HARAPPSKÁ KULTURA A MÝTUS O ÁRIJSKÉM "VPÁDU" - INVAZI K NIŽ NIKDY NEDOŠLO (2)

Sulba-sutras jsou součástí védické náboženské literatury známé jako Kalpa-sutras. Původně byly vytvořeny jako technické příručky pro návrh a konstrukci védických oltářů. Jak už bylo uvedeno, na harappských nalezištích byly odhaleny četné podobné oltáře, což je skutečnost nabízející spojení mezi védickým písemnictvím a harappskou archeologií. To také dokládá, že védickou literaturu nemohli přinést nějací vetřelci – byly potřebné k stavbě oltářů, které jsou velmi podstatnou součástí harappské archeologie! Sulba-sutras jsou patrně nejstarší známé matematické texty vůbec. Pečlivé porovnání sulba-sutras s matematikou Egypta a staré Babylonie vedlo Abrahama Seidenberga k závěru: „... prvky starověkého měřičství nalezené v Egyptě a starém Babyloně pocházejí ze stejného obřadního systému jako ty v Sulba-sutras.“ (Obr. vlevo: Citadela v Mohenjo Daro).

(Na rozdíl od tvrzení autora článku tedy pouze zjistil, že všechny tyto prvky mají SPOLEČNÝ ZDROJ, jímž ani zdaleka nemusí být Sulba--sutra. Úsměvné je i další tvrzení, že je něco „odvozeno z obřadních systémů“. Je to přesně naopak! Exaktní znalosti bývaly vkládány do memorovaných obřadů proto, aby se neztratily. Kdo se po nich poohlédne, může je tam najít. Pozn. překl.)

Zajímavé je, že se počátky starověké matematiky našly v náboženském rituálu. Ohromné inženýrské výkony Harappanů takto lze vidět jako světskou odnož náboženské matematiky (hle hle!) nalezené ve védické literatuře. Svým způsobem to možná můžeme přirovnat k historii vydávání knih. První tištěnou knihou byla Gutenbergova Bible; ale technika tisku brzy překročila práh jeho tiskárny a vedla k explozi znalostí umožňujících evropskou renesanci. Stejně tak původně (!) „rituální matematika“ v Sulba-sutras nakonec vedla k čistě světským úspěchům Harappanů, jako urbanizmu a plánování přístavů. Védická civilizace skončila někdy před 2000 př. n. l. úpadkem Harappanů následujícím po Velkém suchu. Další otázkou je, kdy tedy ve skutečnosti začala.

Tady si nemůžeme být jisti, ačkoli někteří experti na védickou astronomii tvrdí, že údaje v Rigvédě ukazují k datu ležícímu dále, než 6500 let př. n. l. Pro tento okamžik mám pocit, že bychom měli být konzervativní a držet se spolehlivých archeologických důkazů. Třebaže byla nalezena místa datovaná do téměř 7000 př. n. l., myslím, že bude muset být sebráno mnohem víc podpůrných údajů, než podobná data budeme moci přijmout. Zásluhou nových údajů poskytnutých francouzským satelitem SPOT a indicko-francouzského terénního průzkumu můžeme s konečnou platností uzavřít, že Rigvéda popisuje geografii severu Indie dávno před 3000 př. n. l.

Pevné svědectví poskytuje osud řeky Saraswati. Je dobře známo, že největší a nejposvátnější řekou v Rigvédě nebyla Ganga, ale nyní vyschlá Saraswati. Ganga je vzpomenuta jen jednou, zatímco Saraswati je zmiňovaná asi v 50 objemných svazcích. Je jí věnován i celý hymnus. Rozsáhlý výzkum, který provedl dnes už zemřelý Dr. Wakankar, ukázal, že Saraswati několikrát změnila svůj běh a nakonec úplně vyschla kolem roku 1900 př. n. l.

