NEJVĚTŠÍ TAJEMSTVÍ VŠECH DOB II. - LIDSKÉ TĚLO JAKO BIOLOGICKÝ KRYSTAL (4)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

28.09.2013 Exkluzivně

„Pán Ardžuna přebývá v srdci každé bytosti a jeho šálivé síly obtáčí těla těchto bytostí, aby z nich činily poslušně pracující stroj.“
Krishna


Srdce jako kvantový bod biologického těla

Asi každému zasvěcenějšímu čtenáři je známo, že tzv. „východní duchovní tradice“ vždy s velkým zaujetím zdůrazňovaly základní význam srdce ve vztahu k lidské Duši, Vědomí a Bohu. „Já“ sídlí v srdci a tento bod je středem světa, který nás obklopuje. Význam této věty je zcela fatální a je třeba ho náležitým způsobem pochopit a přijmout. Unikátní potenciál výše uvedeného výroku se stává zřejmým v okamžiku, kdy jsme schopni ho propojit s fundamentálními principy tzv. „holofractografického“ modelu Vesmíru. Toto pojetí kosmického modelu v současné době s velkým zaujetím rozvíjí například prof. Haramein.

Pokud se nám skutečně toto propojení podaří vnímat a chápat, prakticky okamžitě se dostaneme nad rámec jeho symbolického významu. Podívejme se například na Učení o hojivých procesech, které je nám do současné doby přenášeno prostřednictvím starověkých „Upanišád“. Pokud se na základní principy tohoto Učení soustředíme, záhy zjistíme, že lidské tělo je z pohledu této východní filozofie vnímáno jako jeden z mnoha projevů jemné energie, která je známá pod pojmem „Prána“.

Ústředním bodem výše uvedeného Učení jsou vědomosti týkající se éterické, v našem případě „hyperdimenzionální“ topologie energetického pole fyziologického organismu. Toto pole je velmi často popisováno jako světelný rotující prstenec s vírem, který vtahuje energii do pole v prostředí temene hlavy, a druhým vírem analogického charakteru, který se nachází ve spodní části páteře (energetická konstituce „torusu“).

Tímto způsobem vznikají dva spirálovité vzestupné a sestupné energetické proudy, které se jakoby v oblasti páteře vzájemně kříží, přičemž v místě křížení vytváří celkem sedm tzv. „nulových bodů“, které jsou širší veřejnosti spíše známy pod pojmem „čakry“. Tato centra jsou často vnímaná jako jakási „světelná rotující kola“. Tyto čakry, neboli „nulové energetické body“ jsou strukturovány diferencovanými víry vysokofrekvenční jemné energie, které prostupují lidským organismem a které mimo jiné tvoří „Bránu“ čili „vortex“ mezi fyzickou a „božskou“ formou reality. Těmito „Bránami“ pak do lidského organismu prostupuje sedm linií kosmické energie a sedm druhů informačních polí kosmického charakteru.

Jak mnozí z čtenářů zajisté velmi dobře vědí, v „Upanišádách“ jsou jednotlivé čakry v lidském těle spojeny s různými geometrickými symboly, které jednak definují identitu každé čakry, a jednak definují charakteristiku jejího osobitého individuálního vibračního pole. V tomto ohledu je zajímavé, že srdeční čakra, která je v uvedeném učení označena výrazem „Anaháta“, je prakticky ve všech případech symbolizována hexagramem, který je obklopen dvanácti okvětními lístky lotosu, a to vše ve frekvenci zelené barvy.

Pro zajímavost bych rád uvedl, že trojúhelník, který směřuje špicí směrem nahoru, symbolizuje okultní síly „Šivy“mužského principu, a trojúhelník, který směřuje špicí dolu, symbolizuje okultní síly „Šakti“ – ženského principu. Dokonalé energetické rovnováhy je dosaženo tehdy, pokud jsou tyto dva typy sil spojeny v dokonalé harmonii. Na tomto místě bych rád uvedl, že geometrická konstituce hexagramu naprosto přesně odpovídá centrálnímu jádru „holofractografického“ modelu Vesmíru (viz obr. níže).

 

Zároveň také poukazuje na polarizovanou čtyřbokou strukturu vakua. Stejně tak je třeba si povšimnout dvanácti konvergujících vektorů kolem středové osy, což odpovídá geometrii tzv. „vakuové singularity“ čili „cubeoctahedronu“. Důležité je ale upozornit na to, že tyto podobnosti s grafickým symbolem „anaháty“ nejsou vůbec náhodného charakteru.


Energetické pole srdce

Není to zase až tak dávno, kdy vědci zjistili, že srdce vyzařuje poměrně velmi vysokou úroveň radiace. Ve skutečnosti je v současné době známo, že srdce je nejsilnějším generátorem elektromagnetické energie v lidském těle a měření ukazují, že frekvence energetického pole srdce je až 5000x silnější než energetické pole mozku!

Ale to není zdaleka všechno. Toto energetické pole emituje exotické částice, které rotují kolem fyziologického organismu rychlostí světla. Tyto částice vytváří unikátní matriční kvantovou síť, která je široké veřejnosti známa spíše pod pojmem „aura“. Tato ucelená a kompaktní síť může dosahovat až do vzdálenosti několika metrů od tělesné - fyziologické konstituce. Všechny tyto dnes prokázané skutečnosti by nás pochopitelně měly nutit jaksi přehodnotit roli srdce v našem těle.

Před nedávnem se mi do rukou dostal velmi zajímavý materiál z „Heart Math Institute“, který popisuje, jak jsou negativní emoce v podobě stresu, hněvu nebo frustrace spojeny s nevypočitatelnými a nekoherentními vzory v srdečním rytmu, zatímco pozitivní emoce lásky a soucitu vedou k naprostému opaku. Ve výše uvedeném institutu také zjistili a prokázali, jak změny v srdeční rytmické koherenci vytváří odpovídající změny v elektromagnetickém poli lidského organismu.

Neuro-kardiologický výzkum prokázal, že srdce komunikuje s mozkem, a to hned několika způsoby:

  • neurologicky (přenos nervových vzruchů),

  • biochemicky (vliv hormonů a neurotransmiterů),

  • biofyzikálně (prostřednictvím tzv. „tlakových vln“).

V současné době máme k dispozici důkazy o přímé koherentní energetické komunikaci prostřednictvím tělesného elektromagnetického pole mezi srdcem a mozkem. Pomocí elektrokardiogramu (EKG) a elektroencefalogramu (EEG) a dalších přístrojů měřících srdeční a mozkové vlny je vědecky ověřeno, že když se nachází dva lidé v určité blízkosti, pak energetické pole srdce jedné osoby dokáže ovlivňovat mozkovou frekvenci druhé osoby. Toto zjištění sebou nese naprosto fatální důsledky. V praxi to totiž znamená, že energie a informace jsou skrze srdce přenášeny do celého těla včetně mozku, a navíc dochází ke spolupráci s energetickým tělem druhé osoby (viz obr. níže).

Biofyzikální Slunce

Vzhledem k úvahám, které nás spojují s „holofractografickým“ modelem Vesmíru, ve kterém jsou vloženy singulární prvky, které evidujeme v podobě „černých děr“, nezdá se být analogie v kontextu makro a mikrokosmos se srdcem zase až tak nesmyslná. To znamená, že naše srdce se zdá být energetickým jádrem uvnitř topologické struktury dvojího torusu v podobě silného elektromagnetického pole, které srdce obklopuje.

Jistou zajímavostí je, že tělo po fyzické smrti ztrácí určité množství váhy, což, jak se někteří vědci domnívají, naznačuje přítomnost gravitačního zakřivení v časoprostoru, které prochází fyziologickým tělem. Rovněž tak je zajímavé si povšimnout toho, co naznačují starověké texty. A to, že disponujeme hyperdimenzionálním energetickým tělem vykazujícím implozivní geometrickou strukturu, a to i za předpokladu, že útvar „hvězda-tetrahedron“ (viz obr. níže) vytváří zcela jiný scénář, ve kterém srdce funguje v analogii biofyzikálního Slunce ve sluneční soustavě našeho těla.

Jedinečnost srdce spočívá v tom, že udržuje systém těla naživu, zatímco vyzařuje energii do celého těla a směruje tělesný systém k celistvosti, organizaci a řádu. Jak jsem již dříve zmínil, viděli jsme, že buňky našeho těla jsou vlastně miliardami miniaturních černých/červích děr s vnitřní spinální rychlostí světla, nebo dokonce na kvantové úrovni tuto rychlost překračující. Jedinečnost srdce může také spočívat v rozhodujícím fraktálním rozlišení, jehož prostřednictvím mohou být miliardy malých buněk organizovány a udržovány v soudržnosti ve vztahu mezi sebou. Bez Slunce by se Sluneční soustava rozpadla. Stejnou roli může hrát naše srdce, které je hlavním nástrojem, který udržuje v náležité soudržnosti naše fyziologické tělo při životě.


Sídlo vědomí

Můžeme se ale dotknout i jiných funkcí. Topologie časoprostoru v podobě duálního torusu nám také poskytuje jakýsi mechanický základ pro pochopení „vědomí“, přičemž kvalita vnímání a sebevědomí vzniká prostřednictvím informačních toků v prostředí vakuové singularity. Pokud bychom se touto problematikou počali detailně zabývat, zjistili bychom, že sídlo vědomí se nachází v prostředí srdce, a nikoli v prostředí mozku. A tak opět skrze toto zjištění můžeme zažívat ozvěny prastarých východních učení. Pokud bychom v našem srdci skutečně nalezli nekonečnou platformu zakřivení v podobě kosmické singularity a jednoty, pak je naše srdce sídlem Boha.

Jak intuitivně, tak i z pohledu kulturní antropologie vnímáme srdce jako cosi výjimečného, jako semeno Života a Duše. Troufám si říci, že klasická věda, která se zafixovala do složitosti neuronů a buněk šedé hmoty mozkové, se jaksi předčasně ukvapila, když prohlásila, že sídlo vědomí lidské bytosti se nachází v mozku. S novými poznatky se nám tak otevírá příležitost a naděje vyléčit naši vlastní Duši a znovu po dlouhé době vstoupit do stavu Jednoty a bezpodmínečné Lásky.

-pokračování-
Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly