílé zbarvení. Bílý oheň. Velmi krátké impulsy halily terminály do závoje oslnivě bílého ohně, protože Teslovy transformátory separovaly efuzivní éter od elektronů. Teslův transformátor vede éter, ne elektrony. Charakteristickým znakem Teslových transformátorů jsou zářivě bílé éterické výboje. V tomto období Tesla objevil další zvláštní nezbytnost, jíž byl aerodynamický tvar sekundární cívky transformátoru. Válcové sekundární kondenzátory získaly konickou formu. To bylo zatím nejbizarnější ze
všeho.

Tesla použil k soustředění impulsů kuželových sekundárů. Reálné účinky fokusace potvrzoval tvar bílých zášlehů, které získaly tvar obráceného kužele. Jejich značně zvýšená intenzita je patrná na fotografiích pořízených pod jeho přísným dozorem. Teď už napětí dosáhlo hranice, kdy prostory laboratoře byly příliš malé k tomu, aby se dalo pokračovat ve vývoji energetických systémů na zářivou energii v průmyslové škále. Éterickou povahu výbojů bílého ohně odhalila jejich schopnost pronikat veškerou hmotou, včetně izolátorů. Tesla viděl, že bílé výboje dokázaly prostoupit všemi materiály podivným způsobem připomínajícím chování plynu. Při průniku se hmota téměř nezahřála. Ve skutečnosti měly bílé kartáče výbojů nezřídka chladivý účinek. Samotné jiskry byly přes nebezpečný vzhled v porovnání se všemi ostatními formami elektřiny „měkké“. Podařilo se úspěšně odstranit nebezpečné aspekty elektřiny. Blokování zpomaleného a zahuštěného náboje osvobozovalo z elektřiny tajuplné proudy efuzivního éteru.

V důsledku toho se v prostoru laboratoře projevovaly nové zesílené zářivé efekty. Zářivých elektrických efektů u nových „impulzních transformátorů“ přibývalo úměrně s navyšováním proudu dodávaného zdrojem. Tesla dokázal naplno rozsvítit speciální lampy umístěné ve vzdálenosti stovek metrů, což naznačovalo možnost bezdrátové projekce elektrostatického výkonu na ohromnou vzdálenost. V této experimentální fázi koncipoval i nové signalizační systémy. Bylo možné změnit zářivé efekty do módu schopného přenosu informací. Vhodné elektronky ve vzdálených přijímačích by pak zářily a pohasínaly korespondenčním způsobem. Tesla experimentoval se speciálním druhem bezdrátového telegrafu v roce 1890.

Rovněž shledal možným bezdrátové napájení speciálně konstruovaných motorů vhodným zachycením proudu energie protékajícího prostorem. To dělalo jeho vlastní vícefázovou soustavu zbytečnou! Nová vize ho nesmírně okouzlila. Svět se mohl změnit. Objevil způsoby jak vysílat energii do každého bodu i do zenitu. Jeho plán ozářit noční oblohu sloupem zářivé energie uchvátil mysl všech, kteří mu naslouchali. Tesla teď vlastnil prostředky, jimiž mohl zářivou elektřinu značně zesílit a přenášet. Uměl nastavit všechny vlastnosti záření tak, aby s sebou neslo stále více energie.

Mohl začít rozvíjet novou technologii, které mohla zcela obrodit světový řád. Energie mohla být bezdrátově vysílaná do jakéhokoli místa. Zářivá elektřina mohla být využívána v úplně nových spotřebičích. Začínal se rodit nový svět!

-pokračování-
Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly