"EXTREME REPORT": PODIVNÉ MANÉVRY KOMETY "ISON" NEDALEKO MARSU DĚLAJÍ VĚDCŮM STAROSTI - MŮŽE JÍT O UMĚLÉ TĚLESO?

Před několika dny zveřejnila ruská "Federální kosmická agentura" (Roscosmos) velmi zvláštní zprávu, která si rozhodně zasluhuje naši pozornost. V tomto materiálu se hovoří o tom, že kometa C/2012 učinila celou řadu velmi pozoruhodných manévrů tak, aby na určitou dobu synchronizovala svůj směr spolu s měsícem Marsu - Phobosem. Je zjevné, že přírodní těleso nedokáže a ani nemůže takovýmto způsobem manévrovat.

Kometa C/2012 byla poprvé objevena dne 21. září 2012 ruskými amatérskými astronomy Vitalijem Něvským a Artyomem Novičonokem, a to pomocí "International Scientific Optical Network" (Mezinárodní Vědecké Optické Sítě). Podle této instituce také dostala jméno "Ison". Phobos je ten větší ze dvou satelitů Marsu a s poloměrem 11,1 kilometrů je 7,24x hmotnější než druhý měsíc Deimos.

Phobos je ale jinak velmi zajímavé těleso. Již v roce 1958 legendární ruský astrofyzik Josif Samuelovič Šklovskij studoval sekulární akcelerace orbitálního pohybu Phobosu, přičemž dospěl k závěru, že pod jeho povrchem se nachází kovová vrstva, což vedlo ke spekulacím, že Phobos je umělého původu. Šklovskij na základě svých analýz a na výpočtech hustoty horních vrstev marťanské atmosféry usoudil, že sekulární akcelerace tohoto měsíce jsou možné pouze z toho důvodu, že těleso je velmi lehké a hlavně duté.

Neznámý objekt, který byl zachycen na posledním odvysílanem snímku následně zničené ruské družice "Phobos 2"

V únoru roku 1960 napsal do jednoho astronautického časopisu na toto téma poměrně zajímavý článek Fred Singer, který tehdy zastával pozici vědeckého poradce amerického prezidenta Dwighta D. Eisenhowera. Singer mimo jiné sdělil toto:

"Je-li Phobos těleso, které se pohybuje po vnitřní spirále, přičemž se neustále přibližuje k povrchu Marsu, což lze odvodit z astronomického pozorování, pak je velmi málo pravděpodobná hypotéza, že se jedná o duté těleso. Dedukce ohledně tohoto satelitu vycházejí z astronomických pozorování, která jsou založena na několika sériích pozorování v řádu několika