Satelitní obrázek "Sarasvatí"

Vzhledem k tomu, co nyní víme o zmizení sousední Akkadské říše, budeme asi muset posunout toto datum ještě o pár století zpět. V každém případě teď víme, co Dr. Wakankar ještě nevěděl, totiž to, že se popis Saraswati v Rigvédě vztahuje k datu dlouho před 3000 př. n. l. Rigvéda popisuje Saraswati jako největší z řek (Naditame), která „tekla od pohoří k moři“. Poslední údaje ze satelitu v kombinaci s polním archeologickým průzkumem ukázaly, že rigvédská Saraswati přestala být perreniální řekou už dlouho před rokem 3000 př. n. l.

Jak nedávno poznamenal Paul--Henri Francfort z pařížské CNRS: „... díky terénní práci indo-francouzské expedice nyní víme, že v době, kdy v této oblasti sídlily protohistorické národy, tam už dlouho žádná velká řeka netekla.“ Zmiňovaným protohistorickým národem byli raní Harappané z let před 3000 př. n. l. Satelitní snímky ukazují, že touto oblastí kdysi proudila ohromná, přes 7 kilometrů široká předhistorická řeka. Toto byla v Rigvédě popsaná Saraswati. Podél bývalých břehů této ohromné předhistorické řeky byla lokalizovaná četná archeologická naleziště potvrzující védické záznamy. Mohutná Saraswati tekoucí „od pohoří k moři“ je nyní datována do období dlouho před rokem 3000 př. n. l. To současně znamená, že Rigvéda popisuje zeměpis severu Indie dávno před rokem 3000 př. n. l. Tomu navíc nasvědčuje fakt, že v Rigvédě rovněž uvedená řeka Drishadvati také vyschla už dávno před 3000 př. n. l.

Všechno tak nasvědčuje tomu, že Rigvédy nemohly být napsány později, než v letech okolo 3500 př. n. l. Toto datum dále podporují i obdobné důkazy z metalurgie a astronomie. Co to všechno znamená? V našíknize, Vedic Aryans and the Origins of Civilisation, s Davidem Frawleym ukazujeme , že Rigvédy patří do nějaké dřívější civilizační úrovně, ležící před vzestupem Egypta, Mezopotámie i civilizace v údolí Indu (Harappa). To volá po nezbytné změně představ o Mezopotámii jako kolébce civilizace. V knize chceme na základě naukyno životním prostředí a odkazů ve starověkémn písemnictví naznačit, že rigvédští Árijci v severní Indii žili a profitovali z věku hojnosti, v klimatu podmíněném hojností vody z tání ledovcových příkrovů na konci poslední ledové doby.

To skončilo okolo roku 8000 př. n. l., ale v dalších několika tisíciletích ještě existovalo mnoho úrodných, dnes vyschlých oblastí, jako třeba Rajasthan, Sind, Balučistán. Satelitní obrázek Sarasvati To vše kdysi umožnily vody unikající v početných proudech z tajícího ledu. Jejich stopy ukázal francouzský satelitní výzkum. Časem se však zásoby akumulované v ledovcovém příkrovu během dlouhé ledové doby začaly vyčerpávat a kontinentem se začalo šířit sucho. Nakonec vyvrcholilo Velkým suchem v letech okolo 2200 př. n. l., které u starověkých kultur způsobilo definitivní pohromu. Shrneme-li nové důkazy prozkoumané ve světle vědy, získáváme úplně jiný obraz starověku. Jak je vidět, vzestup a pád védické civilizace, jejíž součástí byli Harappané, vyplynul z rozmarů přírody, a byl neoddělitelně svázaný s vrtochy klimatického cyklu následujícího poslední ledovou dobu. Védická éra, a specificky vznik Rigvéd, byla podmíněna štědrostí přírody – jedinečnými léty s hojností vod geologicky bezprostředně po zalednění.

Příroda stejně tak přivodila i její konec formou vražedného sucha. Harappská civilizace byla jejím soumrakem.