REZONANCE 2022: TEKUTÉ SVĚTLO (7)

Když jsem se zabýval praktickými aplikacemi objevů, o kterých jsem se zmínil na konci předcházející části, narazil jsem čirou náhodou na velmi podivný materiál, kterým je v podstatě poměrně obsáhlý článek, ve kterém je popsán pozoruhodný příběh jakéhosi dr. Raymonda Bernarda (obr. vlevo). Jisté velmi důležité aspekty v tomto článku mne záhy přivedly k pochopení jistých souvislostí, které jsem do té doby prostě neviděl.

Tento člověk, který je původem Američan, žil v inkriminované době jeho podivných zážitků v Joinville, což je pobřežní město brazilského státu Santa Catarina (viz obr. níže). K sérii mimozemských kontaktů začalo docházet v době, kdy žil v komunitě vegetariánů mimo město. Členové této komunity čas od času slyšeli z nedalekých hor podivné dunivé zvuky. Když se tento jev po několik týdnů v určitých intervalech opakoval, dr. Bernard se rozhodl, že se pokusí záhadě přijít na kloub.

S několika dalšími dobrovolníky se vydal do hor pátrat po těchto tajemných zvucích. A zde začíná velmi neobyčejné vyprávění, jehož základní fragmenty se budu snažit v následujících řádcích čtenářům co nejpřesněji vylíčit. Po několika denním putování horskou džunglí skupina narazila na kruhové ústí šachty, která, jak se později ukázalo, vedla do hloubky nějakých 180 metrů. Dr. Bernard ovšem neměl k dispozici tak dlouhé lano a další nástroje k tomu, aby se mohl podívat na dno (tento příběh se odehrál v první polovině šedesátých let 20. stol.).

Z tohoto důvodu se musela skupina dobrodruhů vrátit do nejbližší vesnice, kde jim shánění potřebného materiálu zabralo několik dní. Teprve poté se obtěžkáni materiálem všichni přesunuli zpět na místo, kde se šachta nacházela. Následující text je citací několika pasáží z deníku dr. Bernharda:

"Když se mi konečně podařilo sestoupit až na dno, vstoupil jsem do dalšího tunelu. Byl jsem vybaven svítilnami, takže mi nečinilo žádné potíže zkusit projít tímto tunelem. Asi po dvou kilometrech jsem narazil na velké kamenné dveře. Nikde jsem ale